cérka komentáře u knih
Po knize Tajemství černé orchideje jsem váhala zda knihu vůbec číst. Byla ovšem doma a více kladných komentářů mě donutilo ji otevřít...
Kniha má dvě dějové linky a mě naprosto uchvátila ta válečná, ač vůbec nevyhledávám válečnou literaturu!
Emílie na mě byla až moc naivní (slušně řečeno), ale kdo ví, třeba je to u bohatých dědiček normální stav :-).
Ach Jůlie, ach Lídie, ach, ach, ach jak já se nemohla začíst. Děj a popisy krajiny se nekonečně táhly a já je začala přeskakovat. Strašně jsem se chtěla konečně něco dozvědět a někam se posunout. "Posunula" jsem se až v poslední pětině knihy a to už byl konec. Sladký, divný a najivní konec. (Je vůbec možné aby chlap utekl od nehody kterou zavinil, nechal tam svého syna, rok se "někde" skrýval a policie by mu nic neudělala? a vlastně všichni kolem to tak lehce a s úsměvem přešli? atd.)
"Zuzanko, co to proboha té malinkaté čteš za pohádky?"
"Peti, ale to je moc pěkné, opravdu, přečti si to v klidu..."
Přečetla a celou dobu jsem se usmívala a teď se šíleně moc těším na vánoce...
Zuzanko, děkuji :-)
I já jsem si tuto knihu dala v audio podobě. Jediné co bych jí mohla vytknout byl hudební doprovod, nějak mi k Ladislavovi a jeho vyprávění neseděl :-). Co by matka devatenáctiletého synka a hyperaktivního manžela, který "začal chodit" a já musím chodit s ním, mě sem tam hodně mrazilo v zádech. Hluboce smekám před rodiči Ládíka. Já osobně bych musela být asi po celou dobu pod sedativy.
Příběh mě hluboce zasáhl a je mi moc líto, že už je konec.Krásná kniha - po všech stránkách a také doufám v pokračování.
Kniha je plná života a k životu hold patří radost, zábava, sex, starost, smrt...
Za mě 5 hvězdiček a dala bych i 6. Od knihy jsem se jen stěží odtrhávala, hold vyživovací povinnost mě donutila jít do práce:-).
Tato kniha patří díky Tomáši Baťovi k těm na které se nezapomíná a k jejímž myšlenkám se neustále vracíme. To co dokázal ve své době, jak dokázal motivovat lidi, poprat se s nepřízní osudu a nepřejícími lidmi. Úžasné. Co víc dodat?
"Co chceš - můžeš"
"Dělejme třeba nejnepatrnější věc na světě, ale dělejme ji nejlépe"
...
Pohádku tři oříšky pro Popelku zbožňuju. Nej... pohádková bytost pro mne bude navždy Popelka v podání paní Libuše Šafránkové.
Tato knížka pro mne byla, ale velkým zklamáním, pochybné zdroje, milné informace ...
Řečeno zjednodušeně - tahák na peníze.
Někdy asi člověk potřebuje číst knihu ve které život s odstupem času jen tak pokojně plyne, problémy se nějak vyřeší, manžel se najednou někam ztratí, dítě vyroste...
Asi mě to uklidňovalo a tím pádem se to i dobře četlo- za to 3 hvězdičky. Další nepřidám, poněvadž vaření s bujónovými kostkami a maggi kořením neuznávám. Vyrůstala jsem ve stejné době a maminka (samoživitelka) s babičkou vařily skvěle, levně a bez glutamátů a podobné chemie.
Knihu Muž jménem Ove jsem si půjčila jako audio knihu a poprvé se do ní zaposlouchala v loňském roce na dovolené. Oveho jsem poslouchala mnohem raději než chrápajícího Němce z vedlejšího přívěsu :-), jen jsem vždy zaspala konec kapitoly. Knihu jsme si tedy celou znovu pustila při cestě domů a kolony najednou nebyly dostatečně dlouhé :-).
Letos přeposloucháno v klidu při žehlení :-). Zajímavý příběh, ale po čtvrté se k němu asi nevrátím.
Úžasná, nádherná, skvělá... ještě teď, s odstupem dvou dnů nemohu najít ta pravá slova, která by vystihla dokonale tuto knihu. Pro mě moc silný a poutavý příběh. Doporučuju zařadit do povinné četby :-)
Tak, tato kniha se moc nepovedla, celou dobu jsem měla pocit, že sleduju telenovelu nebo TOP-STAR magazín. Jane Austenová psala o své době ve své době a já si její knížky užívám. Právem patří mezi pravé a nenapodobnitelné perly literatury.
Má třetí dovolenková. Řekla bych, nebylo to špatné, zároveň ani ničím výjimečné.
Druhá kniha z mích letošních dovolenkových. Dávám pět hvězdiček a dala bych i šest. Válek ubylo, intrik přibylo a historie rodu Prokopů mě moc bavila. Už se těším na pátý díl.
Kniha se mnou putovala na dovolenou a já se do ní "zakousla" opravdu s velkou chutí. Děj mě hned na začátku chytil a držel a já četla kde se dalo. Ke konci mi ( a si i autorovi ) ovšem došly síly, proto jen čtyři hvězdičky. Možná na mě už těch válek a rodových pří bylo moc. Možná je má představa o králi Přemyslu Otakarovy II až moc ovlivněna knižní sérií Oldřicha z Chlumu. Každopádně doporučuji, až na tu váhu, super kniha nejen na dovolenou.
Výborná kniha, paní Horáková opět potvrdila svoje kvality. Doporučuju a doufám v pokračování :-)
Velmi ráda čtu ve svém oblíbeném koutku. Mezi kytičkami a lampou, abych na to lépe viděla :-). Když k tomu ještě ležím, v ruce mám skvělou knihu (a tato skvělá je!) a nikdo po mě nic nechce, je pohoda dokonalá :-). A tady se sešlo všechno, jen jsem občas musela vstát a "rozdýchat" to napětí. Doporučuju !!!
Těžko hledám slova, ale druhý díl se dle mého názoru povedl o 100% lépe. Knížku jsem si "užila". Případy jsou podány velmi čtivě. Na tu hrůzu, která se před lety na Šumavě odehrála, tak nějak mile, či snad přívětivě.
Takové hezké, prázdninové počteníčko.
Nicméně řešení a průběh porodů v této knize se rovná pohádce, nikoli skutečnosti.
Knížky o Gabře a Málince mi poprvé četla moje milovaná babička. Vždycky to pro mě byla velká odměna když si babička sedla, pohladila mě po vláskách a " teď Petruško pěkně poslůchaj co sa dnes Gabře a Málince přihodí..." Babička už 21 let odpočívá věčným spánkem a chybí mi rok od roku víc.
A tak, když mě bolí srdíčko a tíží dušička, když už je mi opravdu moc smutno, vezmu Gabru a Málinku a hned je svět barevnější a život veselejší. Děkuju Vám paní Kutinová, moc děkuju.
Ps. Na stáří si určitě pořídím Herku a snad budu mít jednou vnoučky, kterým budu jednou sama číst a třeba na ně i volat " Málinko, Gabruško..., pěkně poslouchejte :-)