callahanh komentáře u knih

O existenci Jiřího Arvéda Smíchovského se ví stále málo (a přiznávám, že já o něm donedávna také neslyšel), což je škoda, protože rozhodně patří k nejzajímavějším postavám našich moderních dějin. Jan Poláček odvedl dobrou práci na rešerších a ve své knize ho čtenářům přehledně a jasně představuje. Nikdy ale nejde úplně do hloubky, protože se zabývá jen těmi nejklíčovějšími událostmi jeho života, které naštěstí ukážou jeho osobu v celé kontroverznosti, přesto se čtenář nemůže ubránit dojmu, že tu něco chybí. Pocit autentičnosti a dobového zasazení umocňují články z tehdejších novin a jiné dobové dokumenty, které jsou dobře vybrané a v pár heslech čtenáře seznámí s tím nejdůležitějším. Je velká škoda, že se autor nevěnuje víc okultistické rovině, protože ta je tím nejatraktivnějším na Arvédově životě a po přečtení čtenář vůbec neví, zda s ní něčeho dosáhl, případně jaký to na jeho myšlení mělo efekt. Jiří Arvéd Smíchovský je nepochybně zajímavá osobnost a ve své povaze spojuje to, co je typicky české (přizpůsobivost každému režimu, fascinace silnějšími i vydírání a donášení) a číst o něm je vskutku fascinující. Malostranský ďábel ale slouží spíše jako seznámení se s ním a jakýsi základní vhled do jeho života. 70 %

4 15.06.2023

Dost zvláštní kniha, v níž Thomas Harris úplně nedokázal využít potenciál toho, že se tu střetávají dva zvrhlí psychopati. Celý příběh je zvláštně roztahaný, zdlouhavý a mnohdy moc nikam nevede. Hannibal Lecter je jako vedlejší postava vynikající, když je ale v centru dění, nějak to není ono, protože část jeho charismatu a děsivosti se ztrácí a nastupuje jen určitá zvrhlost, která už není úplně příjemná a jedinou výhodou je, že o život tu přichází prakticky jen lidé, kteří si to "zaslouží" a jsou jen o něco méně zvrhlí než Lecter. Ano, kniha má svoje momenty - atmosféra Florencie je parádní, některé vraždy potřebně děsivé, snad ve všech komentářích zmiňovaná hostina je taky výborná - přesto to jako celek moc nefunguje. Závěr je hodně zvláštní a úplně mi nesedl, protože k postavě Starlingové se moc nehodí a to tam je její kouzlo a síla z Mlčení jehňátek. K výsledku asi úplně nepřispívá ani trochu toporný překlad, který místy působí strojově a o něco méně srozumitelně. Hannibal tak není úplně špatná kniha, jen je potřeba se smířit s tím, že zejména postava Clarice projde brutální proměnou, která ne každému sedne, od čehož se pak odvíjí i hodnocení. 60 %

4 11.08.2022

Od prvních stránek je jasné, že v knize bude něco víc a je v ní schováno mnoho skrytých významů. Kazuo Ishiguro má dar protknout své romány velice zvláštní až snovou atmosférou, která je posmutnělá a svým způsobem zachycuje jakousi promarněnou příležitost. Vybledlá krajina s kopci není jiná a od počátku přenáší čtenáře do země, která se vzpamatovává z válečných hrůz a dopadu atomové bomby, takže nálada jakési skepse a zároveň snahy o znovuzrození se táhne celým románem. Klíčová je postava nespolehlivé vypravěčky, která vypráví životní příběh, který se mohl, ale nemusel stát a osoby v něm mohly, ale nemusely existovat. Je jasné, že autorovi o příběh tak úplně nejde, protože v něm nechává otevřených spoustu věcí a spoléhá spíš na ty, které jsou nevyřečené a o to bolestivější. Nechává nahlédnout do specifické japonské mentality a z každé stránky je cítit zvláštní smutek a jako by rezignace celé jedné generace. Název naprosto evokuje celé dílo, protože vzpomínky hlavní hrdinky jsou hodně vybledlé a její celoživotní pasivita je až ubíjející, což je ale dáno společenskou hierarchizací, v níž se nemůže nijak vzepřít svému manželovi a tchánovi. Kniha je psána čtivě a vzhledem k menšímu rozsahu v ní není ani moc vaty, jen možná různých metafor a náznaků je až příliš, proto čtení není úplně jednoduché. Ishiguro asi později napsal lepší díla, už v jeho debutu je ale znát určitá tajemnost a velmi specifická neuchopitelnost, která dochází až absurdních rozměrů a donutí čtenáře o mnoha věcech přemýšlet. Náznaků a nejasností je v něm až moc, proto asi po prvním přečtení nejde úplně hodnotit a zasloužil by si přečíst znovu a nejspíš asi úplně jiným způsobem. 70 %

