callahanh komentáře u knih

Mlha je sbírka dvaceti povídek mistra Stephena Kinga. Nutno říct, že všechny povídky nespadnou pod průměr, což je myslím dost dobré znamení o kvalitě knihy. Všechny povídky jsou poutavé a napínavé tak, jak to dokáže jen King. Nejvíce se mi ale líbily povídky Mlha, Opice, I povstal Kain, Textový procesor Bohů, to jsou povídky , které bych si dovedl představit rozpracované jako román, i když možná by potom ztratily své kouzlo, těžko říct. Nutno ale říci, že kniha obsahuje i dvě povídky, které se mě osobně moc nelíbily a klidně bych je vypustil, jedná se o povídky Jaunt a Plážový svět, jedná se o velmi zvláštní povídky, spíš sci - fi... opravdu velmi zvláštní... jinak ale knihu mohu jen a jen doporučit, povídky napínavé a děsivé až mrazivé, jak jsme u mistra zvyklí a samozřejmě čtivé. 90%

2 07.08.2014

Temná půle sice nepatří k tomu nejlepšímu, co mistr napsal, ale je pořádně napínavá. Zajímavý je nápad se spisovatelovým "fiktivním" dvojčetem, myslím, že každý spisovatel, který tvoří jak pod svým jménem, tak pseudonymem, se asi setkává s tím, že si někdy připadá jako schizofrenik, King to tady dovedl k dokonalosti. Ostatně on sám asi nejlépe ví, jaké to je býti Beaumontem a Starkem... (známe Bachmanna, že). Co knihu sráží, si myslím, že je motiv vrabců, který se mi nezdál až zas tak povedený a s tím související konec se mi zdál trošku přitažený za vlasy. Kdybych to měl shrnout tak Temná půle je napínavá kniha, která má spád, bojíte se u ní, poznáte Kinga a asi budete spokojeni. 75%

2 07.08.2014

Carrie je na debut dobrá kniha. Ze začátku jsem měl trošku problém s tím zvyknout si, jakým stylem vlastně King píše, ale když jsem si zvykl, bylo to fajn. Jinak má kniha spád a stejně jako ostatní kingovky ji přečtete jedním dechem. Trošku slabší na knize je začátek, kdy se telekinetické schopnosti Carrie projevují jen občas a nárazově; spíše to vypadá jako román o šikanované teenagerce. Konec ale vše vyváží, v duchu jiných kingových románů je zničeno celé město a zemře hodně lidí. Knihu rozhodně doporučuju, určitě neprohloupíte, když si ji přečtete. Nepatří sice mezi mistrovy top knihy, ale na osmdesát až devadesát procent to stačí bohatě a to není málo. 80%

2 07.08.2014

Ačkoli mnohé komentáře vyžadují znalost italské faktografie, tak se ve většině poznámek dá najít hodně nadčasového poselství i univerzálního inteligentního humoru. Eco jako již tradičně zapojuje čtenáře a chce po něm, aby malinko přemýšlel, za což ho odmění několika zajímavými úvahami, které mají univerzální platnost. Za nejzajímavější osobně považuji skvělá zamyšlení nad úlohou médií, v nichž vizionářsky předpověděl to, co se děje teď, a podobně vizionářská zamyšlení nad soubojem počítačů a literatury. Poznámky na krabičkách od sirek jsou určeny zkušenějšímu čtenáři, který umí hledat mezi řádky a nechce jen pasivně konzumovat písmena, ale třeba i konfrontovat názory své ze současnosti s těmi Ecovými z devadesátých let. Je možná škoda, že nakladatel nevydal "úspornější" verzi, kde by vynechal některé opravdu ryze italské pasáže, protože ty mohou méně trpělivého čtenáře odradit a zbytečně strhávají body jinak dobrého hodnocení a kazí celkový dojem. Knihu tak ocení hlavně ti, kteří už Ecovu tvorbu alespoň trochu znají. 70%

