Chytuš komentáře u knih

Taková krátká blbinka, některé vtípky pobaví víc, jiné vás nechají v kamenném klidu... Kresbičky vyvedené, ty dvě hlavní spermie typově krásně sedly a jejich rozhovory mě místy vážně lámaly v pase :-)

"Co si myslíš o sexuální výchově na školách?"
"Tak nejdřív se mi to pochopitelně nelíbilo. Haranti se učí být sexuálně odpovědní, používat antikoncepci... Ale dneska už si myslím, že není od věci mít alternativní informační kanál k internetové pornografii. Kde se jinak dovědí, že si nemusejí ejakulovat jenom do obličejů?"

56 03.09.2019

Tahle knížka mě zasáhla svou syrovostí. Literárních kudrlinek tady moc nečekejte, zato příběh je dostatečně mrazivý, podepřený důležitými historickými milníky. Děj je vyprávěný v er-formě, ale já se celou dobu nemohla zbavit takové přítomnosti, jakoby šlo o vzpomínky skutečného vypravěče Hanse. I když kdo ví, kolik takových Hansů v českém pohraničí žilo... Znovu kniha, která připomíná, jací lidé jsou a jací dokáží být za jistých okolností... Nedělí se podle národností, ale na lidi dobré a špatné. A na to bychom neměli zapomínat... Zvlášť ne v současnosti, kdy je nám opět vnucováno, kdo je dobrý a kdo špatný - a světe div se, znovu podle národností...

"Hansovi hlavou projela představa, jak kulometem míří na toho usmívajícího člověka před sebou. Na kamaráda. Hergot, jaký to všechno mělo smysl, ptal se sám sebe." str. 197

70 27.08.2019

Po přečtení je mi Japonsko se svými zvyky a tradicemi stejně vzdálené, jako bylo před čtením... Sice jsem se dozvěděla, z čeho je složené kimono gejši, jak se obléká, kde a jak gejši bydlely, v jakých oborech se vzdělávaly, co všechno si ty pověrčivé ženy dokázaly napatlat na obličej, jak se líčily, jaké schopnosti a dovednosti pro ně byly nejvhodnější, o jejich hyerarchii a ještě spoustu dalších věcí z jejich života... Ale jak říkám, k pochopení, nebo empatickému vcítění do jejich života a motivů konání, mi to nepomohlo ani zbla... Pokud bych měla shrnout román do pár slov - intriky, závist, podrazy a milostná linka, kterou by mohla závidět i Pretty woman. A to prostě není čtení pro mě...

76 17.08.2019

Porovnávat jednotlivé knížky Aleny Mornštajnové mezi sebou je jako řešit, jestli je lepší rubín, safír nebo smaragd. Všechno jsou to drahokamy, záleží už pak jen na osobním vkusu, jestli se vám líbí červená, modrá nebo zelená třpytivá nádhera... Pro mě to autorka znovu dokázala - nádherná a bohatá čeština (ach, už jen ten název, kolik v sobě skrývá skrytých významů) v kombinaci s kvalitně vystavěným příběhem dělá z téhle knížky další pozoruhodný čtenářský zážitek... Paní Mornštajnová, děkujeme, pište dál, vaše příběhy jsou prostě jedinečné a neskutečně čtivé!

161 04.08.2019

Cirkus nemusím... Ale v tomhle podání jsem ho nejenom vzala na milost, tady jsem dokonce byla nadšená. Držela jsem palce jak Noe, tak Astrid, obě si mě úplně omotaly kolem prstu. A nebylo to tím, že by jedna nebo druhá byly kdovíjaké kladné hrdinky. Úplně naopak. Byly to ženy, které měly své chyby. Ale obě krmily toho hodného vlka v sobě :-)
Maličko mi knížka připomněla Slavíka od Kristin Hannah...

