Čičolina komentáře u knih

Já tohle neumím číst, já vím, že se tam předává poselství, ale jak tam není hutný příběh, tak obracím stránky a čtu mechanicky, více mi dá příklad zkoušeného hrdiny nebo lidí, vychovává mě to víc, než cílená moudra. Moje chyba, nejde to.

2 24.12.2019

Pilátová psát umí a je celkem jedno, zda jde o fikci nebo skutečnost. Propletenec osudů se četl dobře, jako bonus popis exotické Brazílie. Dobrá odpočinková knížka.(Tím ovšem nemyslím odpočinek typu Babovřesky apod.)

2 14.12.2019

Opět závažné téma, opět poetický jazyk, který jednotlivé obrazy děje rozvíjí. Taky mi dělalo problémy se začíst, myslím, že pro generaci, která neprožila totáč, místy nesrozumitelné. Určitě by mě toto téma zajímalo více, plno věcí jsem si vlastně domýšlela.

2 01.12.2019

Příběh jsem zhltla, jak jinak taky,výborně napsané, děj má spád, aktéři se střídají a každý podává svoji verzi příběhu. Opravdu jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Člověk si oddechne, jak krásně všechno dopadlo...a v tom je pro mě slabina příběhu. Takové heppáče jako umírající milionář a všeobjímající dobro - v případě domácího násilí v tak masivní (ale ani v menší) podobě je nemyslitelné,takhle to fakt nefunguje, snad v lepším případě pomoc Azyláku pro týrané matky, tam se lze dostat jen s dítětěm, samotná žena jen lůžko na společném pokoji v azyláku pro bezdomovce, je- li zrovna volno...atd. Ty růžové brýle příběh shazují, ale to zas každému nedojde, takže 4 hvězdy

7 01.12.2019

Největší emoce a sílu myšlenek paradoxně najdeme v knížečkách útlých...kniha jak dělaná pro rozežraný dnešek. Příběh z doby, kdy dětství bylo krátké a hladové a ty další leta o nic lepší, život zrychlený dřinou, zažij to nebo to nebudeš mít, budeš starý a unavený....a přece vidíš anděly a slyšíš šum jejich křídel

4 14.11.2019

Hrozné...to jsem věděla, že bude. Nevěděla jsem ale, díky averzi vůči SSSR, jak hodně se válka dotkla civilistů, kolik vypálených obcí a brutality Němců lidé zažili. Díky kultu ruského vojáka jsem se na toto téma úplně vykašlala a stydím se, jak málo o tom vím. Zpovídání nebo spíš naslouchání Alexejevič je mnohdy kritizováno, já cítím hluboký respekt.

5 27.10.2019

Pro mě asi oddechovka, mnohé pocity a postoje důvěrně známé, jen jsem si při dočtení oddychla, že nejsem chlap, to bych končila tak na 30.straně

1 18.10.2019

Po 30 letech, kdy jsem knihu poslouchala na pokračování, jsem si ji těžce přečetla. A přestala jsem se divit, i když špatně z naší politiky je mi pořád stejně. Jak prolomit tu neznalost dějin, překrucování? Jak nás jako národ donutit vymést kostlivce ze skříní a nebát se a nekrást...
Mám radost, že tu nějaké komentáře jsou, ale asi je kniha odsouzena k zapomenuti. Ještě pošlu dotaz na Český rozhlas, kde ta četba skončila.

6 28.07.2019

Tak dočteno. Mám taky trochu rozhoupaný dech. Popsat bestialitu gulagu, vlastne zajateckého tábora, takovou nádhernou básní...takovými obrazy a přitom tak surově pravdivě...to nesvede žádný pisálek, ale Literát každým coulem s obrovským srdcem a empatií. Velice zvláštní a silné dílo. Deset hvězdiček.

5 11.07.2019

Hm, po 40 letech jsem zkusila detektivku. Asi se na ně radši dívám, navíc v mé době předpubertální se v kriminálních případech ménè chlastalo, více se motalo a tajemnilo...neshazuji to úplně, ale číst 3 stránky o tom, jak polda vstal a jedl a kouřil a pil, a v další kapitole stránku kouká doblba, a zase si nalije a kouří, pak akce atd....to je přesně práce psavců vydávajících ročně knihu až dvě. To pak na pořádný příběh není čas.

