DádazPrahy komentáře u knih

Tato učebnice počtů (jak se tenkrát říkalo matematice) pro prvňáčky je moc hezká - krásné ilustrace dokázaly i ne moc oblíbené počítání zpříjemnit. Pokud vím, používala se až do začátku osmdesátých let, kdy přišly "množiny". Dnes si v ní ráda listuji a vidím, že ani po letech neztratila nic ze svého půvabu - ba právě naopak, tenkrát v první třídě jsme jí moc rádi neměli - vždyť jsme z ní museli počítat úlohy!
"Babička má 3 kuřata černá, 4 kuřata bílá a 3 kropenatá. Kolik kuřat má celkem?" Ano, takhle jsme se učili v první třídě počítat.

Tento "humoristický románek" je nestárnoucí klasika - kdo byl neznal půvabný příběh s několika málo svéráznými postavami, který se odehrává v červnu v lázeňském městečku Krokovy Vary! Je určitě dobře, že i v pozdějších vydáních byla zachována Vančurova dnes už zastaralá čeština, bez které by vyprávění ztratilo část svého kouzla.
Originální uvažování a promluvy postav jsou mnohdy k pousmání, líbí se mi například výrok kanovníka "jsme v létech, kdy se již nekřičí z plných plic a kdy můžeme minouti plot sousedův bez pokušení, abychom jej přeskočili."
Co se týká knížky samotné, jsem ráda, že mám sedmé vydání (Čs. spisovatel 1981 v edici Slunovrat) s krásnými původními barevnými ilustracemi Josefa Čapka - tohleto miniaturní vydání Rozmarného léta považuji asi za nejpovedenější.
Rozmarné léto asi znáte všichni, ale pokud Vám přesto tato knížka unikla během školní povinné četby, určitě byste to měli dohnat.

10 05.06.2020

Krásné verše, vzpomínky na dětství a na maminku, laskavé odhlédnutí za chvílemi, které už odvál čas. Některé básničky známe ze školních čítanek, např. "Maminčino zrcadlo".
Všechny básničky jsou půvabné, mne se nejvíce líbily tyto: "U okna" "Pavučina"
"Cukrářský krám" "Růže pro slečnu učitelku"
"Dědečkův pohřeb".
Knížku stojí zato mít v knihovničce i díky krásným obrázkům Jiřího Trnky (mám 1. vydání z r. 1954). Určitě doporučuji.

9 01.05.2020

Půvabná vánoční klasika, kterou známe v různých upravených verzích (muzikál, zjednodušená četba v angličtině atd.), je hezké si ji přečíst celou v nezkrácené podobě, jak ji nabízí tato kniha.
I když je to příběh z poloviny 19. století, myslím si, že dodnes neztratil nic ze svého kouzla ani poselství.
Velmi oceňuji podařený český překlad (myslím, že i přejmenování hlavního hrdiny ze \"Scrooge\" na \"Vydřigroš\" tu má své opodstatnění) a moc se mi líbí také krásné ilustrace, kterými příběh opatřil italský ilustrátor Roberto Innocenti.

9 03.02.2020

Kniha malého formátu, šikovná "do kabelky", jako společnice při cestách městskou dopravou se mi docela líbila. Knížka mne přitáhla i svým neobvyklým názvem - stejnojmenná kapitola záhadu "dobře utajených houslí" s vtipnou nadsázkou objasňuje.
Nejvíce mne zaujala asi kapitola "O malém přehledném nepořádku". Dovolte mi zde ocitovat:" Malým přehledným nepořádkem nazývám onen stav věcí v bytě, kdy ještě můžete říci, kde která z nich leží, kdy jedna dosud nekryje druhou a nesplývá s třetí, kdy pouhým okem, bez přesunování nábytku můžete kdykoliv přehlédnout situaci, kdy ještě bezpečně vnímáte věci o sobě i celkovou jejich konstelaci, kdy žádná z věcí ještě nepozbyla svého vzhledu, kdy tedy není pokryta rzí, prachem, mechem, plísněmi nebo částmi vašeho šatstva natolik, aby bylo nutno ji odkrývat, dolovat, oškrabávat či odtrhávat. Budiž pochválen malý přehledný nepořádek! Dá se udržet po řadu dnů, zatímco pořádek nelze udržet ani několik hodin." S tímto si dovolím souhlasit.

