Dámaskloboukem komentáře u knih

Když doběhnete vrátit knihy těsně před zavíračkou a knihovnice vás upozorní, že na půjčení nových máte přesně 5 minut, sáhnete po prvním svazku z hromady právě vracených.
Takhle jsem přišla k Letušce. Ani obrázek na obalu se mi nelíbil.
Je to svižné, lehce vtipné, občas trapné a hodně sebestředné. On to je blog ( u kterého je sebestrednost na místě), vydaný knižně ( a tady už to trosku vadí).
Oceňuji autorčinu odvahu celé toto dubajské dobrodružství podstoupit a ve výsledku uspět.
Nevím, kolik mých kamarádek by bylo ochotno do toho jít.
Ovšem mám pocit, že to dobrodružství je čtenáři přefiltrováno přes hodně růžové brýle. Mě by zajímala nezkreslená realita.
Já jsem vyjela za prací několikrát a vždycky to bylo hodně pestré. Podotýkám, ze letušku jsem nikdy nedělala.
Naposledy jsem zkusila, v rámci své profese, jedno význačné evropské pracoviště.
Komplikaci byl už jazyk, který jsem od střední aktivně nepotřebovala a tudíž dost zapomněla.
Občas se mi tam pletla angličtina. Zpočátku mě strašně vyčerpávalo jen udržet pozornost, aniž bych něco velmi povídala.
Nepříjemná byla národní, spíše lidská nadřazenost, nekterých domácích vůči mně jako cizince. Možná cizince z Česka.
Zaměstnavatel zajišťoval ubytování. Domácí mě nečekal (jak opakovaně slíbil), telefon nebral a já stála na zastávce uprostřed polí se dvěma kufry, město v dáli přede mnou. Nedaleko bylo naštěstí jakési feťácké doupě a přítomným puberťákům jsem začala vadit natolik, ze mě naložili do auta a odvezli k domácímu. Ten se jen podivil, že už jsem tady …
Byt vypadal jako vetešnictví, majitel šetřil za otop, takže byla dost zima. Společnost mu dělalo minimálně pět koček, což jsem poznala hned při prvním nádechu.
V práci to bylo úžasné, zajímavé a většina lidi se snažila tvářit přátelsky. Občas mě někdo někam vytáhl. Po čase mě přidělili k nadějnému, ambicióznímu kolegovi. Navrhl, ze zajdeme do kina a vyzvedne mě doma. Tím zjistil, kde bydlím a začalo peklo.
Moje “NE” nebral jako odpověď a spustil hru na kočku a myš. Kočka ( spis teda kocour - typově Depeche Mode) měl auto, já jsem chodila pěšky, znal terén, takže mě začal sledovat a urputně přesvědčovat o své pravdě. Jednou se dokonce zjevil u mě v bytě, protože domácího bez problému přesvědčil, aby ho pustil dovnitř.
Nejbezpečněji jsem se cítila v práci, kde byla spousta lidí. Cesta domu byla horor, v bytě jsem zamykala všechny dveře, víkendy trávila sama v polích, doufajíc, že mě nenajde.
Byla jsem zoufalá, sama v cizí zemi vydána na pospas sociopatovi s výborným společenským renomé.
Fyzicky mi nikdy neublížil, na to byl dostatečně chytrý, ale psychicky teror zvládal na výbornou. Hodně se u toho bavil.
Já jsem neměla žádný hmatatelný důkaz a stejně by mi nikdo nevěřil. Ubíjel mě strach. Nevěděla jsem, kam až je ochoten zajít.
Myslím, ze šéf dodnes nechápe moje odmítnutí velkorysé nabídky trvalého místa za asi trojnásobný plat.
Pokorně jsem se vrátila domu.
Co mi to přineslo??
Teď vím, ze osobní svobodu potřebuji k životu stejně jako kyslík. Za žádné peníze ji nikdy nevyměním.
Jsem precitlivela na jakékoli náznaky osobní manipulace z okolí.
Odmítám pozváni do kina. :)

Určitě jsou povolání k podobným jevům náchylnější. Já ani nenosím v práci slušivý kostýmek a lodičky.
Možná, že Dubaj je natolik kosmopolitní, ze žádný národ není považován za méněcenný. Na druhou stranu zase genderova nevyrovnanost v teto části světa.
Opravdu by mě to zajímalo.
Tak zkusím ještě jednu letušku…

14 08.03.2022

Držím protiputinovskou tmu, a protože nemůžu číst, tak aspoň píšu komentář. Doufám, že tím akci nekazím.

