Ctenar1202 komentáře u knih

S postavami v knize prožijeme 70 let. Autorka dokázala naprosto poutavě vylíčit Řecko takovým způsobem, že cítíte vůni pomerančovníků, šumění moře, vůni řeckých jídel. A stejně poutavě vylíčila Československo a následně Českou republiku. K postavám si vytvoříte vztah a budete chtít číst dál a dál a dozvědět se, jaké osudy je potkaly. Doba komunismu je v knížce velice čtivá, bez přetvářek a vytváření iluzí. Rodiny, které se rozdělovaly a opět sektávaly. Osudy, které byly místy velice propletené a setkání dojemná. Je to nádherný příběh plný radosti, bolesti, odhodlání a naděje.

Autorka čerpala informace od řeckých emigrantů, kteří jí své príběhy vyprávěli a ona je mohla zpracovat ve své knize se svými postavami. Mě čtení donutilo googlit i místa a řecké pokrmy, o kterých bylo v knize psáno. A tohle mám ráda, když se můžu při čtení dozvědět i něco nového.

10 30.07.2023

Hana Marie Körnerová píše knihy s propletenými osudy, které do sebe vždy na konci dokonale zapadnou a čtenář je zcela pohlcen do příběhu.

S touto knihou jsem měla prvních cca 30 stran problém. Některé pasáže, hlavně ty válečné,jsem musela číst dvakrát. Ne a ne se začíst. Pak přišel zlom a já litovala, že nemám jeden den absolutního volna, abych mohla číst v kuse.

Byl to hodně smutný příběh. O lásce, obětování se a těžkém životě. A jak můžou být rodinné vztahy složité. Přesto jsem měla po dočtení pocit, že bylo vlastně vše v pořádku a tak, jak mělo být.

Kniha byla skvělá.

10 17.09.2020

Příběh mě chytil od samého začátku. Líčení života na jedné vesnici. Generační rozdíly, závist, pomluvy, ale i humor. Nejvíc mě bavila ta zvláštní, nespisovná čeština. ????????

Kniha mi zpočátku vyloudila úsměv na tváři. Líčení starostí lidí na vesnici bylo vykresleno úplně živě. Stejně jako poslední třetina knihy, kde mi bylo úzko a smutno.

10 06.07.2020

Kniha je opět graficky naprosto dokonalá a obálka knihy se na světle neskutečně nádherně blyští. Je to pořádná bichle, protože má přes 700 stránek a já si říkala, jestli se autorce opět podaří mě přesvědčit o tom, že příběh o lidech a dracích je skvělá fantasy kombinace.

Opět se shledáváme s Xadenem a Violet, kteří se vzájemně přitahují, ale nějak není jejich vztahu přáno. Violet totiž nastoupila do dalšího ročníku na Basghiatské válečné akademii a tento rok pro ni bude ještě těžší. Basghiat ukrývá tajemství, které se rozhodne rozluštit, ale netuší, jak nebezpečnou hru rozehraje. Půjde o život nejen jí, ale i jejím přátelům a rodině. Prožije si obrovské peklo fyzické a emocionální.

Příběh začíná pozvolna, kdy prvních sto stran je celkem čtivých, ale pak přišel zlom a mě příběh vůbec nebavil. Říkala jsem si, že autorka udělala chybu, když neskončila prvním dílem. Jenže, najednou jako kdyby chytila dech a začal se odehrávat velice čtivý příběh, který si mě získal. Pravda, chvílemi jsem se musela v textu vracet, protože jsem se ztrácela v dovednostech lidí, v popisech kdo je kdo a celkově mi příběh přišel chvílemi překombinovaný. Posledních asi sto stran jsem dočítala setrvačností s názorem takovým, že si další díl nebudu chtít přečíst, protože je tento de facto podobný prvnímu. Ale to možná autorka tušila a připravila si pro čtenáře takovou bombu, že po dočtení knihy jsem jen zírala a říkala jsem si cože? Opravdu?! Dělá si autorka srandu? A ano, třetí díl si prostě musím přečíst.