2 22.06.2014

Strašně zaměnitelná bondovka, která nenavazuje na Fleminga jako takového, ale spíše na různá filmová zpracování 007. Bond je tu dost tuctový a chybí mu to flemingovské kouzlo a nadhled. Výsledku moc neprospívá, že po pár zvratech začne být děj dost předvídatelný a víceméně všechny konstrukce se dají brzy odhadnout. Na můj vkus je tu až moc náhod a celé to postrádá větší dávku napětí. Na druhou stranu je Severan Hydt jakožto protivník velmi dobrý a promyšlený a dovedl bych si ho představit jako filmového záporáka. Jeho charakteristika a popis byly dobré a pasáže ohledně jeho projektu a ďábelského plánu patří k nejlepším v knize. Naštěstí je to všechno dost čtivé a odsýpá to, takže se čtenář moc nenudí a přečtení netrvá nikterak dlouho. Pro Deavera asi špionážní romány úplně nejsou a mám ho raději v klasické detektivně-thrillerové rovině, která ho tolik nesvazuje. Nula stupňů volnosti určitě žádného bondovského fandu (ať už knižního nebo filmového) neurazí a přinese mu zajímavý náhled na oblíbenou postavu (a částečně i na dosud neprozkoumané Bondovo dětství a minulost), nicméně se nejedná o nic převratného, co by nutilo k opakovanému čtení. 60%

2 22.05.2014

Blaze je velice povedená bachmanovka. Zajímavý a dobře vykreslený hrdina, jehož konec je víceméně jasný, přesto knihu čtete jedním dechem. Humorné momenty se střídají s těmi méně humornými, ale vzhledem ke své délce uplyne kniha jako voda. Smutný příběh o chlapci, který prostě nedokázal přemýšlet a chytal se lidí, kteří mu něco nakukali a držel se jich. Není to tak dobré jako Dlouhý pochod, ani tak dojímavé jako Zelená míle, přesto je to kvalitní kniha. 80%

2 15.05.2014

Lisey a její příběh je kniha, která nemůžu říct, že by mě zklamala, ale má očekávání rozhodně nenaplnila. Po přečtení synopse jsem si myslel, že to bude lehká variace na Misery, u čehož jsem zůstal ještě prvních pár stránek knihy. Potom už ale začaly ty přesuny do Bájodolí, které se mi příliš nelíbily. Nevím proč, ale fakt mě moc nebavily. Zato pasáže ze Scottova dětství byly typicky kingovské a bylo v nich vše, co King umí. Propracovaná psychologie je v celé knize a funguje opět brilantně. Možná se měl King víc věnovat Scottovu dětství a to Bájodolí si mohl odpustit. Na mě je to až moc fantasy. Myslím, že nejslabší King z poslední doby. Přesto určitě za přečtení stojí. 70%

2 15.05.2014

Přiznám se, že tahle novelka mě moc nebavila. Námět to neni špatnej, ale spíš mi přijde vhodnej na povídku. Přišlo mi to takový nějaký sterilní. Pár momentů tam je, třeba to popisování medvěda dětskýma očima. Prostě tam ale něco chybí, nějaký náboj, který by člověku nedal vydechnout. Čtivý to je, to jo. Neni to ani dlouhý, takže je to rychle přečtený. Přesto je pro mě tohle vedle Srovnáno se zemím jeden z nejhorších mistrových románů. Sorry!!! Možná mi chybí něco z toho dětského pohledu a nadšení pro basseball. 60%

2 15.05.2014

Mezi sbírkami povídek, které jsem zatím od mistra četl, je tahle nejslabší, tím ale neříkám, že neni dobrá. Všechny povídky mi přišly zajímavé, ale většina jsou spíš takové béčkové horory, ale proč ne. Jednoznačně nejlepší jsou Nekuřáci, a.s., ty jsou geniální a připomínají mi starého dobrého Kinga. Ostatní povídky mají něco do sebe, ale nejsou tak dobré. Vyloženě mimo mě šlo Bojiště, Muž, který miloval květiny a Noční příboj. Ostatní jsou fajn, i když to nejsou žádné pecky. Třeba Trávníkář, Mrtví se někdy vracejí a ani děti kukuřice se mi tolik nelíbily. Ale jinak je to poměrně fajn sbírka povídek, která děsí i baví a tak to má být. 70%

2 15.05.2014

Tak jsem konečně dočetl i nespavost a musím říct, že je hodně zajímavá. Začátek je sice hodně zdlouhavej, ale nic moc se tam neděje, na druhou stranu tu probleskují takové náznaky toho, co bude později. Schopnost vidět aury mi přijde velmi originální a samozřejmě i já jsem přemýšlel, jakou mám asi barvu já a lidé kolem mě. Postava Ralfa je zajímavá i tím, v jakém věku je a jak je aktivní. Lovestory s Lois byla opět kingovsky citlivá, zároveň ne laciná a k happyendu má zaplaťbůh daleko. Sice tu na mě bylo už moc nadpřirozena a někdy mi přišlo, že King už vykrádá sám sebe (což ale nijak zásadně nevadí, protože toho napsal už hodně a hodně), pořád je to ale zdařilé a čtivé. Skalní příznivce určitě potěší i některé lehké odkazy na jiná díla, jejichž neznalost ale podle mého vůbec nevadí. Nakonec se přikloním ke čtyřem hvězdičkám a 70%.