2 27.06.2019

Když pomyslim, jak mladý spisovatel se tu pokoušel o psani, odpustím mu i nějaké chyby. Jeho příběh je tak důležitý, že bych mu odpustila i pravopisné. Je krásné číst o čestných a rovných lidech. Svinstva komunismu se stále musí zveřejňovat. Osudy těch, kteří se nedali semlet, tím spíš. Doufám, že to lidi ještě zajímá. PS: taky bych chtěla věřit, že najdu svůj soudek...

5 19.06.2019

Vůbec se mi do komentáře nechce. Knihu jsem zhltla, ale...takový silný příběh a takový spěch, tak málo přímé řeči, pořád jsem měla pocit, že jenom někde poslouchám tlachy žen, které zkratkovitě líčí rodinnou tragédii sousedů...

13 08.06.2019

Jsem spíše milovnicí velkých příběhů, ale občas chci číst i realitu. Szczygiełův styl psaní mě baví , přiznávám, že jsem od knížečky až tak nečekala, Gottland je Gottland.... a on mi nasadí takové brouky do hlavy! Pro mě nejsilnější Seriál pro dvě propisky.

1 14.05.2019

Kniha je opĕt nadherně udělaná a já se nemůžu zbavit vzpomínky na své rané dětství, kdy jsem ještě neuměla číst a kdesi zalezlá žila v obrázcích z mých leporel. Tím vůbec nechci shodit příběh. Jsem už stará na to, abych se v tajemné knihovně bála, ale knížka si mě ilustracemi vtáhla do sebe a to bylo moc fajn.

5 06.05.2019

Paráda! Stručné. hutné, poetické a humorné. Spisovatel par exellence!

4 30.04.2019

Zas jedna povedená!!! Poutavý příběh, neznámé o známém, psané lehce a dobrou češtinou. Bylo mi líto, že jsem na poslední stránce, dál bych naslouchala J. A. Baťovi. Dolores nebo Ljubodragovi.Porovnála jejich povahy, postoje, vliv na druhé i jejich slabá místa. A zase se styděla za lidskou ubohost, závist. A zase si palčivě uvědomila zrůdnost totalitních režimů.
Moje první kniha od Pilátové, určitě ne poslední.

6 29.04.2019

Trochu jsem se s příběhem minula, chytla jsem se až v druhé části příběhu, Inanna a mrtví procházejí městem. Jistě silné emoce, ale pro mě moc zkratkovitě podané.Určitě zvláštní, poetický jazyk.Ten se mi líbil moc. Ale děj mi spíš připomínal komiks.

4 29.03.2019

Denik nebyl psán s ambicí zveřejnění, proto je v podstatě obyčejný, chvílemi snad i nudný. Velkým přínosem je ale popis všedního života, jak v Reichu, tak v Protektorátu. Vlasta jen pro sebe glosuje poměry, všímá si sociálních i národnostních rozdílů. Je inteligentní, empatická, pracovitá dívka. Je radost být pozorovatelem jejího zrání, stálosti ve víře a lásce. I ta mravnost je opravdová. Žila v těžké době a stála si ve všem dobře. Být to román, smrdí to kýčem, ale on to román není, i když má happyend.

3 02.03.2019

Tuto edici mám ráda, ale tentokrát se to moc nepovedlo, za mě vede Ivan Klíma

1 24.02.2019

Když příběh vypráví Smrt, čtete pomalu a těžko, trochu jako Liesel, tam ve sklepě, kde ji pěstoun, milovaný táta, učil číst. Čtete se strachem, co příjde, protože Smrt vám žádné sladkobolné vyprávění určitě nenaservíruje. Opatrně se dotýkàte slov a s dívkou Liesel a ostatními prožíváte všední dny války, ve které samozřejmě jde i o Žida, ale vy poznáváte, že ani árijská krev není ochranou...Válka je krutá vždy a všude, kruté jsou i dějiny oslavující jen vítěze a hanobící jen agresory, a asi jen Smrt ví, že žádný člověk není jen špatný nebo dobrý. Tím spíše mrazí z jejich závěrečných slov - LIDI MĚ DĚSÍ.
Jazyk příběhu i sloh se zdají kostrbaté, ale v jejich podivnosti je veliká poetika.Dostaly mě i ilustrace. Kniha, která ve mně bude ještě dlouho doznívat

22 24.01.2019