Clara_C komentáře u knih

Za mně vynikající dílko. Jistě, autorka obdivuje Kinga a je to znát. Nicméně já též obdivuji krále hororu a bohužel nenapíšu víc než pár řádek sem :-)
Měla jsem přečteno téměř na jeden zátah, mám ráda příběhy městeček a osudy lidí v nich. Tady jeden úplně vnímal zaniklé doly i zašlou slávu starých časů. A když vám to všechno vypráví jeden z dalších zoufalců, máte co dělat, abyste se z těch vztahů vymotali ve zdraví.
A rozhodně bych nečekala v detektivkách až strašidelných příbězích životní moudra, i když u C.J. bych už mohla.

" Rád bych řekl, že jsem měl při pohledu na Annie zlou předtuchu, že zlý vítr přehnal přes oblohu temný mrak, z větví stromů se zvedli se zavřeštěním ptáci nebo že tichým večerem zaburácel hrom. Ale nic z toho se nestalo.
Takhle to v životě chodí. Nikdy vás nevaruje. Nenaznačí vám, že právě prožíváte moc důležitou chvíli, abyste se snad náhodou nezamysleli a neuvědomili si to. Nikdy nedá vědět, že něco stojí za to, abyste na tom lpěli, a zjistíte to, až když o to přijdete. "

14 15.11.2021

Není to veselé čtení. Jak by taky mohlo, v podání MH. Naváží se do stylu života Středoevropanů, jeho hrdina se utápí v depresích, bilancujíc svůj dosavadní život. Vzhledem ke stejnému věku, s podobně rozházeným životem dost myšlenek chápu, byť vím, že je nereálné srovnávat život dnešní doby s životem dob dávno minulých. Kromě sexu, ten byl, je a snad i zůstane pořád živočišný :-) Rozhodně mě číst MH nepobuřuje, servíruje nám hodně věcí nutících k zamyšlení.

" Byl jsem šťastný, nikdy jsem nebyl tak šťastný a už nikdy jsem tak šťastný být neměl; přesto jsem nezapomínal na pomíjivost situace. Camille byla v DRAF jen na stáží, nevyhnutelně koncem ledna odjede a bude pokračovat ve studiích v Maisons-Alfort. Nevyhnutelně? Mohl jsem jí navrhnout, aby dala studiu sbohem a stala se ženou v domácnosti, tedy mou ženou, a když na to zpětně myslím ( a myslím na to skoro pořád ), myslím, že by souhlasila. Ale neudělal jsem to a nejspíš jsem to udělat nemohl, nebyl jsem k takovému návrhu naformátován, nebylo to součástí mého SW, byl jsem moderní člověk a stejně jako pro všechny mé současníky pro mě byla kariéra žen něco, co je třeba respektovat na prvním místě, šlo o absolutní kritérium, překonání barbarství, opuštění středověku. "

14 21.03.2021

Rozhodně se nedá říct, že anotace knížky odpovídá obsahu. Tedy ne na první pohled. Větička pod názvem spíš nutí k zamyšlení k tomu, že v přírodě se neděje nic prvoplánově, kdežto pouze lidé umí zabíjet ne proto, aby přežili. Ale je to výborně napsaná kniha z divočiny o životě v ní. Každý se snaží jenom nějak přežít. V takových podmínkách se vždy obnaží lidské charaktery. Trochu mi to připomíná současnou společnost. Každý se snaží urvat, co jen jde..