73 26.07.2019

Taky se vám zdá, že pan Kulhánek nějak zesentimentálněl? První třetina knihy akce a nic než akce, prošpikovaná sem tam nějakou sarkastickou hláškou. Sice se nebohý čtenář nechytá, proč se všechny ty věci kolem dějí, ale přes tu jízdu vlastně ani nemá čas pátrat po nějakém hlubším smyslu. Ale i ten se v druhé třetině vyjeví. To pro mě osobně byla nejlepší část knihy, užívala jsem si na max... V pekle to byl prostě Kulhánek se vším všudy.
No a tím se pomalu dostávám k tomu zesentimentálnění - proboha proč tolik romantiky? Ještě jednou bych musela číst o vrtění ve spacáku společně s dialogem: "Spíme."
"Spíme."
a osobně bych snad Jana šla dotáhnout zpátky k branám pekelným... Ale pořád je to jízda, takže pro milovníky knížek pana Kulhánka povinná literatura.

71 24.07.2019

OK, takže bez toho miniaturního spoileru, na který jsem sice na začátku komentáře upozornila, ale zřejmě i tak vadil (kdo si chce oba texty srovnat, původní komentář přesunutý do diskuze):
U tohoto románu oceňuji krásnou češtinu, která čtenáře přenese do předválečné a válečné doby. Jako bych místy sledovala černobílý dobový film. Potud naprostá spokojenost. Čiré nadšení ale u mě postupem děje trochu vystřídal pocit, že si se mnou autor zahrává až moc. Nedokážu to přesně specifikovat, ale jakoby už byl celý děj tlačený příliš přes (negativní) emoce. Vím, že to k takovému silnému tématu patří, ale na druhou stranu mi některé pasáže prostě přišly příliš nepřirozené.

70 22.07.2019

Pozor, v komentáři je drobný spoiler...
U tohoto románu oceňuji krásnou češtinu, která čtenáře přenese do předválečné a válečné doby. Jako bych místy sledovala černobílý dobový film. Potud naprostá spokojenost. Čiré nadšení ale u mě postupem děje trochu vystřídal pocit, že si se mnou autor zahrává až moc. Nedokážu to přesně specifikovat, ale jakoby už byl celý děj tlačený příliš přes (negativní) emoce. Vím, že to k takovému silnému tématu patří, ale na druhou stranu mi některé pasáže prostě přišly příliš nepřirozené (například vzpomínky malého Karlíka, v té době pětiletého...).

62 17.07.2019

Uff. Depresivní. Hodně. Ale to u Petry Soukupové nemůže překvapit. Strohé stylem, hutné obsahově. Epické drama, rozehrané minimalistickými prostředky. Na prvotinu velmi dobré.
Jen pořád přemýšlím, opravdu jsme na tom takhle špatně? Osamocené bytosti v moři sociálních vztahů?
Touha po lásce, uznání, sounáležitosti... V podání Soukupové ale touha nenaplněná... Štestí a naděje? Tu tady nehledejte. Možná jen náznakem, kapka v moři...

85 15.07.2019

Čtecí návrat po více než 20 letech... Musím uznat, že jako studentce se mi knížka líbila mnohem víc - jednak jsem neměla načteno a tehdy mi ani nevadil ten legrační pohled "do budoucnosti" - na léta 70. a obzvlášť pak na rok 2000... Je zajímavé, kam si autor představoval, že se společnost od 50tých let (kdy kniha vznikla) posune. Pro mě osobně ale ve výsledku teď už poněkud rušivé. Pokud by autor události přesně nedatoval, bylo by to parádní odpočinkové a nadčasové sci-fi... Takhle už jen nostalgicky úsměvné. Ale odpočinkové je to pořád :-)

