cori komentáře u knih
Román popisuje vznik a činnost odbojové organizace Mladá garda, která působila v nacisty okupovaném hornickém městě Krasnodon na Donbasu. Jejími členy byly patnáctileté až šestnáctileté děti, řízené teenegery - komsomolci. Mládež chtěla proti okupantům něco dělat a nesedět s rukama v klíně. Pokoušela se napojit na podzemní organizaci komunistů, kterou ale nacisté hned díky udavačům odhalili a agenty popravili. Mládežníci ve stepi sbírali poházené zbraně z předchozích bojů, kdy Rudá armáda ustoupila, vydávali letáky a prohlášení, prováděli zpravodajskou činnost, osvobodili válečné zajatce z pracovního tábora, na výročí VŘSR vyvěsili po městě sovětské vlajky, kradli nacistům lékařský materiál, cigarety a potraviny a popravili největšího udavače. Kvůli krádeži cigaret byli i odhaleni. Svou činnost vyvíjeli od července 1942 do ledna 1943, kdy byli pozatýkáni, brutálně mučeni a zavražděni. V knize je uveden seznam 56 popravených (wikipedie uvádí 70 až 80). Vůdcové byli zastřeleni pět dní před osvobozením města.
Kdyby nebylo těch komunistických keců a projevů, byla by kniha mnohem čtivější. Příběh Serjožky Ťulenina, Olega Koševoje, Uljany Gromovové a dalších je vylíčen celkem uvěřitelně, i když pochybuji, že by vše dělali pro Stalina a stranu, jak neustále tvrdili, když se bavili mezi sebou.
Nejvíc patetické věty však pronášejí dva dospělí odbojáři v noci před popravou. "My bolševici jsme přivykli smrti. Který nepřítel nás bolševiky nezabíjel? Pobíjeli nás carští kati a pochopové, pobíjeli nás junkeři v říjnu, pobíjeli nás bílí a interventi všech zemí světa, machnovci a antonovci, kulaci pro nás stříleli, nepřátelé národa nás štvali a posílali na nás vrahy, ale my jsme přesto žili láskou lidu. Ať si nás teď pobíjejí fašističtí Němci, přece jen budou ležet v zemi oni a ne my. Viď, Matvěji."
"To je veliká, svatá pravda, Andreji! Na věky věkův budu hrdý na to, že osud dovolil mně, prostému pracujícímu člověku, abych svou životní dráhu spojil s komunistickou stranou, abych šel s takovými lidmi jako je Lenin a Stalin, kteří otevřeli lidem cestu ke šťastnému životu.."
"Svatá pravda, Matvěji, to je naše veliké štěstí!" (str. 241)
Autorka ústy vypravěčky Lady popisuje dva roky v životě tří kamarádek, především Jany, která se kvůli manželově nevěře rozvede a odstěhuje. Řeší vymáhání alimentů a nové vztahy. Soňa je nespokojená v práci v pojišťovně, proto se nakonec odhodlá dát výpověď a nastoupit v mezinárodní firmě, kde uplatní svou angličtinu. Lada řeší jen svou postavu a vzpomíná na své dětství, život před revolucí a v devadesátkách. Oddechové čtivo s nostalgií a poselstvím, že nikdy není pozdě změnit svůj život a nikdy si nezačínat se ženatým chlapem.
(SPOILER) Autorka splétá příběh Matyldy zavřené v blázinci, Laury, která je šikanovaná matkou a mladší sestrou a zjevuje se jí duch, a Leticie, která se po dvaceti pěti letech vrací do rodného domu, aby pátrala po své rodině. Nakonec se čtenář dozví, že jsou všechny z jedné rodiny. Je absurdní, že by snobská panička ubodala nožem tři ženy v rozmezí x- let a policie by ji neodhalila. Zjevování ducha zavražděné bylo také stěží uvěřitelné. Celá zápletka s vraždící psychopatkou a duchem mi připomínala styl šestákových románů první republiky.