Železný plamen je velice obsáhlý a možná, kdyby ho autorka zkrátila na polovinu, bylo by to lepší. Našla jsem i jednu nesmyslnost, ale je možné, že vznikla chybou překladu. Každopádně je to velice populární série, která si vás získá ať chcete nebo ne.

9 08.10.2024

Celý příběh v knize je od začátku do konce čtivý, ale rovnou se přiznám, že mě historická linka bavila víc. Metody a péče, která byla poskytovaná pacientům Willardu byla šílená. Lidé byli zavření v klecích, přivázaní, sloužili k léčebným pokusům. Ve Willardu bylo špatně úplně vše. Hygiena, strava, prostředí, personál. Neumíme si představit, jak šílené to muselo být. Představa, že zde byli zavření i lidé, kteří by v dnešní době fungovali zcela normálně, možná s nějakým omezením, je opravdu hrozná. Příběh v knize nemá žádná hluchá místa, ale pravda je, že mě současná linka zpočátku moc nebavila, protože na mě byla moc, puberťácká? Prostě parta studentů a jejich problémy, které mě upřímně moc nezajímaly. Ale jakmile se Izzy pustila do pátrání po Clařině osudu, byla i tato linka čtivější. Konec mě mile překvapil, možná jsem ho takový očekávala. Je napsaný s velikým citem.

9 03.05.2024

Ema je mladá žena, která se rozhodne udělat tlustou čáru za svým dosavadním životem a rozhodne se přestěhovat do městečka, kdy musí každý obyvatel projít výběrovým řízením a podepsat spousty papírů, které ho opravňují k tomu, aby mohl užívat dům v městečku, které je určeno jen pro vyvolené. Ema je nadšená z toho, jak jsou k sobě obyvatelé milí, laskaví, ale postupem času zjišťuje, že ne vše je zalité sluncem. Občas jí přijde, že se obyvatelé chovají zkratovitě či nepřiměřeně dané situaci. Přesto se snaží nenechat si kazit nadšení z nového života. Navíc ona sama skrývá tajemství a doufá, že nebude nikdy prozrazeno. 

Knížku jsem přečetla na jeden zátah. Nešlo se od ní odtrhnout a na konci jsem si říkala, že autorka opět bravurně zakomponovala psychologii a určitou problematiku (nebudu samozřejmě blíž specifikovat) a vznikl dokonalý psychothriller. Napětí od první do poslední stránky, které vás nenechá vydechnout a nebudete chtít přestat číst. Celou dobu jsem si říkala, že jsem podobnou knihu už četla, ale kdepak, Kateřina v druhé polovině zacílí zcela jinak a vy čtete s otevřenou pusou. Snažíte se rozklíčovat celou problematiku, protože dokonalé městečko je jen špičkou ledovce. Před Kateřinou smekám, protože na její knihy musí být čtenář naprosto soustředěný, ale pak dostane skvělý čtenářský zážitek. Všem, kteří mají rádi napětí tuhle knihu doporučuji.

9 14.03.2024

Kniha Zpověď farářky je sondou do jejího života a velice citlivě a upřímně se v ní zpovídá nám čtenářům. Martina se do podvědomí lidí dostala nejen svou první knihou Deník farářky, ale i účastí ve Stardance. I o této soutěži v knize vypráví a tímto tématem kniha začíná. Z vesela do vážna až smutna. Ano, přesně tak na mě celá kniha působila. Martina se zcela odhalila a pustila nás do svého nitra. A za to klobouk dolů, protože na to ne každý má.

V knize se ale nedočteme jen o Martině, ale i o Bibli a náboženství a to mnohem víc než tomu bylo v Deníku farářky. Mě osobně naprosto nadchnul rozbor modlitby Otčenáš. Nejsem věřící, ale miluju kostely a ano tahle modlitba se mi vždy líbila. Takže když jsem o ní začala číst a snažila se porozumět výkladu, bavilo mě to moc.

