Dámaskloboukem komentáře u knih

Jestli existuje něco jako mlsný čtenář, tak jsem to já. Čtu různě - staré knihy, novinky, snad všechny žánry, ani autory si nevybírám.
Když mne naposledy “honila mlsná” v tom pravém slova smyslu, přinesla jsem si domu tvrdý kozí sýr s koriandrem. Delikátní záležitost. A když jsem včera hledala podobnou knižní delikatesu, tak jsem si z rodičovské knihovny vytáhla tento úzký svazek.
Přirovnávat Na západní frontě klid ke kozímu sýru je možná barbarství….
Rozhodně by bylo spis na místě zmínit třeba to, co jsem se biflovala k maturitě …autor tohoto světoznámého díla poukazuje na absurditu války…. Nebo něco podobného.
Včera jsem úzkou knížku otevřela poprvé, teď jsem ji dočetla. Buší mi srdce. Když jsem se v noci probudila, tak než jsem si uvědomila kde vlastně jsem, před očima mi běžela zákopová válka. Dlouho si budu v hlavě rovnat myšlenky, dlouho bude příběh dvacetiletého Pavla ve mně rezonovat. Děj je neuvěřitelně působivý.
Mojí kozí specialitě přišel na chuť některý z členů domácnosti, protože z ničeho nic zmizela z lednice.
Možná, že stejný osud potká i toto Remarqueho dílo a záhadně se ztratí z mého nočního stolku.
Tak, jak dopředu neodhadnu, komu co bude chutnat, tak si ani u této literární delikatesy nedovolím předpovědět na koho dokáže zapůsobit v celé své syrové kráse.

30 21.11.2021

Krásný výlet několik set kilometru jihozápadně a několik set let zpátky.
Zaujal mě obrázek na obalu a teď tipuji, komu to oko asi patří? Menicii? Catalině? Žádné z nich?
Ono je to asi jedno, hlavně, že to dobre dopadlo.:)

8 20.11.2021

Mám zvláštní úchylku. Zbožňuji podzim.
Ty dlouhé stíny, měkké sluneční paprsky, nejopravdověji modrou oblohu, paletu teplých barev všude okolo a hlavně vrstvu spadaného listí na zemi. Když se nikdo nedívá, tak se snažím špičkou boty vyhodit tu křehkou krásu znovu do vzduchu a sleduji, jak ladně klesá k zemi…
Nad knihou o šeptajícím listí, jsem doufala, že si užiji velkolepou podzimní romanci i v knižním světě.
Kniha, s originálním nazvem Lab girl, je opravdu spíše autobiografií, pro mě doposud neznámé přírodovědkyně.
Děj pomalu a příjemně plyne.
Moc se mi líbil respekt a téměř posvátná úcta autorky ke stromům.
Z jejích širokých znalostí se při čtení dá i poučit.
V tom nejdůležitějším mne ale nepřesvědčila.
Já osobně za největší zázrak na Zemi považuji hlínu. Ano zeminu, hlínu, půdu…
Bez jejích životadárných schopností by nebyly rostliny, živočichové ani my lidé.

11 17.11.2021

…aneb jak profesor patologie společenský hnůj kydal a své kolegy na povznesenou mušku bral…

8 12.11.2021

Matoucí název stejně jako nešikovně zvolena obálka knihy. Kdyby se to jmenovalo “Holka s autismem” nebo podobně výstižně, tak je z toho bestseller.
Kouzlo příběhu nespočívá v tuctové love story, kterých najdeme plné regály v sekci - romantika - v každé knihovně.
To, co mne na příběhu uchvátilo, je naprosto věrné líčení životních postojů, strasti, pocitu a sociálních neúspěchů člověka uvězněného v těle, nebo chcete-li, v životě vysoce funkčního autisty.
Zvýšené sklony k úzkosti, sebevražedné úmysly, zvýšená znavitelnost, extrémní citlivost na čichové a hmatové podněty….