Celkem nudný příběh, ačkoliv se odehrává v atraktivním cirkusovém prostředí, vypráví o dvou bratrech, kteří po smrti otce spojí své síly, aby splnili jeho sen o mezinárodním cirkusovém festivalu na Letné ke stému výročí rodinného cirkusu. Nečekejte žádné dějové zvraty, problém s nepřející úřednicí se vyřeší přes postel a vše je zalité sluncem. Jako humorné postavičky zde vystupují tenťáci (Láďa z Brna a Poděbrad z Poděbrad). Film jsem neviděla a ani po tom netoužím.
Po sjednocení Německa se Anna v roce 1992 rozhodne pátrat po příbuzných své matky skryté alkoholičky. Současně po svých rodičích pátrá i architekt Joost, který byl jako tříleté dítě nalezen v roce 1947 v troskách rozbombardovaného Hamburku. Jejich osudy se spojí, aby odhalily dávný zločin. Román z poválečného Německa, v němž uprchlíci z válkou zničených měst a míst okupovaných Sověty bojovali o přežití, přináší zajímavý a záhadný příběh.
Katce po pohřbu matky partner, s nímž prožila dvacet let, oznámí, že s milenkou čeká dítě, aby vypadla z jeho domu a firmy. Zhroutí se jí svět a na živobytí si začne vydělávat při nočních inventurách, kde pozná ženy různých osudů a povah a bossingujícího šéfa. Pozitivně laděná kniha přináší poselství všem životem zkroušeným ženám, že se nemají vzdávat naděje a vše zlé je k něčemu dobré. Škoda, že se nedozvíme, jak se seznámila s mužem, který se objevuje v prologu.
Hanka tentokrát pátrá po událostech týkajících se pronásledování kulaků v 50. letech a roku 1968, který ovlivnil život majitele farmy a táborového vedoucího Viktora Vaňka. Řeší také své milostné záležitosti a přitom se snaží usmířit zámek a farmu a Veverky s Vřesovištěm. Toto pokračování mi už přišlo poněkud slabší.
Román popisuje pouto mezi matkou a synem, jehož formovaly její přání, sny o Francii a přesvědčení o tom, že její syn bude jednou slavným spisovatelem a velvyslancem. Proto se sama omezuje a vše, co má, investuje do synova vzdělání a výchovy (balet, šerm, jízda na koni, zpěv, střelba, tenis...). Formuje i jeho vztah ženám, který je ovlivněn jejími romantickými představami o carských důstojnících a vzorem je Vronskij. Závěrečná část knihy popisuje autorovy válečné zážitky a jeho zmrtvýchvstání díky matčinu apelu přicházejícímu skrz dopisy ze záhrobí. Zajímavý pohled do života přistěhovalců z východu v předválečné Francii.
V Novém Salemu se o jarní rovnodennosti 1893 setkávají tři sestry knihovnice Belladonna, těhotná dělnice Agnes a policií hledaná sedmnáctiletá Juniper, které se snaží získat pro ženy ztracenou moc a vzkřísit čarodějnictví, v cestě jim ale stojí zfanatizovaní muži vedení radním Hillem usilujícím o místo starosty. Vše se odehrává ve světě, kde existuje magie a každá žena i muž může kouzlit, stačí k tomu znát příslušná slova (zamaskovaná jako slova dětských básniček, písniček a průpovídek- např. Pec nám spadla, Sviť, měsíčku, sviť, Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, Zlatá brána otevřená...). Příběh je prokládaný upravenými verzemi klasických pohádek. Hrdinkám se staví do cesty různé překážky, zažívají osobní peklo a bojují o svůj život.
Spoiler: Aby byla kniha poplatná dnešním požadavkům, má jedna z hrdinek lesbických vztah a vystupuje tu i jeden transsexuál.