Knizka mě mile překvapila. Autorka si na nic nehraje a nesnaží se vytvořit za každou cenu senzaci.
Popisuje běžný život hlavní hrdinky a jejích kamarádek. Životní osudy takové, jaké jsou. Někdy veselé, jindy smutné, ale opravdové.
Kupodivu jsem přišla na to, že “vrahem je zahradník” respektive mě napadlo, s kým ji Patrik podvádí. A to se mi ještě u žádné knížky, natož detektivky, nikdy nepodařilo. Mám podobnou zkušenost ve svém okolí, a taky podle krátkých vlasů hlavní hrdinky, fanatického sportování atd.

Musím ocenit i atraktivni obálku.
Asi nejvíc se mi líbily úvahy Edviny na blogu. Ty byly skvělé.
Na závěr si neodpustím kousavou poznámku. Spíš na korekturu než na spisovatelku.
Není genciálka ale genciánka. Protože oficiálně se to jmenuje Genciánová violeť.
A teď bonus pro všechny, co muj komentář dočetli až sem.
Ten fialovy zázrak jménem genciánka, je mimo jiné i skvělé barvivo velikonočních vajíček. ( a to se bude za chvilku hodit :)
Je absolutně zdravotně nezávadná (používá se k desinfekci dutiny ústní). Nemusíte ji při barvení ohřívat. Barví i za studena. Ale hlavně, nikdo v mém okolí nemá taková krásná fialová vajíčka. Jen je v barvě nenechávejte moc dlouho, jinak genciánka přes porézní skořápku nabarví i bílek. Fialové kousky pak ve vajickove pomazance nevypadají moc jedle.

13 03.03.2022

Můj názor na knihu je podobný komentáři Baji89.
Po titulu jsem sáhla záměrně, s přáním připomenout si zážitek, který provázel mou první návštěvu vily Tugendhat.
Když jsem přišla na prohlídku, vůbec jsem netušila, co čekat. Lístek byl neočekávaný dárek. Přiběhla jsem jako obvykle pozdě. Z ulice nezajímavou budovu jsem opakovaně míjela a hledala něco skvostného.
Jakmile za mnou zapadly vstupní dveře, průvodce nadšený historií, nám připravil silný emoční koktejl. Do smrti na to nezapomenu.

V tom prostoru prožijete čirou radost, nad černobílými fotkami dětí, které spokojeně sáňkují zahradou až k vile prarodičů. Bezstarostnost, kterou zachycují fotky z tehdejších Vánoc. Rodičovskou velkorysost, nad svatebním darem rozvedené dceři, což je zakázka na dům s neomezeným rozpočtem. Úžas, nad citem architekta Miese pro nejmenší maličkosti, jako jsou schované elektrické zásuvky v podlaze nebo šatna s trvalým průvanem, aby moli, kteří průvan nesnáší, nesežrali pani domu kožichy. Miesovu důslednost, při představě domácích, jak sundávají ze zdi obrazy, které si pověsili bez architektova vědomí, jakmile se nahlásí na návštěvu. Ve smlouvě na vilu je totiž uvedeno, že se nesmí v domě nic měnit bez jeho vědomí.
Pocítíte smutek, nad národním úpadkem, kdy velké skleněné tabule, které tvoří jednu ze stěn, už u nás není nikdo schopen vyrobit, i když před válkou jsme to uměli.
Prožijete lásku, o které si nebudete jisti, ze to není jen dobře promyšlený obchodní tah.
Neuvěřitelné propojení obytných prostor se zahradou. Zatajený dech, nad slunečními paprsky ozářeným onyxem.
Bezpráví, zoufalství a bezvýchodnost majitelů, kteří po 10 letech ve svém vysněném domě museli utéct před fašisty. Úlevu nad tím, že někdo prozíravě obestavěl onyxovou stěnu, aby ji Ruda armáda nerozbila. Tak, jak ve zdi vybourali díru, aby přímo do skleněného pokoje mohli vjíždět na koních. Opovržení, nad osudem těchto prostor za normalizace…
Prožijete toho opravdu moc.
Když jsem za tmy odcházela, připadal mi nasvícený dům jako zvláštní tvor, který útrpně přihlíží, čeho všeho jsou lidé při tvorbě dějin schopni.

