capricorn__ komentáře u knih

Knížce jsem se vyhýbal, protože jsem si říkal, že určitě bude přeceňovaná jako některé moderní válečné knížky, které jsou ve skutečnosti nekvalitní, ale lidé je hltají, protože autoři využívají kruté minulosti, která jejich literární nedostatky "smázne". "Hana" se mi dostala do rukou tak, že mi ji přinesla nejlepší kamarádka s tím, že si knížku musím přečíst. (Takže jsem neměl na vybranou.) "Hana" je velice čtivá kniha, kterou jsem přečetl za necelý víkend. (Hodně prší, víte?) Ze všech třech částí se mi nejméně líbila ta první - obzvlášť konec. (Říkal jsem si: "Co? Takhle rychle?! Jak?") Upřímně styl psaní mě tolik nebral, nemám totiž moc rád knížky, které jsou takové "letem světem", kdy vám autoři děj převykládají bez toho, aby vás uvedli přímo do děje. Hlavní postavy se mi líbily, sice mohla být jejich psychologie více rozvedená, ale chápu, že na tak krátkém prostředí to moc nešlo. (Nezlobil bych se, kdyby byla knížka třeba o sto stran delší a zodpověděla na otázky, které si kladu i teď, bezprostředně po čtení.) Hlavní postavy byly lidské a uvěřitelné, a to mi stačilo. Moc mě baví historie a z knížky jsem poznal, že si autorka dala spoustu práce s hledáním informací, já z ní odešel i s novými znalostmi. (Za to ohromné plus!) "Hana" je ve výsledku příjemná kniha, na moji nejoblíbenější válečnou knihu, Sophiinu volbu, nesahá ani zdaleka, ale jsem rád, že jsem ji přečetl a chápu, že se jí těší takového úspěchu. Hodnotím třemi hvězdičkami, je to takový zlatý střed, taková, no, knížka do deště.

7 16.05.2021

"Dívka ve vlaku" je jedna z těch knih, kterou bych jinak vesele kritizoval, a dal jí třeba i to nejnižší hodnocení, které jde. Najít sympatickou postavu je prakticky nemožné, děj je neskutečně předvídatelný, detektivní zápletka je až překvapivě jednoduchá, kniha opět obsahuje "dívku" v názvu, což je skvělý marketingový tah, protože "dívky" očividně berou, no a v neposlední řadě nesmí chybět zlatá placka na obalu. I tak si mě něčím získala. V tomto případě to nejspíš je jazyk, který Paula Hawkins používá a který mě baví, i atmosféra se mi líbila. Možná nakonec i ty nepříjemné postavy nebyly tak špatně napsané, protože mi připadalo, že jsou věrohodné a že snad každý musel někdy za život přijít s některou z nich do kontaktu. Proto tři hvězdy, s knihou jsem (relativně) spokojený a dost mě to překvapuje.

7 23.01.2021

Já jsem "Hadrového panáka" dostal kdysi k Vánocům a ještě s komentářem: "Tuhle knížku jsi sice neměl na seznamu, ale my jsme ji vybrali, protože jsme věděli, že máš rád detektivky". Takže mi nezbývalo nic jiného, než nasadit úsměv a předstírat, že si užiju knížku, která v té době byla kvůli reklamě úplně všude. Na moji obranu: já nešel do čtení s žádnými předsudky, já si totiž o knížce nemyslel vůbec nic (kromě toho, že nesnáším tak moc protěžované knížky), byla mi jedno a kdybych ji nedostal (a taky pokračování), tak se k ní nikdy nedostanu. Nápad je fajn, to uznávám. Tím to ale celé končí - provedení je totiž otřesné. Styl psaní - spolu s postavami - mi připadal velmi chaotický a neuspořádaný. Na jedné straně se dělo něco a na druhý zase úplně něco jiného s tím, že jasný, na tohle jsem obzvlášť z detektivek zvyklý, ale tady to nedávalo logiku. Všechno se děje tak nahodile a zvláštně, že jsem si pořád říkal: "WTF?!" Stylisticky je "Hadrový panák" opravdová katastrofa. Taky nechápu, proč je kniha v takovém formátu, jakém je - to už nejsou normální stránky, ale čtvrtky, ne?