76 15.07.2019

Tak u téhle knížky jsme si to s dcerou prohodily. Původně jsem půjčila pro ní, jelikož jsem jí (zcela mylně) pokládala za typickou YA literaturu, byť s přidanou hodnotou slušného a rozhodně neotřelého dystopického nápadu. Dlouho, předlouho ležela v jejím pokoji, snažila se jí přelouskat, ale nešlo jí to, prostě se nedokázala začíst a vzdala to. Takže přišla řada na mě. Musím říct, že i pro mě byl začátek prostě neuchopitelný, zřejmě pro to, že jsem na celou situaci nahlížela optikou současnosti, společnosti, jak jí máme nastavenou teď. To je ale skoro stejná chyba, jako považovat tuhle knížku za typickou YA. Je jasné, že z našeho současného pohledu je popsaná společnost naprosto nepochopitelná. Ale pokud se nad nastíněnými podmínkami zamyslíte, tak už to z pohledu téhle budoucí společnosti tak nelogické není. Počatý lidský život je posvátný a nesmí být za žádnou cenu zmařený. Každé dítě má právo na to narodit se. Má právo na prožití dětských let. Ale pak přijde puberta. A problémy - nejen s hledáním své identity (všichni víme, s čím je takové hledání vlastní identity spojené, že), ale tady i s tím, že pokud hledáte příliš divoce, hrozí vám rozpojení. Pokud nemáte rodiče a ani žádné vynikající nadání, máte rozpojejí také jisté. A to je asi jediný YA prvek - hrdiny jsou logicky dospívající. Ale dál už máte pekelně dobře skloubenou akci, napětí, zvraty, skoro až hororové prvky (popis rozpojení) a k tomu filozofické otázky, které vám při čtení budou vířit hlavou. A to je mnohem víc, než může nabídnout nějaká YA tuctovka!

81 05.07.2019

Už hodně dlouho se mi nestalo, že by se mi knížka tak moc zadřela pod kůži, jako tahle. Hltala jsem každé slovo, celé 20. století se přede mnou rozvíjelo v celé své nahotě. Netvrdím, že sedne úplně každému, ale já byla naprosto fascinovaná. Na jedné straně strohé a jednoduché vyprávění, na druhé straně tak silný příběh, který čtenáře neušetří v ničem. Ano, přiznávám, brečela jsem. A ne jednou. Jsem autorovi vděčná, že se nesoustředil jenom na šílenosti socialistického režimu (a že jich bylo), ale že velmi trefně rýpe i do let porevolučních. Doba se změnila, ale lidi, lidi zůstávají pořád stejní.

"Svobodu si musíš vybojovat a mít ji v sobě."

"Mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou... Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak i zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář."

Nezdá se vám tohle aktuální a nadčasové? To je citát od Karla Čapka, velmi trefně v Mlýnu použitý. To mi připomíná, že musím oprášit nějaké Čapkovy knihy, čtené už tak hrozně dávno, zřejmě v nich zase najdu něco úplně nového... Ale zpět k Mlýnu - tenhle román rozhodně doporučuji. Velmi silný čtenářský zážitek, který si určitě v budoucnu hodlám zopakovat.

109 28.06.2019

Znovu musím hýřit superlativy. Četli jsme na střídačku s manželem synům před spaním a pořád nás to všechny náramně baví. Dokonce tak moc, že když nebyla zrovna řada s předčítáním na mě a já se mohla pustit do své skoro každodenní večerní kratochvíle (=žehlení), dotáhla jsem si žehlící prkno tak, aby mi neutekl ani kousek z příběhu :-) Will už nám pěkně vyrostl, však už je hraničářským učněm pátý rok! Putování pouští bylo zajímavé a napínavé, došlo i na spoustu hrdinských činů (nejlépe na poslední chvíli nebo na konec kapitoly, aby to bylo co nejnapínavější :-) S tím jak nám původně dětští hrdinové dospěli, přitvrzují i záporáci... Parádní čtení pro všechny dobrodružné duše bez ohledu na věk :-)

66 25.06.2019

Občas (naštěstí ne příliš často) mám chuť oživit v sobě tu pravou vrkající a tokající romantičku a pustím se do nějakého sladkého čtení. Bohužel ta moje část, která je cynická ke všem vztahovým peripetiím na papíře si tuhle nebohou romantičku v komatu zatraceně dobře hlídá a skoro nic z těch sladkých, oživujících slaďáren k ní nepustí.
No nebylo tomu jinak ani v tomhle případě. Tokání ústřední dvojice mi nejdřív přišlo docela vtipné, ale postupem času (a vztahových klišé) místy až protivně pubertální. Asi se vztah dá postavit na neustálých sarkastických hláškách, jídle, svalech a osloveních à la žáků 3B, ale to tedy není to pravé Oříškové pro mě... Ale možná bych se přes tohle všechno ještě přenesla s tím, že je to prostě sladká literatura se špičkováním ústřední dvojice. Co mě ale úplně odrovnalo byl konec, který se vůbec nehodil k 95% předchozího příběhu. Jakoby autorka najednou nevěděla, jak se čtenářem pořádně citově zamávat, proto vytáhne kartu nejvyšší...

