cori komentáře u knih
Totální omyl. Nechápu, k čemu bylo potřeba vydávat blogové žvanění dvou kamarádek jako knihu. Jako aktuální blog o jejich momentálních náladách a zážitcích pro skalní fanoušky dobré, ale číst si v roce 2018 o tom, jak se v roce 2014 vzájemně ujišťují o svém nehynoucím kamaradství a o tom, jestli mají zadek či prsa akorát, je utrpení.
Tak Sharpe konečně pluje domů a vezme to přes Trafalgar. Naivně si myslí, že na lodi utají svůj poměr s lady Grace. Po nezáživné několika měsíční plavbě a nudných snobských večeřích dojde k bitvě. Takový malý exkurz do královského námořnictva. Popis bitvy je strhující.
Historky z dovolené v Bulharsku jsou podány velmi vtipně. Nataša a Jindřich mi díky smíchu prodloužili život minimálně o hodinu.
Sharpe je již dva měsíce podporučíkem u 74. skotského pěšího pluku, ale už toho lituje a zvažuje, že hodnost prodá. Nakonec je odklizen k zásobování a volským potahům. Odhalí rozkrádačky, Hakeswille stále touží po jeho pokladu, získá prvního sluhu Ahmeda a nakonec s ukradenou rotou dobude pevnost Gawilgur, kde se schovává Dodd. SPOILER Překvapilo mě, jak se Richard nepáře s lidmi, co proti němu kují pikle. Vezme kudlu a fik. Opět akční příběh i se soubojem v rouše Adamově.
Kniha je rozdělena do 5 částí, které obsahují 59 fejetonů a zamyšlení (většinou o tom, co znamená být ženou, matkou, partnerkou,...). Nejvíc se mi líbila předposlední část o zážitcích z hájovny a Šeherezadiny noci.
Paní Jana Rečková popisuje svůj život s nevyléčitelnou nemocí a tristní stav českého zdravotnictví, kdy onkologicky nemocní pacienti musí trávit nekonečné hodiny v přeplněných čekárnách, kde není ani dost židlí, a pracně se pídit po informacích. Autorka svůj text psala do šuplíku s vědomím, že nikdo nebude toto její bilancování chtít vydat, tudíž si nebrala servítky a také poměrně otevřeně popsala své lásky i mindráky. Velmi mě dojaly i její verše, které psala ze žalu nad úmrtím svého manžela. Ze tří vložených povídek se mi líbila nejvíc Vražda v Hajii.
Smekám před paní Rečkovou, že se i v těch nejtěžších chvílích pokoušela psát a neztrácela naději, že se nějaký lék sežene. Kam se hrabou tak vychvalované Hvězdy nám nepřály, toto je česká realita.
Tayte opět v ohrožení života pátrá nikoli po ztracené vládkyni, ale po cestující ze ztroskotané lodi. Celá zápletka ze současnosti o hledání zápisníku a dopředu naplánovaných vraždách mně přišla dost vycucaná z prstu. Dějová linka z roku 1914 byla zajímavější, hlavně osud "Vládkyně" a jejich pasažérů.
Tak o čtyři roky starší Sharpe jako seržant slouží v muničním skladu a užívá si nenápadně své blýskavé kořisti z minulého dílu. Starý známý plukovník McCandless (hlava zvědů) si ho vyžádá, aby mu pomohl zajmout zrádce a dezertéra Dodda. Kniha vrcholí bitvou u Assaye 23.září 1803.
Spoiler: Sharpe se tentokrát učí jezdit na koni a za svou statečnost a záchranu generálova života se stává podporučíkem. Opět akční čtivo, kdy čtenář přímo cítí střelný prach a slyší rachocení děl a pištění dud. Těším se na další díl.
Richard Sharpe sympatický, modrooký, 183 cm vysoký, dvaadvacetiletý mladík,už šest let slouží Jeho Veličenstvu jako řadový voják třiatřicátého pluku. K armádě se dal proto, aby nebyl souzen za vraždu soka v lásce. Nyní uvažuje o dezerci, aby zachránil svou milenku před zlotřilým seržantem, který ji chce prodat do bordelu.