Martina je takovým psychoterapeutem pro své farníky, ale nejen pro ně. Přišlo mi však, že ji lidé využívají a hlásí se ke zpovědi či terapii i jen proto, že Martinu znají. A chtějí se s ní setkat. Martina ve své knize píše, že na bohoslužbu může přijít kdokoli...i nevěřící a poslechnout si kázání. Nebát se. Však kostely jsou pro všechny.

Sama sebe líčí jako člověka, který se snaží všem vyjít vstříc a splnit nesplnitelné a pracovat na 100 % a nepolevit. Maličko jsem cítila z vyprávění, jako kdyby byla chvílemi odevzdaná a vyhořelá. Ten tlak médií. Známá tvář má prostě svá pro a proti.

Každopádně kniha je úžasná a může sloužit mnoha lidem jako taková forma psychoterapie. Je v ní vylíčeno proč se nám dějí určité věci a jak s nimi pracovat. A to se mi líbilo moc.

9 07.10.2023

Věrka Kohnová byla dvanáctiletá dívka, která si během druhé světové války psala deník. Každodenní činnosti a zábava, kterou podnikala se svou sestřenicí a nejlepší kamarádkou Edou. Byla to běžná děvčata s běžnými starostmi a radostmi. Jenže byly z židovské rodiny....a tak se postupně dočítáme o tom, jak se zemí šířil strach a lidé věděli, že budou muset opustit své domovy a přesunout se do táborů, kde měli pracovat....jak vše dopadlo, víme a je to i po tolika letech jedna velká tragédie a neštěstí.

Věrčina rodina se připravuje na přesun do Terezína a zažívá neskutečný stres, strach a obavy z budoucnosti. Nechápou, proč jsou lidé najednou tak krutí a zlí. Vždyť dosud žili spokojeně bok po boku a najednou nesmí Židé nic. Do školy, do kina, do obchodů...nikam...netuší, co je v Terezíně čeká a kam budou jejich kroky směřovat dál. Věrka píše do deníčku své pocity a myšlenky. A protože si ho nesmí vzít sebou na cestu, schová si ho u Marie Kalivodové. Kohnovi se s Marií kamarádili a Věrka k ní měla důvěru, proto věděla, že u ní bude deníček v bezpečí. Slíbila, že si pro něj po válce přijde....Nikdy se pro něj nevrátila, protože ona i její sestra a rodiče zahynuli v polském ghettu Izbica...

Autorka doplnila deník příběhem, který si musela zčásti domyslet, protože o Kohnových se toho bohužel moc nedochovalo, ale trvalo několik let, než pátráním v archivech sestavila příběh rodiny. Příběh, který se jí osobně dotýká, protože jak zjistila, tak Kohnovi se přátelili právě s Marií, která byla sestrou jejího dědečka. O to víc je na celém příběhu znát ten cit, s jakým je knížka napsaná. Navíc je proložena nejen ofocenými stránkami Věrčina deníku, ale i fotografiemi a osudy lidí, kteří měli k Věrce blízko. Oficiálními útržky z novin, kdy jsou vyhlašovány další zákazy, příkazy apod. a autorka v poznámkách vše dovysvětluje proč a jak, takže tato kniha by klidně mohla sloužit jako povinná četba pro ZŠ a SŠ.

Je to skvěle napsaná knížka s tématem na které by se nemělo nikdy zapomenout a rozhodně by si ji měl přečíst každý.

9 12.03.2023

(SPOILER) Monika a Oliver spolu chodí pár měsíců a aby se více poznali, naplánují si společný pobyt v Luhačovicích. Nádherném lázeňském městě s mnoha cyklostezkami v okolí, které lákají k výletům. Monika sice cyklistice moc nedá, ale je ochotná se kvůli Oliverovi přemoci, když vidí jeho nadšení. A tak zakoupí cyklovýbavu a společně strávenému času nic nebrání. V Luhačovicích je nádherně a oni se rozhodnou, že se vydají na první výlet po okolí. Cesta vede lesem, kde očekávají hlavně klid a čerstvý vzduch. Jak už to ale bývá, počasí je nevyzpytatelné... krásné počasí se během chvíle změní, zatáhne se, je před deštěm a na okolí padá mlha. Hustá, bílá, neproniknutelná. Les vypadá najednou úplně jinak. Temný, děsivý s podivnými zvuky. Navíc není vidět na krok a Monika s Oliverem netuší, kde přesně se nachází...

