dalia1769
komentáře u knih
Flush
Virginia Woolf
Celkem milá knížka, vyprávění z pohledu psa je zajímavý nápad, je vidět, že se autorka snažila ho udělat co nejvěrohodnější. Je tam sice pořád dost antropomorfismu, ale jsou tu i autentické nápady, třeba ten důraz na čichové vjemy apod. Smutný konec nebyl pro příběh nutný. Protože Flushova panička je skutečná postava, je to zároveň i osobitá biografie básnířky.
Zadig čili Osud
Voltaire (p)
Povídka ve stylu Tisíce a jedné noci, navíc s řadou vtipných narážek na dobové poměry ve Francii.
Jeden z nás
Shari Lapena
Když člověk čte první knihu od této autorky, je nadšený, jak je to napínavé, spletité, jak se příběh stále víc zaplétá a jak jedno nedorozumění vede k druhému... Pokud jich ale přečtete více, vidíte, že jsou všechny vlastně podle stejného modelu - předměstí amerického města obývané spíše bohatšími obyvateli a řetězec drobných lží, nevěr a nedorozumění, který vede k tragickým následkům. Autorka píše stylem, který dokáže udržet pozornost čtenáře, krátké lakonické věty, přítomný čas, takže máte chuť číst pořád dál. Ani pachatele jsem téměř až do konce neodhadla. Nicméně styl a princip celého příběhu je vlastně stále týž...
Noc nad Reykjavíkem
Arnaldur Indriðason
Takový průměr, příběh z Erlendurova mládí. Způsob, kterým se autor přenáší v čase, aniž by čtenáře upozornil, je matoucí. Prostředí Islandu je zajímavé a popisy i určitá nostalgie těchto knih mne baví. Na druhou stranu mne irituje často Erlendurovo chování, je fajn umět se zakousnout do případu, ale on často jedná opravdu bezohledně ke svědkům i pozůstalým apod., jen aby dosáhl svého. Zvláštní na tomto cyklu je i přímá řeč, která bývá taková strojená, šroubovaná, nevěrohodná. Nevím, zda je to způsobeno specifiky překladu z islandštiny, ale působí to jaksi podivně a neobratně.
Dumy samotářského chodce
Jean-Jacques Rousseau
Rousseauovy vzpomínky se krásně čtou, hlavně způsob, jakým se dokázal těšit z přírody a botaniky mne velmi zaujal. Je pravda, že jeho prožívání nepochopení a ústrků, kterých se mu v životě dostalo, zavání paranoiou, i když věřím, že to tak opravdu pociťoval. Muselo být stresující být obětí takové vztahovačnosti, která ho nutila v každé banalitě hledat osobní útoky... Líbí se mi ponořit se do myšlení člověka žijícího v Paříži 18. století, kdy chodil na procházky do přírody a vesniček, které jsou dnes rušnými pařížskými předměstími...
Júlia alebo Nová Heloisa
Jean-Jacques Rousseau
Velmi obsáhlý román v dopisech. Četl se mi dobře, snad jen pasáže ve druhé polovině románu popisující systém, který Julie s Wolmarem zavedli na svém statku, jsou trochu zdlouhavé. Ano, je to dílo sentimentální, ale není přeslazené nebo vyumělkované, takže mne ani přes svou délku nenudilo. Rousseau píše poutavě a jeho text je jazykově bohatý, takže je to příjemná četba.
Katův polibek
Mons Kallentoft
Dramatický, velmi napínavý díl, a velice rozporuplný případ. Tragédie, které se postupně řetězí a jedna vede k druhé. Je smutné, pokud by systém opravdu nebyl schopen trojici nezletilých pachatelů potrestat ani vyloučením ze školy a nařízeným psychiatrickým dohledem, i když původní oběť by to nezachránilo, mnoho nevinných mohlo přežít. V každém díle mne také překvapí, že Valdemar s jeho pro policistu nepřijatelným chováním už dávno nepřišel o místo...
Větrné duše
Mons Kallentoft
Detektivky z tohoto cyklu jsou napínavé, je tu dobře namíchán vyšetřovaný případ i osobní životy protagonistů a autor má osobitý styl. Co mi trochu vadilo byla jakási trochu pokrytecká morálka, asi vliv švédské socialistické tradice - všichni boháči jsou zlí (přitom majitel těchto domovů nebyl žádný zloduch a počínal si jako jakýkoliv podnikatel, nedělal podle mne nic nemorálního), také jakýsi dvojí metr (ve všem se hledá rasismus, který je "fuj", ale že policista zbije podezřelého s tichým souhlasem svých "morálních" kolegů je v pořádku??).