" Zabořím hlavu do polštáře, který je načichlý vlhkem a plísní. Jeho povlak je studený jako mramor. Jenom tady, ve tmě a v samotě, můžu popustit uzdu myšlenkám. Myšlenkám, které se vynořily odnikud, ze snů, které ze mě udělali šílené rukojmí. Toužím po spánku, protože jenom ve spánku se mi daří uniknout poutům v podobě toho, co je pravděpodobné a správné.
Jak jsem však ve svém životě zjistila už tolikrát, to, po čem toužíte nejvíc, vám vždy unikne. "

14 07.03.2021

Za mně krásná knížka, jako detektivku jsem jí začala vnímat až ve druhé polovině. Vychutnávala jsem si popis Beskyd, chápala ochránce přírody a šelem, kteří se snažili škodit myslivcům bez ohledu na následky. Úplně jsem rozumněla Tereze, která na poslední chvíli cukla od prodeje domu i přes veškeré finanční nesnáze, nesnášela jsem Hanáka, coby prototyp lidí, kteří si myslí, že za peníze se dá koupit úplně všechno. Spisovatelka se velmi trefila do mého vkusu a díky za tuto knížku.

14 02.09.2019

Cop, spletený ze tří pramenů tří životů, naprosto odlišných, ale v zásadě stejných. Z odlišných prostředí, ale tří silných žen. Na málo stránkách tolik emocí. Nevnímám ho jako feministický, je to o síle vzepřít se tradicím.

14 19.01.2019

Přečteno jedním dechem. Nic víc, nic míň. Bude chvíli trvat než vše zpracuji a určitě to není naposledy, co jsem Medvědín a My proti vám četla..Citovat z knížky? Nejde to, musela bych jí opsat celou..

14 21.09.2018

Krásný příběh, který dojme a zaujme. Ovšem trvalo mi, než jsem se popasovala s životopisem autora a pochopila, proč zrovna on napsal knihu o indiánech. Nejvíc souhlasím se zde již uvedených názorem, že chtěl poukázat hlavně na to, jak jsou jiní a že patří do lesů a do hor mezi divokou přírodu. Jenže si říkám, že díky tomu mají mnohem bohatší život než my, bílí, kteří se pachtíme za tak lacinými cíly..Bráno paušálně, vyjímky existují všude :) Takže přes další autorovy ne úplně dobré skutky, musím mu poděkovat, že kniha dojmula a zaujmula, i když jeho cílem bylo možná něco úplně jiného, těžko říct..Nemůžu si stále srovnat, že tolik příkladných myšlenek a postřehů o životě a souznění napsal takový rasista..

14 08.06.2018

Za mě překvapivě dobrá knížka. Bavily mě jednotlivé kratké kapitoly vyprávěné pokaždé někým jiným ze čtyř hlavních aktérů, jejichž osudy se zajímavě protnuly. Druhá polovina knížky mě doslova pohltila, vážně dobré čtení. A na to, že je to autorčina prvotina, tak smekám.

14 28.05.2018

Ale jo. Přečteno rychle, knížka má spád, občas si říkáte, že je ten postup ve vyšetřování nějaký ne úplně posloupný, ale asi to tak je. Nicméně při čtení bychom se neměli tímto zabývat. Téma perfektní rodinky bylo na můj vkus omílané až moc často. Ale to jsou jen drobnosti u knížky, kterou jsem přečetla téměř na posezení.

13 15.05.2024

Knižka mě chytla a už nepustila. Nejdřív jsem si říkala, kde je ta vnučka, o kterou má jít, ale všeho do času. Není moc překvapivé, že dítě vyrůstající v rodině popírající holokaust a oslavující původní Německo, věří stejným bludům. Podobně jako my zapomínáme, v čem spočívalo zlo komunismu, kdy někteří dnes jsou schopní tvrdit, že se tak nedělo a všechno bylo jinak.
Chápu východní Němce, kteří po pádu zdi, podobně jako u nás po listopadu, nevěděli moc co se sebou, proti jakému zlu se vymezit, když všechno, co do té doby bylo, zmizelo a začalo se objevovat v jiných podobách. A vysvětlujte toto někomu ze západního Německa. Takže chápu i Kašparovu naivitu, snahu všemu a všem vyhovět a výrazně neodporovat.
Moc dobře napsaná konfrontace mezi jinými světy a generacemi.

