Čičolina komentáře u knih

Kniha je opĕt nadherně udělaná a já se nemůžu zbavit vzpomínky na své rané dětství, kdy jsem ještě neuměla číst a kdesi zalezlá žila v obrázcích z mých leporel. Tím vůbec nechci shodit příběh. Jsem už stará na to, abych se v tajemné knihovně bála, ale knížka si mě ilustracemi vtáhla do sebe a to bylo moc fajn.

5 06.05.2019

Paráda! Stručné. hutné, poetické a humorné. Spisovatel par exellence!

4 30.04.2019

Zas jedna povedená!!! Poutavý příběh, neznámé o známém, psané lehce a dobrou češtinou. Bylo mi líto, že jsem na poslední stránce, dál bych naslouchala J. A. Baťovi. Dolores nebo Ljubodragovi.Porovnála jejich povahy, postoje, vliv na druhé i jejich slabá místa. A zase se styděla za lidskou ubohost, závist. A zase si palčivě uvědomila zrůdnost totalitních režimů.
Moje první kniha od Pilátové, určitě ne poslední.

6 29.04.2019

Trochu jsem se s příběhem minula, chytla jsem se až v druhé části příběhu, Inanna a mrtví procházejí městem. Jistě silné emoce, ale pro mě moc zkratkovitě podané.Určitě zvláštní, poetický jazyk.Ten se mi líbil moc. Ale děj mi spíš připomínal komiks.

4 29.03.2019

Denik nebyl psán s ambicí zveřejnění, proto je v podstatě obyčejný, chvílemi snad i nudný. Velkým přínosem je ale popis všedního života, jak v Reichu, tak v Protektorátu. Vlasta jen pro sebe glosuje poměry, všímá si sociálních i národnostních rozdílů. Je inteligentní, empatická, pracovitá dívka. Je radost být pozorovatelem jejího zrání, stálosti ve víře a lásce. I ta mravnost je opravdová. Žila v těžké době a stála si ve všem dobře. Být to román, smrdí to kýčem, ale on to román není, i když má happyend.

3 02.03.2019

Tuto edici mám ráda, ale tentokrát se to moc nepovedlo, za mě vede Ivan Klíma

1 24.02.2019

Když příběh vypráví Smrt, čtete pomalu a těžko, trochu jako Liesel, tam ve sklepě, kde ji pěstoun, milovaný táta, učil číst. Čtete se strachem, co příjde, protože Smrt vám žádné sladkobolné vyprávění určitě nenaservíruje. Opatrně se dotýkàte slov a s dívkou Liesel a ostatními prožíváte všední dny války, ve které samozřejmě jde i o Žida, ale vy poznáváte, že ani árijská krev není ochranou...Válka je krutá vždy a všude, kruté jsou i dějiny oslavující jen vítěze a hanobící jen agresory, a asi jen Smrt ví, že žádný člověk není jen špatný nebo dobrý. Tím spíše mrazí z jejich závěrečných slov - LIDI MĚ DĚSÍ.
Jazyk příběhu i sloh se zdají kostrbaté, ale v jejich podivnosti je veliká poetika.Dostaly mě i ilustrace. Kniha, která ve mně bude ještě dlouho doznívat

22 24.01.2019

Kniha ještě zbytečnější než ta tajná. Bolestínské, ufňukané, neskonale trapné

V této knize se vypravění o svérázné matce a úniku z jejího vlivu, lásky a vydírání, stále více blíží filozofii. Karolova potřeba se trhnout je o to těžší, že se neustále topí v sebeobviňování, a to ve chvílích, kdy by měl řvat a bojovat za sebe. Tato kniha odhaluje spisovatelovo tíhnutí k hlubokým lidským úvahám, cítím zde židovský smutek, zmatek, strach...některé věci jsou asi geneticky dané

1 20.12.2018

Knižka se mi libila. Neni bombasticka, ale o něčem je. Třeba o životě mladé válečné vdovy a jejího synka, o potřebě žít, i když pod dohledem mrtvých. A taky o svérazné výchově hysterionské ženy, která byla spíš kontraproduktivní. Je o dětství a dětském strachu a pasti lži. Na dnešní dobu možná moc rozvláčná, ale to je spíš naše škoda, že chceme mít všechno hned z krku.

4 11.12.2018

Na 60.strance jsem skoro brečela, jaký mám pech, kolegyně si knížku nadšeně půjčovaly a já usínám nudou, ty gagy, uf! Musím to přečíst, zoufalství trvá i na straně 200. Pomalu si zvykám, občas se i něco děje....z čeho Eliška žije, když neprodává je nezajímavé.....konec, no tak jo, kdyby se takových 180 stránek vynechalo...nemůžu se zbavit dojmu, že paní spisovatelka je placená od řádku

14 02.12.2018

Milena Jesenská, matka slavné Honzy, magorky, která oblouznila Bondyho, sama matka milenka Kafky - tolik český pohled. Co mě na knize nejvíc upoutalo, pohled nečeský. Kafka zmíněn na pár stránkách, Fučík na tři řádky, podivná manželství notně poznamenaná úchylnou rudou demagogií, zabírají většinu příběhu...prodírám se jím a někdy moc nevím, co mi chce kniha vlastně sdělit.

