Dámaskloboukem komentáře u knih

Tohle je šupec.
Aspoň pro mě - detektivního zelenáče.
Do napětí spadnete už v druhé větě. (Ta první je popis data, hodiny a místa děje).
Děj je líčen hodně úsporně. Není tam ani věta, ani slovo navíc. Krátké svižné kapitoly.
To je spisovatelský dar.
Zkoušela jsem audioknihu v podání Jakuba Saice. Povedené.




A teď se musím přiznat, ze jsem to vypla asi u 6. kapitoly.
Hrozně jsem se bála.
To je důvod, proč nečtu detektivky a psychothrillery, v televizi nemůžu sledovat horory a do kina chodím pouze na komedie.
Ono mě to strhne, to jo, ale pak ty následky.
Naposledy jsem se omylem v televizi zadívala na film o dívčích punčochách ze staré Anglie. Vyklubala se z toho detektivka a já jsem se následující tři dny bála jít v noci po tmě sama na záchod.
A kam se hrabe v násilnostech, množství krve a pachatelově vynalézavosti, detektivka z viktoriánské Anglie na současného Chrise Cartera!

39 29.05.2022

Novela je pro mě představitelkou jakéhosi hodně abstraktního umění.
Je psaná “er” formou a děj se posouvá přískoky pomocí náhodných krátkých myšlenkových pochodů: od kocoura k horám, od hor k rodičům potom k drinku, dál k popisu osob v klubu…
Zkoušela jsem audioknihu.
Neoslovilo mě to.

Takové knížky čtu ráda, protože se mi líbí. A co se mi líbí, doporučuji všem okolo.
Logicky.
Vztahy řešíme všichni a pořád. Kdo je neřeší, že?
Přijde mi přirozené, si o nich něco načíst a třeba se i poučit.
Jak praví klasik:
“.. i skladník ve šroubárně si může přečíst … “

Tak proč by si nepřečetl něco takového, že?

A tady moje teorie ztrácí logiku, protože když něco z tohoto soudku doporučím svým kamarádům (nejen z naší šroubárny), tak mi záhy nakvašeně oznámí, že se to absolutně nedá číst, protože je to o ničem.

Ztrátu logiky v mé teorii vysvětlila psychologie. Mužský mozek nechápe, neumí a nepotřebuje se pořád zaobírat city, pocity, emocemi, náladami, myšlenkovými pochody. To je prý typické pro ženy.
Asi je.

Proč to píšu zrovna pod tuto knihu?
Ač majitelka, z tohoto pohledu, typicky ženského mozku, mi tady toho babrání v pocitech hlavní hrdinky přišlo přespříliš, někdy až na hranici únosnosti.
Na několik logických nesrovnalostí, které jsem objevila, má daný žánr snad i nárok.
Docela mi vadilo neustálé omílání toho, že nejvíc sexy je u chlapa zadek (po něm stehna a ohryzek :)
Já jsem ještě nikdy nekoukala žádnému chlapovi po zadku. Budu to muset zkusit, evidentně o hodně přicházím.
Ale nechci knížku pomlouvat, protože mě strhla.
Ke čtení jsem se vracela každou volnou chvilku. Při čekání na autobus, dvě zastávky v tramvaji, než se uvaří “al dente” těstoviny k večeři. (špagety nakonec vyběhly na sporák, jak jsem se začetla)
Líbí se mi i obálka. Což je u tohoto žánru, v mém případě, spíš výjimka.
Ale Van na focení zapomněla brýle a ani ty vlasy úplně neodpovídají popisu a Aiden je na obálce chudák nějaký pohublý.
Moc se povedl název knihy v češtině. Jednak ve vztahu k příběhu může mít několik významů a hlavně je mnohem lepší, než název v originále.

Sečteno podtrženo - knížka je pro opravdové fajnšmekry daného stylu.
Tohle žádný šroubkař (skladník ze šroubárny) neocení.

10 29.05.2022

(SPOILER) Duchařinu moc nevyhledávám.
E-knihu jsem si půjčila na základě nadšeného komentáře tady na databázi, protože z něj nevyplývalo, že tam budou nadpřirozené bytosti:)
Zpočátku mě to moc nebavilo.
Zdlouhavé popisy všeho možného, které u mě nic moc neevokovaly, ne úplně sympatičtí hrdinové. Zdálo se mi málo přímé řeči a pořád dokola omílané v jak težké životní situaci hlavní hrdinka je.
To mě spíše iritovalo, místo aby vzbuzovalo soucit.
U čtení mě udržel příběh.
Ten je dobře vymyšlený od začátku až do konce.
Říkala jsem si - obsah je na 5 hvězdiček, forma tak maximálně na 2.

