CharlesWard komentáře u knih
Nabylo to nejhorší, ale v rámci špionážních thrillerů, jde spíš o průměr. Existuje totiž mnoho lépe napsaných děl!
Ufff, to bylo zase něco. Pokus o nepodařený rodinný thriller? Kdo ví? Naštěstí, měla kniha alespoň uspokojivé vyústění příběhu. Další knihy od Cobena, u mně na dlouhou dobu, rozhodně nehrozí!
Upřímně? Nekupujte si to. O anotaci na obalu proklamující, že antologii tvoří příspěvky bez jediného slabého kusu značně pochybuji. Skoro bych až řekl, že je tomu právě naopak.
Na románu oceňuji hlavně časté odbíhání a vysvětlení dobového historického pozadí. Čtenář s tak dozvídá mnoho zajímavých perliček z historie Anglie. Ústřední motiv je spíše průměrný ale nakonec do sebe vše pěkně zapadá a tvoří se tak ucelený celek.
Nadprůměrný špionský román, který v závěru jednu dějovou linku vyřeší, jen proto, aby ta druhá zůstala nevyřešená. Škoda.
Čím začít? Třeba naprosto zaměnitelnými jmény, začínajícími pro jistotu na stejné písmeno, pokračujíc generickou mystery zápletkou provázenou logickými dírami v ději a toto všechno je zakončeno nepříliš uspokojivým závěrem. Spíše nuda, než zábava.
Paradoxně čteno až po posledním (10.) dílu, takže jsem už znal širší souvislosti a celkový kontext některých, teprve představených, postav. Bohužel zamrzí, že v této nesbovce mi přijde, jako by se vražda řešila jen velmi okrajově, snad jen proto, aby měl HH co vyšetřovat. Tento neduh je naštěstí vykoupen tím, že se čtenáři dostane širšího nadhledu do stoky norské společnosti. Holeovky jsou určitě zajímavé čtení a stojí za jedno přečtení, ale nějak to není ta kniha, ke které by se člověk někdy vracel.
Zvláštností tento (zatím) 10. nesbovky, je třeba to, že v první třetině se třeba vůbec nevyskytuje ona postava, která dělá holeovky holeovkami. To se naštěstí mění ve zbývajících dvou třetínách, ale jinak je to bohužel, už po desáté, zase ta samá šablona. Vrah, podezření, zvraty, podstrčený vrah, a do toho nějaké to svinstvo ze stoky norské společnosti. Chystám se na Syna, tak jen doufám, že se třeba Joník po 10 knihách konečně poučil, a přijde s něčím novým...
Bohužel, Brownova zatím nejhorší kniha. Začátek a konec by ještě šel, ale satanžel zbytek knihy tvoří autorova snaha, unudit nás otupujícím politikařením.
Kniha nezklamala, jen ji doporučuji nečíst na jeden zátah. Mohl by se dostavit stereotyp. A teď už jen počkat na filmové zpracování, které si rozhodně užiju.
Když už potřetí čtete jedno a to samé téma, byť zabalené do nových kulis, začne se to maličko přejídat. Asi chápu proč se autor vrhnul do nové série.
Někde na úrovni nedokonalých Měsíčních zahrad. Kniha je prostě neskutečně roztahaná a nějak mi po přečtení schází ten wau pocit, co jsem měl po přečtení Lovců kostí. Hlavní linie s Rhuladem je podivně natažená a protknutá celou řadou pro mě zbytečných odboček. Například takový Rudomask, nebo, Icarium, celá linka točící se okolo Peněžní společnosti, a tak byl mohl pokračovat i dál... Klasický prostřední vatovitý díl. Naštěstí celá sága už za 3 díly skončí.
Na to, že tato obtloustlá bichle obsahuje pouhých 26 povídek, je nestvůrně obsáhlá. A jako už to u antologii bývá, některé povídky jsou geniální, jiné dobré, další průměrné a několik jich je i podprůměrných.
Uff, další špalek ze série za mnou. Opět další 2 tábory a celý kotel nových jmen a vztahů. Opět bitva mezi 2 tábory které autor prostě nedokázal na prostoru 1 knihy dostatečně vykreslit. Ovšem závěrečný zvrat má jistý tah na branku. Doufám, že jistý záporák dostane hned na začátku další knihy těžce na budku...
Tak se po 3 letech zase potkáváme s panem Eriksonem. Přišlo na mě období, kdy jsem dočetl veškeré dostupné aktuální fantasy a můj vnitřní čtenář začal dostávat fantasy hlad. Oprášil jsem tedy jednu sérii, kterou jsem naposledy četl před 2.5 lety! Tehdy jsem byl ze stylu autorova psaní zhnusen (první kniha mě zrovna nenadchla, ta druhá naprosto zmátla a u téhle jsem usoudil, e nehodlám něčím takovým vůbec ztrácet čas). Jenže jsem si mezitím někde přečetl komentář, že od cca 4. knihy se to začíná zlepšovat a čtenář už se v tom myšlenkovém klystýru autora začíná pomalu orientovat. Samozřejmě jsem absolutně nevěděl, co se ve světa Malazu předtím odehrálo a tak jsem si čtení knihy dal jako test. I tady bohužel pokračuje moje zmatenost mezi většinou postav, ale tak nějak jsem si udělal ucelenou představu a asi to všechno zhltnu nárazově. Jdu na 4. díl a uvidíme...
Zajímavá kniha, čas na štěchovický poklad.
Tohle bylo takové moje bezvýznamné vítězství. Další pseudo-prolétářské fantasy, které rozdmýchává další, už mnohokrát zažehnuté, plamínky revoluce. Osobně si tak nějak začínám všímat, že toto téma je v poslední době v každém dalším fantasy. Škoda.
Takový usměvavý cestopis, kterému ale něco chybělo.