Čičolina komentáře u knih

To je přesně ten Škvorecký, který mě nebaví číst, příběh mě chytne a pak se vleče k pointě, která mě nějak přestane zajímat. Televizní adaptace čehokoli od Škvoreckého vždycky v pohodě, nějak mi nesedí jeho literární styl. Otázka je, jak dlouho ho vůbec někdo bude číst...

3 27.02.2020

Před autorem smekám. Za nápad, obrovskou trpělivost s respondenty a určitě jeho velkou empatií. Protože já, ač jsem knížku vyčekala na pořadník a moc se na ni těšila, jsem mimo pochopitelný postoj obou žen, s nervy knížku odkládala...a zase se k ní hnána zvědavostí vracela. Ale těch iluminátů a psychických chorob na mě bylo moc. Tedy těch vyfetovaných a vychlastaných. Vést rozhovor a tvářit se, že je to v pohodě, to bych nedala. Nicméně přemýšlet o lidech, kteří to tak mají, bylo něco nového, určitě kniha stojí za přečtení a hodnotím ji velice vysoko. Jen by mě zajímalo, zda většině z nich hrabe proto, že utekli do samoty a nebo v nich jsou, že jim hrabalo.

11 20.02.2020

Mám ke knize jedinou výhradu, je třeba ji číst bez velkých přestávek, mně se přihodila asi týdenní pauza a ztratila jsem se v postavách, musela se vracet a uvědomovat si, kdo a proč. Moje chyba. Zajímavosti ze života brazilských chudých i těch lépe postavených mě ale v čtení udržely, jenom jsem se zase zasekala na Jedwabnem, když jsem hledala fakta na Googlu. Ale tak to mám ráda, když mě smyšlený příběh upozorní na nějakou historickou událost.Spokojenost.

4 10.02.2020

Veškeré zlo pochází ze sobectví. Kniha je příběhem o naprosté absenci této vlastnosti. Sázet stromy tam, kde se téměř vytvořila pustina, sázet stromy, aby se vrátila voda, lidé a zvířata- to je nádhera. Nehledět na válk ya boje, jen si denně plnit vytyčenou povinnost, zde spíše samozřejmost. Dělat jednoduché věci s velkým významem-

26 10.02.2020

Zajímavé a určitě přínosné. Čtu, že někteří nechtěli číst text mimo příběhy, pak ale kniha postrádá to hlavní. Vyprávění protagonistů by také mohlo vyjít v Napsáno životem :-), čtenář vnímá, jak si svůj příběh přikrášlují, jak se zoufale snaží být lepšími než byli a jak jim příběhy z věčného alkoholického opojení vystupují z paměti pokrouceně. Nic proti nim, je to logické a pochopitelné,ale pokud nám jde o obraz ulice, tak to, myslím, nestačí. A je určitě hodně lidí, kteří o lidech na ulicích nic nevědí, třeba jen proto, že je toto téma nezajímalo. Můj kamarád dělal několik let street workera pro bezdomovce a vyhořel, žádný hezký příběh, takže držím palce Ivaně, aby jí nový život vyšel. A trochu se stydím, protože mi někdy srdce ustrne a něco jednotlivci hodím, ale vím, jak se ho štítím...

4 26.01.2020

Tak takto pojatá kniha o holocaustu mě nadchnula. Jasně, lehčí je číst drastický příběh, který časem překryje jiný, ale Rosen mi dalšími kapitolami nahradil debaty na toto téma, které, jak sám píše, nikdo nechce absolvovat. Po Anně Frankové má člověk představu o skrývání, ale dál nic. Takové dopady jako ztráta identity, náboženství, lásky k rodičům, k dětem, paradoxní antisemitismus, zneužívání, to je hutné téma a bolavé. A musí se o tom vědět.

3 02.01.2020

Já tohle neumím číst, já vím, že se tam předává poselství, ale jak tam není hutný příběh, tak obracím stránky a čtu mechanicky, více mi dá příklad zkoušeného hrdiny nebo lidí, vychovává mě to víc, než cílená moudra. Moje chyba, nejde to.

2 24.12.2019

Pilátová psát umí a je celkem jedno, zda jde o fikci nebo skutečnost. Propletenec osudů se četl dobře, jako bonus popis exotické Brazílie. Dobrá odpočinková knížka.(Tím ovšem nemyslím odpočinek typu Babovřesky apod.)

2 14.12.2019

Opět závažné téma, opět poetický jazyk, který jednotlivé obrazy děje rozvíjí. Taky mi dělalo problémy se začíst, myslím, že pro generaci, která neprožila totáč, místy nesrozumitelné. Určitě by mě toto téma zajímalo více, plno věcí jsem si vlastně domýšlela.