2 15.05.2014

Za soumraku je zajímavá sbírka povídek, které mi ale ne tak úplně sedly. Nejméně se mi líbila Willa, kterou jsem asi tak úplně nepochopil. Poměrně slabší je i Maturitní odpoledne, které je asi příliš krátké a nějak mě nezaujalo svým tématem. Utíkej, Káčo, utíkej je moc fajn povídka, kde se mistr sice trochu opakuje, ale pořád je to nadprůměrné. Harveyho sen se mi docela líbil, krátké, výstižné a správně děsivé, každému se tohle někdy asi stalo. Odpočívadlo je taktéž zajímavé, ale ne tak strhující, jak by bylo třeba.Přesto docela fajn, ale na mistra obyčejné. Rotoped a Pekelný kocour jsou typicky kingovská témata, která nikdo jiný neumí. Ty se četly moc dobře a byly zajímavé i nápadem. Věci, které po nich zůstaly, jsou hodně osobní a úplně jsem chápal, proč tahle povídka vznikla. Kvalita je opět vysoká, ale není tu nic typicky děsivého. Ayana a Předplatné patří k průměru, jednou se to přečte a už člověk nemá moc chutí se k tomu vrátit znovu. Vrcholem knihy jsou povídky N., Němý a V úzkých, které jsou naprosto dokonalé, černohumorné a zároveň mrazivé přesně tak, jak to od Kinga máme rádi. Celkově vzato jde o sbírku víceméně vydařených povídek, které ale nepatří k tomu nejlepšímu, co kdy King napsal. Těch vyloženě slabých je tu ale hodně málo. 70%

2 15.05.2014

Málokdy se mi stává, že by mi v knize nebyla sympatická jediná postava a všechny mě vyloženě "štvaly". Mildred Pierce je zrovna taková. Cain nedělá moc okolků a všechno popisuje bez příkras, bez zdlouhavého líčení, zkrátka tak, jak to je. Láska tu není, jsou tu jen sex, peníze a krutá realita. Být kniha delší, dočtu ji asi se sebezapřením, protože má averze ke všem byla opravdu dost značná a už se mi místy nechtělo moc číst dál. Je také dost zajímavé, že ten nejzásadnější zlom přijde vlastně až na úplný závěr a do té doby, jako by se toho zase tak moc nedělo. Pak najednou Mildred vystoupí ze své ulity a udělá to, co udělá. Oceňuji temnou atmosféru, krutý závěr celého příběhu a celkové vykreslení prostředí Ameriky třicátých let a všech neduhů té tzv. vyšší společnosti. 70%

2 07.05.2014

Ota Kars evidentně patří k inteligentnějším fanouškům Sparty Praha (kterým se stal doslova z úleku) a svou knihu pojal mnohdy dost odlehčeně, takže ji opravdu můžou číst všichni. Její název je navíc příjemné mnohoznačný (škvára jakožto nejzákladnější fotbalový povrch, ale i úplatky, které k němu bohužel patří). Je napsaná velmi čtivě a zcela přesně vystihuje život fotbalového fanouška (a je asi jedno, jestli extrémně zapáleného, nebo toho vlažnějšího), navíc vzhledem k věku autora se dostává i do období normalizace, kdy fanouškovství byla jedna z mála víceméně legálních možností, jak si trochu zanadávat a dopustit se jakési decentní rebélie. Atmosféra oné doby na čtenáře vysloveně dýchne, což je pozitivní, protože rychle pochopí, v čem tehdy tkvělo kouzlo toho chodit na fotbal a fandit. Ono nadšení, které autor sdílí nad některými momenty svého oblíbeného klubu a reprezentace, je skoro nakažlivé a každý, kdo má nějaký klub v srdci, se do něj může snadno vcítit, i když fandí někomu jinému. Sympatické je i to, že se nebojí "říznout" do vlastních řad a ke svému klubu je hodně kritický a snaží se zůstat objektivní. Tématu uzpůsobil i jazyk, který je hovorový a zcela autentický a opravdu dotváří jakýsi pocit dialogu mezi autorem a čtenářem. Rozhodně nelze vyloučit, že někdo, kdo s fanouškovskou komunitou nemá žádné zkušenosti a ke knize se dostane, ji vezme na milost a začne třeba taky fandit, protože vše je psáno tak nenuceně a lehce, především se ale nesnaží nijak ospravedlňovat. Vzhledem k tomu, jak je dílo pojato, ani tolik nevadí nezbytný a nepodložený sparťanský pláč, kterému se autor občas neubrání, není to ale nijak rušivé a časté, spíš to pobaví. Bonusem jsou navíc moc pěkné fotky, které jsou sice většinou černobílé a odpovídají době vzniku, což ale nevadí, protože jsou autentické. Fotbalová škvára je sice určena především fanouškům (bez rozdílu klubu), pokud se k ní ale dostane někdo, kdo nefandí a fanouškovské komunitě nerozumí, neměl by být zklamán, protože i jeho by měla bavit. 80 %

