DádazPrahy komentáře u knih

Zajímavé černobílé fotografie autora, kterého jsem dosud neznala.
Nejvíce mne zaujaly fotografie v kapitole "Pražané".
Pokud máte rádi černobílou fotografii, určitě doporučuji.

25.09.2023

Unikátní staré černobílé fotografie poskytují cenné svědectví o časech, které jsou dávno pryč. Krásné fotografie, kouzelné záběry. Doporučuji.

1 13.09.2023

Milé seznámení s životem a dílem fotografa Zdenko Feyfara. Knížka obsahuje fotografie z rodných Krkonoš, staré Prahy i fotografie osobností (např. malíří Jan Zrzavý a Ludvík Kuba, fotograf Josef Sudek). Tato publikace potěší všechny, kteří mají rádi kouzlo černobílé fotografie. Doporučuji.

1 13.09.2023

Poutavě napsaná kniha, čtenář má dojem, jako by byl přímo účastníkem soudního procesu, který je zdlouhavý a plný různých právnických kliček. Případ má překvapivé rozuzlení. Nevím, jestli je tento příběh fikce nebo je založen na skutečném případu, ale kniha určitě stojí za přečtení.
K zamyšlení jsou tato slova mladé advokátky: "Tak nějak to bývá. Učíš se pravidlům, jenom aby sis spočítal, jakými cestami je obejdeš. Objevuješ pravdu, jenom abys zabránil tomu, aby byla vyslovena. Většinou čím bezohlednější prostředky volíš, tím z toho vycházíš jako větší hrdina. Jenže tak jedná každý."... "To je jen takové uspávání svědomí. Nová americká morálka. Nová norma hodnot a ctnosti. Nic, co děláme, není špatné, pokud to můžeme srovnávat s něčím stejně tak špatným, co dělá někdo jiný."

4 19.08.2023

Troška faktů o Dánsku, troška popisu cestovatelských dobrodružství, troška humoru - to jsou dobře promíchané ingredience této útlé knížečky. Byla zřejmě rychle napsaná a její maličký formát vybízí k tomu, aby byla i rychle přečtena. Nečekejte důkladně propracovaný cestopis, avšak jako "chutˇovka" k seznámení s Dánskem své čtenáře najde.

25.06.2023

Krásný příklad špatné učebnice - hloupé texty ( o rodině mravenců či o tom, jak pes měl v hubě babiččiny zuby), gramatické pasáže bez následné návaznosti na konverzaci, velmi nepřehledné - vysvětlení gramatiky na jedné stránce a její následné procvičení o několik stránek dál, chaotické značení cvičení (např. římská II. a arabská 2 - takže řekne-li učitel, že se dělá cvičení "dvě", studenti se ne vždy dobře orientují) a tak bych mohla ve výčtu nevýhod učebnice pokračovat. Tato učebnice snad splnila svůj účel v 90. letech (kdy asi byla sepsána "horkou jehlou" v reakci na aktuální potřebu dostupné české učebnice pro jazykové kursy), dnes však lituji všechny studenty a učitele, kteří ji stále musí (např. z rozhodnutí vedení školy) používat.

22.06.2023

Fotografie zajímavé, ale vysvětlující popisky bohužel souhrnně až na konci knihy, takže při prohlížení fotografií musíte neustále listovat dozadu, abyste se dozvěděli, kdy a kde byla fotografie pořízena. Spíše než doslov J. Bočka bych uvítala povídání přímo od autorky, např. okolnosti vzniku některých fotografií atd.

1 22.06.2023

Při cestování vlakem mnohdy potkáte zajímavé postavy, ať už jako zaměstnance železnice nebo jako cestující. To dokazuje sedmdesát šest černobílých fotografií a doprovodný text této knihy.
Pokud máte rádi černobílé fotografie, vlaky a vláčky či netradiční cestovatelské zážitky (nebo aspoň jedno z toho jako já) tak by se tato knížka mohla líbit.