4 26.05.2022

Pyramida znamená v sáze o Kurtu Wallanderovi úkrok zpět do jeho mládí a je naprosto klíčové čist ji v pořadí, v jakém byla napsána. Jen pak je totiž čtenář schopen docenit všechny drobné detaily z komisařova života, naskládat si je k těm, co už ví a získat tak hodně solidní povědomí o jeho celkovém obrazu. A právě jeho osudy jsou tím nejdůležitějším, protože detektivní zápletky tentokráte nejsou tak propracované, ale vzhledem k povídkovému charakteru celé knihy se vyřeší poměrně rychle, nedávají čtenáři prostor na přemýšlení o pachateli a mnohem zásadnější v nich je to, že skoro vždy je na jejich konci Wallander zraněn. Výjimkou je titulní povídka, která je nejrozsáhlejší a má nejblíže ke "klasickým" komisařovým případům, o kousek za nimi ale zaostává. Nechybí tu ani určitý sociální přesah v kontextu měnící se doby a celé společnosti, naopak tu až na jedinou výjimku rychlého výletu do Egypta chybí tradiční využívání exotických lokací. Pyramida je soubor povídek, který je určen jen a pouze znalcům předchozího Mankellova díla a je opravdu nutné ho číst jako devátý díl série, jinak je jeho hodnocení zkreslené a zbytečně průměrné. 70 %

4 29.10.2021

Americká tragédie je poměrně unikátní v tom, jak velký žánrový rozptyl má. Nejprve se pohybuje v sociálním románu, kdy popisuje život silně věřící křesťanské rodiny, posléze se posune do milostného románu, kde sleduje romantickou linii mezi dvěma lidmi, aby později přešla do psychologické roviny a skončila jako soudní drama. Theodore Dreiser nikam nespěchá a na popisech prostředí, života ve vyšší společnosti a psychologizaci postav si dává extrémně záležet, a i když zápletka není na první pohled nijak složitá, na opravdu velké ploše je zpracována do nejmenšího detailu a s hlavním hrdinou čtenář projde celý jeho život. Na knize je znát, že Dreiser byl společensky dost rozpolcený, neboť vyšší společností částečně pohrdal a její bezstarostný život plný peněz odsuzoval, na druhou stranu ho ale zároveň všechno kolem ní přitahovalo a neměl by problém stát se jejím členem, i proto není morální kritika tak ostrá a je svým způsobem smířlivá. I když měl autor blízko ke komunistickému hnutí, nějaký ostrý apel a opěvování hlavního hrdiny tu zcela chybí a vše je popsáno věcně a takřka bez emocí, čímž kniha působí jako trochu chladná kronika jednoho života, na který může každý mít jiný názor. Objektivně je samozřejmě nutné uznat, že délka je přepálená a kdyby měl román o takových sto až sto padesát stránek méně, nic by se nestalo, protože někdy je psychologie vskutku extrémně hluboká a děj kvůli ní ustupuje do pozadí. Právě rozsah románu ale mnoho čtenářů odradí, což je škoda, protože Americká tragédie je naprostá klasika, o které se bohužel moc nemluví a moc lidí ji ani nezná, přitom pozornost rozhodně zaslouží. Jen je potřeba čtenářská tolerance a zkušenost. 80 %