Z příjemně plynoucího dne se tak přenášíme do nepříjemných chvil, kdy jsme rádi, že nejsme v jejich kůži. Les vypadá opravdu nehostinně, navíc ho vůbec neznají a spoléhat se na další návštěvníky nejde, protože zatím nepotkali živou duši. Mlha padá víc a víc, je vidět sotva na konec natažené ruky. Nepříjemný déšť jim smáčí oblečení, které je sice vhodné na kolo, ale ne do deště. Čím víc bloudí lesem, tím víc se motají a najít cestu zpátky k penzionu se jim nedaří. V jednom momentu Monika mezi stromy zahlédne dům. Vypadá díky mlze a celkovému počasí jako přízrak z hororu, ale vydají se k němu s vidinou pomoci...

Víc vám neprozradím, protože bych byla moc ráda, kdybyste po dočtení zažívaly ty samé pocity jako já. To jakým způsobem dokázala autorka zaměstnat můj mozek a po dočtení mě nechala v absolutním rozkladu, to se už dlouho žádnému autorovi nepovedlo. Navíc mi postava Moniky hodně sedla. Její hlášky mě rozesmály, i když jsem ve skrytu duše věděla, že já být v její situaci, tak se chovám naprosto stejně...

Pokud máte rádi knížky, kdy chcete cítit mrazení v zátylku a po dočtení zírat na poslední stránku, rozhodně si autorčinu knihu přečtěte.

9 14.02.2023

Lady Evelyn Herbertová není žádná jemná květinka, která by měla radost z čajových dýchánků a nákupů. Miluje dobrodružství a archeologii. Jsou třicátá léta 20. století a musíme si uvědomit, že ženy měly horší společenské postavení, uzavírala se dohodnutá manželství a ženy neměly tolik možností mluvit do všeobecného dění. Evelyn byla ale tvrdohlavá a se svým otcem milovala Egypt. Vyrážela s ním na cesty a pomalými kroky si plnila svůj sen.

Když v roce 1922 jako první vstoupila do Tutanchamonovy hrobky, splnil se jí sen. Svět se měl dozvědět o báječném nálezu, který skrýval nevyčíslitelné bohatství. Přesto se vyrojily i pochybnosti a hlavně se začal přetřásat fakt, že kdo vstoupí do hrobky, oživí tím tak kletbu...

Příběh je vyprávěn ze dvou časů. Z minulosti, kdy je Evelyn mladá a seznamujeme se s jejími začátky, manželem a dalšími lidmi a pak ze 70. let minulého století, kdy je Evelyn stará paní, která prodělala mozkovou mrtvici a její paměť již tolik neslouží. Evelyn se urputně snaží vybavit si veškeré vzpomínky na Egypt a my se sní tak můžeme vracet do minulosti a prožít dobrodružství odkrytí Tutanchamonovy hrobky.

Já jsem z knihy nadšená. Opravdu. Autorka sice na začátku píše, že je příběh fiktivní, ale některé osoby v knize dle Google opravdu žili (např. Howard Carter) a ona tak dokázala skloubit svoje vyprávění s pravdivými informacemi. Vznikl překrásný životní příběh, kdy poznáváme Evelyn z mnoha úhlů.

9 07.02.2023

Odbočka v lesích je knížka plná napětí od prvního do posledního písmenka. Parta přátel se rozhodla, že letos nepojede na žádnou zahraniční dovolenou, ale zůstanou v Česku. Jeden z nich vymyslí a naplánuje pobyt v Beskydech. Má vše do puntíku připravené, zajištěné ubytování a tak jednoho dne on a jeho pět přátel sednou do dvou aut a vyráží směrem na ranč. Těší se na skvěle strávený čas. Po cestě se však začíná kazit vše a mezi lidmi se projevuje netrpělivost, podráždění. Rozhodnou se, že si cestu k ranči zkrátí přes les....mají přece mapu a jedou proboha jen do Beskyd, ne na konec světa...jenže to se přepočítali. V lesích, které jsou hluboké, tajemné a děsivé jim vypoví službu první auto. Všech šest se do jednoho nevejde, takže se rozdělí a část přátel plánuje dojet na ranč a sehnat pomoc...

