Čičolina
komentáře u knih
Dům v Matoušově ulici
Tereza Boučková
Knihu jsem přečetla rychle. Chvíli jsem si zvykala na Boučkové úsporný styl psaní, ale hlavně celou dobu neměla pocit,že se jedná o román. Spíš deník, deník velmi citlivé ženy, která reaguje na bezpráví a nespravedlnost, která prožívá krutosti okolo sebe a zaobírá se jimi i když ji to zraňuje. Je dobře, že knihu napsala. Je dobře, že žijí lidé,kteří se nezajímají jen o své blaho.
Zpívej pozpátku a plač
Mark Lanegan
Super! Zpověď, protože bez zatajování a přikrášlování, dost drsná, ale plná sebereflexe, niterná, upřímná. Aspoň já to tak vidím.
Sestra: Pozoruhodný příběh Kim Jodžong, nejmocnější ženy Severní Koreje
Sung-Yoon Lee
Celý svět skloňuje jméno Kim Čong-una a největší psychopat zůstává utajen... drsné. Psychopat se chová stejně v Korey i v české kuchyni,metoda cukru a biče, urážky,povýšenost,nevypočitatelnost. Oběť mlčí,ustupuje, ponižuje se, jen aby nebylo hůř. A ono vždycky je.Mám obavy,že z mapy světa spíše zmizí jižní Korea, psychopatka je mladá a ještě nám ukáže.
Piko: Junkies' lives matter: Na životech feťáků záleží
Pavel Šplíchal
Nevim,co tato kniha dělá s lidmi, kteří si myslí,že se s pikem nikdy nepotkali ani nepotkají. Co dělá s naivními rodiči, kteří nechtějí vidět a vědět,že je to všude. Pro mě chvíli zoufalství, pak cesta k pochopení a vděčnost,že si tu práci někdo dal,že tenhle průser pojmenoval. Pro mě i očištění blízkého člověka, i jeho život byl cenný.
Esterčini otcové
Hana Radulić
Myslela jsem,že se jedná o prvotinu, že si jedna žena po zhlédnutí desítek amerických rodinných filmů,Schindlerově seznamu a dokumentů o holocaustu,řekla -napíšu knihu.Bylo tam opravdu všechno, Auschwitz, Terezín,sonderkomando atd. Hlavně tam bylo milion zlatíček,srdíček a miláčku. Infantilní oslovování dítěte od narození po dospělost. Při rešerších se spisovatelka měla trochu poohlédnout i po slovní zásobě a způsobu jednání lidí v minulém století. Přeslazené dialogy,jaké posloucháme v telenovelách, jediná postava proto nebyla uvěřitelná.Smrdí to celé kýčem,těch náhod a předvídatelných konců,strašná slátanina z dobrého nápadu.
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Mám kořeny v tomto kraji. České tedy, což neříkám s hrdostí, spíš s ironickým ušklíbnutím. Dnes se Sudeťákem nazývá kdekdo. Nesouhlasím s divokými odsuny Němců, asi ani s vyhnáním a ještě spíše s první republikou, kde se po hysterickém vlastenčení hrálo na panstvo. S každým to něco udělalo a pak se nějak choval.
Knihu jsem přečetla rychle, vedou k tomu i krátké kapitolky, někdy podivně nazvané. Trochu jsem se ztrácela v postavách, bylo jich moc. Ale hlavně mě žádná nepřesvědčila, že je skutečná. Nevím proč, možná příliš srovnávám se Šikmým kostelem, což je skutečně nesrovnatelné. Dobrý příběh, ale urvaná z něho nejsem, ani jsem to moc neprožívala, nikomu nefandila, nic to ve mně nezanechalo a to se mi u dobrých knih nestává.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
Knihu jsem přečetla za pár napínavých večerů. Dočetla a začala plakat. Tentokrát ne nad lidskou bolestí a bídou, ale nad městem. Nad městem, které jsem neznala, nad překrásným kostelem sv. Jindřicha, který znám pouze z fotky, nad tou ubohou zničenou krajinou. Komunismus zase nenávidím o něco více. O hodně!!! Ty svině,které se nezastaví před ničím!!! Karin Lednická by si za tuto trilogii zasloužila metál. Ach Karwina, Karvinná, Karviná 2- doly.
Roy Ellis: Šéf skinhead
Honza Vedral (p)
Knihu mi přinesl syn a ke své hanbě se musím přiznat, že jméno Roy Ellis mi neříkalo nic. Ska i reage, Marleyho znám, ale skinhead mám spojené s nácky typu Landa. Zoufale mě to nebavilo, záplava cizích jmen, četbě jsem dala denně pár stránek. A nakonec mě dojal. Životním postojem, radostí, hodně se mi líbí, že prochází svou kariérou bez chlastu, takže nakonec jo. Je smutné, že pořád je těžké být barevný.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Rozhovory vždycky chytnou. Ukojí lidskou zvědavost a něco předají. Tedy když tázaný má co říci a tazatel se umí ptát. U Aleše Palána je to hlavně o naslouchání. A my čteme a život se hned zda jednodušší, protože v porovnání s druhými to není tak hrozné. Nebo je, ale člověk ví,že není sám,kdo trpí,že to tak v životě chodí.