13 14.05.2024

Typický Allenův humor s parádním překladem. Co jméno, to perla. Povídky krátké, sic vtipné, ale je z nich poznat Allenova klasická nejistota ze sebe samého, že selže v uměleckých kruzích, z nezájmu opačného pohlaví, pasáže o sexu jsou vskutku vtipné, poslední, nejdelší povídka mi přijde lehce biografická, jelikož mi připomínala jeho Mimochodem.
Velmi osvěžující četba.

13 11.04.2024

Romantický až poetický příběh o jedné prostitutce. Už to zní divně, že. Prostitutky nikoho moc romanticky nepřitahují, pominu-li filmy typu Pretty Woman a už vůbec by neměly být poeticky založené.
Rozhodně zajímavé čtení nejen o sexu, protože na mně až tolik eroticky nepůsobila. Rozhovor s knihovnicí o sexu byl tedy celkem nečekaný, ale hodně povedený a výmluvný. :-)
Příběh spíš o hledání, nalézání, ztrácení, strachu z citů, objevování hranic a splynutí duší.
A jsem moc ráda za dobrý konec, každý občas potřebujeme dobrý konec, který může být i dobrým začátkem.

"Na těch nejdůležitějších setkáních se naše duše domluví ještě dřív než se setkají těla. K takovým setkáním dochází většinou, když už člověk nemůže dál, když potřebuje zabít své city, aby se mohly znovu zrodit. Ta setkání na nás čekají, ale my se jim většinou vyhýbáme. Když jsme už zoufalí a nemáme co ztratit, nebo jsme naopak nadšeni životem, neznámý se objeví a náš svět nabere nový směr.
Těla se naučí hovořit jazykem duše, říká se tomu sex, a v tom bude spočívat můj dar muži, který mi vrátil duši, přestože si sám úplně neuvědomuje, jak důležité místo v mém životě zaujímá. O tohle mě požádal a já mu to dám, přeji si, aby byl velmi šťasten."

13 30.08.2023

Co napsat na líčení všech hrůz, které jsme schopni jeden na druhém páchat? Když jedna strašná etapa skončí, nastoupí další, ve které si účastníci hrají na poslední spravedlivé. A soudit je? Po tom všem, co jim způsobili? A v celém systému osud jednotlivce? I když vyjímečné ženy. Každopádně strhující příběh, i když některé líčené hrůzy války, byť musely být milionkrát horší ve skutečnosti, protože tolik psychopatů uměla schovat jenom válka, mi přišly popisované zbytečně detailně. A to mám pár knížek s válečnou tématikou za sebou, ale tady mi to prostě přišlo brutální bez kontextu. Ale rozhodně zajímavá sonda i možná trochu odpověď na to, proč stále nedokážeme překročit svůj stín. Snad další generace bude odvážnější.

"Překvapilo jí, že hektické nadšení prvních revolučních měsíců s každým dnem ochládalo a mizelo, stejně jako se zamilovanost začne rozpouštět v poznání. S odpuštěním přichází dialog, slýchávala z úst malého muže, kterého si tak vážila. Bylo to prvně, kdy s ním nesouhlasila. Každý může odpustit jen sám sobě... Čekala, že přijde tlustá čára, oddělující černou od bílé. A čekala marně. Přišla jen uslintaná nostalgie, kterou se temnota propila a propíjí do zářivě bílé ustupující budoucnosti...
Zahleděla se na stavení v protějším svahu. Dělilo je jen pár stovek metrů podmáčené louky, vysoký plot a nekonečných padesát let. Za dráty jakoby se nezměnilo vůbec nic. Bílé omítky domů zářily stejně oslnivě jako kdysi. Napadlo ji, že přesně takovou hranici měli před dvěma lety postavit své minulosti. Nebát se vyslovit slovo vina. Lea uměla odpouštět. Celý život někomu odpouštěla. ..Možná bylo dobře, že malý muž odpustil všem a za všechny. Tolik zadků by nedokázal nakopat ani Plánička.