4 08.03.2021

Co si budeme povídat, když Batman není Bruce Wayne, není to ono. Autoři sice vycházejí z "civilní" podstaty Jamese Gordona, který je Batmanem jen kvůli tomu, aby tento symbol nezanikl a sám ví, že na tu úlohu nemá, jenže se to podepisuje na kvalitě komiksu. Vychytávky typu robotického obleku už celou mytologii posouvají spíše do sci-fi, což trochu ubírá batmanovskému kouzlu. Výtvarná stránka je ale pořád dobrá a dají se v ní zkoumat veškeré detaily, zároveň není nijak přehnaně barevná a výrazná a atmosféru temného Gothamu sympaticky zachovává. Trochu tu chybí výraznější protivníci, protože ani Jokerova dcera není tak démonická, jak bychom asi čekali. Nejlepší částí se tak zdá být Volání krve, kde se sejde Liga spravedlnosti a najednou má vše potřebný náboj a spád. Škoda nevyužitého potenciálu motivu několika Robinů a jejich postavení mimo zákon, kterým kniha končí a evidentně vyžaduje pokračování. Krev hrdinů je tak solidní komiks, který ale nejvíc trpí neúčastí Bruce Wayna a silnějších záporáků. 70 %

4 08.01.2021

I když je tematika osmého případu komisaře Wallandera počítačová, naštěstí není natolik technická, aby nějak extrémně zastarala, navíc nejde o obrazové dílo, takže si tam čtenář může představit dnešní počítače. Mankell už je tu dost vypsaný na to, aby nějak výrazně zaškobrtl a případ postupně zamotává a rozmotává, vše ale působí naprosto přirozeně a uvěřitelně. Příběh má spád, a ačkoliv je rozsáhlý, nikdy nenudí a není v něm moc hluchých míst. Jakási sociální linie, v níž se autor zabývá nad úvahami o tehdy moderní společnosti a o tom, kam Švédsko spěje, není nikterak rušivá a dodává celému příběhu jiný rozměr. Wallander je i přes svou asociálnost sympatický a svou obyčejností, zranitelností a lidskostí je předchůdcem všech současných severských kriminalistů. Mankell získává body i tím, jak rozvíjí vztahy mezi kolegy a překvapuje, že někteří z nich nejsou tak čestní, jak se tváří, až je to jednomu líto. Vytknout se snad dá jen to, že ke konci je případ opravdu až přehnaný a intrik už je tu moc a možná i trochu zbytečná africká linie, která ale k Mankellovi tak nějak patří. To, že některé věci nedovysvětlí, naopak oceňuji, protože díky tomu případ působí lidštěji a realističtěji. Firewall se v celé sérii nijak nevymyká a jeho opakované čtení asi nebude časté, to ale neznamená, že by mělo jít o špatnou knihu. 75 %

4 19.10.2020

Oddechové čtení, které v tištěné podobě funguje o trochu méně než ve virtuálním prostoru, to ale neznamená, že je špatné. Ten, kdo je autorem, se ve filmu nepochybně vyzná, protože většinu z těch, o kterých se mluví, běžný divák nezná, takže tato skutečnost přidává každému filmovému fanouškovi body navíc. Jakožto zarytý milovník filmů a jejich analýz hodnotím kladně přesný popis toho, co se "kritikovi" honí hlavou, nicméně ta nepraktičnost a zacílení jen na jeho obor byla místy ubíjející. Knize ale hodně pomáhá sarkastický a ironický humor, na němž je znát, že se kniha a ani autor/ka moc vážně nebere a také skutečnost, že denní zápisky jsou krátké. Navíc vše doprovází skvělé a nápadité ilustrace. Je pravda, že na víc přečtení tahle kniha asi úplně není, jako jednorázová oddechovka ale funguje více než dobře, což byl asi stejně její hlavní účel. 70 %