Dnes jsem knihu dočetla.
Daleko, spoustu kilometrů od domova si připadám stejně jako Liesel.
Ráno mi přišla sms:… “neboj, Rusy tu zatím nemáme”.
Proč jsou lidé nepoučitelní??
Je mi smutno.

34 25.02.2022

Při troše dobré vůle se dá zkritizovat úplně všechno. Když se na knížku podívám očima konzumní čtenářky, která měla příjemnou společnost během několika hodinového letu přecpaným letadlem, jsem spokojena. Ano, je to čtivé. Je třeba ocenit první počin mladé autorky.
Když budu knihu hodnotit pohledem náročného čtenáře, tak psychothriller to není, je to hodně nepravděpodobné a psychologicky výrazně placaté.
Vzhledem k pravidelným tvarům na obálce, jsem si původně myslela, že se jedná o kuchařku.:)

12 24.02.2022

Výborné čtení, když potřebujete vyřadit rychlost a nechat život chvilku jen tak klouzat na neutrál.
Autorka do “dámského” žánru, kde je těžké překvapit něčím novým, vnesla neokoukané divadelní prostředí. Dále musím ocenit obálku. Černobílá fotka je fajn.
Asi nejvíc se mi líbily lehce sarkastické slovní přestřelky mezi hrdiny příběhu. Taky spousta vtipných hlášek typu:… o Jako zabít ptáčka se domnívá, ze je to příručka pro myslivce….

Celkový dojem ovšem výrazně kazí příííšerný překlad. Špatné dělení do odstavců, zmatené přeskakování mezi podměty ve větách..
Četla jsem e-knihu, musím uvést konkrétní případy:

Richard jí hladil kotníky prstů, pomalu, krouživě, aby to napětí v nich trochu povolilo.

Automaticky jí pomohl vytáhnout vlasy zpod límce a kotníky jeho prstů jí přejely po šíji.

Ať mi nikdo neříká, že toto nepřekládal sám pan Google. Žádný zaměstnanec nakladatelství JOTA s.r.o. chudákovi překladači nepomohl! Jen ho pojmenovali Ina Leckie.

13 21.02.2022

?????

…. to jako vážně ?

Adventní kalendář z vymotaného toaleťaku, klíče natřené lakem na nehty, zásobník igelitek z PET lahve na zip, diskokoule pro slepice :(

Umění opravdu muže někdy i pobuřovat :)

Nemám problém odložit nedočtenou knihu, pokud se mi nelíbí. Až úzko pomyslet jsem dočetla do konce, ale když se zeptám sama sebe, co se mi na knize líbilo, musím si po pravdě odpovědět, že nic.
Prvoplanovitě “pěkného” tam není opravdu nic.
Překvapivá je práce s odbornými informacemi. Třeba rozbor onkomarkerů bych nečekala.
Ale ta zelená věc pod postelí na uzavřeném oddělení, kde vám nenechají ani pásek u županu, právě z těchto důvodů. Navíc se tam dvakrát denně vytírá podlaha..

Téma je těžké, podané syrově a bez příkras. Autor používá jazyk, který je směsí prózy a poezie, myšlenky často opakuje, píše nekonečná souvětí.. Nemám ráda v knihách nespisovnou češtinu, tady by se ani jiná nehodila. Děj je poskládán z mozaiky pocitů a zážitků. Do toho citáty od Kafky.

Vše vytváří dohromady jakési pozoruhodné fluidum, které se neodbytně zavrtalo pod kůži a donutilo mě knížku dočíst.