7 05.01.2021

Nejdřív jsem si myslel, jak rychle knihu přečtu, když je dlouhá jen necelých dvě stě stran, ale to jsem nevěděl, do čeho jdu. "K majáku" je těžká knížka psaná úplně jinak, než jak jsem z čtení beletrie zvyklý. Autorka se zaměřuje na vnitřní svět postav a přeskakuje mezi nimi tak plynule, že pokud na chvilku u čtení vypnete, ztratíte se (což se několikrát stalo mně). Bylo pro mě poměrně těžké si proto na její styl psaní zvyknout, ale jsem rád, že jsem u knížky vydržel, protože mě i přes svoji náročnost moc bavila. Virginia Woolfová píše, jako kdyby slova malovala, má širokou slovní zásobu a zajímavý způsob vyjadřování a i přemýšlení o věcech. Nikdy jsem nenašel autora, který by věnoval pozornost takovým věcem jako právě Virginia Woolfová. Normálně doslovy nečtu, ale tady jsem rád, že jsem mu věnoval pozornost. Taky bych možná doporučoval potenciálním čtenářům, aby si před četbou "K majáku" alespoň stručně nastudovali něco o životu této autorky - vše pak bude dávat větší smysl.

7 23.12.2020

Třetí knížka, kterou od autorky hodnotím, a můj komentář bude takřka totožný: protivné hlavní postavy, kdy každá je cíleně nepříjemná (nejspíš proto, aby čtenář nabyl dojmu, že každá z nich je podezřelá), děj takový nijaký, stručné věty, přítomný čas, nápad nic moc, konec "překvapivý"... Není těžké knížky autorky přečíst, za to jí dávám plus, ale pro mě jsou prostě její detektivky jako takové jednohubky nebo předkrmy před propracovanějšími knihami. Chápu, že své čtenáře/čtenářky si autorka najde, jen já mezi ně fakt nepatřím. :)

7 18.11.2020

Knížku přečtete rychle, je dost poutavá a se spádem, autor používá stručné věty, obratně se posouvá v ději, hlavní postavy vykreslí stručně a jasně - proti tomu nic. Jenže pokud se vás někdo zeptá, o čem "Věř mi" je, nebudete schopni odpovědět. Příběh je tak moc zamotaný a zapletený, že mám dojem, že ani sám autor vlastně neví, o čem pořádně psal.

A k čemu vlastně je takovou knížku číst?

7 23.10.2020

Podobně, jako uvedla i spousta čtenářů v komentářích, i já jsem si vybral tuto knihu kvůli čtenářské výzvě.

Nečekal jsem, že ji přečtu celou za jedno odpoledne - román má velmi stručné věty, autor se nikde příliš nezastaví, styl psaní je velmi jednoduchý a čitelný. Podobně jsou vylíčeny i postavy. Na románu je tedy dobré, že hlavní myšlenka je tak velmi průhledná - obával jsem se, že s tím, jakým filozofickým (duchovním?) otázkám se autor věnuje, bude kniha "příliš rozumnou a hlubokou" a bude si hrát na něco, čím není. Pozitivně hodnotím i emocionální stránku knihy. No a pak samozřejmě i nápad.

Každopádně ona krátkost a velká čitelnost knihy je pro mě i negativní stránkou - kniha ubíhá opravdu AŽ PŘÍLIŠ rychle a v určitých chvílích jsem si přál, aby autor trochu zpomalil, více věcí dovysvětlil. (Někdy jsem měl dojem, že mu jeho vlastní nápad přerostl přes hlavu a on pořádně nevěděl, jak ho uchopit.) Styl psaní mi připadal příliš jednoduchý. Také mi vadilo, že i na tak krátkém prostoru autor často opakuje to, co už napsal (a to třeba doslovně!). Postavy se někdy chovaly nelogicky - neznám příliš lidí, co se vůči otázce smrti staví tak, jako v tomto románu.

Výsledek je tedy tak půl na půl.