Děsivé, tajemné, a znepokojující líčení všeho, co jednotlivé postavy v lese potkává vám nedovolí přestat číst. Cítíte mrazení v zátylku a napětím ani nedutáte. Známe to všichni, že ve strachu vidíme nebezpečí všude. A v lese, navíc neznámém a hlubokém se veškeré vnímání nebezpečí ještě zvyšuje. A když v něm zůstanete sami? Ještě horší. Představivost a psychika neskutečně pracují...

Navíc se mi moc líbilo, že ač na dovolenou jede parta kamarádů, kteří se znají spousty let, vládne mezi nimi jistá rivalita, která se projevuje právě v okamžicích, kdy jsou odkázaní jeden na druhého a zjišťují, jak by se zachovali v kritických situacích.

9 02.10.2022

Chrisovy thrillery jsou pro mě nejlepší z nejlepších a říkala jsem si, nedošel mu dech? Opravdu s novou knihou příjde s dalším skvělým námětem? A víte co? Ano!!! Opět to dokázal. Opět jsem od prvních stran cítila napětí, strach, mrazení v zátylku.

9 06.12.2020

Tuhle knihu mám v knihovně několik let. Film jsem neviděla. Nebo takhle. Viděla, ale dvakrát jsem ho po dvaceti minutach vypnula, protože mě nebavil. A s knihou jsem na tom byla podobně. Prvních 100 stran jsem se fakt nudila. Vyprávění Stinga mi přislo nudné, zdlouhavé a o ničem. Ale kousla jsme se a vydržela číst. Dalších 300 stran se to zlepšilo, ale žádné nadšení ze čtení jsem neměla. Stingo mi přišel jako naprostý mamlas, Nathan jako vzteklina a Sophie se mezi nima plácala. Od 400 stránky jsem se od knihy nemohla odtrhnout nad příběhem přemýšlela i mimo čtení. Najednou nastal v příběhu zlom, chování Nathana bylo popsáno detailně a prozrazeno proč se tak chová a Sophie Stingovi vypověděla svůj příběh. Příběh ze kterého mrazí a který me zcela rozsekal emočně. A závěr?! Dechberoucí.

Knihu určitě doporučuji přečíst. Je v něm vykresleno tolik! Ač se zpočátku možná taky nezačtete, vydržte. Fakt to stojí za to.

A já přesto, že jsem nejdřív chtěla knihu odložit, hodnotím knihu plným počtem hvězd, protože si to opravdu zaslouží.

9 20.11.2020

Anna, Alžběta, Anežka. Tři generace, tři osudy. Knihou provází vypravěčka Anežka, třetí žena v příběhu. Alena Mornštajnová díky třem ženám shrnula dramatické události 20. století a vykresila jaký život byl. Kniha se mi četla hezky, ale pořád jsem čekala na nějaký ten aaaaach efekt. Konec mi teda vadil a to hodně. Není to vyloženě zklamání, to ne, ale dorazil to konec a tím myslím poslední dvě strany. To kdyby v knize nebylo, byla bych spokojenější.

9 12.08.2020

Četla jsem celkem dost knih s tématikou 2. světové války, ale tato kniha líčila život v koncentračním táboře jako takovou dovolenou....Pohádka z Osvětimi... Hlavní postava si zajde k plotu pro nějake to jídlo a čokoládu od dělníků, schová si to do svého pokoje a pak si dává rande se svoji holkou...kdyby tuto knihu četl některý žák, který probírá ve škole tématiku druhé světové války, tak si po dočtení řekne, že se v koncentračních táborech vlastně nic hrozného nedělo.... Z celé knihy mě nejvíc bavil epilog, kde byl shrnutý Laleův život po válce.