15.06.2023

Kniha nabízí osm životních příběhů neprovdaných žen. Život svobodné ženy je to jediné, co je spojuje, jinak jsou jejich životní osudy, postoje i důvody, proč se nikdy nevdaly, různé. Líbí se mi, že je jejich život představen už od jejich rodinného zázemí, často se dozvídáme, jak se seznámili jejich rodiče a do jaké rodiny se ženy narodily a jaké prostředí je formovalo. Také se mi líbí, že je zmíněn jejich současný celkový pohled na svou životní situaci (tzv. credo ke konci každé kapitoly) - jsou či nejsou spokojené, litují či nelitují toho, že se neprovdaly?
Nesedla mi forma stylizovaného převyprávění příběhů žen (dala bych přednost buď klasickému rozhovoru otázka-odpověď nebo přímé vyprávění jednotlivých žen bez komentáře či úpravy autorky), jednotlivé příběhy považuji za příliš dlouhé (např. 60 i více stránek věnovaných jedné ženě), což činí vyprávění zbytečně rozvleklým a často se zabývá až ne tolik podstatnými detaily.
Bohužel mne neoslovilo ani grafické zpracování (růžové stránky jakoby odkazovaly na nějakou snad méně vážnou dívčí četbu a fotografie detailu vlasů zezadu hlavy staré paní mne by mne také ke koupi knihy nenalákala).
Shrnutí - kniha stojí za přečtení kvůli zajímavým osudům, ale forma vyprávění a provedení knihy mne zklamaly.

2 15.06.2023

Z této řady učebnic jsme se učili na střední škole v osmdesátých letech. Knížka to byla (s porovnání s jinými tehdy používanými středoškolskými učebnicemi) docela hezká - pamatuji si, že se mne líbily ilustrace Sylvie Vodákové (hlavně "Sherlock" s lupou, který upozorňoval na gramatické jevy). Kniha je založena na tehdy používané gramaticko-překladové metodě výuky angličtiny, která bohužel nikoho anglicky mluvit nenaučila. Takže když jsem poprvé přijela do Anglie, byla jsem sice dobře "teoreticky" vybavena (angličtina mne bavila a měla jsem z ni jedničku), uměla jsem nazpamět mnohé fráze z této učebnice, ale neuměla jsem "otevřít pusu" a porozumět Angličanům bylo pro mne docela těžké. Naštěstí jsem to později (také díky učebnicím z britských nakladatelství, které už byly založeny na komunikativní metodě výuky) úspěšně dohnala. Takže tuto učebnici už dnes nikomu doporučit nemohu nejen kvůli textům poplatným době (např. co se děje v zemědělském družstvu nebo jako se slaví 1. máj), ale hlavně kvůli metodě, která je dnes už překonána. Učebnici však přesto nevyhodím - nejen ze sentimentálních důvodů jako vzpomínku na své středoškolská studia, ale především pro její dnes už historickou hodnotu - jako příklad, z jakých učebnic se učilo před více než čtyřiceti lety.
(Protože se z této řady učebnic tehdy učilo na všech středních školách, možná si někteří ze čtenářů zde na Databázi na tuto učebnici také vzpomenou).

Kniha nabízí svým názvem zajímavé téma. Těšila jsem se na spoustu krásných fotografií, bohužel jsem byla zklamána. Fotografií o velikosti formátu knihy je asi jen polovina, ostatní jsou velmi malé. Zato je tu dlouhé, nezáživné sociologicky-filozofické pojednání o tom, co je to práce, zahálka a poslání fotografie. Jediný zajímavý text byl o vývoji fotografického řemesla a práci fotografa v minulých dobách v Čechách.

11.06.2023

Pokud Vás tato knížka minula, troufám si říct, že jste o moc nepřišli.

