Čičolina
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Velice poutavý příběh o náhodách, velkých dějinách a lidské malosti. Pro mě bonus, že jsem z Valašského Meziříčí, takže mě bavilo domýšlet, který dům, která ulice je v příběhu. Už dříve při procházkách kolem Památníku holocaustu jsem uvažovala, proč nikomu ty dvě stovky lidí nechybí, proč se lidé neděsí dodnes, že se městu ztratily celé rodiny atd...na hodně otázek mi tento výborný román odpověděl. Silné čtení, krásná čeština, důležité téma.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Co je pro mě dobrá kniha? Když k ní utíkám, kdykoli to jde, když kvůli ní ponocuji a když po celou dobu čtení žiji v knize. A přesně toto se mi událo u Šikmého kostela. A to ještě mám úchylku, že nechávám čtení a žhavím internet, ať vím co nejvíce fakt z historie, prohlížím fotky, studuji památky a hlavně mám chuť se do Karviné rozjet. A někdy pojedu a taky si budu zpívat: ještě , že člověk neví ,co ho čeká.....doufám, že paní spisovatelka už pracuje na další knize.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Kniha mě opět pohltila, jak jinak. U prvního dílu bylo pro mě gró příběhu těžký život havířských rodin a hlavně zcela neznámé dějiny tohoto kraje, ostudná fakta o tak opěvované demokracii první republiky. Nyní jsem tuhla. Uvažovala jsem, jak bych se rozhodla já a příběh mi ukázal , že běh dějin člověku vrátí každé rozhodnutí, kdo se měl dobře za Poláků, odnesl to za Němců, kdo za Němců, zaplatil po válce....bylo mi z toho úzko a obdivuji spisovatelku, že kousla do tak kyselého jablka, které může zesládnout jen přijetím pravdy a zodpovědnosti za národní minulost, nemůžu se dočkat třetího dílu.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Věděla jsem, že mě to rozseká a rozsekalo. Obdivuhodné, na tak malém prostoru tolik lásky, porozumění, bolesti i úlevy. Není co dodat
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Veškeré zlo pochází ze sobectví. Kniha je příběhem o naprosté absenci této vlastnosti. Sázet stromy tam, kde se téměř vytvořila pustina, sázet stromy, aby se vrátila voda, lidé a zvířata- to je nádhera. Nehledět na válk ya boje, jen si denně plnit vytyčenou povinnost, zde spíše samozřejmost. Dělat jednoduché věci s velkým významem-
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Výtečně odvedená práce. Záslužná. Potřebná. Nečekejte příběh, jde o fakta. Mrazivá a hnusná. Další zametený kostlivec. Ostuda.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Na knihu jsem se těšila a nezklamala, ale jak čtu níže, trochu tomu chyběl spád. Ale nevadí, brala jsem to vše jako studium o věcech o kterých moc nevím. Dokumentů a zpráv o vězněných kněžích či řeholníků není těžké dohledat, ale ženy? Vážně skoro ticho po pěšině....takže smekám.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Když příběh vypráví Smrt, čtete pomalu a těžko, trochu jako Liesel, tam ve sklepě, kde ji pěstoun, milovaný táta, učil číst. Čtete se strachem, co příjde, protože Smrt vám žádné sladkobolné vyprávění určitě nenaservíruje. Opatrně se dotýkàte slov a s dívkou Liesel a ostatními prožíváte všední dny války, ve které samozřejmě jde i o Žida, ale vy poznáváte, že ani árijská krev není ochranou...Válka je krutá vždy a všude, kruté jsou i dějiny oslavující jen vítěze a hanobící jen agresory, a asi jen Smrt ví, že žádný člověk není jen špatný nebo dobrý. Tím spíše mrazí z jejich závěrečných slov - LIDI MĚ DĚSÍ.
Jazyk příběhu i sloh se zdají kostrbaté, ale v jejich podivnosti je veliká poetika.Dostaly mě i ilustrace. Kniha, která ve mně bude ještě dlouho doznívat
Listopád
Alena Mornštajnová
Spisovatelka se zase předvedla, tedy v dobrém , v Tichých rokách jsem cítila uspěchanost, ale tady se ponořila do příběhu, který prožít NENÍ nemožné, stačí vědět, co se dělo za stalinismu, co se děje v Korey, Bělorusku apod. Měli bychom se o svobodu bát a bojovat za ní. Literatura má nejen bavit ale hlavně vzdělávat , povznášet mravně nebo upozorňovat na bezpráví. Zním pateticky, ale mám to tak, odmítnout knihu jen proto, že je depresivní a nepomyslet proč, to je přesně to, co vede k vítězství kreatur na Hradě a Parlamentu. Silná kniha v pravý čas. ( Orwell taky vypadal jako depresivní fantazie)
Sestry
Kamila Hladká
Můžeme mít různé názory na Boha a víru, ale vždy se držme dál od souzení způsobu života druhých. U řeholnic tím spíš. Za mého dětství jsem je potkala párkrát, říkalo se, že jsou škaredé a nikdo je nechtěl, major Zeman zas poodkryl tajemství jejich zloby a mamonářství. Diderot pak zvrácenou sexuální nenasytnost. Bože.....
Ani z jednoho životního příběhu v knize nemám dojem omylu, prostě to těm ženám věřím, že to tak měly a mají, že jsou povolané.
A zase ta komunistická zvůle.....
