Čičolina komentáře u knih
Kniha ještě zbytečnější než ta tajná. Bolestínské, ufňukané, neskonale trapné
V této knize se vypravění o svérázné matce a úniku z jejího vlivu, lásky a vydírání, stále více blíží filozofii. Karolova potřeba se trhnout je o to těžší, že se neustále topí v sebeobviňování, a to ve chvílích, kdy by měl řvat a bojovat za sebe. Tato kniha odhaluje spisovatelovo tíhnutí k hlubokým lidským úvahám, cítím zde židovský smutek, zmatek, strach...některé věci jsou asi geneticky dané
Knižka se mi libila. Neni bombasticka, ale o něčem je. Třeba o životě mladé válečné vdovy a jejího synka, o potřebě žít, i když pod dohledem mrtvých. A taky o svérazné výchově hysterionské ženy, která byla spíš kontraproduktivní. Je o dětství a dětském strachu a pasti lži. Na dnešní dobu možná moc rozvláčná, ale to je spíš naše škoda, že chceme mít všechno hned z krku.
Na 60.strance jsem skoro brečela, jaký mám pech, kolegyně si knížku nadšeně půjčovaly a já usínám nudou, ty gagy, uf! Musím to přečíst, zoufalství trvá i na straně 200. Pomalu si zvykám, občas se i něco děje....z čeho Eliška žije, když neprodává je nezajímavé.....konec, no tak jo, kdyby se takových 180 stránek vynechalo...nemůžu se zbavit dojmu, že paní spisovatelka je placená od řádku
Milena Jesenská, matka slavné Honzy, magorky, která oblouznila Bondyho, sama matka milenka Kafky - tolik český pohled. Co mě na knize nejvíc upoutalo, pohled nečeský. Kafka zmíněn na pár stránkách, Fučík na tři řádky, podivná manželství notně poznamenaná úchylnou rudou demagogií, zabírají většinu příběhu...prodírám se jím a někdy moc nevím, co mi chce kniha vlastně sdělit.
Oh, to bylo strašidelné čtení. Tolik promarněných hodin! A dobře mi tak, neměla jsem být zvědavá na cizí život. Myslela jsem, že se s paní Vodňanskou potoulám normalizací okořeněnou milostným příběhem, že navzdory indiskrétnosti se něco zajímavého dozvím. No, tak podrobně rozebírat svůj život a nic neříct, přičemž to jistě zajímavý život byl, to smrdí grafomanstvím...o příšerném uspořádání vět, vět bez podmětu a podobný novinkách, které mě budou ještě dlouho děsit ani psát nebudu, a konečně zveřejňovat korespondenci s milencem by se mělo asi jen když dopis obsahuje myšlenky důležité pro lidstvo. Škoda....(Tajná kniha si aspoň hrála na tajnou). Ufff
Poprvé jsem knihu četla před 28 lety, pamatuji si jen obal. To mě štve, zajímá mě, co jsem si o Křížové cestě myslela v mládí, v polistopadové euforii.
Kriseové čeština je nádherná, co se slovní zásoby i stylu týče. A těmi všemi krásnými slovy vypráví, co despotický a buranský režim prováděl za hnusy. U každého zastavení několik duší - hrdých, bolavých i zlomených....a blázni se zas až tak neradují, jak by se mohlo zdát. Opět aktuální.
Stará Bojana cítí smrt všude kolem, ale ví, že tu ještě musí zůstat. A zatímco plyne den, dozvídáme se podrobnosti o buši, o moři, o životě zvířecím i lidském, a hlavně o Nele, která kdysi vzala roha. Německá vlčice vzpomíná na roky své krásy a síly, na nesvobodu a touhu po divokosti, i na život u lidí. Vypráví o zvířatech i lidech, o lásce a krutosti. Poznala, co je v kom dobra a kolik zla. Chybí už jen jedna zkušenost - co je pak....když ras dokončí své dílo.
Dobrá kniha!
Až když jsem knihu donesla domů, zjistila jsem, že je 8 let stará. Trochu mě zamrazilo, ou, tak staré fejetony, až tak uvolnit jsem se asi nechtěla. Ovšem, Pánbůh byl doma když paní Boučková psala a je to znát. Pobavilo, rozesmálo, ťalo do živého. U mě dobrý.
Příběh plyne jako oblaka nad Radhoštěm, někdy věští krásný den, jindy bouřku. A neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A na Valachoch končí chleba a začíná kamení.Přesně o tom sága je. Dřina, dřina a zase dřina. Dřina, která ubije ideály mládí a přece zbývá naděje a útěcha v Bohu. Za každých okolností. Každá z žen je jiná, ale všechny mají společnou zkušenost, že ženská vydrží všechno, udržení rodiny je pro ně smyslem života. Těžká doba, ale je i co závidět.
S titulem jsem se seznámila díky četbě na pokračování v Českém rozhlase. Z příběhu mě mrazilo, toužila jsem znát nezkrácenou verzi. Jasně, že jsem to shltla na jeden zátah, mám ale. Nevím proč mi čtené přišlo plošší, zjednodušené...většinou mám radši knihu než jakékoli zpracování. V každém případě výborná kniha, dobrá čeština, určitě budu chtít Bellovou ještě číst.