03.06.2023

Tuhle brožuru jsem našla v knihobudce a protože ke zmíněným zdrav. problémům bohužel nemám daleko, tak jsem si knížku vzala a se zájmem přečetla. Bylo mi jasné, že když byla napsána v 70. letech, nebude vše aktuální, protože lékařská věda od té doby naštěstí pokročila, takže zmíněná léčiva a některé metody léčby již dnes neplatí. Co však považuji za klad knihy je celkem srozumitelný popis fungování žilního systému a zdravotních problémů s ním spojených, což platí stále, takže díky tomu má brožura svůj přínos i dnes. Zajímavý je i pohled do historie (možná nás může "uklidnit", že žilními problémy trpěli i anglický král Jindřich VIII. a skotská královna Marie Stuartovna - to nás v dějepise neučili:-).Trošku mi vadila zbytečná obsáhlost (někdy jednoduché je řečeno mnoha slovy) a opakování stejného (např. že dlouhé stání škodí, se tu dočteme hned několikrát atd.) Maličko k pousmání jsou např. tyto věty: "Vydatná česká kuchyně je vhodná jen pro velmi těžce pracující nebo pro závodní sportovce. Ostatním, hlavně se sklonem k tloušt´ce, je třeba doporučit kuchyň jinou, bez knedlíků, koláčů, buchet a lívanců a hlavně kuchyň méně chutnou, při které je člověk rád, že má jídlo za sebou a ani ho nenapadne dát si přídavek." Nebo:"Mladé ženy, aby si udržely štíhlou linii, hrají za městem nebo za humny vesnice odbíjenou. Ale aby se příliš neunavily, jezdí tam na motorce nebo autem." Nebo pojednání o zdravotním lehátku:"Bylo by záhodno, aby i náš průmysl tato lehátka vyráběl. Vždyť téměr v každé rodině má někdo oteklou nohu nebo ploténky. Zdravotní lehátko by se určitě využilo a vyplatilo. Zatím vám můžeme jenom doporučit, abyste přiložený nákres lehátka ukázali svému zručnému příbuznému a požádali ho, aby vám je zhotovil podle nákresu."
Přes zmíněné výhrady a patrný "zub času" však není tato knížka k zahození a jako seznámení s problematikou žilních chorob a jejich léčby může být užitečná i dnes.


"

05.03.2023

V této knížce se asi nedozvíte až tak moc nového - je tu stručně shrnuto, to jste už asi mnohokrát slyšeli. To ale vůbec nevadí, naopak - určitě není na škodu si občas připomenout, že strůjci svého vlastního štěstí můžeme být jen my sami.
Dovolím si jeden citát: " Většina z nás je tak šťastná, jak se rozhodne."
Doplnění textu dobře vybranými citáty pokládám za velmi vhodné a zajímavé.
Velmi se mi líbí malý formát a především mne zaujala neobvyklá grafická podoba s laděním do žluté, šedé a černé barvy (tím mne knížka v regále knihkupectví okamžitě zaujala a nalákala ke koupi, čehož určitě nelituji). Knížku doporučuji.

04.03.2023

Knížka nabízí prostřednictvím přísloví zajímavý pohled do japonské duše. Oceňuji i úvodní kapitolu, kde je stručně představena japonská mentalita. Doporučuji.

1 19.02.2023

Knížka příhodného obdélníkového formátu obsahuje 86 černobílých fotografií zobrazujících Pražany v různých prostředích (ulice, MHD, parky, hospody...) i v různých situacích (spěchající, jedoucí v MHD, čekající, radující se i opilí), navzdory názvu knížky také i několik záběrů bez lidí (např. bourání domu, křížení trolejí nad Čechovým mostem, nápis na ohradě). Nejvíce mne asi zaujala fotografie tří mužů sedících na třech lavičkách, kdy každý hledí zamyšleně jiným směrem a fotografie muže v bílých rukavičkách na hřbitově, který vysypává popel z urny na rozptylové loučce. V knížce jsou vesměs zajímavé záběry, dokumentující pestrost nebo i absurditu každodenního života v Praze. Škoda, že fotografie jsou zcela bez popisků - informace o tom, kdy a kde byly jednotlivé fotografie pořízeny by mnohé vysvětlily. Přesto knížku doporučuji pozornosti všech, kdo mají rádi dokumentární fotografii.