2 01.12.2019

Příběh jsem zhltla, jak jinak taky,výborně napsané, děj má spád, aktéři se střídají a každý podává svoji verzi příběhu. Opravdu jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Člověk si oddechne, jak krásně všechno dopadlo...a v tom je pro mě slabina příběhu. Takové heppáče jako umírající milionář a všeobjímající dobro - v případě domácího násilí v tak masivní (ale ani v menší) podobě je nemyslitelné,takhle to fakt nefunguje, snad v lepším případě pomoc Azyláku pro týrané matky, tam se lze dostat jen s dítětěm, samotná žena jen lůžko na společném pokoji v azyláku pro bezdomovce, je- li zrovna volno...atd. Ty růžové brýle příběh shazují, ale to zas každému nedojde, takže 4 hvězdy

7 01.12.2019

Největší emoce a sílu myšlenek paradoxně najdeme v knížečkách útlých...kniha jak dělaná pro rozežraný dnešek. Příběh z doby, kdy dětství bylo krátké a hladové a ty další leta o nic lepší, život zrychlený dřinou, zažij to nebo to nebudeš mít, budeš starý a unavený....a přece vidíš anděly a slyšíš šum jejich křídel

4 14.11.2019

Hrozné...to jsem věděla, že bude. Nevěděla jsem ale, díky averzi vůči SSSR, jak hodně se válka dotkla civilistů, kolik vypálených obcí a brutality Němců lidé zažili. Díky kultu ruského vojáka jsem se na toto téma úplně vykašlala a stydím se, jak málo o tom vím. Zpovídání nebo spíš naslouchání Alexejevič je mnohdy kritizováno, já cítím hluboký respekt.

5 27.10.2019

Pro mě asi oddechovka, mnohé pocity a postoje důvěrně známé, jen jsem si při dočtení oddychla, že nejsem chlap, to bych končila tak na 30.straně

1 18.10.2019

Po 30 letech, kdy jsem knihu poslouchala na pokračování, jsem si ji těžce přečetla. A přestala jsem se divit, i když špatně z naší politiky je mi pořád stejně. Jak prolomit tu neznalost dějin, překrucování? Jak nás jako národ donutit vymést kostlivce ze skříní a nebát se a nekrást...
Mám radost, že tu nějaké komentáře jsou, ale asi je kniha odsouzena k zapomenuti. Ještě pošlu dotaz na Český rozhlas, kde ta četba skončila.

6 28.07.2019

Tak dočteno. Mám taky trochu rozhoupaný dech. Popsat bestialitu gulagu, vlastne zajateckého tábora, takovou nádhernou básní...takovými obrazy a přitom tak surově pravdivě...to nesvede žádný pisálek, ale Literát každým coulem s obrovským srdcem a empatií. Velice zvláštní a silné dílo. Deset hvězdiček.

5 11.07.2019

Hm, po 40 letech jsem zkusila detektivku. Asi se na ně radši dívám, navíc v mé době předpubertální se v kriminálních případech ménè chlastalo, více se motalo a tajemnilo...neshazuji to úplně, ale číst 3 stránky o tom, jak polda vstal a jedl a kouřil a pil, a v další kapitole stránku kouká doblba, a zase si nalije a kouří, pak akce atd....to je přesně práce psavců vydávajících ročně knihu až dvě. To pak na pořádný příběh není čas.

2 27.06.2019

Když pomyslim, jak mladý spisovatel se tu pokoušel o psani, odpustím mu i nějaké chyby. Jeho příběh je tak důležitý, že bych mu odpustila i pravopisné. Je krásné číst o čestných a rovných lidech. Svinstva komunismu se stále musí zveřejňovat. Osudy těch, kteří se nedali semlet, tím spíš. Doufám, že to lidi ještě zajímá. PS: taky bych chtěla věřit, že najdu svůj soudek...

6 19.06.2019

Vůbec se mi do komentáře nechce. Knihu jsem zhltla, ale...takový silný příběh a takový spěch, tak málo přímé řeči, pořád jsem měla pocit, že jenom někde poslouchám tlachy žen, které zkratkovitě líčí rodinnou tragédii sousedů...

13 08.06.2019

Jsem spíše milovnicí velkých příběhů, ale občas chci číst i realitu. Szczygiełův styl psaní mě baví , přiznávám, že jsem od knížečky až tak nečekala, Gottland je Gottland.... a on mi nasadí takové brouky do hlavy! Pro mě nejsilnější Seriál pro dvě propisky.

1 14.05.2019

Kniha je opĕt nadherně udělaná a já se nemůžu zbavit vzpomínky na své rané dětství, kdy jsem ještě neuměla číst a kdesi zalezlá žila v obrázcích z mých leporel. Tím vůbec nechci shodit příběh. Jsem už stará na to, abych se v tajemné knihovně bála, ale knížka si mě ilustracemi vtáhla do sebe a to bylo moc fajn.

5 06.05.2019