Čičolina komentáře u knih

Není to lehké čtení. Čtenář se bude potýkat s podrobným popisem skutečností a to velmi sugestivním. Místy mi to až vadilo, ale z textu vím, že Martin Gray je posedlý sdělováním hrůz, které prožil a o kterých chce, aby se vědělo. Navíc, mnohokrát mu právě toto sdělování zachránilo život nebo otevřelo další cesty ke svobodě.
Neuvěřitelné, co jeden vydrží a co se na jednoho člověka sesype.
Další příběh Žida, který se nechtěl jen tak dát i když mnohé se může zdát a asi i bylo kontroverzní.

4 29.10.2021

Slabé, jako všechno, co paní doktorka napíše. Její dialogy jsou otřesné, neuvěřitelné a je z nich cítit kázání.
Jediné co se dalo číst je závěrečný dopis bratra Jiřího. Škoda, Ota Pavel by si zasloužil pěknou monografii.

3 14.10.2021

Smutné vyprávění, ale to asi čekal každý. Pro mě hlavně zajímavá sonda do života určité skupiny lidí, ale i státu a ideologie.
Kdysi v osmdesátkách jsme coby náctileté holky cestovávaly z intru rychlíkem na Prahu s horníky vracejícími se kamsi domů, do Čech. Rozdávali nám pivo a ameriky a chlubili se tuzexovými dárky pro manželky. Měly jsme oči navrch hlavy a záviděly...nic jsme o jejich práci nevěděly, leda ty pindy v televizních novinách.....
K této knize mě přivedl odkaz od Šikmého kostela, ze začátku jsem cítila nevoli, spíš se mi chtělo prožívat příběh, ale k vyváženému názoru patří i toto, takže je dobře, že se mi kniha dostala do ruky. Oceňuji i časový rozsah a klesající věk korespondentek, ukazuje, jak se měnila výchova, zvyky, vztah k práci i vztahům. Je smutné, že musí vzniknout další neziskovka (tolik špiněné a nenáviděné), aby se pomohlo pozůstalým .Tož tak.

6 05.10.2021

Afganistán...země nádherných hor a země lidského utrpení. Každý z příběhů románu se ho dotýká, některý jen zpovzdálí, jiný ve vzpomínkách, každý v jiném čase. Zvláštní kniha. Děj jsem nehltala tak jak v Hosseiniových předešlých dílech, ale vždy mě vtáhl a vždycky mě mrazilo. Co my víme o těžkém životě - chce se mi říct, ale pak vzpomenu na známého Peršana, který mi jednou řekl: Každé srdce trpí a když ne, není to srdce lidské. Překládal v uprchlických táborech.

8 02.10.2021

Film Katyň od Wajdy jsem viděla několikrát a chystám se na něho po četbě znovu, otřesná fakta, které kniha odhaluje mi ještě více přiblížily odvahu a utrpení Poláků a zrůdnost stalinismu, komunismu i té trapné perestrojky....Po revoluci se o těchto věcech hodně mluvilo, ale dodnes plno lidí neví nic a to mě děsí. Pravda sice vyplula na povrch, ale nezvítězila. Šílené.

9 07.09.2021

hmm.....erotické představy - budiž, zase nový newspeak - proč ne, i když proč jo, brutální domácí násilí- jistě, je to toho pořád ještě hodně v naší bílé křesťanské civilizaci. Snová přirovnání a poletování se slovy teď frčí a ani to mě zas tak neděsí. Věkový rozdíl mi je celkem fuk, ale dítě pod zákonem? I to může být, ale šestnáctiletý kluk už snad voní chlapem, ale třináctiletý???? Kluci si s ním hrají celý život, ale drzost či odvaha jít do ženy? Jistě, dnes se děti všechno dozvědí dříve a naturalisticky. No nevím, ale tohle smrdí oboustrannou úchylkou...a to jsem málem zapomněla na zplození dítěte při vášnivých zážitcích s klukem, který to uměl lépe než vrstevník....mám se smát nebo plakat?
Fakt mi nejde o morálku, kniha je to oč tu kráčí