10 17.02.2022

Milé pohlazeni po duši každé hospodyňky. Krásná grafická úprava. Jemné barvy a spousta nevtíravých fotek.
Některé rady jsou všeobecně známé ( prostěradla je třeba bělit na sluníčku), jiné se mi zdají v našich podmínkách hůře zrealizovatelné než v Austrálii, kde knížka vznikla. ( moc často se nepotýkám s přebytky citrusů z naší zahrádky).
Ale jestli seženu ingredience zkusím, podle návodu, vyrobit bio kosmetiku.

10 15.02.2022

Veselé, krátké, výstižné až mírně poťouchlé.
Přečtení mě přivedlo na nápad, sehnat po dlouhé době lístky do divadla. Třeba zrovna na takovouto bunburiadu.

20 15.02.2022

Drazí
Literární
Přátelé,
děkuji za doporučení Duny.
Jen si nejsem jistá, že to nebyla další dobře mířená zlomyslnost. Už jich bylo tolik …
Dunu jsem povýšila na vánoční dárek. Největší knihkupectví mělo první díl vyprodaný, nebyla ani na skladech a čekali dotisk. Tak jsem se obrátila na protivného zeleného televizního mimozemšťana, ale ten můj problém taky nevyřešil.
Knihu jsem sehnala těsně před svátky, ovšem byly to nervy!
Do sci-fi jsem vletěla bez jakékoli přípravy. Nutno dodat, že moje technické znalosti oscilují v záporných číslech a představivost v tomto směru začíná a končí kinžálem.
Co odletěli na Arrakis, začala jsem se v tom motat jak Tatar v kukuřici. U první válečné porady jsem se ztratila úplně.
Jak pročítám nadšené komentáře, nemůžu se zbavit dojmu, že mi na Dunu chybí patřičný mozkový závit. Nebo mi v tom předvánočním zmatku prodali výtisk ve svahilštině.
S úctou
Zdrcená čtenářka ;)

Hledala jsem cokoli od Oskara Wildea - jako e-knihu. Světe div se, jediné co knihovna nabízí, je tento praotec erotických románů.
Včera jsem si to stáhla, přečetla do půlky a dnes s klidným svědomím smazala.

Autorem je, podle mě, muž s běžně vyvinutou heterosexuální fantazií. Takže Oskar to asi nepsal.
Záměrem spisovatele bylo ( mimo vlastního potěšení při psaní ) pobuřovat až šokovat.
To se mu podařilo a daří neustále.
Vida, kolik čtenářů si knížku našlo mnoho let od prvního vydání a tak daleko od země jejího původu.

Téma je nestárnoucí, ale kniha nepřináší nic nového pod sluncem. V dnešní době všudy přítomného internetu, si každý najde co potřebuje a co ho zajímá.

Ať už jsme nebo nejsme ochotni si to připustit, sex je přirozený.
Příjemný ( přídavná jména v češtině se daji i stupňovat ;)
z toho důvodu většinou návykový
A co se málo ví - zdraví prospěšný!

15 10.02.2022

Čas od času mám potřebu se čtenářsky zdokonalit. Dosáhnout vyšší literární úrovně. Přečíst si něco opravdu kvalitního, co přede mnou oslovilo spoustu lidí, a pak si to hrdě zapsat mezi přečtené.
Tak jsem opět hledala v žebříčku “100 nejlépe hodnocených knih”. Vyloučila to málo, co už jsem četla. Minula knihy, na které nemám náladu a vyskočil na mě Král Krysa.
Nechala jsem si ho odložit v knihovně. Bylo mi trosku divné, ze taková kvalitní kniha je zastrčena v archivu, ale nenechala jsem se zviklat.
Pustila jsem se s odhodláním do čtení. Děj jsem vnímala snad všemi póry a pořád mi něco unikalo.
Co zaujalo tolik čtenářů?
Autor má zvláštní druh fantazie, talent na vytvoření pošmourné atmosféry a rozhodně je skvělý vypravěč. Příběh, který úplně neoslovil můj vkus, mi připomíná něco mezi Krysařem a Spidermanem. Co je opravdu prvotřídní, to je překlad.
V půlce jsem nevydržela a koukla na Databázi.
Ohromeně jsem zjistila svůj omyl.
Knihy s identickým názvem /Král Krysa/ jsou dvě a já si zrovna půjčila tu špatnou!
Je to stejný pocit, jako když jdete na výšlap. Nahoru, do kopce, ještě výš. Konečně se dohrabete na vrchol. Šťastně vyčerpaní, odložíte batoh, na zádech vás studí zpocené tričko. S úlevou se rozhlédnete kolem a zjistíte, že ta hora, na kterou jste původně chtěli, stojí vedle.