1 18.08.2024

Možná je trochu nešťastné, že kniha v češtině vyšla až na základě filmové adaptace, kterou logicky připomíná i obálka, protože s ní moc společného nemá. Kniha je jakousi decentní biografií obyčejného a zodpovědného pilota civilních letů v USA a milujícího otce, který se jednoho dne stal "hrdinou" (ač sám to slovo nerad používá a slyší) a v zájmu záchrany cestujících zvolil manévr, který byl vysoce nebezpečný, pořád ale nabízel největší naději na záchranu, což se povedlo. Jeho vzpomínky se čtou příjemně, rozhodně nejde o nic náročného, zároveň jsou ale čtivé a i ti, kteří se o letectví moc nezajímají, budou pohlceni, navíc se dozví dost nečekané informace (např. že pilot v USA rozhodně z platu nevyžije dlouhodobě a musí mít nějakou vedlejší činnost, poznají proměnu letecké dopravy po 11. září a částečně pochopí specifickou americkou mentalitu, která umožnila co nejrychlejší návrat do normálu, i americký patos, který Evropanovi přijde mnohdy směšný, pro ně ale má svůj význam). Pokud se autor nevykresluje v lepším světle (o čemž po přečtení vůbec nelze pochybovat), je vskutku slušným a skromným mužem, který své práci obětoval ze svého života opravdu moc, vzal si tolerantní ženu a vychoval dvě dcery. Možná, že to celé je podezřele idylické a až na oněch pět minut klíčového letu prakticky neobsahuje žádné dramatické situace, v kontextu díla to ale nijak nevadí, protože to nejspíš vystihuje ten nejobyčejnější život člověka, o němž by se svět nikdy nedozvěděl nebýt jednoho hejna ptáků, které mu změnilo život. 70 %

1 09.08.2024

Těm, kteří na nějaké sociální síti sledují Jaroslava Konáše, muselo být okamžitě jasné, jakým směrem se bude jeho literární prvotina ubírat. Proto není překvapení, že v ní převažuje tajemná a hodně osobitá atmosféra Prahy a jejího genia loci, který ožívá ale jen na některých místech a v době, kdy nechodí moc turistů. Právě tato atmosféra je tím stěžejním, co drží román nad vodou a co je na něm nejzajímavější. Procházet s hlavním hrdinou některá zákoutí je moc fajn a čtenář má chvílemi pocit, že tam stojí s ním. Příběhově tedy nejde o nic originálního a je zkrátka znát, že autor se inspiruje svými oblíbenými literáty, což ale vůbec nevadí, protože to dělá citlivě, nikoho nenapodobuje a snaží se budovat svůj styl. Trochu daní debutu je slabší příběh, v němž je dost motivů, z nichž některé se ale absolutně nevyřeší (co byl zač Cubanti? opravdu mu může jen tak projít vražda? proč se pracovalo s postavou trpaslíka?) a jsou tu navíc, chvílemi se také autor neubrání lehce zbytečnému sdělování informací, které si viditelně nastudoval, opět to ale zase tolik nevadí, protože rozsah knihy není nikterak smrtící. Dominika je tak ve výsledku hodně příjemná prvotina, která si na nic nehraje a přesně vystihuje osobu svého autora. Jen tak dál! 70 %

