cori komentáře u knih
Tento příběh se odehrává 7 let od Ženy v kleci a 3 roky od Marca. Už je standardem, že všichni pachatelé uniknou světské spravedlnosti a Carl a Asadem opět o vlásek uniknou smrti. Nejvíc mě pobavila seance s hypnotizérem. Překvapilo mě, že na ni všichni kývli.
Líbilo se mi povídání o Americe (překvapilo mě, že i suvenýry v indiánské rezervaci jsou made in China) i pátrání po židovských kořenech autorčiny rodiny. Pobavila mě loupežnická akce "sousedovic piáno" a story z WC pro invalidy na letišti.
Svižně plynoucí příběh, v němž si stará dáma hraje na kočku a myš s obří mimozemskou lodí, jen načrtává vztahy členů posádky (kapitán, výkonná, šéfinženýr a Davisová) a zaměřuje se hlavně na popis vzájemných střetů s nepřítelem. Těším se na další díl, kde snad bude naznačeno, odkud se mimozemská loď vzala, a co nepřítel s lidstvem zamýšlí.
Spartacus je v tomto příběhu pětadvacetiletý thracký princ, který se do pozice otroka dostal kvůli záchraně kněžky Dionýsova kultu, jeho pozdější milenky. Kniha je na můj vkus moc prošpikovaná hesly o rovnosti všech lidí a vykořisťování. Pro čtenáře, kteří viděli seriál Spartacus, bude kniha nebetyčná nuda.
Po x- letech jsem znovu sáhla po Zeměploše, abych se vrátila do studentských let, kdy jsem knihy pana Pratchetta s oblibou čítávala, ale již mě tak neoslovila. Vojín Čuráček je fakt chlap s gulama. Nejvíc mě bavil začátek, kdy se regiment scházel a jeho členové postupně odhalovali svá tajemství. Zajímalo by mě, do jaké školy Rubaška vlastně chodil.
Jedná se o kroniku života obyvatel vesnice Kamenná v jihlavském jazykovém ostrově v letech 1939 až 1945. Hlavními hrdiny jsou členové rodiny starosty Hondla (dvě dospívající dcery a syn), kteří mají radost, že se konečně stali součástí Říše a osvobodili se z útlaku Čechů. Autorka popisuje různé slavnosti a průvody v uniformách, veselice, přehlídky, které se konaly v Jihlavě a kam všichni Němci jezdili. Rodině se žije skvěle, obec v roce 1942 získá titul Vesnice SS, protože měla nejvíc přihlášek do řad všeobecných SS a do Zbraní SS (v roce 1939 zde žilo (92 Čechů) 239 Němců, z nichž se 47 mužů přihlásilo do SS). Později začnou přicházet úmrtní oznámení, padlo 22 místních a další byli nezvěstní.Autorka po osvobození popisuje řádění partyzánů, Rusů a rabování českými sousedy i odsun.
Autorka informace získala hlavně od své tchýně, která byla dcerou starosty Hondla, cituje i projevy různých nacistických pohlavárů, dobový tisk i vyhlášky. Chyběla mi zpětná reakce či reflexe na celou válečnou dobu i odsun vyhnaných Němců. Zajímalo by mě, jaký mají vztah k Čechům a zda se považují za oběti nebo uznávají svůj podíl na rozbití Československa a napomáhání Hitlerovi v jeho vraždění (třeba i tím, že drželi eintopfovou neděli a ušetřené peníze za maso posílali na konto Díla válečné zimní pomoci).
Autor vzdává hold Agathě Christie variací na zločin v uzavřené společnosti, kdy je oběť nalezena v zamčeném pokoji. Heydrich se projeví jako milovník Hercula Poirota. Bernie mi moc sympatický nepřišel vzhledem k jeho minulosti (genocida Židů na Ukrajině a v Bělorusku), ale postupně si mě získal. Nejvíc mě dostala scéna mučení na gestapu v "pečkárně". Líbilo se mi i zapojení linie se Třemi králi.
Mně osobně tedy nejednoznačnost pohlaví vadila. Chci vědět, jestli je postava muž nebo žena, zvlášť když spolu mají sex :-). Více se mi líbila linie na zimní planetě, než retro ve vzpomínkách. Po pokračování už asi nesáhnu.