Zakázané ovoce. Chuť na kterou si nezvykla, ani když jí dovolili natrhat si, kolik jen chce. Byla jednou z mnoha, kterým se bez nepřítele nežilo lépe. Dřív se všechno zlé dělo z vůle nepřátelského systému. Teď se mnohé nedělo z její vlastní vůle. A to jí rozčilovalo. Uvědomovala si, že neumí žít ve svobodě. To byla ta blbá nálada, o které mluvil Havel. Znechucení nad vlastní neschopností žít ve světě bez zákazů. Žít sám se sebou."

13 26.08.2023

Je to King a výběr zfilmovaných kousků. Oceňuji autorův komentář před každou povídkou i seznam jeho nejoblíbenějších filmových adaptací. Musím se po letech podívat na Vykoupení z věznice, Pokoj 1408 je pro mně nový a Tělo jsem četla, tedy zkusím i film. Nicméně Kukuřičné děti u mě fungují jenom na papíře, některé pocity a fantazie se prostě do filmu nenacpou.

13 30.07.2023

Myslím, že bylo řečeno již vše. Plno témat a úvah, nad kterými můžeme přemýšlet, ovšem pokud nic neuděláme, stejně se nic nestane.
Ale, nevzdávejte to.

13 11.03.2023

Krimi už z mé oblíbené četby téměř vymizelo. Vybírám si skutečně velmi pečlivě v tomto žánru. A série s Kim patří k těm vyvoleným. Sice tento díl nebyl na konci až tolik vygradovaný, přesto přečteno téměř na jedno nadechnutí a to se stále cení.

13 05.10.2022

Je to King. Co dodat. Knížka spíš jako jednohubka, klidně by mohla být součástí sbírky povídek. Nic, z čeho by musel mít člověk neklidné spaní. Ale je to King. Takže je to fajn, fajn, fajn.

13 21.06.2022

Je to spíš román s detektivní zápletkou. Dvě třetiny knížky jsem přečetla rychle, tak moc se mi líbila. Ovšem potom se začalo vše vrstvit a komplikovat přímo neuvěřitelně. Jako by autor nevěděl sám co s tím koncem. Byť konec samotný už byl opět srovnatelný s těmi čtivymi pasážemi.

" Kdyby se pro budoucnost měla zachovat jen jediná z vašich pouček, která by to byla, Harry?
Co myslíte vy?
Pro mě by to bylo, jak je důležité umět padat.
A já s vámi souhlasím. Život je dlouhý pád, Marcusi. Umět padat je to nejdůležitější.

Dobrou knihu nepoměřujeme jen jejími posledními slovy, ale společným účinkem všech slov předcházejících. Asi tak půl vteřiny po dočtení knihy, po přečtení jejího posledního slova musí na čtenáře dolehnout silný pocit: za chviličku už musí myslet jen na to, co právě přečetl, a při pohledu na obálku se mu tváří musí rozlít trochu posmutnělý úsměv, protože mu všechny ty postavy budou chybět. Dobrá kniha, Marcusi, je taková, u které nám je líto, že skončila. "

13 25.02.2022

Což o to, je to napsáno poutavě, čtivě. Nicméně nic hlubokého od knihy nečekejte. Téměř celou dobu, co jsem knížku četla, mi to přišlo jako nějaká další verze pohádky Kterak Honza ke štěstí ve světě přišel. A buchty tam byly pouze v jiné podobě :-)

Přitom téma skvělé, o kytarách a vůbec kapelách by se člověk mohl dozvědět i víc a Honzovy avantýry tam nemusely zabírat až tolik místa.

Ale prostě bigbít.

13 22.11.2021

Chtěla jsem si po čase přečíst něco od Stephena Kinga, tak tedy měla jsem ho mít. Výborné čtení, ovšem, kdo nečetl trilogii Pan Mercedes, bude asi někdy mírně nesvůj, jelikož jsou tam dost zmínky a přítomnost Holly tento fakt jenom podtrhuje.
Shlédnutí seriálu mě lákalo, ale chtěla jsem si přečíst nejdřív originál, takže teď už můžu :- )

13 30.06.2021