cérka komentáře u knih
Audiokniha
Jsem překvapena jak jednoduchý příběh se skrýval pod hvězdným jménem. Shari Lapena se těší velkému zájmu čtenářů a její knihy si na knižním regálu nikdy dlouho nepoleží. Bylo jen otázkou času kdy budu popostrčena Klubem milovníků knih k této autorce. Volba knihy byla zcela v mé režii. Obrátila jsem se tedy, s prosbou o pomoc a doporučení, na své knižní přátele. Téměř jednoznačně mi byl doporučen tento titul a já (kvůli nedostatku času) zvolila audiverzi.
Co říci o této knize a zároveň nic neprozradit?
Opravdu už značnou dobu přemýšlím co je na této autorce tak vyjímečného, proč její příběh tak přitahuje čtenáře, když mě samotnou nijak neohromil. Nebylo to špatné, ale také ničím vyjímečné. Pachatele jsem odhalila snad už v 1/3 knihy a po celý její zbytek jsem doufala, že se pletu, že to přeci nemůže být až tak moc zřejmé.
Poslouchání to bylo příjemné, pohodové, odpočinkové a práce u něj dobře ubíhala. Žádné krvavé či drastické popisy se nekonaly.
Oblíbený autor, bravurní zpracování, pět hvězdiček je tady strašně málo! Opět skvělý historický román! Navíc jemně a umně propojený s předešlou sérií, Rytíři z Vřesova.
Doufám, že si autor s pokračováním pospíší, jelikož už teď mi Ondřej z Rohatce , Chiara, Bruno i Markus strašně moc chybí.
Taková pěkná oddechovka, téměř jednohubka (dle časových možností).
Příběh, i když má velmi předvídatelný konec, má své nesporné kvality. Děj má spád, neustále se něco děje a samotné čtení tak nějak rychle plyne. Na druhou stranu určitě nebude pro náročnější čtenáře. Je to hold trochu červená knihovna. Já si u něj, ale opravdu odpočinula.
Podobné rodinné ságy mám hold ráda, hned se pouštím do pokračování ;)
Audiokniha
Od první minuty jsem byla ztracena, polapena a uchvácena.
Nevím zda bych dokázala tento příběh tak intenzivně vnímat i v knižní podobě. Skvělé audio zpracování však způsobilo, že mnou příběh Grac rezonoval a zněl i ve chvílích kdy na poslech nebyl čas.
Ke knize mě přivedla čtenářská výzva: Kniha od držitelé Ceny Franze Kafky. Děkuji.
Mé já se brání slovům a přirovnáním jako je nádherný a krásný příběh. Každopádně je to výborně zpracovaný historický román se skvělé vykreslenými hlavními postavami.
Při poslechu jsem neustále toužila po troše toho obyčejného lidského štěstí pro Grace. A zatím přicházelo ono dobové pokrytectví a tvrdý přístup k ženám nižších tříd, nemluvě o přístupu k těm padlým.
Kombinace rozhovoru, dopisů a citací z fiktivního dobového tisku a samotný doslov autorky mi přinesly úchvatný čtenářský zážitek.
Doporučuji.
Kniha mi byla doporučena a já se do ní pustila bez jakéhokoliv sondování a četby anotace.
Musím přiznat, že jsem očekávala trochu jinou skladbu příběhu a i samotný děj mě velmi překvapil. Ve všech třech příbězích však není mnoho postav a tak jsem si brzo zvykla a časté střídání časů a prostředí mi přestalo vadit.
Nevím zda mohu knihu označit jako ekologický román. Je v ní ovšem tolik alarmujícího poselství až mě to děsí. Výborný počin!
Nejvíc jsem se vždy těšila na příběh vyprávěný Williamem. Rodinné vztahy Tao a George mě velmi tížily a odváděly mou pozornost.
Ps. Na své zahrádce mám každoročně dojem, že hmyzu je pořád dost. Za to návštěv ptáčků v krmíteku je čím dál méně. Už i ti vrabčáci jsou čím dál vzácnější. Ovšem i zde platí výjimky :) Špačků je každoročně požehnaně.
Tak jo, přečteno, ale žádné nadšení či euforie z četby se nekoná. Za mě nejhorší ze všech dílů!
Pozor spoiler!
Kouzlo ženství a vnitřní síly nastávajících maminek se utopilo v manželských a osobních problémech hlavní hrdinky a navíc, opět a zase, válka. Tentokrát "jen" druhá světová, ale není před ní kam utéct. "Válečný stres" se táhne celou dějovou linkou a nic jej nepřeruší. Dobrodružství a porodů je v knize žalostně málo, zato vlastenectví a debat na téma "bojovat či nebojovat" velmi mnoho. Pochmurné náladě dodaly na síle časté úryvky písní a modliteb. Prostě nuda. Kam se poděla ta nádherná lidskost a radost ze zrození, které jsem v předešlých dílech tak obdivovala?