67 21.06.2019

Při čtení na vás dýchnou staré, meziválečné časy, slunce, moře a pohoda. V hlavní roli Korfu se svojí faunou (bohatou, ani jsem nevěděla, kolik zvířátek se dá na tomhle krásném řeckém ostrově potkat) a ztřeštěná Durrellovic rodinka, trousící kolem mračna suchého anglického humoru. Co víc si přát?

91 19.06.2019

Je k neuvěření, jak Orwell skvěle tuhle bajku vystavěl. Není to žádné čtení mezi řádky, tahle alegorie je naprosto přesná, odráží historické události a naprosto nikoho nemůže nechat na pochybách, kdo je v příběhu kdo...
Je k neuvěření, že Farmu zvířat v Anglii nejdřív vůbec nikdo nechtěl vydat, aby se soudruzi nerozhněvali. Zato s příchodem studené války se vydavatelé mohli přetrhnout, aby mohli vydat zrovna oni... Svoboda slova? Asi stejná, jako dnes. Můžeš mluvit, ale některé věci lépe nerozebírat, abys nebyl označkován třeba jako štváč proti spojencům. A já myslela, že praví kamarádi vydrží i kritiku...
A do třetice je k neuvěření, jak jsou některé z charakterů stále platné i v dnešní době. Tolik Pištíků ve vládě, jen neslouží jen jedinému Napoleonovi, ale své pravdě dokáží snést jakékoli (i několikrát překroucené) argumenty...

146 15.06.2019

Další z must-read mé dcery (tuším, že teď v prázdninovém období zdaleka ne poslední...). Co se Prvnímu konci nedá upřít je parádní grafické zpracování, nápadité a neokoukané. Ale... Děj pro staré cyniky poněkud rozvláčnější, což jsem ovšem obstojně vyřešila indiánským čtením (aneb kus přečti, kus přelítni očima). Čím víc jsem pokračovala ve čtení, tím bylo jasnější, že pokud budu chtít doběhnout do zdárného finiše, budu muset začít při čtení odpojovat mozkové buňky. Těch chuděr odpojených bylo nakonec tolik, že už jsem měla vážný problém rozeznávat písmenka, nicméně po lítém boji se nakonec zadařilo a První konec mám za sebou (Poslední začátek pro své vlastní dobro otevírat ani nebudu). Závěrem - pokud rok vašeho narození začíná číslicí 2, můžete si k mému hodnocení klidně i 2 hvězdičky přihodit...

62 12.06.2019

Téhle knížce se nedá upřít čtivost a slušné tempo, což je přesně to, co mladí čtenáři vyhledávají. Na druhou stranu tohle bych svým dětem rozhodně ke čtení nedala - ještě pořád mám v živé paměti noční návštěvy u nás v ložnici s tichounkým "Mami, já se bojím..." Zaplaťpánbu je tohle období už za námi a já rozhodně nemám chuť ho jakkoli vracet zpět... Ani já nejsem nějaký milovník hororů a nechuťáren, takže to bylo místy dost i na mě... Pokud by tedy mělo padnout do rukou dětem, tak jen dosti otrlým...
Každopádně příběh zajímavý, jen mě trochu zaskočil otevřený konec, teprve pak jsem si přečetla, že REMADE je prvním dílem chystané trilogie. Tak snad nás vydavatel nezklame a dotlačí i další dvě knihy!