1 12.03.2024

Opravdu málo se ví, že průkopníkem Čechů v Hollywoodu byl Hugo Haas, ačkoli tam tedy zásadní stopu nezanechal. O jeho amerických počinech se prakticky neví, což napravil Milan Hain se svou disertační prací a dobře udělal, protože vskutku zmapoval neprošlapaný terén, v němž prakticky na každé stránce čtenář objeví zajímavé informace (třeba tu, že některé filmy Haasovi produkoval Kirk Douglas) a opravdu se o všech filmech dozví i ten nejmenší detail. S odstupem času lze snadno odhalit důvody, proč Haasovy filmy nebyly příliš úspěšné a chybí mezi nimi nějaký hit, což je škoda, protože on sám se pokoušel zachovat osobitost a evropský styl práce a nikdy nechtěl podlehnout diktátu producentů a studií. Autor se tématem zabývá zevrubně a je poznat, že všechny filmy sám viděl, mnoho o nich přečetl a dokázal si vyselektovat, co je podstatné a co už ubíjející. Po přečtení jeho knihy, která překvapivě není až tak náročná, jen je napsaná neuvěřitelně hustým fontem a čte se tak subjektivně dost pomalu, dostane čtenář chuť si nějaký ten Haasův film sehnat a zhlédnout. Ocenit se musí i práce se zdroji, která je vyčerpávající a poznámkový aparát je vskutku hodně štědrý. Jediné, co bych tak autorovi zlehka vytknul, je, že se nijak nezmíní o Haasově rodinném životě, protože ačkoli několikrát upozorňuje na jeho syna, nikdy o něm nic neřekne a nikterak ho nepřiblíží, což je možná škoda a jen by to dodalo ucelený obraz Huga Haase v USA. Ve výsledku je tak kniha vysoce přínosná a drtivé většině odborníků i běžných diváků postaví jednu z ikon první republiky do úplně jiného světla, které ho dělá komplexnějším a uvědomělejším umělcem, než bychom možná čekali. 90 %

1 26.02.2024

Je docela unikátní, aby jakýkoli režisér nejdříve pokračování svého hitu vydal knižně, aby ho možná někdy později zrealizoval. Michael Mann ale touto cestou šel a určitě neudělal špatně. Dobrou zprávou je, že čtenář nemusí původní film znát úplně detailně (stačí když ho viděl před několika lety), možná vůbec, aby si dokázal jakýsi "prequelo-sequel" vychutnat. Je na něm znát, že autor je filmař a píše filmově, což znamená, že hodně střídá lokace a v tomto případě i časové roviny, dialogy nejsou nijak dlouhé a také popisy míst a pocitů jsou hodně strohé. Samotný příběh je pak dost košatý a spíš než postavu McCauleyho rozvíjí tu Hannovu a potvrzuje, že zatvrzelý buldok byl vždycky, možná proto je jeho linie s pátráním po sadistickém vrahovi atraktivnější, má větší spád a je přece jen o něco napínavější. Část o McCauleym a posléze Chrisovi je spíš o chladném plánování, takže se občas trochu vleče, o něco hůř se čte a není až tak zajímavá. Podobné je to vlastně s akcí, která je vesměs průměrná a doplácí na to, že ve vizuální podobě ji Mann umí jako málokdo, takže popisy přestřelek tím značně trpí a je jasné, že pokud by byly ve filmové podobě, budou úplně na jiné úrovni než v knize. Ocenit se ale musí i několik silných momentů, k nimž určitě patří volné propojení Hanny, McCauleyho a mladé dívky, které uzavírá osudový trojúhelník, který nemá dobré řešení, a také Chrisovo dilema ohledně manželky, které je tragické a smutné zároveň. Pokud se Mann někdy rozhodně knihu převést na plátno, těžko říct, zda ho studio nechá ji natočit v plném rozsahu (což pochopitelně znamená značné náklady a také to, že nikdo z původních představitelů se zřejmě nevrátí), což by pak znamenalo, že částečně ztratí své kouzlo. Pokud ale zůstane jen u knihy, tak se dá říct, že Heat 2 rozhodně není zbytečný počin a velmi příjemně předchází/navazuje na jeden z nejlepších filmů devadesátých let a určitě mu nedělá ostudu. 75 %