Váhám mezi 2* a 3*.
Chtěla jsem si přečíst něco tajemného a strašidelného a tato kniha tuto mou potřebu zcela nenaplnila. Tady jsem měla spíš pocit, že čtu o zapomenutých zajímavostech Prahy než o tajemstvích.
Ano, musím uznat, je škoda, že se na některá místa, události či osoby zapomíná (úhoře Pepíka, či Ďáblovy kameny určitě navštívím) a je dobře, že jsou již navždy zachyceny v této publikaci, která je navíc doplněna skvělými fotografiemi.
Za mě něco mezi 3 a 4 hvězdičkami. Je to taková jednohubka na jedno odpoledne.
11,5 cm x 14,5 cm a 126 stran. Malá a útlá knížka, která mě mile překvapila a pobavila. Autorův styl vyprávění se mi líbí čím dál tím víc! Pokud bych měla tu možnost se někam schovat a jen číst, příběh bych si užila mnohem víc.
Bavilo mě dívat se na svět děvčat provozujících nejstarší řemeslo pohledem jejich ženského lékaře a samotný závěr byl skvělou třešničkou na pomyslném dortu. Opět ženy a ta jejich nevypočítavost, zlomyslnost, pýcha a závist. Ano, líbilo se mi to a dokonce se usmívám ještě teď .
Letuška u Emirates? Češka? Tak to bude určitě nejen moc hezká a inteligentní dívka. Bude určitě velmi pracovitá, cílevědomá, zdravě dravá a zcestovalá. Tak hurá, určitě se dozvím spoustu zajímavostí. Sem s knihou.
No a teď realita.
Jsem na konci knihy, hurá!
Bože, to je, ale h..a!
A pak už jen známá hláška z Černých baronů: "Chce se mi zvracet"!
Téměř v celé knize nám Terezka popisuje jak se hezky napapala, vyspinkala, jak si užila volníčko, snídaňku, bazének.... A ty citové výlevy! Chápu, odloučení od partnera a rodiny je těžké a určitě i velmi citlivé a bolestivé téma, ale proč tím neustále obtěžovat okolí? Když už se jednou rozhodnu napsat knihu o dvou letech "prázdnin" zdržím se citových výlevů na každé stránce!
O práci letušky jsem se moc nedozvěděla, o cestopisu nemůže být ani řeč, jako cestovní průvodce nepoužitelné.
Ano, v dnešní době může knihu vydat opravdu každý.
Ano, pokud máte peníze, není potřeba žádné korekce, či rady odborníka.
Ano, já to fakt dočetla!
Moji milí knižní přátelé, umění srozumitelně, stručně a poutavě se vyjádřit mi bylo dnes odepřeno, a tak se poměrně trápím a přemýšlím, jak krátce zhodnotit tuto útlou knihu.
Kniha mě upoutala svou obálkou a anotací, i první „testovací“ přečtené stránky slibovaly dobrou a zajímavou četbu. Kniha tedy v první fázi pomohla k navýšení mé prázdninové „hromádky“ (mozek i její stav již úpěnlivě volají po dovolené), posléze jako „ta druhá“, odpočinková, při čtení mnohem obsáhlejší a náročnější knihy. No a za třetí jsem ji nakonec přečetla jedním dechem (slupla jsem ji jako malinu).
Za mě prostě zdařilá, poutavá, trochu strašidelná a v mnohém i velmi obohacující prvotina! Nechtěla bych žít v této době, ale moc ráda si o ní přečtu! Takových proslulých hospitálů, podobných tomu v Salpetriere, byla zřejmě spousta a zneužitých, ukrytých, odložených a týraných žen ještě víc.
Strašně moc dlouho jsem se na knihu těšila a odkládala ji, až na mě vykoukla z regálu a nešla zařadit. Na konec si mě našla sama. Použiji ji do čtenářské výzvy 2020. Ne jako knihu o holocaustu, ale jako knihu, u které se mi nelíbí obálka (nešťastná kategorie, aspoň tedy pro mě)
Z příběhu jsem smutná. Předčítač byl ve své době vzniku jistě knihou právem vyzdvihovanou, oceňovanou a jedinečnou, ale dnes již překonanou. Kniha se četla dobře, příběh ubíhal, ale něco chybělo. To něco je pohled Hany, její pocity, její vina, její nitro. Pak by byla kniha dokonalá.
Kniha Olga mě oslovila daleko víc.
Přenádherná kniha, jak po stránce vizuální tak i obsahové (trochu mi připomněla projekt: Paměť národa). Díky křídovému papíru trochu těžší do rukou, ale jinak naprosto dokonalé přenesení do Cučiory předválečných let. Porovnání života a životních podmínek běžných lidí s tehdejší elitou bylo až zarážející, neuvěřitelné a nesmírně obohacující. Kéž by se takových to svědectví zachovalo více!
Doporučuji všemi dvaceti, pět hvězdiček je žalostně málo! Děkuji za vynikající překlad!