11 21.08.2021

zapomněla jsem, že mě paní doktorka už jednou rozčílila svým neuměním psát v knize A máš mě vůbec ráda, a půjčila si knihu o O. Pavlovi, tuto jsem popadla, že ležela vedle.
Masakr. Divím se, jak odborník může sklouznout k takové slátanině. Jako červená knihovna skvělé, děj má spád a není toho moc. Vím, že chtěla varovat, ale kdo se kdy setkal s alkoholiky ví, že takto ne. Jestliže se labilní ublížená matka dostala za čtyři měsíce do takových sraček, pak není možné, aby to manžel přecházel smutnými poznámkami a vůbec nechyběly peníze , atd atd.
Teď se bojím otevřít další její knihu.....

3 28.07.2021

Tak tohle byla pro mě lekce. Divoké odsuny, činnost RG, komunistická příprava na puč už v květnu 1945, zvůle ruských vojáků - to mám prokoumáné alespoň v nějaké míře.
Rána pěstí byl můj postoj, deník jsem hltala, ale čím ironičtější byly poznámky Margarete vůči Čechům, tím víc mě dráždila a nejednou jsem se nachytala, jak mi běží hlavou: a co vy jste dělali Židům, ty jedna chudinko apod. Kniha mi nastavila zrcadlo, co bych v ty vítězné dny dělala já civilním Němcům, měla bych soucit nebo pocit zadostiučinění, radovala bych se z Benešovy politiky? Sakra, jak černobílé se zdají činy, které člověk nemusí udělat a o kterých nemusí rozhodovat. Odsun a vše odporné okolo zavrhuji, jen už chápu i ty, co to dělali....

4 18.07.2021

Knih o koncentrácích začíná být hodně, některým jde jen o senzaci. Všechno to šílené utrpení je vlastně stejné, nemožné si představit a pro některé nesnesitelné byť se jen dozvídat.
Tato kniha je pro mě jiná, přečten Šindlerův seznam, film probrečený několikrát, takže po vyprávění očitého svědka kontroverzního Spravedlivého mezi národy jsem sáhla s nadšením.
Jak lehko se nám posuzuje a odsuzuje, vzpomínám na hysterii okolo Spilberkova filmu. Ale když se z prasete v žitě stane soucitný hrdina, je to bomba. A silné je i to, jak oběť nacistické zvůle je schopen cítit i s Němci, odmítat kolektivní vinu. Zkusme to srovnat s českým vyrovnáním s Němci ....

11 07.07.2021

Kdyby Vigan zvolila formu autobiografického románu, byl by to trhák jako hrom. Život s psychicky narušenou matkou je určitě téma, které vzbuzuje zájem.
Zvolila výpověď, bolestné hledání, vzpomínání, pohledy z různých stran a vytvořila obraz matky, kterou nakonec mohla milovat, vážit si ji a pochopit. Udělala to, i když si vůbec nebyla jistá, jak to dopadne.
Kdo zažil nemocného s bipolární poruchou, schizofrenií apod. blíže než jen zpovzdálí, vidí to všechno dost jinak než jen čtenář čekající příběh.

6 24.06.2021

Kniha se mi líbila, du forma vyprávění nejen sedla, ale i víc vtáhla čtenáře do děje. Fakta o ničení dětských těl a duší jsou otřesná , zrovna tak svět, který nabízí snadno bez ohledu na věk jakoukoli náhražku čehokoli. Balet je tak něžný a poetický...no taky ho tak už vidět nebudu, je to stejné zlo jako kastrování chlapců pro zakonzervování nádherného hlasu. Bezva výpověď.