9 14.03.2020

Chris Carter tentokrat pojal knihu jinym zpusobem a to tak, ze vrah byl znam od zacatku a rozpletala se pavucina vrazd za dve desetileti. Bravurne popsane postupy FBI, napeti, znechuceni nad popisy obeti, a dramaticke vyusteni...proste dokonalost. Akorat jeho partak Garcia tentokrat v pribehu nebyl. Kniha se zaklada na skutecnych faktech a lidech s kterymi se Carter setkal ze sve praxe soudniho psychologa.

9 01.09.2019

Znate knihy Chrise Cartera? To je smrst napeti, odvraceni oci nad nechutnymi popisy vrazd a dychtivym ctenim, jak cele vysetrovani dopadne.
Absolutne jsem celou dobu ani trosicku netusila, kdo je seriovy vrah. Poslednich asi tricet stran jsem skoro nedychala.

9 06.08.2019

Dej mi pokoj je kniha o několika lidech, kteří žijí docela dramatické životy. Například Táňa má dvě malé děti a despotického partnera Luise, který je všechno, jen ne milující otec a pracující muž. Prostě typická ukázka nemakačenka, který pro ránu nejde daleko. A Táně došla trpělivost. Mimochodem, Táňa taky není svatá a problémy s alkoholem si velice dobře uvědomuje. Poznáváme i Adélu, která bydlí u rodičů a měla by si najít práci. Jenže to se jí moc nechce, protože svobodný život se jí líbí. Rodičům však dochází trpělivost. Josef, to je takový tichý muže, který se straní společnosti a má k tomu své velice závažné důvody. Bojí se, že jakmile by vyšly na povrch, okamžitě by byl lidmi odsouzen. Další postavou je Dušan. Muž, který měl nehodu a skončil na vozíku. Snaží se se svým osudem poprat co nejlépe a zkusit být samostatným. Jenže mu v tom brání maminka, která má o něj obrovský strach. A Dušanovi začíná její péče lézt na nervy.

Všechny tyto postavy se protloukají životem jak nejlépe umí. Někdo se snaží, někdo na vše kašle, ale vzájemně se jejich cesty protnou a my tak sledujeme osudy několika rodin.

Já jsem byla z příběhu v knize nadšená. Je opravdu vidět, že má autorka jako psycholožka bohaté zkušenosti, protože vystihla dokonale povahy jednotlivých postav. Dokázala ve mně vyvolat emoce a rozhořčení nad chováním některých osob, např. Luise. Takového člověka bych vedle sebe nesnesla. Pohádkář s lahví v ruce. Líbil se mi celkově styl psaní, a ač jsou kapitoly velice krátké a každá se věnuje jedné postavě, tak se nemusíte bát, že byste se v příběhu ztratili. A při čtení si uvědomíte, že vlastně pořádně neznáte sousedy v paneláku či v ulici a jakýkoli příběh může být právě o nich.

8 27.08.2024

Britskou královskou rodinu rozhodně není potřeba představovat. Zná ji každý. Někdo ji má rád, někdo ne a někomu je zcela jedno co se o ní píše. Já královskou rodinu miluju od malička. Vždy jsem měla slabost pro Williama. A Harry pro mě byl a je rebel. Rebel, který si do ničeho nenechá nikým kecat a proto se rozhodl napsat i knížku, aby se svět dozvěděl, jaká atmosféra a vztahy panují mezi členy královské rodiny. Bylo to velice zajímavé čtení!

Náhradník je skvěle vybraný název, protože Harry si tak od malička připadal. Ne, on jím byl. William byl na prvním místě vždy, protože je to následník trůnu a Harry by byl, jen kdyby se Williamovi něco stalo. Od malička pociťoval, že je ten druhý...když byl chlapcem, zemřela mu maminka a on roky a roky věřil,že je živá a někde se skrývá před novináři. Harryho popisované praktiky novinářů jsou opravdu děsivé. Ne jen v době, kdy žila jeho maminka, ale i v době, kdy se oženil s Meghan. Novináři se prostříhávali ploty, natáčeli je drony či přímo z vrtulníku létajícím nad domem. Byli všude. Úplně všude a Harry cítil obrovský tlak. Věděl, že média jsou součástí jeho života, ale nenáviděl je. Všechny ty lidi, kteří rozebírali jeho život od narození až do současnosti.