Originál vyšel v roce 1999, což je i vidět. Děti si ráno na zastávce před příjezdem školního autobusu vypráví příběhy, aby jim utíkal čas, dnes by surfovaly na internetu či natáčely videa. Australská autorka se snažila australské mládeži nedotčené evropskými dějinami 20. století přiblížit život v Německu během války a zároveň hledá odpověď na otázku, zda dítě nese odpovědnost za činy svého rodiče. Aby se titul dobře prodával, vymyslela si utajenou Hitlerovu dcera, přitom se mohlo jednat o dceru jakéhokoliv vysokého nacistického pohlavára. Příběh by tím získal na věrohodnosti.
Autor popisuje svůj život od dětství po rok 1989, vychází při tom pravděpodobně z deníků, které si psal. Jeho otec vlastnil malou vodní elektrárnu, Jiří byl pro svůj třídní původ a kontakt s protistátní skupinou v roce 1952 vyloučen z vysoké zemědělské školy, pracoval jako brigádník na zemědělském statku, byl odveden na vojnu k vozatajské rotě v Bohdanči u Pardubic, po vojně pracoval v pobočce hydrometeorologického ústavu, v roce 1968 byl rehabilitován a mohl začít opět studovat, v roce 1970 byl nucen dát výpověď a začal pracovat ve vodohospodářských strojírnách, v červnu 1971 byl promován inženýrem- agronomem, od roku 1974 pracoval ve Stavební geologii, po deseti letech byl vyhozen a našel místo na obvodní hygienické stanici, v roce 1982 získal titul kandidát věd a začal pracovat ve Výzkumném ústavu krmivářského průmyslu a služeb v Pečkách. Kromě svých pracovních a vojenských peripetiích popisuje i svůj milostný život. Třikrát se oženil a dvakrát rozvedl. Měl tři děti, o kterých ale není v knize žádná zmínka, jen že se narodily. Za jeho nepodařená manželství mohou ženy, neboť když muže lapají, chovají se podle jeho snů a představ, které si zjistily, po svatbě se přestanou přetvařovat a odhalí svou pravou podobu. Muž pak v manželství trpí a musí si hledat porozumění jinde. Podle mě to byl workoholik, který trávil celé dny na služebních cestách, vysokoškolským studiem a kandidaturou a na rodinu kašlal.
Kniha asi neprošla korekturami, neboť je plná překlepů, dokonce se jednou z Jirky stane jirka i Jitka. Kniha je psaná ve třetí osobě, ale někdy přeskočí do 1. osoby čísla množného. Pokud někoho zajímá, jak to chodilo ve státních podnicích a s jakými problémy se museli potýkat nestraníci, kniha mu mnohé přiblíží.
Román se odehrává ve světě, v němž 50% žen disponuje magickými schopnostmi. Dělí se na tzv. kuchyňské čarodějnice, krystalové a nejvzácnější a nejmocnější čarodějnice živlů. V USA na ně začne hon (převýchova kuchyňských, věznění krystalových a popravy čarodějnic živlů). Toto hnutí zvané Noví Puritáni se rozšíří do celého světa, který začne ovládat vojenská organizace Strážců (lovců čarodějnic), podřízená americkému prezidentovi. Krystalová čarodějnice Adelita za pomoci zběhlého Strážce Ethana uprchne z vězení a řízením osudu se stane průvodkyní čarodějky Chloe, u níž se právě probudily potlačené schopnosti ovládání živlů.
Napínavý příběh je alegorií na totalitní režimy a ostrakizaci a pronásledování minorit, ale konec se zvrhne v pohádku, kdy družina vyvolených hrdinů dobude skleněný palác ovládaný zlou čarodějnicí, aby osvobodili zotročený lid.
Pochybuji, že by si katolíci nechali od Puritánů bourat své gotické katedrály (viz Notre Dame v Paříži).
Jackson Wolfe je opět v akci, tentokrát i s Krychlí a snaží se zlikvidovat vůdce Daršiků, kteří odmítají uzavřený mír. Celesta povýšila na velké zvíře, takže má pěknou kancelář a žádnou akci. Druhým akčním kapitánem je povýšený Barett. Další trilogie se nám pěkně uzavřela a Jacksona snad čeká důchod a rodinná idylka.