9 25.05.2021

Spisovatelka se zase předvedla, tedy v dobrém , v Tichých rokách jsem cítila uspěchanost, ale tady se ponořila do příběhu, který prožít NENÍ nemožné, stačí vědět, co se dělo za stalinismu, co se děje v Korey, Bělorusku apod. Měli bychom se o svobodu bát a bojovat za ní. Literatura má nejen bavit ale hlavně vzdělávat , povznášet mravně nebo upozorňovat na bezpráví. Zním pateticky, ale mám to tak, odmítnout knihu jen proto, že je depresivní a nepomyslet proč, to je přesně to, co vede k vítězství kreatur na Hradě a Parlamentu. Silná kniha v pravý čas. ( Orwell taky vypadal jako depresivní fantazie)

21 17.05.2021

Jeden jediný den z tisíců strávených v gulagu. Den dlouhý, mrazivý, nespravedlivý. Hrůza. Lágr a jeho řád, pramalá naděje na výstup, bezpráví každé minuty...
Další povídky ať už válečné nebo poválečné opět plné hladu, bídy, blbství vládnoucích katů, šlendrián na každém kroku. Bez té vodky nebo samohonky by se tam asi žít nedalo, proto je Rusko od nepaměti národem alkoholiků. A statečných lidí.

11 10.05.2021

Číst tuto knihu je těžké, děj postupuje pomalu, vrací se. Pro mě druhá po Jidášovi, měla jsem počkat až si přečtu více knih, měla být závěrem mého čtení od Oze. Přesto nelituji a ani mě neodradila od dalšího čtení. Málokde se dozvím o vzniku Izraele i o pocitech lidí v novém vlastním státě. Musím ocenit i to, že kdykoli se spisovatel vrací k nějaké postavě, znovu přibližuje její charakter a úlohu ve vyprávění. Četla jsem dlouho, vlastně mě držela hlavně linka o matce, ale i rýha v duších lidí, kteří vyrostli v Evropě.

10 23.04.2021

Uvěřitelné příběhy obyčejných lidí, přehlídka lidských špatností i toho dobrého, co v každém je. Mě to bavilo, čteno s radostí, pochopením, dobrá kniha. Nářečí mi nevadilo, taková směs hanáčtiny a toho co jsem slýchala v dětství (hradecko) . Jo a pracuji v JEDNOTĚ :-))

14 23.03.2021

Bossing je jistě závažné téma a u nás se o něm moc nemluví. Zajímalo mě, kam až v případě Mathildy dojde. Trochu se to táhlo a případ lékaře Thibaulta mě nechytl vůbec. Kniha nebyla úplně marná, ale čekala jsem víc.

6 19.03.2021

Kniha mě opět pohltila, jak jinak. U prvního dílu bylo pro mě gró příběhu těžký život havířských rodin a hlavně zcela neznámé dějiny tohoto kraje, ostudná fakta o tak opěvované demokracii první republiky. Nyní jsem tuhla. Uvažovala jsem, jak bych se rozhodla já a příběh mi ukázal , že běh dějin člověku vrátí každé rozhodnutí, kdo se měl dobře za Poláků, odnesl to za Němců, kdo za Němců, zaplatil po válce....bylo mi z toho úzko a obdivuji spisovatelku, že kousla do tak kyselého jablka, které může zesládnout jen přijetím pravdy a zodpovědnosti za národní minulost, nemůžu se dočkat třetího dílu.

29 13.03.2021

Po Oprátkách jsem nechtěla už psát komentář, protože jde vlastně o pokračování, které mi přijde stejně kvalitní. Ale musím upustit páru vzteku a bezmoci. Kolik statečných lidí ten náš nesebevědomý národ měl, a místo vzpomínání na ně padá prach....a kolik sráčů adorujeme a živíme a je nám to jedno...veliký vděk Padevětovi

7 19.01.2021

Jak toto začnete číst, odložíte knihu až na poslední stránce. Stručné, jasné, bez zbytečných manýr. Rozehráno několik partií a každá uvěřitelná. Navzdory blahobytu a technice je dnes možná těžší být dítětem než kdy dříve.
Přečteno na jeden zátah, ale na rozdíl od Vděku na ni časem zapomenu.

10 09.01.2021

Věděla jsem, že mě to rozseká a rozsekalo. Obdivuhodné, na tak malém prostoru tolik lásky, porozumění, bolesti i úlevy. Není co dodat

26 08.01.2021