cori komentáře u knih
Červená knihovna s nezbytným happyendem, kde nechybí naprosto dokonalý muž, který je ochoten vzdát se pro svou lásku i majetku.
Zpověď ženy, která vypraví o zatmění slunce v létě 1963 a soužití s ženou, které dělala hospodyni, je psaná ve formě monologu, což mě trochu odrazovalo, ale příběh stál za přečtení. Ženy musí být mrchy, aby přežily.
Z 18 povídek mě nejvíc zaujaly tyto: Vítejte v pekle, Mrně, Obléhání, Ranní spoj, Stáčení nevinnosti. Žádná z povídek není vyložený propadák.
Komentovaný přepis studentského deníku Josefa Bartoloměje Procházky (1865-1916) z let 1881-82 a cestovní deník z plavby a prvního roku pobytu v Guatemale z let 1888-89 nabízí zajímavý exkurz do studentského života za panování Františka Josefa I. na malém českém městě. Nejvíc mě zaujal popis výletu na zříceninu Ohebu (kdy Sečská přehrada ještě neexistovala), plavby loďkou po Chrudimi kolem Střeleckého ostrova a rozebírání dilematu, zda má z gymnázia přestoupit na nově otevřenou obchodní školu. Zápisky z Guatemaly jsou velmi stručné a věnují se i popisu přírody.
(SPOILER) Hlavní hrdinka se nejprve platonicky zamiluje a chová se jako patnáctka, aby se z ní nakonec stal zločinec na útěku. Totální slátanina s rádoby přidanou hodnotou - varováním před anorexiíí. I překlad stál za starou belu - např. mít široké lokty (místo ostrých), nenechat se odbít (to se asi odbíjeli baseballovou pálkou). Zarazila jsem se již na první straně, kde jedna z postav říká: "Léky mi nezabraly. Ležím tady zesláblá jako vadnoucí pampeliška."
Taková malá jednohubka zhltnutá za hodinu. Myslím si, že vtipných gagů a hlášek se v novém prostředí dalo vytřískat daleko více.
Sborník přináší celkem zajímavé kousky. Zaujaly mě Mechanoidi, Poslední rozkaz, Slečna z lepší rodiny i novela Kchrat (tedy až na ten závěr).
Třetí díl přináší méně známá hesla a pojmy lidové slovesnosti, které se neobjevily již v předešlých knihách. Nejvíc oceňuji dobové anekdoty a na konec knihy zařazené historky čtenářů.
(SPOILER) Příběh se odehrává v Cyrilském císařství, jehož reálie vycházejí z ruské kultury. Princezna Ana se snaží najít vraha svého otce, v pátrání jí pomáhá zločinec Ramson a Spřízněnci, kteří jsou vykořisťováni většinovou společností. Objevuje se zde několik nelogičností a věcných chyb (např. v zimě ve zmrzlé půdě tajgy bez problémů vykopou hrob, opakované koupele v ledové řece bez nachlazení). Ana se s protivníky nepáře a kosí je jako Rambo. Jediné, co mě překvapilo, je skutečnost, že se Ana s Ramsonem ani jednou nepolíbili, čímž se Dědictví krve vymyká jiným YA knihám. Vadily mi neologismy - např. smoking nebo dát si sprchu.
Byla jsem se šokovaná, že v demokratickém Švýcarsku bylo legální až do roku 1978 využívat děti k námezdní práci. O nucené adopci a sterilizaci nemluvě. Bylo šílené, co všechno malá Lisa musela vytrpět a nikdo ji nepomohl.
Asi jako většina čtenářů jsem začala Veronikou, jejíž příběh mi přišel víc rozpracovaný. Jáchymova story v USA a na výletní lodi mě moc nezaujala.
Sbírka přináší 12 povídek. Historická fantasy je zastoupena 4 povídkami, v současnosti se odehrávají 2 povídky a zbytek v imaginárních světech. Nejvíc mě zaujala povídka Náhorní planina (Radmila Tomšů) a hostující povídka Věry Mertlíkové Rytíři z činžáku.
Dvanáctiletý Felix je spolu s matkou a mladším bratrem v prosinci 1942 deportován do Terezína, otec byl od října 1938 v Anglii a snažil se je tam dostat. V prosinci 1943 jsou převezeni do rodinného tábora v Auschwitz - Birkenau. Po půl roce je vybrán na práci do chemické továrny u koncentračního tábora Blechhammer. V lednu 1945 absolvuje pochod smrti do tábora Gross-Rossen. 10.února je převezen do Buchenwaldu, kde se v dubnu dočká osvobození. Autor své vzpomínky bere s nadhledem a vůbec není zatrpký. Vzpomíná na předválečné dětství v Praze u prarodičů i u příbuzných Pickových v Ústí nad Orlicí, u nichž před deportací bydleli. Popisuje i svůj život po osvobození a hledání nového vztahu s otcem, jelikož válku přežili jen oni dva. Lituje, že mladší bratr Jeníček umíral sám a že měl tak krátké a utrápené dětství a že mu jako bratr nebyl tehdy větší oporou.