6 19.06.2024

Se svým hodnocením jdu bohužel proti proudu. Kniha mě poměrně zklamala, jelikož začala velmi silně - prvních cca 100 stránek bylo úžasně napsaných, líbila se mi tísnivá atmosféra, popisy prostředí, hlavní postava, ale byl jsem spokojený i s důvody, které ke katastrofě vedly a k popisu trifidů. Jenže pak se najednou pozornost autora vůči knize přesunula a já si uvnitř sebe říkal: "Aha - takže autor jde TÍMHLE směrem". Najednou pro mě kniha ztratila výjimečnost a nápaditost a stal se z ní průměrný sci-fi román. (Pozn. Nevím, jestli na vině stojí autor samotný nebo další jeho nástupci, kteří podobné zápletky využili.) Naštěstí je "Den trifidů" velmi čtivou knihou, proto je zcela bezbolestné dostat se až na konec, také - abych pořád nekritizoval - cením dialogy mezi postavami, ty jsou napsány velmi dobře. Bohužel mě však kniha nenadchla - konec jako takový mě poměrně otrávil, autor otevřel spoustu myšlenek, ale ne všechny zcela uzavřel.

6 17.07.2023

Velmi zajímavá, ojedinělá kniha, která si mě získala už anotací. Zajímavé je, že mé nadšení nezničily ani aspekty knihy, které by mě obvykle u čtení rozčilovaly: tedy především nedostatečná hloubka postav, detailní popisy práce... Film raději oželím, ale ke knize se rád vrátím. Jen příliš nechápu, že román dostal cenu fantasy...

6 25.12.2022

Toto je teprve druhá kniha, kterou jsem od Irvinga přečetl. První byla "Pravidla moštárny", která se rychle zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy. Počítal jsem, hlavně podle hodnocení, že "V jedné osobě" bude o něco horší, ale zaujal mě nápad. K hlavní postavě jsem si taky našel cestu, i když jsem jí ne vždycky rozuměl. Nejlépe hodnotím autorovy vyprávěčské schopnosti, dialogy a hloubku postav. Byť v knize není tolik přímé řeči, nikdy jsem se nenudil. Hvězdu nicméně strhávám za jistou nelogičnost příběhu, která mě ke konci začala rozčilovat. Nepíšu nyní ani tolik o tom, že autor koncentruje velké množství LGBT+ lidí do maloměsta (což je velmi nepravděpodobné), ale o tom, že spousta těchto postav končí prakticky stejně, z čehož mi připadalo, jako kdyby autor nevěděl, co si s nimi počít. Nebýt závěru, dám pět hvězdiček. Ve výsledku mě ale kniha velmi bavila.

6 22.12.2022

Půl na půl. Prvních padesát stran jsem přečetl jedním dechem, jak mě kniha bavila, pak jsem dalších třicet ztratil zájem, a tato fáze byla nahrazena dalším ponořením se do knihy, abych v závěru cítil zmatení. Holden je opravdu zajímavá, nezapomenutelná hlavní postava, a kupodivu jsem si k němu dokázal během čtení najít cestu. Líbí se mi, jak popisuje prostředí a lidi okolo sebe. Styl psaní mě docela otravoval, ale chápu, proč je tak kniha napsaná. S čím jsem nejvíc bojoval, byly nerealistické příhody, do kterých se Holden zapletl - někdy se choval a přemýšlel jako o dost starší člověk, někdy zase o dost mladší. Hlavu mi docela zamotal konec, který byl velmi useknutý a já si říkal: "Aha??" Jsem rád, že jsem si tuto klasiku přečetl, ale chyběla mi v ní větší hloubka a surovost, která mi v případě Salingera připadala dost vlažná. Bukowskiho taky příliš nemusím, ale v konfliktních postavách, jež se potloukávají pubertou, je lepší. Za mě zkrátka průměr. Nevím, jestli se ke knize někdy vrátím.

6 20.11.2022

Bohužel mě kniha příliš neoslovila. Začátek byl velmi slibný, ale pak jsem ztratil zájem. Styl pro humor autora hodnotím tak 50 na 50, někdy mě opravdu pobavil, jindy mi přišel na sílu. Nápad je zajímavý, ostatně kvůli tomu jsem začal sérii číst - líbilo se mi pojetí "sarkastického Sci-Fi", které si dělá srandu z lidí. Největší počet hvězdiček nakonec ale strhávám za strohost. Myslím si, že by se mi kniha líbila více, kdybych věděl více o hlavních postavách a kdyby mi autor poskytl i nějaké detailnější informace o prostředí, ve kterém se postavy nachází. Dialogy jsou někdy... takové neúplné, o ničem. Připadalo mi, jako kdybych četl komiks bez obrázků. Uvidím, jestli si přečtu další díly ze série.