4 10.10.2020

Čím víc má čtenář načteno, tím méně ho Strach překvapí. Dá se říct, že jde o slovenskou verzi legendárního hororu TO zkombinovanou s Ďjatlovovou expedicí a ještě několika díly Stephena Kinga. Karika umí vystihnout atmosféru hlubokých slovenských pohoří a lidské osamělosti a daří se mu tak vytvářet určité napětí a nepříjemný pocit, který čtenáře hned tak nepřejde. Stejně tak umí zachytit určitý genius loci a zavdat myšlenky, že by se přece jen něco podobného mohlo na osamocených horách dít. Problémem Strachu pak jsou hrdinové, kteří nejsou úplně sympatičtí, jsou propracovaní spíše povrchně a od začátku je jasné, že jsou trošku divní. Škoda také, že nějakých hodně napínavých scén, které by vysloveně nutily číst dál, je tu minimum. Úplný závěr zas tolik nepřekvapí, protože k něčemu podobnému spěje autor hodně dlouho a mnohdy to naznačuje, takže to spíše působí jako laciná snaha o to čtenáře šokovat. Ve výsledku ale Strach určitě stojí za přečtení, jen asi víc zapůsobí na méně zkušené čtenáře a na ty, kteří se podobným záhadám a hororům jinak vyhýbají. 70 %

4 03.10.2020

Jelikož Shakespearovu komedii neznám, nemůžu hodnotit, jak moc se její převedení do současnosti originálu drží. Samostatně ale Děvče na ocet působí jako naprosto oddechová, bohužel ale absolutně nepřekvapivá kniha, z níž by feministky radost neměly. Hlavní hrdinka je sympatická a samostatná, jenže v průběhu románu projde dost očekávnou proměnou, která z ní učiní hrdinku tuctovou. Tyler psát umí, o tom žádná, protože děj odsýpá, je svižně psaný, nepere se s žádnými dlouhými souvětími a situační humor je většinou velmi dobrý. Onen kulturní rozdíl mezi ryzí Američankou a ruským přistěhovalcem je fajn, není ale moc využit, což je dáno i nevelkým rozsahem celého díla. Vrcholem je scéna se svatbou, která je potřebně absurdní a dobře vygradovaná, samotný závěr je naopak takový ukvapený a až moc působí jako z červené knihovny. Jako nenáročná a příjemná záležitost Děvče na ocet bez problémů projde, málokdo se k ní ale vrátí vícekrát, protože po přečtení už nemá moc co nabídnout. 70 %

4 03.10.2020

Na Srovnáno se zemí se dá asi nejlépe ukázat rozdíl mezi Kingem a Bachmanem. King by z knihy udělal epický román plný hluboké psychologie postav, odboček, možná i trochu duchařinu a celé by to bylo mnohem brutálnější. Pod pseudonymem toho ale moc neřeší a spoléhá na absolutní přímočarost, neboť čtenář už od první chvíle ví, že hlavnímu hrdinovi už se osobnost rozpadla a nemá absolutně motivaci cokoliv řešit a všechno už vzdal. I proto není kniha nijak obsáhlá a nabízí jen minimum postav, které navíc slouží pouze k tomu, abychom skrze ně jen více pochopili rezignaci hlavního hrdiny a jejich význam v ději je prakticky nulový. Ani atmosféra není tak hutná jako u kingovek a celkově jde spíše o thriller než o horor jako takový. Závěrečná destrukční akce je fajn, nenabízí ale jakýkoli moment překvapení, což se dá říct o celé knize. Ta zkrátka od začátku do konce jede přímou cestou k cíli, neuhne a ukáže, že někdy prostě člověk dojde na konec cesty a už nevidí ani kousíček naděje. V mých očích jde o nejslabší bachmanovku, její ambice ale na druhou stranu asi nebyly bůhvíjaké, takže by to mělo být všechno v pořádku. Navíc oproti prvnímu přečtení zvyšuji hodnocení o hvězdičku. 70 %