8 31.12.2020

Milá knížka, která potěší všechny, kdo mají rádi Karla Čapka i fotografii. Knížka nám dává možnost vidět staré Čapkovy fotografie přátel, květin, fotografie z jeho cesty na Slovensko i několik zátiší.
Zajímavá je Čapkova úvaha o fotografování "Člověk a kamera." Nechybí ani jeho nepříliš zdařilé fotografie, s komentářem s typickým Čapkovým humorem, např."Spisovatel František Langer trochu utekl z obrazu." Knížka lahodí oku i duši.

8 18.03.2018

Jsem moc ráda, že jsem se s touto knížkou potkala. Zajímavý příběh, místy k zamyšlení, poutavá obálka, hezké botanické ilustrace i zdařilý překlad do češtiny.
Dovolím si zde ocitovat pár myšlenek, které mne oslovily:
"Je škoda, že nemůžeme naroubovat starou hlavu na mladý krk, pak bys taky mohla být moudrá. Ale jednou pochopíš, že nikdo neprojde tímto světem bez utrpení - bez ohledu na to, co si o jejich domnělém štěstí myslíš."

"No, se svým utrpením si dělej, co chceš. Patří jen tobě. Ale řeknu ti, co dělám já se svým. Chytnu ho za pačesy, hodím na zem a rozšlápnu ho podpatkem. Měla by ses naučit totéž."

"Člověk musí snést, čemu nemůže uniknout."

"Věřím, že jsme všichni pomíjiví. ...Věřím, že jsme poloslepí a plní chyb. Chápeme toho velmi málo a to, co chápeme, je povětšinou nesprávné. Věřím, že život se nedá přežít - to je zjevné! - ale pokud má člověk štěstí, dá se žít poměrně dlouho. A pokud máte štěstí a jste tvrdohlaví, občas si život můžete i užít."

7 17.08.2024

Tato knížka je sestavena z dopisů, které ze svých cest psal Karel Gott pro časopis Československý voják na konci šedesátých let.
Čte se to velmi dobře - jako přirozený proud vyprávění: vzpomínky na školní léta, učňovské roky v Chebu, první lásky, práce v továrně, studium zpěvu (krásná slova vděku profesoru Kareninovi), první úspěšná i neúspěšná pěvecká vystoupení, zahraniční cesty, pobyt v Las Vegas a setkání s tamními hudebními osobnostmi, úspěch na festivalu MIDEM 1968 v Cannes.
Vidíme, že Karel Gott nic nedostal zadarmo, ale ke všem úspěchům vedla kromě jeho talentu také velikánská píle, ctižádost a pracovitost. Je určitě krásné, že poznal, že jeho posláním je zpívat a dovedl si tuto životní cestu prosadit navzdoru tomu, že v této snaze neměl podporu od svého otce.
Velmi se mi líbí tón vyprávění - Karel Gott ze sebe nedělá žádnou hvězdu, čtenáři přiznává i své pochyby a nezdary. Celé vyprávění vyznívá velmi srdečně a upřímně, je z toho cítit láska ke zpěvu i k lidem.
Knížka je doplněna černobílými fotografiemi, které nás vrací zpět do doby šedesátých let. Určitě doporučuji.

7 24.03.2020

Ačkoliv nejsem "horalem" a na horské vrcholy se ráda dívám z údolí, knížku jsem si se zájmem přečetla a líbila se mi. Příběh o síle přátelství, o vztahu k milovaným horám i o tom, co si po celý život neseme ze svého dětství a kam vlastně patříme, určitě stojí za přečtení.
Dovolte mi zde ocitovat, co mne nejvíce oslovilo:
"Jak to, že jste si tak jistí tím, že víte, co je pro život druhého člověka dobré?
Jak to, že vás nepřepadnou pochybnosti, že on to možná ví líp?"
"V dospělosti se vám místo, které jste jako malí milovali, taky může jevit úplně odlišné a přinést vám zklamání, anebo vám může připomenout to, čím už nejste, a zavalit vám velikým smutkem."
"Člověk najde své místo na světě méně nepředvídatelnými způsoby, než si myslí."
"Už jen se postarat sám o sebe je fuška. Člověk je stvořenej k tomu, aby to vždycky nějak zvládnul, když je šikovnej, jenže když si věří až moc, nakonec už všechno krachne."
"Člověk má dělat to, co ho naučil život. Možná když je hodně mladej, kdoví, to se třeba ještě může rozhodnout, že se vydá jinudy. Ale v jistý chvíli by se měl zastavit a říct: fajn, tohle dokážu udělat, tohle ale ne."
"... v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit."
Knížku doporučuji a těším se na film, který byl podle této knihy natočen.