Princ Henry Charles Albert David Mountbatten-Windsor, jak zní celé jeho jméno v knížce popisuje své dětství, školní roky, vojenský dril, kdy se účastnil několika misí a čtenář zjišťuje, že to není člověk, který by měl na růžích ustláno, ale že prošel drsným výcvikem. On si však přál stát se vojákem a bavilo ho to. Lákala ho drsná přeměna ve vojáka, výcviky a boje. Až mě chvílemi mrazilo, jak je v tom popisování téměř fanatický. Princ a bojovat? Divné...

Asi nejvíc mě bavily části, kdy byl malým chlapcem a pak, když poznal Meghan. Popisuje jejich první seznámení, oťukávání se a seznamování se s rodinou. Nevím, jak moc mohu brát jeho výpověď vážně a opravdu jeho slova nechci brát jako dogma, protože v knize neustále popisuje, že novináři jen lhali o všem. Jak o něm, Meghan, tak zbylých členech rodiny. Dokonce jednotliví členové mají vlastní poradce a ti poradci donáší na jiné členy rodiny...neskutečný...uděláte jednu jedinou malilinkatou chybičku a je zle. Vyrůstáte a žijete v nejistotě, tvrdé výchově spočívající hlavně na nedávání najevo emocí...opravdu by mě zajímalo, kde je skutečná pravda. Když si vezmu, jak se Williamova rodina prezentuje na veřejnosti, nechce se mi věřit, že by uvnitř "firmy" zažívali teror a pevnou ruku Charlese a Camilly...

Je to rozhodně zajímavá kniha, která se krásně čte. Nevím, na kolik ublíží Harryho slova členům královské rodiny, ale mně se jeho výpověď líbila.

8 14.05.2023

Spisovatel Lukáš Boček je pro mě novým objevem ve čtenářském světě.

Markovi zemře otec. Nevlastní otec. Navíc je to zcela nečekaně a náhle. S mámou přežijí pohřeb a Markovi trvá několik týdnů než je schopný vyzvednout urnu. Přežívá...navíc ho mrzí a nejde mu do hlavy, proč se na pohřbu neukázala jeho sestra Šárka. Ano, neviděli se několik let, ale že by ani smrt otce nebyla důvodem přijít? Jednoho dne potká Lenku, bývalou kamarádku Šárky a ta mu předá dopis. Tím nastává životní zvrat a totální chaos v Markovo životě. Příběh nás přenáší do Markova dětství a vzpomínek na otce. Jak s ním chodil rybařit, jak jeho i Šárku bral na výlety a jak se jim věnoval. Jejich matka taková nebyla a raději pracovala ve svém květinářství. Od začátku je z příběhu cítit velký strach, obavy a hlavně tajemství. Temné a znepokojivé. A ví o něm Šárka. Sestra, kterou se Marek snaží vypátrat společně s Lenkou. Marek se prostě musí dozvědět, co se v jejich rodině odehrálo a proč otec zemřel....

Je to depresivní a silné čtení. Já měla při čtení místy husí kůži, protože příběh zní tak autenticky... Pomocí deníkových zápisků a vzpomínek tří lidí, Marka, Šárky a otce je nám před očima rozplétán rodinný příběh plný bolesti, lží, přetvářky, ale i naděje a velkého odhodlání. Čte se skvěle a navíc je na začátku knížky QR kód s odkazem na skladby, které v knize zazní a to je naprosto skvělé, protože to ještě víc podtrhne atmosféru při čtení. Navíc má autor bohatou slovní zásobu a používá takové slovní obraty, že čtenářské srdce plesá.

8 21.08.2022