dalia1769
komentáře u knih
Barvy loučení
Bernhard Schlink
Krásné, působivé povídky. Ačkoliv by se podle tématu mohlo zdát, že budou smutné či melancholické, ve skutečnosti mi nepřipadaly depresivní, naopak byly velmi rozmanité, psychologicky propracované a zanechaly ve mně spíše pocit příjemné nostalgie. Autor umí velmi dobře proniknout do různých nuancí lidské povahy.
Příbytky hudby
Bodo Plachta
Krásná kniha vizuálně i obsahem, je zajímavé dozvědět se něco ze soukromí velkých hudebních skladatelů a zároveň se podívat, jak ty z jejich příbytků, které se dochovaly, vypadají dnes, případně jak prostředí, v němž tvořili, ovlivňovalo jejich tvorbu. Publikace, která určitě obohatí knihovnu každého hudebního nadšence a zaujme i neodborníky.
Třetí dívka
Agatha Christie
Podle mne jeden z nejlepších příběhů s Poirotem, navíc mám ráda Ariadne Oliverovou.
Velká kniha vánočních detektivek a záhad
Otto Penzler
Povídky se mi velmi líbily, samozřejmě některé více a jiné méně, ale žádná mne nezklamala. I když se většina odehrává ve vánočním období nebo má k vánocům nějakou vazbu, nedá se říci, že by to bylo vyloženě vánoční čtení, spíše takové čtení na dlouhé zimní večery. Za velký přínos považuji, že jsem se takto seznámila s celou řadou autorů, které jsem doposud neznala, a že ke každé povídce je přiřazen medailónek příslušného spisovatele. Určitou nevýhodou jsou větší rozměry a velká hmotnost knihy, nějak jsem nevěděla, jak se s ní "uvelebit"... Každopádně mohu doporučit každému milovníku klasické detektivky.
Pět malých prasátek
Agatha Christie
Podle mne jeden z nejhezčích románů s Poirotem, líčení dávných událostí z různých úhlů pohledu jednotlivých aktérů je velmi zajímavý motiv.
Hortensie de Beauharnais
Izabela Michlian Straková
Velmi pěkně a čtivě psaný román, když uvážíme, že se jedná o autorčinu prvotinu. Stylem mi často připomínal "Désirée" od Annemarie Selinko. Ačkoliv se jedná o román, většina faktů zhruba odpovídá historické realitě, změny jsou pouze menší a méně podstatné. Pouze ve dvou případech bych řekla, že se jedná o chyby, a sice jednak přezdívka "Orlík" pro Napoleonova syna se objevuje poprvé až na přelomu 19. a 20. století na základě stejnojmenné Rostandovy divadelní hry a není tedy dobová, a potom poslední kapitola, v níž se Hortensie dozvídá o Napoleonově smrti, by měla být datována nejdříve do července 1821, kdy se první zmínky o této události dostaly do Evropy (zprávy ze Svaté Heleny se dostávaly do Evropy nejdříve po 2 měsících). To jsou ale celkem detaily, celkově jsem si román užila a určitě je to pěkná pocta zajímavé a obdivuhodné historické osobnosti, kterou Hortensie byla.
Napoleonovo egyptské tajemství
Javier Sierra
Kniha mi žánrově připomíná takového trochu méně mainstreamového Dana Browna. Je to docela čtivý dobrodružný příběh odehrávající se na pozadí Napoleonova egyptského tažení, rámcově se drží historické reality a ozvláštňuje si ji existencí tajných bratrstev spojujících staroegyptské, muslimské a ranně křesťanské kulty.
Nekonečná noc
Agatha Christie
V mých očích určitě slabší než příběhy s Poirotem nebo slečnou Marplovou. Připadá mi, že čtenář je tak trošku klamán, když sleduje události z pohledu Michaela a přitom před ním jeho skutečné pohnutky a úvahy zůstávají skryty.
Vražedná mysl
Angela Marsons
Napínavé, čtivé, i když prostředí sekt není mé oblíbené, bylo to napínavé čtení a závěr poměrně nečekaný.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
Kniha výborná jako vše z tohoto cyklu, přes její obsáhlost jsem se vůbec nenudila a už se těším na další díl i na filmové zpracování tohoto.
Záhada 7 ciferníků
Agatha Christie
Velmi dobrá detektivka, postavy částečně obdobné jako u Tajemství Chimneys. Bavilo mne, ačkoliv tam není Poirot ani slečna Marplová.