6 11.11.2022

Mám moc rád Nicka Cavea. Je to jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků, líbí se mi jeho hluboký hlas, neotřelé příběhy za písničkami, jeho všestrannost, co se hudebních stylů týče, mám ho rád i jako osobnost.

Ale tahle kniha... Ehh...

Vydržel jsem číst hodně dlouho, do konce mi chybí asi sedmdesát stránek, ale už jsem ke knížce ztratil jakoukoliv chuť a sympatie. Věděl jsem, že kniha nebude hezká, vím, že v době, kdy to Nick napsal, byly i jeho písničky dost temné. Já teď nekritizuju ani tak to, že kniha je brutální, odporná, lidi se k sobě chovají krutě a tak - i to může být dobře sepsáno, pokud má příběh smysl. A já mám pocit, že "A uzřela oslice anděla" ho zkrátka nemá. Z každé druhé věty mi připadá, že se Cave vytahuje nad tím, jak moc umí mluvit sprostě a kolik paseky umí lidem nasekat. Neměl jsem rád ani jednu postavu a děj mě taky tolik nebavil, protože byl strašně zmatečný a nedával vůbec žádný smysl.

(Kontrast: "Valérie a týden divů" od Nezvala je taky strašně zmatečná kniha, pořád tak nějak netušíte, co se děje, atmosféra je taky docela podobná, ale Nezval mi připadá jako podstatně lepší a poutavější vypravěč... Nevím no...)

Každopádně dávám Nickovi velké plus za to, jakou má fantazii a jaké umí vymyslet neotřelé metafory. Podle mě je to dobrý spisovatel, ale v této knize jsem to zkrátka neviděl.

6 29.06.2022

Za mě spokojenost. Po "Třech přáních" jednoznačně moje druhá nejoblíbenější kniha od autorky. Sedly mi hlavní postavy a jejich osudy, ano, postav je vcelku hodně a docela obtížně se v nich vyznává, ale ve výsledku jsem si k nim našel cestu. Jsem obvykle kritický ke knihám, které se zaobírají snad každým členem rodiny, protože se časem opakují, ale v tomto případě se určitě hodil autorčin styl psaní a její způsoby vypravování. Závěr se mi taky moc líbil. "Poslední výročí" má svojí odpočinkovou, nostalgickou náladu.

6 04.02.2022

Z celé série jednoznačně můj nejoblíbenější díl, hned v závěsu za ním stojí "Přízrak" a "Pentagram". Jo Nesbo má svůj mustr psaní detektivek, a pokud čtete detektivní žánr hodně, ještě od jiných autorů, pak ho brzy prokouknete a výsledný pachatel vás ani nepřekvapí. K tomu všemu cca od "Levharta" začíná Nesbo překombinovávat děj a já od toho dílu třeba nejsem schopen přeříkat, o co tam šlo. (S výjimkou "Přízraku".) Ve "Spasitelovi" píše Nesbo jiným stylem, což mě zaujalo.

6 25.01.2022

První díl ze série se mi líbil dokonce i o něco více než "Šifra mistra Leonarda". Dan Brown mě zaujal tím, že dokonale spojil dohromady historii a detektivku, jeho kreativita se skvěle mísí s jeho znalostmi a výsledkem je velmi poutavá, napínavá kniha, která skoro nejde pustit z rukou. Líbí se mi i kombinace vyšetřovatelů, jejich povahy jsou mi blízké a stejně tak se mi líbilo i tajemné prostředí. Na konci to podle mě Brown trochu přepískl s dramatičností a bizarností, která by se v katolickém prostředí, o kterém píše, rozhodně stát nemohla. I přesto jsem si knihu užil a vřele ji doporučuju. Za mě jedna z nejlepších detektivek, které jsem přečetl.

