Candide komentáře u knih

Zaujal mě nápad zpracovat téma Rukopisů jako komiks. Všechno ostatní je tu špatně. Divnou formu naplňuje ještě divnější obsah. Místo další bezduché konspiračky bych se ráda konečně dozvěděla, jak to s Rukopisy bylo DOOPRAVDY!

Promiň, Martino, ale jedna Čistá duša už tady je.

Tak první kniha, kterou jsem si vybrala do letošní čtenářské výzvy, pro mě byla opravdu výzvou v pravém slova smyslu. Takový brak už jsem dlouho nečetla.
Ubohý a nesoudržný děj, příliš mnoho nesmyslných zvratů, ploché černobílé postavy, všechny do jednoho jednající jako idioti. Prolínání témat a žánrů amatérské, slovní zásoba čtvrté cenové.
Vzít si to s sebou na dovolenou? Jako aby mi to zabíralo místo v brašnách na motorce???
Kdyby to napsala holka na druhém stupni, pochválila bych ji, jak pěkně pracuje s jazykem a zápletkou (a pak bych ji teda nenápadně nasměrovala k psycholožce, vzhledem k detailní znalosti pašování kokainu). Ale proboha, ta paní je stejně stará jako moje maminka!!! Čekala bych od ní víc autorské zkušenosti a především lidské soudnosti.
Nicméně přežila jsem, ale víckrát tuto autorku do ruky nevezmu (resp. do mobilu nestahnu).

Je mi líto, čím vším si autorka ve vztazích musela projít, ale nemůžu si pomoct, tahle poezie mi připadá jen jako hodně slabý a nekonzistentní odvar Mléka a medu.

Po Rebelkách už mě na tomhle nic nepřitahuje. Je to jen splátka genderového dluhu, aby si kluci nemysleli, že hrdinky jsou jen holky.

Nejlepší komiks, jaký jsem kdy v životě četla! Nevím, zda miluji víc Gaimana, či Sandmana. Nebo je to totéž?

Jsou jenom dvě možnosti - buď je tohle vaše první kniha s tématikou hygge, anebo není.
Pokud je, nic dalšího už číst nemusíte, protože všechny ostatní knihy jsou jenom okecáváním této.
Pokud je toto vaše už několikátá hygge knížka, jistě shledáte, že jste si ji měli přečíst jako první. Všechny ostatní knihy jsou jenom okecáváním této.

Nápad skvělý, ale reálně mě ze 156stránkové knihy opravdu pobavilo pět stripů. A to jsem knihomol!

Můj problém s publikacemi tohoto typu zůstává platný i u této knihy... proč to hned vydávat jako knihu? Proč to nemůže vycházet jako příloha nebo rubrika časopisu? Zvlášť, když víc než o text jde o ilustrace...

Pořád to není literatura dle mého gusta, ale oproti první knize je to ohromný krok správným směrem. Tenhle žánr autorce sedí mnohem víc. Případná třetí kniha už bude úplně dokonalá.

Chválím záměr, ale bohužel mi to těžce nesedlo. Strašlivě mi tu chybí "takové to něco", co by obyčejné album fotek povýšilo na umělecké dílo. Modelky mi byly nesympatické, působily příliš stylizovaně. Dobová atmosféra na mě nedýchla. Naopak mám z fotek pocit, že autor akorát pár kámošek oblékl do kostýmů, posadil je do kavárny a vyfotil přes černobílý filtr. Víc než jako pocta první republice mi to připadá jako soubor momentek z fotokoutku na vintagepárty.

Za mě kniha bohužel nefunguje. Forma večerníčku sedí tématu mnohem lépe.

Kdyby moje dcera napsala něco takového, hodně bych zpytovala svědomí, kde jsem ve výchově udělala chybu.

Moje kamarádka četla tuto knihu už v roce 2008. Já jsem se k ní dostala až nyní po 10 letech a velmi jsem litovala, že jsem knihu nečetla společně s ní.
Během čtení jsem úplně na vlastní kůži cítila, jak by ji moje tehdy 18leté já "žralo", citovalo a tahalo všude s sebou. Teď mě naprosto míjela. Chápu, proč se čtenářům líbí, ale pro mě je v tuhle chvíli jen dalším zbytečným románem, který mnou proteče a nezanechá žádnou stopu. Škoda.
Stále však trvám na tom, že se ke mně knihy dostávají v pravý čas. Tahle mi zkrátka jenom nebyla souzena.

Hrozně jsem se téhle knihy bála. Odjakživa tíhnu k myšlenkám, že do tohoto světa nepatřím a že by mi bylo lépe samotné někde v lesích. Bála jsem se, že tohle bude poslední kapka, po které nebude cesty zpět. Ale bohužel (nebo bohudík) na mě kniha takový účinek neměla. Hodně ve mně rezonoval první rozhovor, s tím jsem se velmi ztotožňovala. Ale na změnu to nestačilo. Zůstávám ve městě a žiju pro další přečtené knihy.

Jak bych byla šťastná, kdyby mi některý z mých rodičů býval byl vedl v dětství taky takovouhle kroniku, abych pak měla kde hledat oporu v těžkých časech. Ale možná je lepší, že se tak nestalo. Taky by některý z rodičů mohl dostat podobně "skvělý" nápad vykecat společné zážitky, které jsou jenom naše, celé republice. Nevidím v tom smysl.

Původně jsem s knihou chtěla už po první povídce seknout, protože jsem se po ní cítila strašně unavená, (POZOR SPOILER) jakobych toho spratka sama honila po dvoře. (konec spoileru) Takových buranů, o jakých se v knize píše, mám kolem sebe spoustu, nepotřebuju o nich ještě číst. Kromě toho jsem čekala drama, ne učebnici nářečí. Ale nakonec jsem zatnula zuby a úspěšně se probojovala k poslední stránce. A světe div se, nelituju. Není to romantická Němcová, drsně krásná Legátová, magická Tučková ani poetický Hájíček. A vo tom to nejspíš je. Proto má Dědina své nezastupitelné místo v mozaice obrazu českého venkova - přináší další, neokoukaný úhel pohledu. Díky za to, že vznikla.

Normálně se mnou vulgární erotické výrazivo v poezii nehne, ale tady mi to nevím proč připadalo strašně nepatřičné a opravdu sprosté. Asi jsem od Reinera čekala něco hlubšího a sofistikovanějšího.

Bez oné pozoruhodné a strhující formy by to byl jen další průměrný a zapomenutelný teenagerománek.

Tohle patří přesně mezi ty literární zážitky, k jejichž popisu se mi nedostává slov. Cokoli bych napsala bylo by jen slabým odvarem všeho toho, co jsem cítila. Musíte se tedy z mé strany spokojit pouze s tím, že jsem kromě přestávky na spánek knihu neodložila, dokud jsem ji celou nepřečetla, a že nad ní budu ještě dlouho přemýšlet.