„Zahaleno clonou kalných oblak, hroužilo se staré Židovské Město pražské v šedavé mlhy listopadu. Jako tmavá tůň, zanikající v klikatině strmých hrází, vinuly se jeho úzké, ponuré uličky mezi zdmi špinavých, pošmourných staveb…..“
Sama nevím proč, ale moc ráda se „nořím“ do historie a příběhy staré Prahy mě vábí jako můru světlo lampy. I tentokrát jsem neodolala a nelituji.
„Půvab“, dnes již neexistujícího pražského ghetta, je zde zachycen perem Josefa Veselého dokonale. Pošmourné uličky, temné dvory a přeplněné byty s jejich obyvateli, zachyceny v posledním momentě před svým zánikem, zde žijí stále svým životem. Je až neskutečné kolik lidí zde na tak malém prostoru žilo a i přes otřesné hygienické podmínky bylo spokojeno. Původní rukopis pro mě neztratil nic ze svého půvabu a jeho jazyk zcela patří do Prahy na sklonku 19. století.
Druhá část mě již tolik nezaujala, trochu černá kronika a směs všeho možného, až na fotografie. Ty jsou dokonalé a jedinečné. Možná pokud by pan Hrubý použil současný jazyk a na celou historii této čtvrti pohlédl více odborně a komplexně, sedělo by mi to víc.
První část hodnotím 5*
Druhou část hodnotím 3* (díky fotografiím)
"Komplikovanost dospělé světa nás někdy odvádí od toho podstatného, protože to důležité je někdy velmi prosté."
Věta, kterou jsem nedávno četla v úplně jiné souvislosti, která ale podle mě skvělé vystihuje podstatu děje této knihy.
Nečekala jsem vůbec nic a o to víc jsem mile překvapena!
Sedl mi jazyk (miluji různá nářečí), prostředí lékárny (asi si znova přečtu Farmaceutku), časové zasazení i postavy. Autorka skvěle popsala komplikovanost vztahů, upjatost doby svázané konvencemi a přetvářkou.
Navíc se v závěru knihy dozvíte, které postavy opravdu žily a které jsou pouze autorčinou fikcí. Čehož já si velmi cením.
Žádné hluboké myšlenky či vzkazy mezi řádky tady nehledejte. U této knihy si prostě odpočinete a zavzpomínáte na dobu přelomu 19. a 20. století. Ještě teď cítím vůni lékárny :)
Nadčasové, vtipné a až neskutečně pravdivé.
Má první kniha od Agathy Christie ( filmů jsem viděla nespočet a představitel Poirota, David Suchet je prostě dokonalý a nepřekonatelný).
Samozřejmě jsem vraha neuhodla, i mě Agatha dokázala skvěle ošálit, a já až do poslední chvíle podezírala úplně někoho jiného.
Přiznám se, že mě v textu zaujalo pár přirovnání: " měla cílevědomě zlaté vlasy " mě ještě pobavily, ale " kopuleté fotografie" mi v hlavě vrtají pořád (že by letité).
Děkuji Klubu milovníků knih, který mě donutil přečíst si konečně knihu od královny detektivek a díky němuž mám i další splněnou výzvu!
Přečteno, chvilku mi trvalo zvyknout si na příběh vyprávěný smrtí..., nakonec jsem brečela a celou noc nespala. Silný příběh. Děkuju
Připojuji se k názoru, že je kniha velmi zdařilá a inspirativní a hlavně vystihuje skutečnost, že v současné době máme opravdu velké množství vynikajících autorek. Pánové/spisovatelé prominou, ale ženy/autorky vás momentálně pěkně válcují ;).
Žena je opravdu kouzelné stvoření, zvládne a vydrží strašně moc. Jen nechápu, jak je to možné, že nám evoluce nadělila jen dvě ruce. Vlastně by z nás žen, měly být pavoučice ;)
Kniha se povedla i po grafické stránce a portrétní fotografie zde prezentované by si zasloužily velký formát a pěkně do rámečku :)
Máme to, ale krásné a šikovné ženy!
Někdy je velmi těžké napsat hodnocení ke knize, která ve vás vyvolá řadu pocitů. U knih Corin Bomann se mi to stává často. Tentokráte je příběh inspirován skutečnými událostmi a to ve mně ještě více umocňuje atmosféru, sílu a energii příběhu. Už teď se moc těším na pokračování.
Dle mapy České republiky celý svůj dosavadní život žiju na Valašsku, na vesnici a i tak čím dál víc toužím po samotě horské louky, lesu, chaloupce na pasece..., klidu. Stává se ze mě těžký introvert, netoužím po návštěvách a obchodních centrech. Úplně se vidím jak se hrabu v hlíně a suším seno. Jsem přehlcena lidskou společností, informacemi valícími se na mě ze všech stran a povinnostmi. Bože, jak já rozumím hlavní hrdince této knihy! Výborná kniha, jsem nadšená!