4 08.06.2020

Nepochybně zajímavá kniha, která ale nejspíš úplně uchvátí jen hardcore příznivce kosmonautiky. Ve chvíli, kdy autor popisuje všední život Neila Armstronga, jeho nelehký životní osud, odcizení od manželky, ale i chvíle výstupu na Měsíc a zaměřuje se i na Buzze Aldrina, který zůstal v pozadí, i když byl úplně jiný a po slávě toužil mnohem víc než Neil, je román naprosto strhující a odhalí čtenáři mnoho zajímavostí. Stejně jako ukáže to, že celá tato mise byla až moc pracná na to, aby si někdo pak všechny záběry z Měsíce vymýšlel a inscenoval je ve studiu. Když se ale dostane na popis vesmírné lodi a detailní rozbor celé operace, co kdy bylo potřeba udělat, kniha se dost táhne, protože je až moc odborná a technická a úplným detailům rozumí jen málokdo. Ten kontrast čtivosti "obyčejných" kapitol a příběhu jednoho nenápadného hrdiny, který na svůj status Prvního člověka paradoxně doplatil tím, že už nikdy ke hvězdám nevzlétl a technických pasáží, které jdou zbytečně do detailu, je zkrátka moc velký. Jak už je tady několikrát zmíněno, dojem trochu kazí i odbytá česká redakce, která je plná překlepů, historických nepřesností a asi i špatného překladu. Je zkrátka znát, že se na něm podílel hned kvartet žen, přičemž asi každá odevzdala svou část a nenašel se nikdo, kdo by to celé přečetl a dodal tomu jednotnou jazykovou linku. Škoda, protože jinak je První člověk velmi dobrá kniha, která se ale jako celek znovu číst zřejmě moc nedá. 70 %

4 14.04.2020

I pro člověka, který Star Wars zná a respektuje, ale nikdy jim nepropadl, mezi něž se počítám, je životopis jejich stvořitele velkým přínosem. Autor naštěstí nepředpokládá, že čtenářem bude SW fanatik a vše uvádí do kontextu a odhaluje, že chybělo málo a jedna důležitá kapitola dějin filmu by vůbec nevznikla. Jones Lucase nijak neadoruje a ukazuje i jeho špatné a stinné stránky, mezi které rozhodně patří prakticky neschopnost pracovat s lidmi a až chorobná posedlost dokonalostí vlastní vize. Pro mnohé bude určitě překvapením, v čem všem má Lucas prsty, a že právě on změnil chod filmového průmyslu i podoby kin, jak je známe dnes. Navíc se tu čtenář dozví mnoho zajímavostí o Indianu Jonesovi, mimoděk i o jiných slavných autorech zlaté éry Hollywoodu a také o jiných filmech, které třeba upadly v zapomnění. Vše je čtivé i přes větší rozměr a počet stran, autor málokdy sklouzne k odbornosti a vše člení do rozumných a chronologicky řazených kapitol. Jestli bych knize měl něco vytknout, byla by to asi absence více obrázků a závěrečné filmografie a shrnutí důležitých dat Lucasova života. To už jsou ale jen drobnosti. Další výborná biografie na českém trhu. 80 %

4 23.08.2019

Asi typický tuzemský bestseller posledních let. Děj je nulový, vše se točí kolem vztahů, osudy postav jsou propletené až moc nepravděpodobně a náhod je tu taky až moc. Hartl se chlubí tím, že knížku nepřečetl již dvacet let a na jeho práci je to znát, protože Okamžiky štěstí připomínají časy devadesátek, kdy se toho moc neřešilo, snad všem všechno vycházelo a možností bylo plno. Román je psán velmi lehce, čtivě, nijak náročně a srozumitelně, takže se čte opravdu dobře a rychle. Co ho ale odděluje od podobných tuctových příběhů, je to, že je psán ze dvou pohledů - ačkoli se některé události úplně nedoplní, všechny střípky do sebe nezapadnou a něco působí silně nelogicky a nereálně, na mnoho věcí to přinese jiný pohled a přece jen učiní postavy plastičtějšími. Oceňuji i to, že se autor vyhýbá lacině použitým vulgaritám a rádoby erotickým popisům a používá docela inteligentní humor. Okamžiky štěstí jsou absolutně nenáročnou literaturou, která působí jako by ze života a nemusí se nad ní přemýšlet. Jako takové je tak musíme brát, protože opravdu nenabízí nic víc. 60 %