Annika měla obrovské štěstí, ze ve svém životě našla hned dva lidi (nejlepší kamarádku a Jonathana), kteří se k ní chovali tak, jak si tito lidé zaslouží.
Většina lidí s PAS ( porucha autistickeho spektra ) bohužel, nemá ve svém životě ani jednoho takového anděla strážného.
I když informací v tomto směru přibývá, buď tyto lidi nepoznáme anebo nevíme, jak se k nim správně chovat.
Proto jsem moc rada za další knihu s touto tematikou!
PS: výskyt PAS je asi 1:7 v poměru ženy:muži. Takže je spíš nepravděpodobné, ze holka trpí PAS a její bratr ne.
Ale tu krásu, tu autorce veřme. Autisté jsou opravdu velmi hezcí. Kdoví, proč tomu tak je? Možná, ze fyzická krása má být jakási malá kompenzace za všechno to složité, co na ně život naložil.

16 11.11.2021

Zde v komentářích jsem se dočetla, ze je to prosté jak evangelium. A protože evangelium nemam načtené, tak jsem se pustila do Myší..

Nemůžu přidělit hvězdy, nemůžu napsat, ze se mi to líbilo, ale nemůžu ani napsat, ze se mi to nelíbilo.
Hodně zvláštní, nezařaditelné, špatně uchopitelné dílo. Obsah i forma
evokuje osobitou atmosféru. To je asi jediné, co jsem sama poznala. Pokud má kniha další tajemství, a předpokládám ze ano, tak pro mě zůstanou navždy zapovězená.

Příjemné překvapení.
Za měkkou vazbou a neatraktivním obrázkem na obalu se skrývá klasická enemies-to-lovers story. Bonusem je prvotřídní překlad. Což u literatury na teto úrovni snad už ani nečekáme.
Tak a teď bych mohla s komentářem skončit…
Ale jak se blíží konec roku a mám tendenci bilancovat, tak za mě je to nejaktuálnější kniha roku.
Původní název je Ghosting. Dva protagonisté mají své tělo a k tomu cizi mozek. Úžasná internetová vymoženost. Aby uspěli v milostném vztahu, nechají za sebe na síti jednat profíka. Samozřejmě za poplatek. Jedna se o peníze, tak je tu obrovský tlak na výkon ghostwriteru ze strany zaměstnavatelů. ( nezapomínejte, ze jsme v Americe)
Tento placeny podvod nikomu nepřipadá nenormální. Ani autorkám, ani čtenáři. Hlavní hrdinka první dva měsíce po přestěhování do New Yorku komunikuje s okolím pouze on-line, když nepočítám osobní objednávku u servírky v kavárně. A dokonce ani to nikomu nepřijde zvláštní.
Proboha lidi, kam jsme se to dostali?

Už dávno jsem pochopila, ze muj sen - seznámit se s princem jako Popelka, pomoci střevíčku- asi nevyjde. Lodičky nosím výjimečně, kdybych někde odložila svou běžnou botu, tak ji každý nálezce nejspíš kopne do škarpy a navíc mám nejběžnější velikost 40.
Filmy pro pamětníky taky nevyužiji, protože
upouštět nenapadne krajkový kapesníček na zem v dnešní covidove době… no nevím.

Romantika je krásná věc, ale daleko s ni nedojdeme. Zvlášť v dnešní civilizované době. Naše nejbazalnejsi potřeba není sehnat něco k jídlu, ale neustále mít u sebe nabitý (aspoň) mobil a jenom nemít Éčka!

Minula doba kamenná, bronzová i železná … nastává doba internetová

Napadá mě známe pořekadlo o ohni, který je dobrý sluha, ale špatný pán. O internetu to platí dvojnásob.

10 06.11.2021

Mně přečtené mockrát. Mnou přečtené opakovaně. Chystám se číst zas a znova.

Včera jsem krmila umňoukanou mourovatou kočku, která k nám přišla bůhví odkud.
Jak hladově polykala granule určené pro “naši” mourovanou kočku (teď už jsou asi obě naše), tak jsem jí vysvětlila, jaké má štěstí, ze narazila na mě a ne na pana Šnofouse.

Tato asociace podtrhuje hluboký dojem, který z knížky od malička mám.
Perličkou navíc jsou nádherné obrázky. Vždycky jsem si chtěla pomuchlovat štěňátko z košíku na obalu.