Přečteno při čekání na vlak. Horký večer, klasické zpoždění, kniha lehkà do ruky a ještě lehčí do hlavy. Dialogy krásně plynou, je to vtipné a nic to po čtenáři nechce. Spokojenost. Ps : kniha s ilustracemi, tož to je dnes už přepych.
Doktorka Kálalová je zjevení! Jak je psano v hodnoceních, jak jen je možné, že se m nčlověk o takové osobnosti dozvídá náhodou ze staršího románu!?! To je námět na film a povinně do učebnic. Neuvěřitelná žena, pro dnešní svět trochu dost učebnicová, plná vlastenectví a patosu, tolik charakteristického pro ty, kdo dospívali za Masaryka.Celé vyprávění i doslov je strhující. Já mám ale problém s autorkou nebo slohem, nevím, četlo se mi nelehce, nejradši bych knihu odložila, ani se mi k ní nechtělo vracet, ale po pár řádcích mě děj vždy dostal. A tak to má být.
První sv. válka není moc frekventované téma v současné české literatuře. Velmi mě zaujalo trápení rodin, které se ocitly bez živitele, hlad, bída, starosti běžného dne, zoufalství a beznaděj, stud za prázdně talíře,to vše ovlivňovalo životy žen i dětí. Válka bourá zvyky, obyčele i morálku, každý dělå, co umí. A po válce se naděje mění v noční můru. Jednotliví vypravěči odkrývají svoji stopu v příběhu, čímž se děj stává působivější, protože každého prožité nějak formuje. Dívenka Anděla je statečné a spolehlivé dítě, kolik zvládla a vydržela! Lituji i slečnu Andělu, jak se stala ženou a manželkou.... pak ji zbytek románu nesnáším. Její sebestřednost, tupost nebo jen prostota?! Nepochopila demokracii, nacismus ani komunismus. Myslela jen na své hraní, šmíra nebo agitka, neviděla rozdíl, dokázala i opustit děti, dokázala nevidět potřeby druhých, ale nedokázala ani jako stařena vidět svě chyby. Nedokázala odpustit dětem lásku k židovské hospodyni, nezastyděla se, jak ji těšilo, že zmizela z jejího života, necítila zodpovědnost za pocity své nejstarší dcery......v životé sice poskočla na společenském žebříčku, ale jako osobnost spadla dolů......moc dobrá kniha!
Dobře udělaný román. Začátek jsem hltala, pozdější život v tajze mě nějak uklimbal. Vždycky mě baví vidět věci pro mě již známé ( bolševický teror, gulagy ), z jiné strany, tentokrát očima mladé utýrané Tatarky. Za mě nejsilnější moment je Zulejčin pláč v náručí nenáviděné Čarodějky. Některé věci člověk nepochopí nikdy, jindy společná bolest rozpustí nenávist a otevře dveře soucitné lásce.
Tak éru mystických detektivech má už autor za sebou. Naposledy jsem četla Přišla z moře a toto se mi zdá ještě slabší. Ale možná to je jen proto, že mi jeho první knihy učarovaly a teď jsem se vlastně nudila a nezachránila to ani lesbyshow. Fotky v knižce jsou myslím, taky takové nic neříkající.
Po několika letech se mi dostala do ruky další Singerova povídková kniha.Mám ráda víru i pověrčivost Židů, jejich zvyky, soužití s Góji, humorné i dojemné příběhy. A zase trnu nad jejich bídou, obdivuji jejich houževnatost a děsím se věcí, o kterých neměli ani zdání a které k nim čas neodvratně přibližoval.
Díky této knize jsem poznala jinou Židovku. Mladou holku, která odmítla být obětí, která to zkusila a ono to vyšlo! Samozřejmě s pomocí jiných, obětavých a statečných lidi, někdy možnà jedinců s mesiášským syndromem. Zásada přežití je evoluční - sobectví a dravost. Trochu mě to dráždilo, ale nač je člověku velké srdce v hořící peci...Nic nebylo zadarmo ani pro Marii a doslov jejího syna mi osvětlil, jak silná žena z této dívky dospěla a co všechno dokázala. Takže nakonec jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Nevim proč mi titul namluvil, že půjde o druhého Lovce draků, těšila jsem se na silný, klidně i šokující příběh z jiné kultury...Nedozírná marnost života mladých maročanů mě vyděsila, když jsem si ujasnila, že je to příběh starý půl století. Fet, chlast, neúcta k majetku druhých, násilí, prodejná a strašidelně levná rozkoš. Jaké je chápání manželství, sexu, postoje k ženám dnes, v době internetu a chytrých telefonů snad ani nechci vědět. Jako pohled jinam zajímavé, ale nijak mě kniha neobohatila, vlastně ani nebavila.Jen poznámka k islámu - přišlo mi, že to bylo to poslední, co aktéři příběhu řešili.
Knihu jsem četla v devadesátkách. Informace mnou hluboce otřásly, ovšem byly impulzem k hledání dalších informací o zrůdnosti komunismu. Otřesná fakta z českých lágrů se příliš nepřipomínají, muklů naživu moc nezbývá, satisfakce se nedožili....důležitá kniha, plnå silných emocí, šílených lidských příběhů a lidské vůli žít