63 08.06.2019

Zřejmě jsem byla přetěšená... Téma Sudety a vztahy mezi Čechy a Němci je pro mě osobně velmi silné, takže jakmile jsem tuhle knížku na DK objevila, věděla jsem, že to bude něco přesně pro mě. Začátek perfektní, na zvláštní styl vyprávění jsem si zvykla hodně rychle... Problém nastal mezi dvěma světovými válkami, tam jsem začala ztrácet zájem o další dění a ačkoli mě následné události zase vrátily zpět do děje, prvotní nadšení už bylo bohužel pryč... Každopádně je tahle knížka určitě v mnohém vyjímečná - stylem vyprávění i tématem, o kterém se sice už nemlčí, nicméně je v místní kotlině stále tak trochu přehlížené...

68 03.06.2019

Jako vždy parádní - spojení černočerného humoru a historie u nás doma prostě frčí. Jen jsem si lámala hlavu s tím, co jsou to ty "ošumělé hrady" - na to jsem ale nepřišla ani v průběhu čtení - svitlo mi až poté, co jsem si zjistila originální název "Dark Knights and Dingy Castles" - ups, zřejmě mělo být "omšelé" hrady :-D Každopádně i tak doporučuji!

"Dějiny dokážou být někdy děsivé, protože učitelé a rodiče od vás očekávají, že se je budete celé hodiny biflovat...
Problém je v tom, že dějiny se moc zjednodušují.
Nikdy není nic jednoduché. Vezměte si například válečníky. Když byl člověk bohatý, vezl se na koni, byl dobře živený a zdravý. A pokud padl v bitvě, zacházelo se s ním jako se šlechticem. Když byl člověk chudý, šlapal mrazivým blátem nebo dusivým prachem bosýma nohama, polomrtvý hladem a nemocný. A pokud padl v boji, skončil většinou jako zvíře na porážce. Bum, šmik - a bylo to!
Tahle kniha je hlavně o těch bohatých na koních. Ne, nejsou tu žádná nudná fakta o jejich holenních brněních a nákolenících, ale zajímavé skutečnosti, které opravdu potřebujete znát, například co to byly halapartny a jak se s nimi strhávali rytíři z koní. Protože holenní brnění a nákolenice jsou jenom kovové pláty na ochranu holení a kolen a ukážou vám je v každém starém muzeu. Ale halapartny jsou ostré zahnuté nože na dlouhých tyčích, na kterých byly háky na strhávání rytířů z koní. Používali je obyčejní pěší vojáci. Jakmile byl obrněný rytíř na zemi, pěšák ostrým a špičatým koncem halapartny našel skulinku mezi dvěma pláty brnění a do té pak halapartnu vrazil.
Kdybyste byli mrznoucí a hladovějící sedláci s halapartnou na krku bohatého a tlustého chlapa v konzervě, co byste udělali? Právě o tom by se v dějepise mělo mluvit: o lidech. Jak se chovali? A proč se tak chovali? A co byste dělali vy, kdybyste byli v jejich kůži... nebo spíš v jejich hadrech?
V knize najdete vyprávění o bojechtivých jezdcích na koních - o nebezpečných zabijácích a temných rytířích. Byli to muži, kteří o sobě všude tvrdili, že jsou věrní svému veliteli (kdo by jim věřil?), ke všem zdvořilí (to sotva) a ochraňujících slabé (to snad nemysleli vážně!).
V této knize je řeč i o domech, ve kterých žili a o které bojovali... tedy o jejich hradech. Chata u Berounky by pro takového rytíře nebyla dost dobrá. Ten si musel postavit nóbl haldu kamenů se spoustou chodeb a věžiček s točitými schody. Byly to ponuré stavby, od krví pocákaných hradeb až po zatuchlé podzemní kobky. Proč si nepostavili chalupu třeba někde u Chrudimi nebo vilu v Bydžově? Protože si mysleli, že hrady jsou bezpečné! Existoval vůbec nějaký způsob, jak takový nedobytný hrad zdolat a jeho zoufalé obránce pobít? Když budete číst dál, dozvíte se to..."

66 29.05.2019