Napoleon - díl I. - Generál Bonaparte (1769–1804)
Jiří Kovařík
Z napoleonských knih, které vyšly v češtině, představují Kovaříkova díla rozhodně špičku. Obsáhlý, přehledně zpracovaný, podrobný životopis, stejně jako ostatní Kovaříkovy knihy zaměřený ovšem spíše na vojenskou než politickou stránku napoleonské doby. Hodně ilustrací a plánků, kratší vložené kapitoly o jednotlivých armádách či osobnostech. Tato dvoudílná biografie je určitě vhodná i pro nové zájemce jako úvod do problematiky. Jakožto zájemce dlouholetý a už trochu vybíravý bych vytkla nedostatečný poznámkový aparát, věty typu "jak řekl jeden ze současníků..." by měly být určitě ozdrojované. Pro hlubší zájemce schopné číst ve francouzštině bych doporučila knihy Thierryho Lentze, zaměřené spíše historicko-politicky a představující asi vrchol současného napoleonského bádání.
Učebnicový případ
Jeffery Deaver
Příjemná povídka v klasickém Deaverově stylu. Pro čtenáře, který sleduje celou sérii, už je trochu zbytečné, jak jsou všechny postavy v každém díle vždy znovu představovány, ale chápu, že kdo by nečetl popořadě, takto se alespoň může zorientovat.
Kdo seje vítr
Hans Rosenfeldt (p)
Výborný díl s několika velkými překvapeními v samém závěru, takže jsem opravdu zvědavá, jak se bude Sebastianův příběh vyvíjet dál. Dvojice mladých pachatelů byla tak sympatická a jejich oběti většinou naopak tak nesympatické, že jsem jim fandila, aby "seznam" dokončili, než je chytí. Rozhodně velmi čtivá série.
Dětské duše
Angela Marsons
Zajímavý, napínavý příběh. Prostředí rodičů, nemilosrdně využívajících svých nadaných dětí, je dost děsivé. Nedivím se, že by to na dětech zanechalo vážné psychické následky. Paralelní linie s Pennem je také napínavá a má překvapivé rozuzlení. Nová posila týmu by mohla zůstat natrvalo, příjemně knížku oživuje. Přijde mi až legrační, jak jsou postavy nešťastné z toho, že nemohou sloužit přesčasy a nevědí si rady s volným časem. Dovedu si představit, že práce detektiva je velmi specifická a jistě umí pohltit, ale stejně...
Aeneis
Publius Vergilius Maro
Homérovo podání se mi líbilo více, nicméně pokud si Vergilia přečtete po Homérovi, příběhy jednotlivých postav se vám doplní a podíváte se na trojskou válku opět z jiného pohledu. Je zajímavé sledovat autorovu snahu provázat trojské dějiny s původem Římanů.
Odysseia
Homér
Odysseia mne osobně zaujala trochu více než Ilias, má více děje, méně zdlouhavých výčtů jmen a hlavní hrdina působí většinou sympaticky. Klasický překlad Otmara Vaňorného mi vyhovuje a dobře se čte. Je to poutavý příběh.
Ílias
Homér
Četla jsem překlad Otmara Vaňorného, který se mi velmi líbil. Je pravda, že určitě nejde o dílo, které by zaujalo každého a které by bylo možno přečíst rychle, a to ne kvůli hexametru, který naopak podle mne napomáhá určitému plynutí děje, ale hlavně pro obsáhlé výčty jmen, místních názvů apod. Je fascinující, že si doboví pěvci mohli takto dlouhé výčty zapamatovat. Poměrně matoucí pro dnešního čtenáře, pokud není hlubším zájemcem či odborníkem na dané období, jsou i různé formy označení téže osoby (jménem, jménem po otci, místem původu...) a přiznám se, že pro mne bylo trochu obtížné se zpočátku v postavách zorientovat, i když obecné povědomí o příběhu jsem měla. Trochu problém jsem měla s tím, že v podstatě málokterá postava působí sympaticky, a to ať už jde o bohy či o lidi, všichni jsou povětšinou vedeni malichernými spory, žárlivostmi, pýchou, ješitností apod. Kromě rozumného Nestora pro mne byl asi nejpřijatelnější postavou Hektor. Celkově mi připadá Odysea čtivější, nicméně už když uvážíme stáří díla a fakt, že se nám vůbec dochovalo, zaslouží si Iliada obdiv.
Lakomec / Misantrop / Tartuffe
Molière (p)
Moliere vždy pobaví, nadčasové hry, ke kterým se ráda vracím.
Životopisy dvanácti císařů
Gaius Suetonius Tranquillus
Velmi čtivá kniha, psaná svěžím stylem. U každé osobnosti autor uvádí pozitiva i negativa, také spoustu drbů a zábavných historek, což ale podle mne není na škodu, protože ani sám Suetonius nepředstírá, že se jedná o seriózní fakta a uvádí je spíše pro úplnost a pro dokreslení toho, jak byl dotyčný vnímán a co se o něm říkalo. Stejně tak i znamení a věštby, které dnes mohou někomu připadat v podobném díle nepatřičné, byly tehdy vnímány mnohem vážněji a mnohdy jim byla přikládána značná důležitost. Myslím, že tato kniha je pro svou čtivost vhodná i jako jakýsi úvod do studia antiky.