Anna Boleynová – Králova posedlost
Alison Weir
Jako hodně malá holka jsem viděla asi jen některé části seriálu Šest žen Jindřicha VIII. Matka si patrně myslela,že tak malé dítě to nepochopí. Pamatuji si to celý život, tu popravu samozřejmě. Na prahu stáří jsem si to prožila znova, s touto knihou.Četla jsem v noci,nad ránem, u jídla,a to už léta nedělám. I když zrovna to mi paní knihovnice prorokovala.
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
Norman Ohler
Tak to jo. To byla jízda! Tolik let po válce, a tolik nových informací. Když se začalo mluvit o pervitinu a nacistech, vyjasnilo mi to jejich krutost a Ádovu vytrvalost a euforii v jeho projevech, jenže teď vidím, že to tak jednoduché není a zírám.
Hodně mě oslovil i doslov, kde Jiří Brenza odhaluje naše české pokrytectví a dělení na tvrdé a měkké a ty nevinné drogy.
Opět smekám před Němci, jak důsledně vytahují svá národní traumata, to my máme kostlivce ve skříních rádi.
Dědina
Petra Dvořáková
Uvěřitelné příběhy obyčejných lidí, přehlídka lidských špatností i toho dobrého, co v každém je. Mě to bavilo, čteno s radostí, pochopením, dobrá kniha. Nářečí mi nevadilo, taková směs hanáčtiny a toho co jsem slýchala v dětství (hradecko) . Jo a pracuji v JEDNOTĚ :-))
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Hustý. Hlava plná otazníků a vykřičníků, srdce se svírá úzkostí a soucitem. Nic na tom nemění fakt, že příběh je fiktivní, protože celý svět ví, že se v Afganistánu toto děje, myslím, že Hosseini čtenáře ještě šetří.
Laila i Marjam...každý den teď pomyslím, jak se milionům žen žije, když budu mít chuť skuhrat
...
Román je samozřejmě výborně napsaný, dobrý překlad.
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
50. léta v Československu jsou většinou vypravována muži. Ale odpor k režimu cítily i ženy a ty ,které to vyjádřily i skutkem na to těžce doplatily. Při čtení jsem bojovala s nenávistí ke komunistickým stvůrám, které nastolily režim stojící na lži, strachu a malosti. Křupanství a ubohost těch mocných na jedné misce vah a odvaha, čest, odhodlání a láska na té druhé. Přemýšlela jsem, že tak brzy po válce měli lidi odvahu něco řešit, místo aby se snažili dohnat, dojíst, doužívat si život. Dnes máme všeho nadbytek, jen ta motivace je uspaná přepychem a přežraností....
Veselí
Radka Třeštíková
Na 60.strance jsem skoro brečela, jaký mám pech, kolegyně si knížku nadšeně půjčovaly a já usínám nudou, ty gagy, uf! Musím to přečíst, zoufalství trvá i na straně 200. Pomalu si zvykám, občas se i něco děje....z čeho Eliška žije, když neprodává je nezajímavé.....konec, no tak jo, kdyby se takových 180 stránek vynechalo...nemůžu se zbavit dojmu, že paní spisovatelka je placená od řádku
Les v domě
Alena Mornštajnová
Mám podobné pocity jako jiní čtenáři, sto stránek sice hnusných, nicméně stále se opakujících informací. Kdy už to příjde? Jo, po přečtení jsem si nalila dvojku a nezůstala u jedné, hnus, depka, chuť knihu vyhodit. Bylo mi fyzicky zle. Druhý den jsem měla vztek na Morštajnovou, asi to lákavé téma měla oželet a nechat na TOY, zda osobní příběh vyjádří jinak než už to udělala. Mám pocit, že takto je dehonestována oběť a je to celé podivné... a ušetřila by si i trapas s ukradeným námětem....vím, že je to neskutečné téma, že se o tom musí mluvit, ale kdo to nezažil, by asi neměl.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Vůbec se mi do komentáře nechce. Knihu jsem zhltla, ale...takový silný příběh a takový spěch, tak málo přímé řeči, pořád jsem měla pocit, že jenom někde poslouchám tlachy žen, které zkratkovitě líčí rodinnou tragédii sousedů...
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Doktorka Kálalová je zjevení! Jak je psano v hodnoceních, jak jen je možné, že se m nčlověk o takové osobnosti dozvídá náhodou ze staršího románu!?! To je námět na film a povinně do učebnic. Neuvěřitelná žena, pro dnešní svět trochu dost učebnicová, plná vlastenectví a patosu, tolik charakteristického pro ty, kdo dospívali za Masaryka.Celé vyprávění i doslov je strhující. Já mám ale problém s autorkou nebo slohem, nevím, četlo se mi nelehce, nejradši bych knihu odložila, ani se mi k ní nechtělo vracet, ale po pár řádcích mě děj vždy dostal. A tak to má být.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Příběh je silný, malovaný náctiletou slečnou. Pro laiky další z neznámých podob války, další obžaloba kruté komunistické ideologie v praxi. Kniha se velice dobře čte, kapitoly jsou krátké a svižné, příběh není rozvleklý. Kruté scény střídá lidská soudržnost, slušnost, láska. V sibiřských podmínkách možná důležitější než jídlo. Snaha zachovat si lidskou důstojnost a slušnost byla mocnou zbraní proti sadismu bolševiků. Pro mě to je nejsilnější myšlenka knihy.