Asi moje nejoblíbenější dětská knížka.
A Šnofouse mám vpodstatě od malička rada. Sympaticky nekladný knižní hrdina.

18 01.11.2021

Odloženo nedočtené. Strašně rozvleklé, postavy nijak výjimečné, příběh mi přišel bez jiskry…

10 31.10.2021

Němce jsem považovala trošku za suchary - až do této knihy. Musím si opravit názor. Už název je vlastně vtipem. Podtitulek je Terapie pro osvícené ženy, ale kniha má daleko větší přesah. I muži si přijdou na své a je celkem jedno, v jaké fázi partnerského vztahu zrovna jste, pobaví vás.
Autorka má slušný všeobecný přehled. Svým humorným vyprávěním neuráží ani sebe ani svého partnera.
Není to žádný hluboký literární počin, kapitoly na sebe nenavazují a neobdržíte žádné zaručené rady na spokojené partnerské soužití. Určitě si ale vylepšíte náladu.
Jak může mít nějaká mnichovanka úplně stejné pocity jako já?
U nás kniha vypěstovala jakysi podmíněný reflex. Jakmile jsem vzala do ruky tento růžový svazek, s oduševnělým párem slepic na obálce, všichni členové naší domácnosti ode mě začali zdrhat do bezpečné vzdálenosti.
Měla jsem při čtení nutkavou potřebu předčítat svému okolí úryvky nahlas, eventuálně z ničeho nic vykviknout smíchem. A to běžné nedělám.

Ovšem dá se i přiučit:
Netušila jsem že O. Wilde je autorem myšlenky: Ke šťastnému manželství patří obvykle více než dvě osoby. ( …??…. :( ?

Zajímavé je pojetí Trump x Macron, z hlediska věku manželek. V tomto případě -24 x +24…. jasné vítězství Francie

Při hledání lásky svého života ( str. 127) počítáme kvocienty: bicepsy, příjem a potenciál zdvořilého chování; zjišťujeme volnočasové aktivity, radost z práce a jestli se rád přitulí; poměření délky penisu v proporci s uměním vařit.

Tak, tak nějak …

11 31.10.2021

NE. Tak tohle určitě ne!
Dávám jednu hvězdu: Půl za odvahu. Pod toto se veřejně podepsat vyžaduje opravdu velkou náruč odvahy.
Druhou půlku za originalitu. Ještě jsem nenarazila v naší literatuře na něco podobného (naštěstí)!
Tohle dílo dokáže obrátit v hrobě Boženu Němcovou i Jana Amose.
Když se ve škole probírala přímá řeč, tak autorka evidentně chyběla. Zato když se braly vulgarismy, tak šla pilně na doučovaní.
A obsah? Každý svůj život vidíme jinak. V tomto případě bych se tím moc nechlubila. Ale chápu …. těžký život herce. Slávě je potřeba přinášet různé oběti.
Jestli muj komentář přečte nějaký majitel firmy, prosím pěkně, zvažte zda by Jana Bernášková nebyla vhodnou tváří pro vaše produkty. Je jedno jestli vyrábíte těsnění, ponožky nebo rostlinné oleje. Myslím, ze by se bez problému hodila ke všemu a veřejnost by byla ušetřena jejích dalších zoufalých literárních počinů.

17 26.10.2021

Mám rada normální knižní hrdiny, prosté nadpřirozených vlastností či roztodivných deviací.
Hlavní hrdinka si mne získala už v první kapitole svým prohlášením: “Můj život je oproti tomu nuda. Nikdo mi neumřel. Nemám žádné trauma. Nepřišla jsem ani o kočku. Máminu kocourovi je dvaadvacet. Věř mi, v mém životě není nic, co by stálo za vyprávění; už jsem o tom přemýšlela.” Taková normální Emm.

Děj příběhu odvíjí dvě linky. Ta historická je obestřena tajemstvím a napětí zvyšuje čtivost.
I když nás autorka zavede do Ameriky na ostrov v oceánu, tak ze čtení jsem měla téměř domácí přirozený pocit. Kdyby vedle v Leštině bylo místo řepkového pole moře, mohl by se klidně příběh odehrávat tam.
Knížka je o lásce. O tom, ze ti nejšťastnější najdou tu opravdovou hned, jiní až na x-tý pokus a některým za celý život není dopřána.
Hledání té opravdové lásky je hlavním smyslem lidského bytí.
A to je mottem knihy od Sarah Jio.