Skvělý dobrodružný příběh o dobývání Seringapatamu v květnu 1799 nutí čtenáře hltat stránku za stránkou, aby zjistil, jak si Dick a poručík Lawford zachrání svou kůži.
Hrdiny knihy jsou nacistický lékař Willem, kterého otec poslal na praxi do Osvětimi, poloviční Židovka Elsi, živořící se svou matkou a mladší sestrou v lodžském ghettu, a devítiletá Matilda (napůl Němka po otci a Rumunka po matce),která je odebrána rodině a určena k poněmčení v programu Lebensborn. Jejich cesty se neuvěřitelnou náhodou protnou a společně vzdorují nacistické mašinérii.
Postava Willema mi nepřišla moc věrohodná, působil na mě až moc dušínovsky. Autorce se celkem dobře podařilo vykreslit život v ghettu i zacházení s dětmi v zařízeních pro poněmčení. Případným zájemcům o toto téma doporučuji český film Uloupené dětství.
Oddychové prázdninové čtivo o jedné bláznivé rodince a "normální" matce.
Taková milá prázdninová jednohubka se sympatickou rodinkou a nápadníkem odnaproti.
Kniha přináší 75 krátkých momentek ze života "známých" i neznámých hrdinů a antihrdinů. Přivítala bych závěrečný rejstřík osob, ne všechny jsem znala - viz story Herty Kašparové, Bóra- Komorowského či Augustina Schramma.
Spoiler: Předpokládám, že také málokdo ví, že 28.září 1951 bratři Mašínové přivazovali unesenou osádku sanitky v lese u Velenky v Kersku. Jména obětí 21.8.1968 Jana Baborovského a Milana Kadlece také nejsou známá.
Zaujala mě víc postava Sáry, než řešení manželské krize Nataši. Sářina cesta a odhodlaní mě dojaly. Spoiler: Konec je až moc happy.
Milovníky lodí a mořeplavby kniha jistě potěší. Já se zaměřila spíše na dějovou linku. Na můj vkus zde bylo moc popisu a vysvětlování, jak který přístroj funguje a jaké jsou parametry jednotlivých typů plavidel, letadel a ponorek. Byla jsem zvědavá, jak se autor popasuje s prolnutím dvou paralelních světů.
Spoiler: Závěr s popisem třetí reality (Zeman, Kocáb) mě zklamal.
Krátký příběh o Darje, která si své pobláznění kulturistou vyžrala až do hořkého konce, patří mezi ty lepší práce autorky.
Obvykle čtu "akčnější" knihy, ale exkurze do staré Anglie mezi společenskou smetánku, kdy mladé dámy loví ženichy a gentlemani mají povinnost ženy bavit, mě po zpomaleném rozjezdu zaujala. Mít za jedinou zábavu pozorovat druhé a rozebírat jejich pohnutky a činy je celkem nuda.
Šéfka mordparty Oldřiška je svéráz a získala si mé sympatie. Škoda jen, že se nedozvíme nic o její minulosti (kromě toho, že chodila v neděli s babičkou do kostela). I když se autorka snažila ohledně vraha mlžit, byl jasný hned, jak se objevil psychiatr.
Nenáročná detektivka vhodná na dovolenkovou četbu. Ráda si přečtu i případné pokračování.
Kniha přináší 15 povídek odehrávajících se v rozmezí let 1990 až 2009. Ve dvou je hlavní postavou Skinner, jedna je vyprávěná Scullyovou. Většinou se jedná o odhalování mimozemšťanů a lidí, co se dovedou proměňovat. Jde o příjemnou oddechovku s napínavými příběhy.
Autor popisuje, jak si dovedl užívat života a žít jako bohém bojující proti konvencím. Působil na mě dojmem namachrovaného mača, který se řídí heslem: jsem režisér, umělec, tak si můžu dělat, co chci, a všichni se mi klaňte. Konečně jsem se také dozvěděla, jak to bylo se střelbou do oken jeho tehdejší manželky Marty Kubišové. Házet kamínky do okna, aby si ho všimla, mu přišlo fádní, proto do okna střílel.