Přesně tento pocit mám teď já.

Co mě nezabije, to mě posílí!

Poznala jsem Mievilleho.
Vysoce hodnoceného Krále Krysu snad přečtu někdy v budoucnu.
Protože mě koncem měsíce čeká třetí nejvyšší sopka, dám si, po této zkušenosti, pořádný pozor, abych se opravdu vyškrabala na T.

16 08.02.2022

Tohle bych doporučila jako jednu z povinně volitelných k maturitě.
Není to žádná jazyková pecka ( připravovat si “argumentaci k soudu” ). Jedná se spíš o thrillerek, než skutečný thriller.
Napětí z toho moc nečíší.
Pořád dokola se řeší nejlepší kamarádky. Za mě se to probíralo naposledy na prvním stupni ZŠ, kdo si s kým “ dal nejlepší kamarádku”. Pak nás to nějak věkem přešlo.
Z hrdinů mě nejvíc zaujal stalker, protože byl nejvěrohodněji vylíčen. Až do závěru, kde autorka spojila neslučitelné povahové rysy.
Ale to vůbec nevadí.
Knizka je poměrně čtivá a hlavně vysoce aktuální!

Jak to vyjádřila Bernadette z Teorie velkého třesku: “ …cože, ona nemá instagram? Tak to jí musí být minimálně osmdesát !”

Kdo v dnešní době něco nesdílí???
Málokdo si ale uvědomuje skutečný dosah.

Když jsem naposledy sdílela já, víc než je zdrávo, tak mě to stálo (naštěstí jenom) jedny zkažené narozeniny, jeden knižní profil a s ním několik kamarádů.
Teď si buduji nový - bez jakýchkoli vazeb. Naprosto asociální.:D
A tak nemám ani jednoho oblíbeného uživatele.
Jo, a zalepená kamera na notebooku je samozřejmost.

13 06.02.2022

Snad nejmenší knížka pro dospělé, kterou jsem kdy četla.
Nádherné grafické zpracování.
Jednoduchý příběh s kouzlem.
Více netřeba …

33 04.02.2022

Výborný nápad, který u nás zoufale chyběl!!
Několikrát mi zachránil kůži ( spis teda břicho) na cestách.
A jestli kniha nebo appka, je docela jedno. Když doma přemýšlím, kam pojedu, tak si radši zalistuji v knížce. Je to napováženou, ale několikrát už jsem vybírala podle specialit a ne podle pamětihodností.
Když chodím po cizím městě a mám hlad, tak jednoznačně appka. Stejně většinou chodím podle mobilu :)
S naším národním pohostinstvím mám bohaté zkušenosti.
Dva roky zpátky jsme podnikli cestu obytňákem po vlastech českých. S tím, že se budeme stravovat, kde bude příležitost a nebudeme nic dopředu řešit. Chybně jsme vyrazili bez tradičních řízků na chlebu zabalených v alobalu.
Já, asi jako nejslabší člen výpravy, jsem odpadla už druhý den. Když jsem šla kolem restaurace - bufetu v jednom poměrně slušném jihočeském kempu a vdechla odér směsi opakovaně přepalovaného oleje s kdoví čím ještě, už jsem si tam nebyla schopna dát ani čaj. Povečeřela jsem suché rohlíky. Ostatní členové expedice se ke mně přidali následující den. Svorně jsme odhlasovali, ze jedeme domu uvařit si krupičnou kaši. Ta nám spravila chuť a mohli jsme pokračovat. Raději už ke známým do Beskyd.
Moje osobní zkušenost: pokud se u nás stravuji pouze po restauracích náhodně - kde co je nejblíž, tak po třech dnech se stávám kvalitní konkurencí toho velkého psa, co sežral Kočičce a Pejskovi dort.
Smutné je, že v zahraničí podobné problémy nemám. Možná je to tím, že neznají Čapkovu nejznámější pohádku :D

… a pak přišel Hejlík.