6 03.02.2023

Dojemné vyprávění o tom, že štěstí někdy můžeme najít tam, kde bychom to asi nečekali, a že někdy nejlépe porozumíme sami sobě, když opustíme bezpečí domova.
Dovolte mi zde ocitovat dvě myšlenky, které mne v knížce zaujaly:
"Dokud člověk žije a jeho dny nejsou sečteny, není žádný den obyčejný."
"I když všechno skončí, vždycky něco zbývá."

6 20.02.2020

Kniha nemusí mít strhujicí děj, na to, aby zaujala. Naopak, zde se "skoro nic neděje" jde především o vyjádření pocitů, náladu okamžiku a přesto jsem se od této knížky nemohla odtrhnout.
Skvěle hodnotím také překlad a především krásnou obálku, kvůli které jsem si vlastně knížku koupila.

6 23.06.2019

Knížka mne velmi mile překvapila.Nejlepší knížka s recepty na pečení, jakou znám. Nabízí více než sto receptů na různé, mnohdy už zapomenuté dobroty z dob našich babiček. Co se mi na této knížce líbí nejvíce, je, že kromě toho, co asi očekáváme v každé kuchařce, tj. seznam ingrediencí, pracovní postup a fotografii hotového díla, tahle nabízí i něco pěkného navíc - příběh, který se ke každému receptu váže. Možná to pro někoho není až tak důležité, ale pro mne je to právě to, čím mne tato knížka zaujala nejvíce. Na první pohled mne oslovila krásná a přehledná grafická úprava: vždy jeden recept na dvojstraně, vlevo velká barevná fotografie a dole v malém rámečku "tip" pro přípravu, vpravo v rámečku přehledně ingredience a pracovní postup, dostatečný prostor tu má "příběh receptu" a vhodné doplňující fotografie, navozující atmosféru starých časů, jako např. dobové pohlednice, rodinné fotografie, foto původních ručně psaných receptů nebo foto starého kuchařského náčiní. Knížka mne zaujala na první pohled a "musela" jsem si ji koupit, i když jsem to původně neměla v plánu - a rozhodně nelituji. Pokud máme rádi kromě pečení i půvab starých receptů z dob našich babiček, troufám si říct, že Vás kniha nezklame. Určitě doporučuji - tato knížka se opravdu povedla.

5 06.04.2020

Krásné verše k potěše duše i k zamyšlení. Doporučuji.
Na ukázku si dovolím ocitovat: "Plynoucí mrak
Celý život si vede naprosto bez zábran,
nikdy po ničem netouží, všude je spokojený.
Toulá se po celém světě, stopy však nezanechává.
I dnes jako obvykle spočívá v zelenavých horách."

5 09.04.2018

Poslechnuto jako audio - velmi procítěně namluveno příjemným hlasem.
Hlavní hrdinka příběhu se jeví jako nesympatická, psychicky nevyrovnaná postava, s jejímž chováním se nelze ztotožnit - takovou osobu, která záměrně zadržuje nalezenou panenku a namísto, aby ji vrátila, užívá si trápení malé holčičky, která po panence velice teskní, bych potkat nechtěla nejenom někde na pláži. Kladně hodnotím, že příběh je napsán čtivě a autorka dává nahlédnout do duše hlavní hrdinky, kde její neradostné vzpomínky na dětství a pochyby o mateřství ukazují možné motivy jejího odsouzeníhodného jednání.

4 06.03.2024

Poutavě napsaná kniha, čtenář má dojem, jako by byl přímo účastníkem soudního procesu, který je zdlouhavý a plný různých právnických kliček. Případ má překvapivé rozuzlení. Nevím, jestli je tento příběh fikce nebo je založen na skutečném případu, ale kniha určitě stojí za přečtení.
K zamyšlení jsou tato slova mladé advokátky: "Tak nějak to bývá. Učíš se pravidlům, jenom aby sis spočítal, jakými cestami je obejdeš. Objevuješ pravdu, jenom abys zabránil tomu, aby byla vyslovena. Většinou čím bezohlednější prostředky volíš, tím z toho vycházíš jako větší hrdina. Jenže tak jedná každý."... "To je jen takové uspávání svědomí. Nová americká morálka. Nová norma hodnot a ctnosti. Nic, co děláme, není špatné, pokud to můžeme srovnávat s něčím stejně tak špatným, co dělá někdo jiný."