1 07.02.2023

Ačkoliv nejsem "horalem" a na horské vrcholy se ráda dívám z údolí, knížku jsem si se zájmem přečetla a líbila se mi. Příběh o síle přátelství, o vztahu k milovaným horám i o tom, co si po celý život neseme ze svého dětství a kam vlastně patříme, určitě stojí za přečtení.
Dovolte mi zde ocitovat, co mne nejvíce oslovilo:
"Jak to, že jste si tak jistí tím, že víte, co je pro život druhého člověka dobré?
Jak to, že vás nepřepadnou pochybnosti, že on to možná ví líp?"
"V dospělosti se vám místo, které jste jako malí milovali, taky může jevit úplně odlišné a přinést vám zklamání, anebo vám může připomenout to, čím už nejste, a zavalit vám velikým smutkem."
"Člověk najde své místo na světě méně nepředvídatelnými způsoby, než si myslí."
"Už jen se postarat sám o sebe je fuška. Člověk je stvořenej k tomu, aby to vždycky nějak zvládnul, když je šikovnej, jenže když si věří až moc, nakonec už všechno krachne."
"Člověk má dělat to, co ho naučil život. Možná když je hodně mladej, kdoví, to se třeba ještě může rozhodnout, že se vydá jinudy. Ale v jistý chvíli by se měl zastavit a říct: fajn, tohle dokážu udělat, tohle ale ne."
"... v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit."
Knížku doporučuji a těším se na film, který byl podle této knihy natočen.

6 03.02.2023

Knížka se mi dostala do ruky náhodou a protože mám ráda písničky Věry Martinové, knížku jsem si se zájmem přečetla. Není to žádná náročná literatura, ale jednoduché vyprávění o životě, tak, jak plynul se svými vzestupy i pády.
Zaujaly mne tyto myšlenky: "Je třeba táhnout všechny trable až ke zlomovému bodu. Až na dno. Jakmile to vzdáte dřív, tak se na dno nedostanete. A nedostanete se zpátky."
"Vždycky jsem si vážila starých mistrů. Zjistila jsem, že člověk, který toho hodně umí a hodně toho v životě dokázal, je vždycky všude včas, je přesný, nesmírně skromný, spíš někde v koutku, neprosazuje se za každou cenu. To platí obecně."
Co se týká samotné knížky, líbí se vhodná forma - přiměřeně dlouhý rozsah vyprávění na cca 100 stránkách obsahově od dětství, dospívání, začátky hudební kariéry i současnost, fotopříloha a také oceňuji zpěvník i s notovým zápisem na konci knížky (i když tu chybí moje oblíbená písnička "Srdcem jsi zůstal u koní"). Co se týká grafické podoby knížky, zaujal mne zajímavý nápad - postupně skládaný portrét jako puzzle na začátku kapitol.
Knížku hodnotím jako "stojí za přečtení".

07.01.2023

Hezké černobílé fotografie a výlet v čase do Londýna 60. let. Oceňuji zachycení každodenního života v Londýně (např. prodejce na trhu, lidé čekající ve frontě na autobusové zastávce, návštěvnice ve Westminsterské katedrále, lidé odpočívající v parku, cestující v metru, pouliční muzikanti atd.). Pokud znáte dnešní Londýn, je zajimavé porovnat, jak se město za několik desetiletí změnilo. Myslím, že tato publikace může oslovit všechny, kdo mají rádi kouzlo černobílé fotografie i Londýn.
Doporučuji.

2 27.12.2022

Jedním slovem - krásné! Jsem moc ráda, že se mi tento útlý sešitek z roku 1942 dostal do ruky. Japonské pohádky jsou úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí v našem kulturním prostředí, ale určitě zajímavé i poučné. Nejvíce se mi líbila úvodní pohádka "Tajemné zrcátko", dále pohádky "Lampion a vějíř" a "Tři sestry". Doporučuji všem, kdo mají rádi pohádky a japonskou kulturu - knížečka určitě potěší, je i vhodně doplněna černobílými ilustracemi v japonském stylu.

2 03.12.2022