6 23.01.2022

Skvělá kniha. Byť souhlasím s uživateli, kteří psali, že začátek válečného románu je o něco slabší než zbytek knihy, věřím, že bez něj by nezapomenutelný příběh tolik nevynikl. Je také fajn podotknout, že Merle i v těch horších částech byl velice poutavý a já nenašel jedinou stránku, kdy bych se nudil. Bylo zajímavé sledovat detailně rozebranou psychologii Langa, na kterou dával autor větší důraz než na historické ukotvení. Moc jsem si čtení užil, jen měl strach - jako u takřka každé válečné knihy - co na mě bude číhat na další stránce. Určitě doporučuju!

6 14.11.2021

"Alchymista" není pro každého, musíte být s autorem filozoficky na stejné vlně, abyste tuto knihu ocenili. Je tu hodně zákonu přitažlivosti, hodně Matrixovských myšlenek o síle myšlenky, jevů, které postrádají logiku, protože se autor oblékl za magický realismus, kde očividně není od věci, aby se člověk proměnil ve vítr, typický klišé-konec a poněkud naivní hlavní postavu, na které se hlavní myšlenka dobře projeví. Vím, že moje záliba v astro/numero/...všechno-logii mi čtení hodně přikrášlila a já si užíval každou stránku a celkovou atmosféru, kterou Coelho vytvořil. Děj je sice velmi předvídatelný, ale i tak milý a mně vrátil trochu optimistického vzhlížení na svět potom, co jsem dočetl "Spalovače mrtvol". Milostná linka se mi taky líbila, byť se odehrává někde v pozadí. Žádný problém s knihou tedy nemám. (Ačkoliv, i přesto, že "Alchymista" je můj šálek kávy, stejně preferuji "Veroniku".) Za sebe (někoho, kdo svádí pomalý internet na Merkur v retrográdní fázi) doporučuji, ale zároveň varuji - jestli jste logicky orientovaní, potřebujete uvěřitelná vysvětlení, budete se i na tomto krátkém prostoru trápit. Maktub!

6 28.08.2021

Virginia Woolfová je jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek kvůli její schopnosti na velmi malém prostoru sdělit mnoho zajímavých myšlenek a odkrýt její postoje ke spoustě témat, které spolu třeba zdánlivě nesouvisí. "Orlando" mě nezasáhlo tak, jak mě zasáhlo "K majáku", což je kniha, která se mi ze všech přečtených vtiskla do hlavy svojí atmosférou a hutným příběhem asi nejvíce. "Orlando" mě dostalo svojí filozofií a jazykem, který je velmi barvitý, popisný a expresivní. Měl jsem z "Orlanda" trochu strach, protože mě děsila myšlenka, že budu číst knihu o 200 stran, která si troufá jen tak se prolétnout historií a ještě změnit svoji identitu. Jenže ona historická linka tolik důležitá není a skoro jsem si nevšiml, že autorka přešla několik století dál. Záleží zkrátka na čtenáři, které představené rovině dá přednost. "Orlando" mě fascinuje, podobně, jako spisovatelka a její spisovatelské schopnosti. Od doby, co jsem "Orlanda" dočetl, si o knize pořád něco hledám. Rozhodně doporučuju, ale (podobně, jako jsem psal "K majáku", nemyslete si, že jde o nenáročnou jednohubku jen proto, že kniha je jen 200 stran dlouhá).

PS: Jooo, a ty štítky, které jsou tu uvedené, berte HODNĚ s rezervou.

6 27.07.2021

Asi by mi více vyhovovalo, kdyby "1Q84" vyšlo - jako například v americké verzi - dohromady, ne, že by třetí část byla samostatně. Já sice četl obě tyto knihy (respektive tři...) hned po sobě, takže jsem na nic nezapomněl, ale i tak mi připadalo, že tento třetí díl pokulhával a připadal mi rozvláčnější. Byl více o popisech a filozofii a přímá řeč kamsi vymizela. Když docházely stránky, začalo mi docházet, že bohužel na všechny otázky odpověď asi nedostanu a mrzí mě, že některé vedlejší postavy, které mi byly dost sympatické, se už ke slovu nedostaly. I teď, při psaní komentáře, mám v hlavě docela dost otázek. První dvě knihy úžasné, tato o něco slabší, ale přesto mě moc bavila. Hlavní myšlenka a filozofický přesah se mi líbily moc, na to je Murakami přeborník.

6 08.07.2021