Anna je poslána do tábora pro bohaté zlobivé holky na jednom z bahamských ostrovů. Během pochodového cvičení do vnitrozemí se skupina 14 děvčat ocitá bez vychovatele a v panice se jedna druhé poztrácejí. Annu čeká cesta pralesem po boku rozhádaných a sobeckých děvčat a boj o život, když se na scéně objeví i místní blázni, zločinci a násilníci.
Bohatě by stačilo vylíčit boj dívek se svými strachy a limity a drsnou přírodou. Stupňování hrozícího nebezpečí náhle se objevivšími psychopaty dojem z knihy zkazilo.
Příběh rodiny Francových se odehrává od února 1946 do února 1950, kdy komunisté začali utahovat šrouby. Vedle nepříliš dominantních mužů se projevují silné charaktery žen (ošetřovatelka Irena, Angličanka Betty, nešťastná Valinka, čarodějnice Justina). Zaujal mě název, který v sobě kóduje věci příští.
Kniha má 13 kapitol a věnuje se nejen soukromému životu, ale i působení v Městských divadlech pražských, v Divadle na Vinohradech, v Černém divadle i v televizi. Paní Žilková ve svém rozhovoru mluví velmi otevřeně a nevyhýbá se ani životním prohrám a traumatům (role pozdního nechtěného dítěte, které si musí zasloužit lásku rodičů, nevěra prvního manžela s nejlepší kamarádkou, druhé manželství s alkoholikem, dcera závislá na drogách, péče o nemocného syna, který se narodil bez bránice, dvě děti v pěstounské péči, dobrovolný potrat, smrt dalšího syna, zákaz činnosti....i nešťastná první osudová láska s Janem Hartlem). Další rána přišla po napsání knihy, kdy si třetí milovaný manžel Stropnický našel mladší milenku a požádal o rozvod.
Paní Žilková má můj velký obdiv, že to všechno zvládla a nedala se také na pití či prášky.
Autorka pátrala v rodinné historii a sepsala životní příběhy Marie, adoptivní maminky svého dědečka, která se jako nemajetná dívka z dělnické rodiny provdala za synáčka z bohaté berlínské židovské rodiny a odešla s ním hledat štěstí do USA, a její tchýně Anny, jejíž otec původem pekařský učedník se stal v Lipsku bohatým podnikatelem s látkami a vychovával ji spolu se sestrami jako výhodné partie k povznesení rodiny přivdáním do stejně bohatých židovských rodin. Její život poznamenala smrt sestry, prvního manžela i syna a vydědění milovaného syna Heinricha. Rozvětvenou rodinu tragicky zasáhl holocaust a nacistická politika.
Oba příběhy jsou napsány velmi poutavě a popisují život vyšší lipské společnosti na konci 19. století i život v Berlíně během obou válek i v meziválečném období a osudy německých vystěhovalců v USA.
Další várka sci-fi (8 z 14) a fantasy (6 z 14) povídek přináší příběhy hororové, mytologické i humorné. Nejvíc mě zaujala novela Voják nepláče a povídky Město růží ze starověkého Egypta a Vesmír je naše moře z alternativní budoucnosti.
Mluví žena, která obviňuje Patricka z vraždy první manželky, pravdu nebo to je šílená psychopatka, která chce zničit Patrickovu rodinu? Stephanie se musí rozhodnout, komu uvěří. Napínavý příběh o tom, že na každou svini se vaří voda, se čte jedním dechem. Nakonec se ukáže, že každý má nějaké temné tajemství a uvnitř zabijáka. Konec je dost otevřený a klade čtenáři otázku: Kdo učinil onen "radikální řez"?
Známá trojice se opět dává dohromady a na příkaz Rudolfa II. míří do dalekých Košic. Cestou plní misi v Kremnici, kde řádí Paví oko, ztratila se razidla a byl přepaden obrněný vůz se zásilkou dukátů. Čtenář se dozví o fungování mincovny a kšeftování s platidly různých ryzostí stříbra. Barbarič je ženatý, Stein zarputilý a Jaroš je úplně někdo jiný a dokonce mluví bez vyzvání.