Magor a jeho doba
Marek Švehla
Magor mě generačně maličko minul, ale ne tak, aby mě nezajímal. Knihou jsem se prokousávala dost dlouho, je obsáhlá. Nicméně velice čtivá a otevřená. Mě některé informace šokovaly, hlavně promiskuita disidentů katolíků,ale autor je ke všem laskavý,asi bych byla jedovatější. Na jednom festivalu jsem Magora slyšela vyřvávat odporné oplzlostí na Vokatou a dost se mi zhnusil, bipolární porucha přechlastávaná hektolitry alkoholu mnohé vysvětluje. A jeho básně jsou krásné. Čest jeho památce i když se choval jako hovado.
Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
Moje první e-kniha. Český rozhlas mi nabídl jen jednu povídku a chtěla jsem si přečíst všechny. Nelituji.Objevila jsem si nového spisovatele a nový způsob, jak se dostat k některým knihám.
Těla
Klára Vlasáková
Hm, podivná kniha. Nejprve mi lezla na nervy matka. Taková ta, co nemá hranice v sebeobětování. Co se nechá od dítěte šikanovat a ještě ji to uspokojuje. No a pak překvapila. Ve všem.
Severka
Nina Špitálníková
Přečteno za dva dny. Kolik hrůzy je na tom světě. Jak ideologie vymývá mozky a ničí životy.
A za mlácení prázdné slámy může knihu považovat buď ignorant nebo zarytý komunista.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Neé,to byla kravina, pořád jsem doufala,že příběh nějak vygraduje,jako jedna taková kniha proč ne,ale je to stejné jako ta předešlá, vulgární výrazy pro vulgaritu samu,jak se tím může uživit? Taková nuda !
Trainspotting
Irvine Welsh
Za mě...příliš osobní.příliš bolestné. Feťáka neubrečíš,neuprosíš, jen se bojíš a pak je ticho a tma.
Gazely
Patrik Hartl
Ze začátku mě to bavilo hodně, u konce jsem se nudila,přišlo mi to takové stejné. Ale potřebovala jsem oddechovku a té se mi dostalo. Jen jsem v euforii přitáhla dom ještě dvě Hartlovy knihy,moc se mi do nich už nechce.
Trestankyně: Příběh Růženy Vackové
Milena Štráfeldová
Tyto knihy vždycky vnímám hlavně jako moji povinnost dozvědět se. Myslím si, že už jsem otrlá. Nejsem. Znovu a znovu žasnu nad krutostí a znovu zase nad odvahou, morální čistotou a životem v pravdě těch druhých. Navíc M. Štráfeldová by uměla napsat zajímavě a čtivě i jízdní řád.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Mám podobné pocity jako jiní čtenáři, sto stránek sice hnusných, nicméně stále se opakujících informací. Kdy už to příjde? Jo, po přečtení jsem si nalila dvojku a nezůstala u jedné, hnus, depka, chuť knihu vyhodit. Bylo mi fyzicky zle. Druhý den jsem měla vztek na Morštajnovou, asi to lákavé téma měla oželet a nechat na TOY, zda osobní příběh vyjádří jinak než už to udělala. Mám pocit, že takto je dehonestována oběť a je to celé podivné... a ušetřila by si i trapas s ukradeným námětem....vím, že je to neskutečné téma, že se o tom musí mluvit, ale kdo to nezažil, by asi neměl.
Život si se mnou zahrává
David Grossman
Komunistická ideologie je zvrhlá. Je založena na nenávisti a tu povyšuje na boha. Nejen že je dovoleno nenávidět, je to příkaz, poslušný komunista nenávidí z celého srdce. Nenávist je samozřejmě vlastní všem, ale dobré mravy velí ji skrývat, jen si tak tiše něco nebo někoho nenávidět. Komunista se předvádí, kdo nenávidí víc. Napříč národy a kontinenty, komunismus je kurva. Toto mnou cloumá po dočtení knihy.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Strašlivé. Když si o tom chci pokecat, proboha, proč to čteš nebo posloucháš, mně by to dělalo zle..Ne já se u toho asi směju, mám chuť řvát a mlčím s pocitem,že aspoň něco vím o našem národě, zrůdné ideologii a odpouštění. Nikomu neodpouštěj, odpouští jen Bůh.