4 18.02.2019

Naprosto neškodná a oddechová žánrová jednohubka, která za Grishamovými slavnějšími a také lepšími díly v mnohém zaostává, ostudu jeho jménu určitě nedělá. Jednoduchý námět je rozvinut docela solidně a nejzajímavější na celé knize je rozpor hlavního hrdiny mezi tím, zda si peníze nechat a zatajit, nebo je přiznat, rozdělit se s bratrem a polovinu odvést na daních. Román je čtivý, svižný, má solidní tempo, nikterak se nezdržuje a je věcný a nezabývá se příliš dlouhými popisy. Ano, je pravda, že psychologie postav je minimální a ústřední charakter mohl být propracovanější a jeho dilema trochu hlubší a sžíravější. Vesměs to ale nevadí, protože Grisham je dobrý spisovatel, základní rutinu zvládá a ví, jak čtenáře zaujmout. Hvězdičku navíc přidávám za lehce nečekanou pointu, která mi došla až tam, kde mi dojít měla, což je jedině dobře. Nenáročná záležitost, ke které se moc čtenářů asi vracet nebude, ty, kteří mají Grishama trochu načteného, by ale zklamat určitě neměla. 70 %

4 12.01.2019

U Larse Keplera většinou píšu pořád to samé a ani Lovec králíků nebude výjimkou. Snad všechny Keplerovy knihy totiž připomínají scénáře hollywoodských akčních thrillerů, v nichž je možné úplně všechno. Joona Lina už se stal supermanem, který přežije úplně všechno, nepotřebuje snad žádné indicie, ale ví, že vrah bude vraždit znovu a celé jeho charisma začíná být trochu pochybné. Ano, Lovec králíků je pořád dobrá oddechová literatura, má atraktivní příběh, atraktivní prostředí, je potřebně brutální a je v něm několik dobrých nápadů, celkově vzato ale jde o lehce nadprůměrný thriller, v němž je plno předvídatelných věcí (SPOILER: Těhotenství policejní komisařky + další otcovcství Rexe Müllera KONEC SPOILERU). Román je čtivý, svižný, v závěru už mi ale přišel hodně přehnaný, zbytečně protahovaný, a jelikož nepatřím k příznivcům velké akce v knihách, tak i přespříliš nepřehledný a akční. Škoda, že se vrah odhalil tak brzy, protože od té doby šla kvalita trochu dolů, protože čtenář pak podvědomě tuší, že určitým postavám se nic moc nestane a zkrátka musí přežít. Hodně laciný mi ovšem přijde závěrečný cliffhanger, který jsem nejdřív vůbec nepochopil a až po přečtení komentářů mi to došlo. I to je mimochodem jeden z těch filmových prvků, který Kepler používá. Přes veškerou kritiku ale nakonec ty čtyři hvězdičky dám, protože jakožto oddechovka funguje kniha velmi dobře, trochu rozvine osud hlavního hrdiny a má docela spád. 70 %

4 11.11.2018

Zvláštní novela je nekompromisním a i pro dnešní dobu lehce kontroverzním a zpátečnickým pohledem na manželství. V rámcovém příběhu poukazuje Tolstoj na to, že lidskou zhoubou jsou vášně, které ničí úplně všechno včetně tak posvátného svazku, jakým je manželství. V tomto případě nejde o formu, ale o obsah. Kreutzerova sonáta je psána jednoduše, úsporně a poměrně čtivě, nepouští se do žádných dlouhých souvětí ani přehnaných metafor a symbolů. Jde opravdu hlavně o to, aby zcela jasně bylo znát, jaký autor zastává názor na svazky muže a ženy, jaký by měl být ideál společnosti (k němuž se samozřejmě nikdy nepropracuje) a jak žárlivost a přehnaná paranoia ničí lidské životy. Do určité míry je to pravda, do určité míry je autorův náhled zjednodušený a zásadně pomíjí ty nejdůležitější aspekty manželství (vzájemná důvěra, tolerance a osobní svoboda). Ke knize samotné se toho ale moc napsat nedá, protože bychom museli rozebírat její obsah, který je záměrně třaskavý a provokativní. Formálně vskutku nejde o nic převratného a jde spíše o dílko, v němž ze sebe Tolstoj musel dostat své frustrace ze soužití mužů a žen. Naštěstí se jedná o novelu, což je rozsah, které takto rozvržené téma snese, u románu by hodnocení bylo asi o něco horší. 70 %