"Historii nutně píší přeživší, ovšem její jádro tvoří příběhy obětí. Vždy musí být v něčem pokřivená, protože každý, kdo vyhlazovací tábor přežil, nese netypický příběh. Typická táborová historie miliónů lidí skončila smrtí, tudíž ji nelze v první osobě vypovědět. V mém případě jedině zázračná štěstěna, která zapříčinila zcela nepravděpodobný sled tolika nečekaných zvratů, způsobila, že můj příběh vůbec kdy spatřil světlo světa. Ovšem to poslední, čeho bych se chtěl dopustit, je snažit se pravdivě hovořit za ty, kterým to nebylo umožněno."
Kingovi se kniha o cestování časem moc povedla. Časové paradoxy a resety byly moc napínavé. Držela jsem Jakeovi palce, aby své dilema zachránit budoucnost nebo svou lásku vyřešil bez výčitek. Chtěla bych vidět jak osmdesátiletá babička tancuje lindy hop. To musela být pecka.
Autor se inspiroval skutečným příběhem Slovenky Heleny Citrónové, která měla svého ochránce Franze Wunsche. Dutka se držel faktů a naštěstí si nic nevymýšlel, na rozdíl od jiných knih, těžících z holocaustu, např. Najdi Rebeccu. Jako první píše i o Jehovistech, kteří jako oběti nacismu moc zmiňováni nejsou.
(SPOILER) Válečný příběh určený pro mládež nezobrazuje naturalisticky hrůzy války, ale válečné utrpení přibližuje na osudu obyčejného koně, který nejprve slouží u kavalérie, pak je zajat a u nepřítele tahá sanitní vozy, aby nakonec málem zemřel při tahání děl. Je to pohádka, v níž kůň rozumí lidské řeči a dokonce mu nedělá problémy ani angličtina, němčina a francouzština. Vyprávění zcela mě pohltilo. Knihu bych doporučila žákům 8. či 9. třídy.
První vyprávění o Janu Křtiteli Michalovi Žagarovi (1732-1813) mě dojalo více než vyprávění druhé. Snad to bylo i stylem. První příběh Tajemný doktor Sagar líčí doktorovo nelehké dětství odstrkovaného dítěte, které je dobré jen k pasení koz a které touží po vzdělání tak, že se v šestnácti naučí číst a psát a díky svému odhodlaní a sebezapření, kdy trpí hlady a musí žebrat, se stane lékařem. Po studiích ve Vídni se stává lékařem v Jihlavě, kde se i zamiluje, ale jeho rodinný život skončí tragicky. Nakonec sám umírá v Praze.
Druhá část Doktor chudých líčí jen výjevy ze života doktora Jana Meliče (1763-1837), který jako první provedl císařský řez v Čechách na živé ženě a musel se potýkat s nepochopením, předsudky a lidskou tupostí. Nakonec musel z Prahy odejít a zemřel ve Vídni. Jsem ráda, že autorka životy obou těchto mužů zvěčnila v románu. Za svou obětavost si to zaslouží.
Malá knížečka v sobě skrývá deset povídek, které však mají velkou sílu. Spojuje je téma ztraceného domova i ztráty rodiny. Nejvíc na mě zapůsobily povídky Mešuge (střídající se a nedobrovolně mizející partaje jednoho činžáku), Rodinná sešlost (nenarozené dítě a jeho rodiče), Zpráva o nás třech (vánoční povídka o návštěvě Ježíška) a úplně nejlepší je poslední perla Světlo z Pauliny (o zaniklé pohraniční obci Pavlína a její poslední obyvatelce).
Moje třetí hartlovka a zatím nejlepší. Fotbalista Honza s manželkou Martou a dcerami Adélou a Petrou a jejich sousedé plastický chirurg Zdeněk s manželkou Táňou, televizní hlasatelkou, s dvojčaty Tomášem a Cyrilem zažívají různé milostné eskapády, nevěry, radosti i zklamání a hledají svůj smysl života. Děj začíná v roce 1975 narozením dvojčat a končí současností. Některé situace byly fakt crazy (např. ruka v udírně).
Jedná se o méně akční prvorepublikovou verzi seriálu Charmed, kdy sestry Krásovy bojují proti nepříteli z jiného světa. Dobové reálie má autorka zvládnuté (pražské ulice, programy kin, módní salóny, role legionářů v životě republiky, atd.). Příběh se rozjížděl celkem pomalu, ale pak nabral grády. Škoda, že nebylo víc akce. Těším se na pokračování třeba s nejmladší Haničkou.