DádazPrahy komentáře u knih
Na této knížku oceňuji zejména malý formát, sešitovou vazbu, malý počet stránek a přitom maximální využití místa na každé stránce - tj. ideální knížka, kterou si vezmete s sebou třeba na prázdninový tábor a přitom nezabere moc místa. Kreslené návody jsou srozumitelné, líbí se mi i výběr skládaček (naučíte se např. skládat jeřába, lodičku nebo krabičku). Doporučuji všem milovníkům origami.
Tato knížka je dle mého názoru dobře zpracovaná. Oceňuji, že nabízí i to, co obvykle podobným příručkám chybí, tj. úvod - vysvětlení významu a původu slova "origami", pomůcky, které jsou potřeba, přehled základních tvarů, ze kterých se potom vychází.
Návody jsou přehledně zpracované, s fotografiemi jednotlivých kroků, namísto pouhých stručných nákresů. Užitečné jsou také fotografie hotových výrobků. Doporučuji.
Láskyplné dopisy jsou zajímavým nahlédnutím do pracovního i osobního života manželů Benešových. Beneš píše ze zahraničí zejména o tom, jak probíhala různá jednání a paní Hana zase podává manželovi zprávy, co se děje doma, např. jak tráví své dny v lázních, o svém kontaktu s Alicí Masarykovou nebo jak pokračuje stavba domu v Sezimově Ústí. Vzhledem k odloučení se v korespondenci nutně objevují i domluvy, kdo kdy přijede, kde se manželé opět setkají atd. Možná spíše než vlastní obsah dopisů zaujme čtenáře vzájemná úcta a láska, která je z každého dopisu cítit.
Svědčí o tom například tato upřímná slova paní Hany:
"Obětí jest, že Tě ztrácím každou chvíli a na tak dlouho a že život jest tak kratičký."
"Jest tak zdravé u Tebe všecko, silné a krásné. Tvé city, Tvé myšlenky - jako celá Tvoje práce. A já cítím, jak jest třeba děkovat Bohu za to, že jsi - a mé srdce jest naplněno pokorou a vděčností."
Z jejích slov cítíme, jakou byla svému manželovi pevnou oporou:
"Těším se, až budu zase s Tebou v blízkosti Tvé práce, myšlenek a plánů."
"Já jsem šťastna Tebou a vším dobrým, účelným, bystrým a krásným, co stále děláš."
"Jsem šťastna, že nám Bůh dal jít a poznat cestu pravdy, lásky a zásad a jsem klidna."
Eduard Beneš ukončuje své dopisy láskyplně např. slovy "Vzpomínám na Tebe denně s láskou, a těším se mnoho na návrat. Líbá Tě Tvůj Eda"
Knížku korespondence vhodně doplňují fotografie ze života manželů Benešových.
Knížka stojí za přečtení - doporučuji. (Snad jediné, co bych si dovolila vytknout k jejímu zpracování jsou vysvětlivky až na konci knihy. Vzhledem k tomu, že jsou četné vysvětlivky snad ke každému dopisu, bylo bylo snad vhodnější je umístit na příslušné stránky dolů - při četbě nepříjemně ruší, že čtenář musí neustále listovat dozadu).
Ve verších Františka Branislava hrají od jara do zimy zvířátka, ptáčci i hmyz na devatenáct různých hudebních nástrojů. Knížku nádherně zdobí ilustrace Jiřího Trnky.
Tato milá knížka příhodného formátu potěší oko i duši dětí i dospělých. Doporučuji.
Jednoduchý příběh (radost dětí, že se jim vrátil čáp) nádherně zdobí milé ilustrace Jana Kudláčka. (Knížku jsem neznala, vyhledala jsem jí v knihovně cíleně až poté, co jsem na hezké výstavě ilustrací Jana Kudláčka na zámku Chvaly viděla odkaz na tuto knížku a jsem moc ráda, že se mi tato milá knížka dostala do ruky).
Určitě doporučuji - moc pěkné první čtení.
Není to úplně tak, jak si autobiografii známé osobnosti asi představujeme. Ze začátku mne to moc nebavilo, ale protože mám ve zvyku knížku vždy dočíst, nevzdala jsem to a kupodivu jsem se začetla. Pokud si zvyknete na poněkud svérázný styl vyprávění (např. některé drsnější výrazy nebo popis zážitků, o kterých byste snad raději ani nic netušili), pak už se ani nebudete ničemu divit a asi vás četba začne bavit. Zaujalo mne i pár zajímavých myšlenek:
"....štěstí a radost jednoho jsou vždycky vykoupené zármutkem někoho jiného."