: „Láska není skleníková květina, neochotně přinucená ke květu. Láska je plevel, který nečekaně vyraší na okraji silnice.”

13 25.10.2021

Tak já úplně nevím..... asi jsem nesáhla po správném kousku od N. Sparkse. Ne, že by to bylo špatné, to určitě ne. Ale od tak vynášeného autora jsem čekala víc. Líbilo se mi, jak byla každá kapitola líčena z pohledu jiné postavy a kvalitní překlad.
Začátek se mi zdál hodně čtivý, uprostřed je to takové uondané a závěrečný přextremizovaný gejzír emocí můj názor nevylepšil.
Ted si prohlížím vzadu na přebalu knihy fotku autora, kde se profesionálně usmívá v elegantní kožené bundě s bezchybnou havraní hřívou nad vysokým čelem a nějak mu tu dokonalost nemůžu uvěřit.

10 21.10.2021

V jednom z rozhovorů autor uvádí, ze knihy píše slovo od slova. Každé pečlivě vybírá.
Tato titěrná hodinářská práce je určitě na textu poznat. Autor má za ni ode mne velký obdiv! Určitě vyžaduje obrovskou časovou investici. Opravdu brilantní
I ostatní naši přední spisovatele by se tu mohli lecčemu naučit.
Nevím jaké emoce má příběh ve čtenáři vyvolat? Já jsem ihned po dočtení prohlásila, ze to bylo takové milé…
Oceňuji zajímavé téma (hned jsem si googlila jestli existuje prezidentské lyceum) a věnování dědovi.
V první půlce mi trosku chyběla čtivost, takové to, když mě příběh chytí a musím otáčet pořad dál a dál. V druhé půlce příběh graduje, takže nutí číst a číst
ALE
trosku mi tam chyběla uvěřitelnost a reálnost příběhu. Co třeba vedlo najednou Báru k otočení o 180 stupňů …
Mezi řádky jsem cítila extrémní snahu mladého kluka navodit společenské drama.
To mi připada opravdu milé.
Časem se autor určitě ke špetce skutečného napětí propracuje. Máme se do budoucna na co těšit.
Vychází nová česká spisovatelská hvězda. HURÁ!

9 20.10.2021

Krásně zpracovaná kuchařka. Neobsahuje žádné kulinářské zázraky, všechny recepty jsou známé, ale názorná, logická. Pro začátečníky ideální. Oceňuji na konci vysvětlení chyb při pečení.
Jako první zkusím zázvorový sirup - ideální do tohoto období.
Jedna z knížek, kterou doufám ocení i další generace, až ji po mne podědí.
Já chovám ke zděděným kuchařkám téměř posvátnou úctu.
Tuto jsem dostala jako dárek k narozeninám od sestřenice.

13 19.10.2021

Úžasná kniha! Jedna z nejlepších, co jsem za poslední dobu četla. Sympatická hlavní hrdinka, lidsky popsané životní zlomy, logické jednání i úvahy. Ze závěru vyznívá přirozený optimismus.
Celkový dojem podtrhuje bravurní překlad.

19 13.10.2021

Když roku 1719 napsal D.Defoe Robinsona, zrodila se jedna z celosvětové nejznámějších knih ( Bibli a Korán nepočítám). Robinsona Crusoe zná téměř každý a myslím, ze to patří k základnímu vzdělání.
Já jsem kdysi četla přesně tuto verzi. Moc se mi tenkrát nelíbila, ale jinou ve školní knihovně neměli.
Teď jsem poslouchala v audioverzi, bohužel pouze úryvky, v podání jednoho značně naštvaného šesťáka, který četl v rámci povinné četby. Kvalita audioverze odrážela čtenařovu nechuť. S nadšením vždy pouze knihu zavřel a šel dělat příjemnější věci, třeba shánět kočky vyvalující na TikToku oči nebo třepající tlustým břichem.
Ještě, ze ty češtinářky máme!

25 11.10.2021