4 30.09.2018

Osobně nejsem zastáncem toho, že ještě profesně aktivní člověk (ať už umělec, sportovec nebo kdokoli jiný) sepíše svou biografii a nemá potřebný odstup. To se mi potvrdilo i u biografie jednoho z nejlepších biatlonistů historie, i když on sám zmiňuje, že chce motivovat své fanoušky k nějaké aktivitě a víře v sebe sama. V tomto směru asi kniha víceméně funguje, jako osobní zpověď ale není až tak zásadní, protože Fourcade přeskakuje od jednoho tématu k druhému, některé události svého života zřejmě cíleně vynechává a některými se zase zabývá až příliš. Všem příznivcům biatlonu ovšem umožňuje nahlédnout pod pokličku a ukázat, že jde o individuální sport, jakkoli se trenéři snaží podávat biatlonisty jako tým, on má vše ještě umocněno tím, že soupeří s bratrem, kterého obdivuje, zároveň ho ale už přerostl a oba s tímto faktem bojují. Nespornou výhodou knihy je to, že se rychle čte, není náročná a prezentované myšlenky jsou pochopitelné pro každého. Ke knize se osobně už nevrátím, protože si myslím, že další přečtení nemá člověku co dát, jako náhled do života vrcholového zimního sportovce (takových biografií u nás navíc moc není) ale funguje obstojně. 70 %

4 02.08.2018

Lagercrantz se pustil na tenký led a s Larssonem bude srovnáván vždy, tomu se nelze vyhnout. Je jasné, že s ním jednoznačně prohrává, protože zatímco původní trilogie byla promyšlená a propracovaná, postavy měly motivaci, hloubku a nebyly čtenářům jedno, další pokračování jsou vesměs spotřební thrillery. Muž, který hledal svůj stín je vystavěn na vcelku solidní zápletce s rozdělenými dvojčaty a zvrácených sociálních experimentech na nich, v čemž zachovává ducha původní trilogie, bohužel ale nejde úplně do hloubky a nabízí jen fádní rozuzlení. Druhá linie s bangladéšskou rodinou je sice fajn, ale trochu zbytečná a pro vyznění knihy nemá absolutně žádný význam. Jak už tu bylo mnohdy zmíněno, Lisbeth je bohužel za superhrdinku a přežije i nemožné, což dojem hodně sráží a posouvá dílo k onomu spotřebnímu thrilleru. Blomkvist tu navíc není tak výrazný a jeho charisma se někam vytratilo. Ve výsledku tak Muž, který hledal svůj stín jakožto pokračovatel původního Milénia nemá šanci uspět, jakožto čtivý severský thriller obstojí slušně. 70 %

4 26.07.2018

Oproti Pod rouškou noci je Zmizelý svět o dost lepší, a to především proto, že už nepůsobí jen jakožto "gangsterka dle příručky", ale Lehane se konečně odvážil trochu dál a nebojí se svým hrdinům špinit ruce krví a těžkými morálními dilematy, která nemají dobrá řešení. Dobovou atmosféru i celkové prostředí mafiánského světa vykresluje brilantně a Joe Coughlin je natolik zajímavá a charismatická postava, že i když je v hierarchii "rodiny" v pozadí, celý román bezpečně utáhne sám a jeho příběh je potřebně osudový. Potěší i to, že Lehane se soustředí hlavně na dialogy a postavy a akce, které je tu minimálně, není popisována sáhodlouze, nýbrž krátce a stručně a pouze tak, jak je potřeba. Jelikož si autor nijak nelibuje v krvi ani v přehnaných milostných scénách, působí vše tak nějak staromilsky a možná i trochu naivně a idealisticky, což ale nikterak nevadí. Měl-li bych něco vytknout, byl by to snad jen chybějící silnější moment, který by čtenáře v dobrém slova smyslu zarazil a ještě víc připoutal ke knize, protože téměř vše, co se stane, se dá očekávat a momenty, které by měly být extrémně působivé a s osudovým nádechem, tak trochu vyšumí. World Gone By je každopádně výborná gangsterka, která je spíše skromnější a není tak rozsáhlá a pracuje s několika zajímavými a v rámci možností sympatickými postavami. 80 %

4 09.07.2018