Dívka, která musí zemřít
David Lagercrantz
Dobré zakončení série a když to člověk čte s jistým odstupem, užije si to jako napínavou detektivku. Pokud ale srovnáváme s prvními Larssonovými díly, pak tam chybí hlavně zvláštní vztah mezi Lisbeth a Mikaelem a něco z té původní atmosféry. Aby si člověk tyto díly užil, musí číst s odstupem a snažit se to brát jako samostatný cyklus.
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz
Scény s Lisbeth ve vězení i příběh dvojčat byl zajímavý, i když mi déle trvalo, než jsem se v postavách zorientovala. Chyběla mi interakce mezi Lisbeth a Mikaelem, která byla jedním z nejzajímavějších prvků původní trilogie. Kniha to není špatná, byla jsem zvědavá, jak příběh dopadne, ale to "cosi" co činilo původní trilogii výjimečnou už tu nějak schází...
Lov
Bernard Minier
Otřesný obrázek vyloučených lokalit na předměstích francouzských měst, smutné, znepokojivé, k tomu bezmoc policie... Vím, že nelze brát spravedlnost do vlastních rukou, ale upřímně, fandila jsem generálovi až na to, že v případě Moussy si vybral nesprávného bratra. Kniha mne moc nebavila, možná proto, že nemám ráda bezvýchodné situace, které vlastně ani nemají řešení...
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Po minulém dílu, který měl spád a zasmála jsem se u něj, mi tento přišel o dost nudnější. Místo obvyklé grotesky spíš taková červená knihovna - vzdychání nad šaty, nad šperky, nad bohatým krasavcem... Opravdu je Marie takový povrchní snob? To by mi sedělo spíš k její matce...
Vyznání
Jean-Jacques Rousseau
Velmi zajímavý a věřím, že upřímný vhled do duše autora, který se zde nebojí přiznat i nepříliš lichotivé stránky své povahy. Kniha se mi četla dobře a umožnila mi utvořit si o Rousseauovi plastičtější obrázek.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Toto byl pro mne zatím nejzábavnější díl, kdy jsem se opravdu chvílemi smála. Groteska plná bizarních postav a situací, nové postavy, je tu skutečný děj, příběh má spád, což vše přináší i nové vtipy a osvěžení jinak už dost stereotypního humoru. Dobře jsem se pobavila.
Nejlepší americké detektivní povídky 3
Jeffery Deaver
Většina povídek z tohoto souboru je spíše než detektivní "thrillerová" nebo jak je nazvat, v originálu "mystery" to vystihuje lépe, detektivní povídku si představuji trochu jinak. Přesto mne četba většinou bavila, už kvůli Alici Munro, Nicku Pizzolatovi a povídce s Harrym Boschem...
Všude samí lháři
Shari Lapena
Velmi napínavá kniha, která člověka pohltí a nutí číst pořád dál. Chtělo to přidat ještě na závěr kapitolu "Po roce" nebo něco podobného, protože by mne zajímalo, jak by se osudy postav vyvíjely dál. Mimochodem, asi nejméně sympatická dětská postava, s jakou jsem se v knize setkala...
Zatmění
Jo Nesbø
Nové knihy s Harrym mi připadají čím dál více "přitažené za vlasy". Ano, příběh byl čtivý a napínavý, některé detaily místy až trochu nechutné, ale tak to u severských krimi bývá. Nicméně postava Harryho je už tak absurdně nereálná... Na jedné straně mnohaletý alkoholik a lidská troska, nicméně se zdá, že jeho brilantní úsudek tím zůstává nedotčen a v podstatě je pořád ve formě. Tahle série byla na vrcholu kolem 5. dílu, podle mého názoru...
Vnučka
Bernhard Schlink
Schlinkovy povídky mám velmi ráda, ale na tomto románu mi něco nesedělo. Je čtivě psaný a první "vzpomínková" část mne velmi zaujala, ta situace v rozděleném Berlíně, kde obyvatelé Západního Berlína ještě nějaký čas na Východ mohli a obyvatelé Východního Berlína už na Západ ne. Pátrání po nevlastní dceři bylo také napínavé, ale postupně po jejím nalezení mi připadalo, že se příběh stává až příliš prvoplánovým podle hesla "nechceš-li být fašistou, musíš vítat současnou migraci". Za počáteční rozumné a zdrženlivé chování jako by se hlavní hrdina styděl. Neomluvitelné popírání holokaustu je zde jaksi automaticky spojováno s problémy současné migrační krize, což mi přijde jako hodně zkratkovitá argumentace. Škoda, protože zpočátku kniha působila velmi slibně.
Vražda s vůní mandlí
Camilla Läckberg
Povídka ve stylu Agathy Christie, napínavá, čtivá, pro autorku nezvyklá.
Spletité lži
Angela Marsons
Tentokrát obzvlášť drastický případ, popisy mučení se místy nečetly snadno. Přesto napínavé od začátku až do konce, četlo se jedním dechem.