1 21.01.2024

Jak jinak by mohl Jaromír Bosák pojmout svůj částečný životopis než tím, že klíčové momenty svého života spojí s důležitými fotbalovými zápasy. Právě tenhle styl je na knize to vůbec nejlepší, protože i když jsou jednotlivé kapitolky uvozeny významným (i méně významným) fotbalovým zápasem, leckdy je většina textu o běžném životě, o tom, co tehdy autor prováděl, později pochopitelně i o novinářské dráze. Za nejzajímavější určitě považuji pasáže z dob, kdy se stal bezdomovcem, což není vůbec známé a je jasné, že ačkoli vypadá jako pohodář, jeho dětství asi nebylo lehké a s otcem měl komplikovaný vztah. Popisy jednotlivých mačů nemá smysl jakkoli komentovat, protože ty se čtou samy, navíc čtenář mnoho z nich prožil v reálném okamžiku, takže si je velmi snadno představí i s tehdejším komentářem. Hvězdička dolů jde kvůli nedokonalé redakci, neboť překlepů a v jednom případě i chybějícího odstavce je přece jen moc a také občasné pravopisné chyby kazí dojem. Milovníkům fotbalu lze ale rozhodně doporučit, protože málokdo umí do průběhu zápasu vtáhnout tak jako Jaromír Bosák, navíc si dokáže dělat legraci sám ze sebe, což knihu příjemně osvěží. 80 %

1 08.01.2024

Poměrně komplexní kniha, která uceleně, i když malinko povrchně a až moc stručně mapuje, co všechno se ve zdejším fotbalovém rybníčku dělo těsně po převratu a snaží se upozornit na všemožné bizarnosti a unikátnosti, které byly opravdu jen v České republice (specifikum fotbalových vesnic hrajících nejvyšší ligu). Vůbec nevadí, že spíš než o knihu jde o několik vydání magazínů deníku Sport v jednom, takže vše je psáno časopisecky, jednoduše a přehledně. Asi tu toho mohlo být i víc, protože některým věcem se autor moc nevěnuje (kvalita televizních přenosů, fanouškovská kultura, zázemí stadionů), jako základní přehled toho, jak se dělal fotbal v raném kapitalismu, ale kniha poslouží parádně a připomene, jak moc byl nejpopulárnější sport propojen s těmi nejtemnějšími postavami českého podsvětí. Zároveň ovšem platí, že kniha se bude lépe číst těm, kteří tuto dobu pamatují a dokáží si dosadit jednotlivé události a postavičky do kontextu (mnohdy celospolečenského) než těm, pro něž je většina jmen jen pouhý pojem a encyklopedické heslo. 70 %

1 14.11.2023

Hodně zvláštní a čtenářsky dost náročná kniha. Nejen, že je psaná opravdu dost drobně a hustě, ale autorka dokáže v průběhu jedné stránky a leckdy třeba během dvou odstavců změnit vypravěče, v čemž není úplně jednoduché se orientovat. Samotný příběh je pak hodně zajímavý, nicméně je vskutku důležité mít na paměti, že nejde o biografii jako takovou, ale notně vyfabulovaný osud Marilyn Monroe, který je skutečnými událostmi inspirován, a i když se v mnoha věcech reality drží, nelze brát vážně. I proto tu prakticky nepadne jméno jediného slavného manžela / milence MM, ale hovoří se jen o jejich povolání. Autorka nicméně nabízí poměrně atraktivní a ve své době hodně nadčasovou studii údělu krásné ženy, která je považována za sexbombu, což jí na jednu stranu uráží, na tu druhou si ale onu pozornost užívá a je tak v neustálém rozporu. Sexu je tu ale přece jen až moc a asi není úplně potřeba na každé stránce zmiňovat nějaké sexuální narážky a určitá explicitnost je taky na škodu. Mnohem větší problém je ale délka knihy, která je přehnaná, autorka jde zbytečně do hloubky a vypráví hodně rozvláčně a pomalu a mnohdy je to kontraproduktivní, protože tím nic moc nerozvine a naopak upadá do stereotypu a mnohdy se opakuje. Také postav představuje přespříliš a bez pár z nich by se čtenář určitě obešel. Pokud tedy ten přistoupí na autorčinu hru o tom, že román není biografií, cituje se v něm z příruček, které někdy neexistují a sexu je tu až moc, dokáže ocenit určité pasáže a stavbu některých zápletek a může se zamyslet i nad tím, že být extrémně krásná žena asi taky není úplně výhra. Jinak se ale obávám, že autorčinu tezi čtenář nepřijme a může být mnohdy i dost znechucen. 70 %

1 23.10.2023