"Na konci budeme zase jako jsme byli na počátku: bez zubů, nemohoucí - neschopni se dorozumět s těmi, co jim patří svět: mladými a silnými - a jen na nich bude, zda se námi budou zabývat..... Šel jsem bez ustání - jako jdeme všichni. Ptal jsem se na cestu: vysvětlili mi, že život je krátký a zlý. Ale já se hádal: je dlouhý a sladký! A na té cestě jsem se naučil spoustu věcí - ale zapomínat, to pořád ještě ne. Nikdy jsem nezapomněl, co je to být chudý."
Líbí se mi doplnění knihy černobílými autorovými fotografiemi.
Přidávám se k názorům v předešlých komentářích: z dnešního pohledu určitě zastaralé díky internetu a spoustě zde dostupných zdrojů (např. Wikipedie), ale v osmdesátých letech to byla velmi užitečná pomůcka pro má středoškolská studia, která zachránila nejeden referát. Velmi jsem oceňovala také provedení - informace ke každé osobnosti na samostatné kartě, takže stačilo najít příslušnou kartu a nemusela se do školy nosit celá tlustá knížka.
Tento heslovitý popis, jak jsme žili v "devadesátkách" může být užitečný těm, kdo tuto dobu nezažili. Mnohé je výstižně napsáno, něco málo bych možná viděla i trošku jinak.
Vloudila se tam i ostudná jazyková chyba "drchání" místo "drhání", což by bedlivému oku redaktora určitě nemělo ujít, pokud si zde neví rady ani autor.
Pokud se chcete podívat na devadesátá léta z pohledu radostí a starostí každodenního života, lze tuto knížku, psanou čtivým hovorovým jazykem, doporučit.
Velice zajímavé čtení, poznáváme prezidenta Masaryka očima lánských obyvatel, dozvídáme se i jaké byly poslední dny jeho života. Tato útlá knížka nám určitě tuto osobnost našich dějin přiblíží více než hodiny nebo učebnice dějepisu. Doporučuji.
Tato málo známá knížka nás zavádí na český venkov do doby před více než sto lety - je tu každodenní chudoba, ale také sounáležitost, rodinná pospolitost a vzájemná pomoc.
Nejvíce se mi líbila povídka "Školská babička".
Milá knížka na způsob "Povídek malostranských", napsaných o století později než ty Nerudovy. Přibližuje "genia loci" Malé Strany i její svérázné obyvatele, svět, který už nenávratně odvál čas.
Nejvíce se mi líbila kapitola "Jak se pozná na Kampě jaro." Pokud to nevíte, dovolím si to zde ocitovat tak, jak to vysvětluje malostranský kominík:"Až jednoho dne vstanete a stromy budou tak obrostlé, že mezi větvemi zmizí most, můžete vsadit hlavu na jaro. A jak se pozná podzim? Obráceně. To se vám v průhledu větví zase most objeví."
Tuto knížku nejspíše ocení čtenáři, kteří znají a mají rádi pražskou Malou Stranu, ostatním se možná bude líbit jako nostalgický obrázek starých časů.
Ačkoliv je na knížce samozřejmě znát, že vyšla už před sto lety a v jiném kulturním prostředí (např. odkazy na literární díla, kterou nejsou dnešnímu českému čtenáři známá), nabízí cenné rady a zamyšlení, která jsou nadčasová. Útlá, ale moudrá knížka, která určitě stojí za přečtení. Doporučuji.
(Z knížky jsem si pořídila výpisky na dvě stránky, pokud by snad měl někdo zájem, ráda pošlu e-mailem).
Ano, něco na tom je - my lidé se můžeme něčemu přiučit u psů. Autor konkrétně dává sedm rad, kde mohou být psi lidem příkladem a tyto rady dávají smysl. Potud je tedy knížka užitečná. Co však smysl nedává, je její rozsah - celkem 191 stránek většinou zcela zbytečného textu, který odbíhá od podstaty tématu. Nelíbí se mi ani překlad s pejorativními výrazy jako "bordel", "na prd", které bych v knize nečekala a význam by se jistě dal vyjádřil i slušněji.
Moc hezké až dojemné vzpomínání, ze kterého je cítit krásná vzájemná láska otce a dcery. Ve vzpomínkách prožíváme celé dětství paní Aleny Ladové, od jejích nejranějších zážitků s milovaným tatínkem, srdečné vyprávění nás přivádí do Hrusic i do Prahy, jsme svědky Ladovy tvorby i jeho rodinného života, sdílíme okamžiky štěstí i smutku. Zajímavé jsou i ukázky Ladovy korespondence s přáteli. Knížku vhodně doplňují fotografie a několik málo ukázek Ladových kreseb (možná je škoda, že jich zde není trošku více). Skrze vzpomínky dcery poznáváme Josefa Ladu nejen jako ilustrátora, ale především jako milého, veselého a dobrosrdečného člověka. Doporučuji.