Zatím nikdy nezklamal.

12 31.01.2022

Tohle mě zdrtilo. Naprosto. Definitivně.
Ještě ke všemu je to podloženo modely z živočišné říše, počínaje různými breberkami, přes ptáky, norky, ostatní savce a konče lidoopy.
Jsem evolučně slabý jedinec, odsouzený k zániku své genetické výbavy v následujících několika generacích.
Důvodem je nevěra.
Protože ji neprovozuji.
Moje nebohé sliznice v patřičných dutinách zatím neměly to potěšení zažít válku spermií (to je termínus technicus pro boj mezi spermiemi různých dárců o vajíčko). Naštěstí patřím k ženskému pohlaví. Být muž, tak jsem na tom ještě trosku hůř. :)

V tomto duchu se nese kniha známého evolučního biologa. Trošku učebnicový styl podání nadčasového,multigeneračního a veskrze atraktivního tématu.

Co rozhodně obdivuji, je totální pohlcení autora tématem, kterému zasvětil celý život.
Když si dá kafe, tak jistě nevidí jako my ostatní, hrnek a napěné lungo se lžičkou, ale kruhový otvor se zasunutým (… vážený čtenář si doplní sám…) a bělavou tekutinou.
A tak znásilnění nebo sexuální zneužívání dětí popisuje vpodstatě jako evoluční výhodu.
Vše pro nej konci splynutím malé ocáskaté buňky s trošku větší neocáskatou.
Pro většinu lidí to není konec, ale spis začátek…
Renomé si u mě vylepšil posledním příkladem starých vrásčitých manželů, kteří z evolučně sexuálního hlediska uspěli, aniž se podváděli navzájem.

Uvažuji od kolika let je tato kniha vhodné čtení? Kdybych ji četla dříve, zda by mě nějak ovlivnila a jak?
Jestli má sílu změnit mé životní postoje?

12 28.01.2022

Pro mě literární STAROŽITNOST.

… ve všech odstínech toho slova…

Wiki o starožitnostech uvádí:
Starožitnosti jsou sběratelsky významné předměty z různých oborů, které se už delší dobu nevyrábějí ani nepoužívají, a jsou tedy poměrně vzácné, často jsou umělecky a historicky cenné. V památkovém zákoně se pro starožitnosti stanovuje minimální stáří 50 let…
Čas od času opatrně vytáhnu nějaký starý hrnek z rodinného porcelánu, naliju si do něj něco voňavě kouřícího a oddám se nostalgii.
Tak, jako při čtení těchto povídek.
Část jsem četla, část poslouchala v podání našich krásných národních hlasů (pana Brodského, Vinkláře, Somra…), takže to připomínalo skoro film pro pamětníky.

Takové rituály nepatří do mého každodenního života.
Povídky mají skoro sto let a jsou … omšelé. Krásně omšelé.
V našem dynamickém světě představují cennou starožitnost, po které občas sáhnete pro zpestření běžného života.
Už nemají sílu strhnout čtenáře, aby musel zuřivě otáčet stránku za stránkou, tak, jak to dovede každá nadprůměrná kniha ze současnosti.

Rozumím nářkům studentů, kteří je musí číst k maturitě, a místo toho mají náladu číst něco úplně jiného.
Oba bratři Čapkovi jsou bezpochyby neodmyslitelnou, velmi významnou součástí naší literatury.

Já považuji za TOP z jejich díla
Básně z koncentračního tábora
ale hlavně
Povídání o pejskovi a kočičce.

Nadčasová kreslená pohádka je pro mě tak akorát starožitná, ale zároveň dostatečně dynamická.

Holt, asi jsem dětina.

21 27.01.2022

(SPOILER) Typicky příklad BATB žánru (vysvětlivky jsou na konci).
Knížce chybí “warning” samolepka.
Ta, kterou má každý pořádný poštovní balík. Pozor neklopit, pozor křehké…
Tady se hodí: Pozor - spotřebujte do konce puberty. Poté nečitelné.
Na pěkně graficky vyvedeném obalu by se fosforový warning docela vyjímal.