Geronimův příběh zná každý, kdo se zajímavá o divoký Západ a historii severoamerických Indiánů. Znala jsem ho i já, ale teprve tato kniha mi akčně popsala, jak vlastně získal své jméno. Jak už bylo řečeno, raději bojovat do posledního dechu, než živořit na přídělech v rezervaci.
(SPOILER) Hrdinka čeká dítě s jedním z dvojčat, nakonec porodí a vše dobře dopadne. Slabota, nijak mě to nezaujalo. Taková škatulata.
Red se mi líbil více než Dívka od vedle. Zaujalo mě vykreslení psychologie Averyho, který navenek nedává najevo žádné emoce, ale vevnitř to v něm pláče po manželce a synovi. Touží jen po spravedlnosti a po zbrani sáhne jen na svou obranu. Dost mi to připomnělo western, hlavně závěrečný "souboj".
Polovina povídek patří mezi špičku. Nejvíc mě zaujala Záhada strašidelného domu, Kopí osudu, Spóra a Stvůra babylónská. Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.
O něco lepší než Zabijáci, opět ženská hrdinka, která se mstí lidem, kteří jí ublížili. Jsem zvědavá, jak se vyvine případ s "hřebíkovým" vrahem. Gitte Charlesová byla pěkná svině.
Další humorné historky o přátelích Milana Drobného a jejich různých trapasech a příhodách. Trošku bulvární čtení o VIP osobnostech. Historka o božském Karlovi a Bulovi či o zpěvačce, která použila darovanou vázu jako nočník, mi asi nejvíc utkvěly v paměti. Nejvíc jsem se smála story, jak Drobný pronikl na tenisové kurty ve Wimbledonu. V knize je i příloha s fotografiemi jeho naivistických obrazů.
Začátek byl celkem slibný, odhalení matčina tajemství i pronikání mezi zlatou mládež anglické smetánky. Zklamal mě však konec, čekala jsem nějaké dramatické vyvrcholení, SPOILER nikoli melodrama, kdy si všichni poplakají a odpustí si. Závěr byl napsán přesně ve stylu červené knihovny: hrdinka po boku milovaného muže odjíždí začít nový život do Ameriky.
Zombie (Ben) a jeho četa společně s Cassie čekají v opuštěném hotelu, až k ním dorazí Evan, snad výbuch přežil. Na scéně se nově objevuje tlumička Grace. Děj je opět vyprávěn střídavě z pohledu jednotlivých osob, čtenář se dozví něco z minulosti Esa a Piškota.
Autor některé situace z prvního dílu (zraněná Cassie X Evan ošetřovatel) opakuje, ale s vyměněnými rolemi. Poslední třetina knihy je věnovaná osudům Esa a veliteli Voschovi. Děj je opět napínavý, ale příliš nepokročil z místa, hrdinové jen řeší vztahy mezi sebou a že nesmí nikomu věřit. Čtenář se stále nedozvěděl, proč to vlastně Jiní dělají a s lidmi manipulují, místo toho, aby je vyhladili všechny najednou.
Autor vybral 21 chrudimských domů, k nimž napsal krátké povídky vycházející hlavně z dobových novinových článků nebo archivních pramenů, většinou z druhé poloviny 19.století. Děj moc akční není, ve většině příběhů se potkají dva lidé a jeden z nich vypráví druhému historii daného domu. Nejvíc mě zaujaly kapitoly, v nichž autor popisuje své vzpomínky, které se vážou k danému místu.
V tomto díle to nejvíc odnese Stephen nejen fyzicky (mučení, zranění), ale i psychicky (zrada). Nechybí ani námořní bitvy, nepřízeň počasí a muži přes palubu, lenochod a želva.
První dvě třetiny jsou klasická červená knihovna, kterak prostá dívka ke štěstí a panu úžasnému JUDr. přišla, teprve od strany 190 se začne dít něco závažného a hrdinka musí překonat sama sebe. Závěr je opět happyendový.
Jako první jsem viděla film, který mě navnadil vyhledat celou sérii. Po přečtení Ženy v kleci musím konstatovat, že kniha je lepší než film, který tvůrci dost osekali a z Asada udělali jen takového empatického úředníčka. Těším se na další díly.