2 07.11.2018

Oh, to bylo strašidelné čtení. Tolik promarněných hodin! A dobře mi tak, neměla jsem být zvědavá na cizí život. Myslela jsem, že se s paní Vodňanskou potoulám normalizací okořeněnou milostným příběhem, že navzdory indiskrétnosti se něco zajímavého dozvím. No, tak podrobně rozebírat svůj život a nic neříct, přičemž to jistě zajímavý život byl, to smrdí grafomanstvím...o příšerném uspořádání vět, vět bez podmětu a podobný novinkách, které mě budou ještě dlouho děsit ani psát nebudu, a konečně zveřejňovat korespondenci s milencem by se mělo asi jen když dopis obsahuje myšlenky důležité pro lidstvo. Škoda....(Tajná kniha si aspoň hrála na tajnou). Ufff

Poprvé jsem knihu četla před 28 lety, pamatuji si jen obal. To mě štve, zajímá mě, co jsem si o Křížové cestě myslela v mládí, v polistopadové euforii.
Kriseové čeština je nádherná, co se slovní zásoby i stylu týče. A těmi všemi krásnými slovy vypráví, co despotický a buranský režim prováděl za hnusy. U každého zastavení několik duší - hrdých, bolavých i zlomených....a blázni se zas až tak neradují, jak by se mohlo zdát. Opět aktuální.

3 29.09.2018

Stará Bojana cítí smrt všude kolem, ale ví, že tu ještě musí zůstat. A zatímco plyne den, dozvídáme se podrobnosti o buši, o moři, o životě zvířecím i lidském, a hlavně o Nele, která kdysi vzala roha. Německá vlčice vzpomíná na roky své krásy a síly, na nesvobodu a touhu po divokosti, i na život u lidí. Vypráví o zvířatech i lidech, o lásce a krutosti. Poznala, co je v kom dobra a kolik zla. Chybí už jen jedna zkušenost - co je pak....když ras dokončí své dílo.
Dobrá kniha!

1 16.09.2018

Až když jsem knihu donesla domů, zjistila jsem, že je 8 let stará. Trochu mě zamrazilo, ou, tak staré fejetony, až tak uvolnit jsem se asi nechtěla. Ovšem, Pánbůh byl doma když paní Boučková psala a je to znát. Pobavilo, rozesmálo, ťalo do živého. U mě dobrý.

4 09.09.2018

Příběh plyne jako oblaka nad Radhoštěm, někdy věští krásný den, jindy bouřku. A neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A na Valachoch končí chleba a začíná kamení.Přesně o tom sága je. Dřina, dřina a zase dřina. Dřina, která ubije ideály mládí a přece zbývá naděje a útěcha v Bohu. Za každých okolností. Každá z žen je jiná, ale všechny mají společnou zkušenost, že ženská vydrží všechno, udržení rodiny je pro ně smyslem života. Těžká doba, ale je i co závidět.

7 06.09.2018

S titulem jsem se seznámila díky četbě na pokračování v Českém rozhlase. Z příběhu mě mrazilo, toužila jsem znát nezkrácenou verzi. Jasně, že jsem to shltla na jeden zátah, mám ale. Nevím proč mi čtené přišlo plošší, zjednodušené...většinou mám radši knihu než jakékoli zpracování. V každém případě výborná kniha, dobrá čeština, určitě budu chtít Bellovou ještě číst.

9 03.09.2018

Přečteno při čekání na vlak. Horký večer, klasické zpoždění, kniha lehkà do ruky a ještě lehčí do hlavy. Dialogy krásně plynou, je to vtipné a nic to po čtenáři nechce. Spokojenost. Ps : kniha s ilustracemi, tož to je dnes už přepych.

7 22.08.2018

Doktorka Kálalová je zjevení! Jak je psano v hodnoceních, jak jen je možné, že se m nčlověk o takové osobnosti dozvídá náhodou ze staršího románu!?! To je námět na film a povinně do učebnic. Neuvěřitelná žena, pro dnešní svět trochu dost učebnicová, plná vlastenectví a patosu, tolik charakteristického pro ty, kdo dospívali za Masaryka.Celé vyprávění i doslov je strhující. Já mám ale problém s autorkou nebo slohem, nevím, četlo se mi nelehce, nejradši bych knihu odložila, ani se mi k ní nechtělo vracet, ale po pár řádcích mě děj vždy dostal. A tak to má být.

13 31.07.2018