Těžko říct, co si o knize myslet.
Hrdinka se usměje ve frontě na kafe na světoznámou skupinu a ejhle dva z muzikantů se do ní okamžitě zamilují. OK neuvěřitelná pohádka…
Příběh se odehrává v Brně (aspoň doufám), ale všichni mají exotická jména. Ha, to je nějaké jiné Brno.
Skupina přijíždí z Ameriky a ihned si všichni se všemi rozumí. Že by amici uměli tak výborně česky ??? Nebo našinci skvěle anglicky??? Ne ne to bude snaha o knižní globalizaci…
Světová je i spotřeba alkoholu!
Ukažte mi holku, která večer bez problému prokládá tvrdé s pivem, zapíjí už to, že se nastehovala do chatky atd. atd.
Kdyby nedržela v ruce permanentně minimálně pivo, tak asi nebude dokonalá …
Jako bonus - proloženo depresí.
Není divu, když toho tolik vypije.

Nedočetla jsem.
Nedalo se.

Možná s pomocí vhodného antidepresiva nebo spíš antipsychotika bych to dala.

BATB - Blbé až to bučí.

9 25.01.2022

Tak toto mi sedlo.
Málokdy se mi stane, ze se ztotožním s knižním hrdinou. Tady to vyšlo. Není to jen podobným vzezřením a blízkými narozeninami. Úplně jsem chápala tu samotářskou úzkost, kdy všichni kolem někoho mají, nebo plánují svatbu, či očekávají potomstvo. Do toho rodiče se svými dobře mířenými obavami: abys neskončila jako stará protivna ….., kterou budou jednou ohlodávat kočky.
Kdo zažil, ví o čem je řeč.
Pak ty důležité životní otázky, jestli je pro manželství lepší přátelství nebo láska, jak se pozná Ten pravý apod.
Už jsem se podezřívala, že jsem fakt divná a měla bych navštívit Chocholouška.
A vida, ono to nebude tak ojedinělé. To mne fakticky potěšilo.
Zmiňovaný příběh s objednávkou manžela není vůbec nereálný, a to ani v našich končinách.
Moje spolubydlící na koleji ve druháku spadla do jisté sekty. Odešla ze školy ( a to byla nejchytřejší z ročníku ), přerušila vztahy s námi i s příbuznými. Její noví (teď úplně nevím, jak je nazvat) přátelé?? sektáři?? mentoři?? jí předurčili ženicha, kterého si vzala na hromadné svatbě, kde ho viděla úplně poprvé v životě. Naštěstí to byl údajně Polák a ne nějaký lesní lovec z druhého konce zeměkoule.
A tam to bylo bez možnosti odmítnutí.

Mně se kniha líbila moc. Příběh je velmi čtivě napsán. Těm, komu se zdáme charakterově divné, se asi líbit nebude.
A Bridget Jones to opravdu nepřipomíná.

12 23.01.2022

“Fuj, to je smrad. Zas je nalitej” sykla zlovestně za odcházejícími zády. Vzala desinfekci ve snaze přebít jeden zápach jiným.
“Cítíš to?”
Nasála jsem zhluboka a do papírů napsala: “Ebrieta”
“Víš co je zvláštní? Pro mě je to jedna z vůní dětství.”

Dva z maminých bratrů byli alkoholici.
Doted nechápu, jak moje sestrenice a bratranci od malička uměli přesně odhadnout množství promile v jejich krvi. Kdy se dá ze strýce s úspěchem utahovat, kdy je nejvhodnější ho požádat o velký zmrzlinový pohár, který hospodský opravdu uměl dělat, a kdy už nezbývá, než utéct hodně daleko.
Jeden strýc se upil.
Druhy je myslivec a jezdí do Afriky střílet zvířata. Natáčí o tom videa, která nedobrovolně pouští návštěvám.
Nad kuchyňským stolem má pověšené svoje trofeje a mezi nimi se vyjímá kudu…

Nerozumím tomu a ani tomu nechci rozumět.
Zelené pahorky africké jsem nedočetla, kuli obsahu.
Co Hemingwayovi ale nelze upřít, je mistrná forma textu.