Knížka je přehledná, obsahově tak akorát - ve stručnosti se dozvíme užitečné tipy pro zařízování jednotlivých místností a přitom se nezabíhá do zbytečných podrobností. Netradičně pojaté černo-červeno-bílé ilustrace se mi líbí a knížku vhodně doplňují.
Nelíbí se mi však celková grafická úprava a zejména "roztahanost" - např. jednoslovný název kapitoly tu zbytečně zabere celou stránku, papírem nakladatelé rozhodně nešetří.
Co se týká obsahu, knížku považuji za užitečnou a doporučuji.
(Z knížky mám výpisky na 5 stránek - pokud by někdo snad měl zájem, mohu poslat e-mailem.)
Tato kniha se opravdu povedla. Přehledná grafická úprava - vždy jedna dvojstrana na určité téma, textu tu není nazbyt, což dává vyniknout nádherným ilustracím, zobrazujícím krásu a rozmanitost přírody. Tuto knihu (i další knihu, "Barvy krajiny" z této série Malovaná příroda od stejných autorek) doporučuji dětem i dospělým, kteří vnímají svět kolem sebe otevřenýma očima.
Londýn, začátek třicátých let. Sem na pozvání přijíždí mladý Isherwood, aby se podílel na tvorbě dialogů k filmu "Fialka z Prátru", který tu natáčí vídeňský režisér Friedrich Bergmann. Čtenář poznává lidi, kteří se natáčení účastní, stává se svědkem procesu vzniku filmu, hlavně však je vidět všudypřítomná nervozita, faleš a intriky, vše na pozadí tehdejších politických událostí v Rakousku, kde má režisér svůj domov a své blízké.
Přiznávám, že tato novela mne příliš neoslovila, dočetla jsem jen proto, že nemám ve zvyku odkládát rozečtené knihy.
Zaujala mne však některá slova ze závěrečných stránek novely, která si tu dovolím ocitovat:
"Je jedna otázka, kterou si navzájem klademe málokdy: je příliš krutá. A přece je to jediná otázka hodná toho, abychom ji položili svým druhům na cestě. "Co tě drží při životě?".....
Mohl bych takovou otázku zodpovědět sám sobě? Ne. Ano. Snad...........
Připadalo mi, že jsem vždycky dělal, co jiní lidé doporučovali. Člověk se narodil: bylo to jako vstoupit do restaurace. Přistoupil k vám číšník s řadou návrhů. "Co doporučujete?" zeptal jste se. Snědl jste to a předpokládalo se, že vám to chutnalo....."
Kniha představuje život a dílo fotografa Fr. Drtikola - text je zajímavý a poskytuje dostatek informací, avšak vzhledem k délce textu by bylo přehlednější jej členit do kapitol věnovaných jednotlivým životním a tvůrčím obdobím. Obrazová část je stručným průřezem díla a jsou zde zastoupeny různé žánry, např. krajinné kompozice, akty, portréty.
Myslím, že kniha dobře splňuje účel prvotního seznámení s osobností Fr. Drtikola, doporučuji.
Příručka mi pomohla k přípravě na zkoušku Zertifikat Deutsch. Zpracování knihy (přehledné řazení podle témat, rozsah slovní zásoby i cvičení ke každé kapitole s možností zkontrolovat si správné odpovědi v klíči) mne naprosto vyhovovalo. Všem studentům němčiny doporučuji.
Při mých prvních cestách po Anglie mně byl tento knižní průvodce užitečný, poskytuje základní přehled a oceňuji i regionální mapky. Líbi se mi přehledné členění na regiony a hrabství, kniha je graficky celkem atraktivní (přiměřené množství docela hezkých fotografií, vhodně použité zvýrazněné písmo např. pro názvy míst a památek) . Rozsah knihy přiměřený - dostatečný pro základní informace o jednotlivých místech a zároveň ještě tak akorát velký na to, abychom mohli knihu všude nosit s sebou a příliš "nepřekážela." Průvodce doporučuji, ale vzhledem k tomu, že kniha poprvé vyšla před 25 lety, je třeba počítat s tím, že některé informace (např. tipy na ubytování a adresy restaurací) už nejsou aktuální.