4 19.08.2023

Hezká publikace - černobílé fotografie přinášejí nostalgii starých časů a svědectví o životě našich předků. Líbí se mi tématické řazení do kapitol i vhodný doprovodný text. Pokud máte rádi půvab černobílé fotografie a zajímáte se, jak se žilo dříve, pak Vám tuto publikaci doporučuji - možná škoda, že není rozsáhlejší, cenný fotografický materiál by se jistě našel.

4 07.07.2021

Myslím, že tato kniha se povedla - přehledné zpracování, hezké ilustrace, vhodné doplnění textu malými černobílými fotografiemi.
Poskytuje stručný, ale dostatečný, přehled českých svatých. O každém svatém se dozvídáme základní údaje (životní data, atributy, čí je to patron, kdy slaví svátek), poté následuje podrobnější popis jeho životní pouti a zásluh. Kromě velmi známých českých svatých (sv. Václav, sv.Ludmila, sv. Anežka Česká) se čtenář seznámí i s těmi méně známými (sv. Klement Marie Hofbauer, sv. Jan Nepomuk Neumann). Oceňuji, že tato knižka vznikla a troufám si říci, že by mohla být vhodnou pomůckou při výuce českých dějin a doporučenou literaturou pro mládež. Velmi doporučuji.

4 24.04.2021

Útlá knížečka, šikovné čtení "do kabelky".
Autor bezcílně- jak tak kvůli zážitku- jede po německé dálnici v polovině šedesátých let a dělí se se čtenáři o své dojmy, postřehy, pocity, úvahy, zážitky a náhodná setkání. Je docela zajímavé si přečíst tuto knížku a "prožít" si spolu s autorem požitek z jízdy a obdiv k dálnici, v dnešní době, o 55 let později, kdy je pro nás dálnice samozřejmostí, a jízda pro ní už není "zážitkem" ale obvyklou, mnohdy spíše stresující než příjemnou, realitou.

4 20.01.2021

Zajímavá a poučná četba - seznámení s finským životním postojem sisu. Dozvěděla jsem se mnoho užitečných tipů, které se budu snažit uplatnit i ve svém životě. Určitě doporučuji.
Jediná výhrada: rozsah knihy je snad až příliš rozsáhlý, text je rozvláčný, hodně zbytečné "omáčky". (Udělala jsem si výpisky na čtyři stránky, pokud by měl někdo zájem, ráda pošlu e-mailem.)
Pokud jde o knihu jako produkt: překlad hodnotím jako zdařilý, zajímavá grafická úprava, hezké barevné fotografie, srozumitelné řazení do kapitol. Bohužel věta: " Nosit ve tmě bezpečnostní odrazky přikazuje ve odrazku zákon." nesvědčí o perfektně odvedené práci odpovědné redaktorky či korektorky.

4 26.09.2020

Kniha se mi moc líbila. Četba mě úplně vtáhla do děje, měla jsem pocit, že jsem prostřednictvím příběhu strávila v Chilbury neklidné válečné jaro a léto roku 1940 a seznámila se se všemi zdejšími obyvateli.
Dovolím si zde ocitovat pár myšlenek, které mne zaujaly:
" Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém."
"Vědomí, že zemřete, ve skutečnosti život zlepšuje, protože teprve tehdy se člověk rozhodne žít tak, jak doopravdy chce, ne tak, jak to po něm chtějí ostatní. A dokonale si vychutnávat každou minutu."
"Musíš zjistit, kam v tomhle světě patříš, kde jsi nejšťastnější, kde něco zmůžeš. A neboj se změny."
Kladně hodnotím také zdařilý překlad z angličtiny. Určitě doporučuji.
(Pokud ovládáte angličtinu, mohlo by být zajímavé také shlédnout krátký rozhovor s autorkou Jennifer Ryan na Youtube).

4 13.07.2020