capar komentáře u knih
Ne, že by člověk trnul hrůzou, spíš napnutím, jak to tedy celé je...Čtení utíká, příběh plyne, konec není prvoplánovitý. Bylo to fajn.
Zajímavé příběhy, zajímavých žen...některé rozhovory bych si dokázala představit číst kratší či delší dobu...možná mi tam chyběl jeden příběh prostě obyčejný..
Taková jednohubka pro ženy, které potřebují občas nakopnout zpět směrem k sobě...jsem ve fázi, kdy jsem se opět dost často našla, a tak jsem se kolikrát i zasmála...pokud nehledáte nějaký světový objev, tak takhle naservírované bylo docela zábavné...
Je to smutné a krasne zároveň..o hledání sebe a klidu, o nalezení sebe, o přátelství a o tom, co všichni víme, že to nejvíc co pro sebe a druhé máme je čas a vědomá pozornost sobě...velké ztráty a spousty vřelosti...
Samozřejmě ten vztah matky s dcerou byl přitažen...ale kéž by tyto příběhy byly jen a jen smyšlené...bohužel...
Druhý díl jsem četla s velkým odstupem, takže mi chvíli trvalo si vzpomenout, kdo patřil do jedničky..ale ono to možná bylo teď i lepší..mohla jsem si užít ten novy příběh..co si budeme, je to slaďárna, co člověk spolkne jedním hltem...ale jako na oddech, k vypnutí se...velmi dobré
Jediné, co mě drželo při životě čtení byl příběh vyprávěný více hrdiny, jinak to bylo za mě nemastné, neslané...já se vcelku nudila..druhá půlka trochu lepší, aspoň nějaké emoce a občasná sekera do hlavy "tupouna"...asi bych čekala více nápadů a akce...
Myšlenka je dobrá, souzním s tím, že remcáme hodně, že tím, co vyzařujeme, takového k sobě i přitahujeme...dokonce zkouším výzvu..sama zatím marně...jen na mě by to mohlo být i kratší...ač opakování matka moudrostí, tak tady je poselství jasné a na mě moc často duplikované...a teď zkusím ty jeho Vztahy bez stížností...
Jako oddechové knihy jsou potřeba, ale tohle bylo za mě až moc prvoplanovité a předvídatelné, nemělo to spád, ani ty emoce to nemělo a to "cmrdnutí" sexem občas to nezachránilo, ani to za to nestálo...Já do druhého dílu nejdu..
Ze začátku jsem se tentokrát nějak nemohla začíst, ale nakonec jsem ráda, že jsem vydržela, jelikož jako vždy se člověk při čtení i něco dozví...a takový život s Aspergerem je fakt nářez..pro člověka samotného a pro jeho okolí taky...
Dobrá jednohubka..jen mě trošku zlobilo, že jsem jednou v Krušných horách a za dvě stránky na Šumavě ???? to bude ale tím, že na ty Krušné koukám z okna...
Knížku mi půjčil synovec, že tohle se číst dá (já jsem knihofil a on je spíš bojovník se čtením) a měl pravdu. Mě to bavilo, večer jsem to slupla před spaním. Chvíli jsem se obávala děsivých snů, ale naštěstí jsem to zvládla :) Takže za mě ano, za přečtení to stojí. Už na mě v poličce čeká pokračování ;)
Nebyla špatná, ale na mě to bylo asi až moc vzletných slov a uvědomění v tak krátkém čtení... přišlo mi to až moc, ale pravda je, že vůbec netuším, co vše jednou čeká mě ????
Tak jsem jednou sáhla po něčem, co běžně nečtu...na doporučení...A jako nebylo to zlé, ale děsivé na tom asi nejvíc bylo to, že ono to jednou možná s námi podobně...jen bez azylu metra...Jinak jsem měla asi trošku jiná očekávání, což je ale vlastně můj problém :D Takže asi zkusím i ty další...
Klobouk dolů před odvahou nechat veškeré jistoty a pohodlí a vydat se za srdcem. A věřím, že v tu chvíli nemohla jinak. Stejně jako obdiv tomu, co vše si zkusila, překonala a kolik energie do všeho dala. A naposledy obdiv odvaze finální. Příběh je to ohromný...
I přesto, že jsem se na začátku bála, že se v tom celém ztratím, nestalo se. Příběh i rozuzlení byli zajímavé, jen některé pasáže se docela táhly. Tento žánr příliš nečtu, ale tenhle kousek mě neodradil. Zajímavé, jak společnost ve své podstatě se příliš od těch dob nezměnila. Kdo má moc a peníze, může vlastně cokoli.
Četlo se to samo. Knížka o rodině, vztazích, jak to každému jde jinak. A samozřejmě vlčí život..velmi zajímavé..
Čekala jsem tu bolest a humor a ženskost a vstávání z popela...ale nic...neříkám, že v počátku jsem nenašla pár hezkých myšlenek, ale čím déle jsem četla, tím víc měla dojem, že autorka vyměnila závislosti za závislosti...vůbec z ní nemám pocit smíření s minulostí, zpracování všeho a pokory, o které píše..naopak by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby jednou stála v čeléle nějaké sekty...mrazivé poznání člověka...na mě příliš fanatizované...
Pěkně odvyprávěný nepěkný příběh...neuvěřitelné, že někde jako je Osvětim přicházely na svět děti...
Tak já moc nevím, co k tomu...pro informaci asi zajímavé krátké čtení...haiku si možná v rámci nějaké terapie zkusím, pro zajímavost co to se mnou udělá...