Jak se postupně neplánovaně sbližovala hlavní zachránkyně s mladým architektem, i když věděla, že musí zpět do svého původního života s matkou a spolehlivým přítelem a …

…a tak došlo i na emoce.

SPOILER:

Má nejdražší lásko,

jak mám najít slova, abych promluvil k někomu, kdo není z mého světa? Jak mám najít myšlenky, abych utišil svou vlastní kypící mysl, když se snažím pochopit, co jsem včera v noci spatřil? Byla jsi tam a pak jsi byla pryč. Jako by ses rozplynula do noci, jako by světlo úsvitu uhasilo to tvé. Popravdě nemohu vyjádřit, jak hluboce mne setkání s tebou změnilo. Vím jen to, že větší část té změny nenavodilo tvé magické zmizení, ale tvá mnohem magičtější přítomnost. Celým svým srdcem doufám, že ji ucítím znovu, a s tou nadějí píšu tyto nedostatečné řádky, abys věděla, že máš mé srdce, navždy,

Samuel



To dostalo i mě - životního realistu.



Připomnělo mi to: … jsi tak blízko a přitom tak strašně daleko …

12 29.05.2022

Kupodivu se mi tato edice knih = divadelních her, čte dobře.
Ani nevím proč, jsem sáhla po té nejznámější - Pygmalion. Před očima mi při čtení běžela My fair lady. Hlavně, jak se do úmoru Líza učila správně vyslovovat : The rain in Spain stays mainly in the plain.
Možná, že toto filmové zpracování je známější než původní knižní předloha.
Na tom má největší zásluhu skvělá Aundrey Hepburn, která všechny ostatní herce po právu zastiňuje.
Mně osobně se v tomto provedení nelíbil profesor Higgins.

Pygmalion je o kráse čistoty rodného jazyka.
To je její hlavní motiv.
Dále se jemně dotýká úcty člověka k člověku.
Kdy jakékoli snahy o “ zkvalitnění” nebo “ polidštění” svébytné osobnosti většinou končí fiaskem.
Každý má právo být sám sebou, hrát život s těmi kartami, které mu byly rozdány a ve své přirozené podobě se většinou cítí nejšťastnější.
Životní štěstí se nedá pojistit inteligencí, správnou mluvou ani sociálním postavením.
V tom mi Pygmalion trosku připomíná Růže pro Algernon.

17 23.05.2022

Tohle se mi opravdu líbilo. Viktorianská Anglie, nekomplikované romantické čtení a hlavně 100% záruka šťastného konce.
Navdavkem jsou u tohoto dílu ostrovtipné přestřelky mezi hlavními hrdiny. Skvělé.
Už jsem to četla podruhé.

14 18.05.2022

Tak prosté, tak obyčejné a přitom tak hluboké a nadčasové.
Z knížky je znát, ze si zamyšlení autor připravoval pro svoje kázání.
Už v názvu knihy je hluboká pravda.
Jak tvrdí místní vyhlášená dětská psycholožka, do školy ( školky) nechodime proto, abychom se naučili, kolik je 1+1 a jaké i/y kam patří. Hlavním přínosem těchto zařízení je sociální zdokonalení jedince a nalezení správného místa ve společnosti.
V zásadách, které se Fulghum naučil ve školce a jsou vypsány na začátku této malé knížky, se beze zbytku shodneme.
V čem se s autorem vůbec neshodnu, je to, v co každý z nás věříme. To je taky vypsané na začátku.
Přesto si touto knihou získal Robert Fulghum muj respekt. Kéž by to samé ( vzájemný respekt) byli schopni cítit k sobě lidé, věřící každý v jiné učení…
Hned by bylo na světě lépe.

18 18.05.2022

Kniha je doopravdy o chovu koz. :)To jsem skoro nečekala.
Jsou tu plemena, zásady chovu, nemoci, užitková hodnota - maso, mléko, kůže a co s tím.
Já jsem hledala odpověď na specifický chovatelský problém - jak s genderove nevyrovnanou kozou a nenašla jsem. Jinou “kozí” knížku v knihovně nemají. Zkusila jsem i internetová chovatelská fóra, ale to je taky slabota.
Mám dvě kozy. Každou jinou. ( když toto prohlásím v nové společnosti, vždy sklidím obrovský smích:)
Moje rohaté čtyřnohé kozy bez sebe neudělají ani ránu. Jedna začala v březnu na pastvě rodit a ta druhá tak zoufale volala o pomoc, až mě zvedla i s covidem z postele. Když jsem se priplouzila na louku, rodící koza se zmítala v porodních bolestech. Opodál stálo asi deset cyklistu, kteří to show lačně pozorovali, doufajíce, ze natáhne kopyta.
To mě namíchlo. Oprášila jsem zbytky vědomostí z porodnictví a porodila 3 poměrně velká kuzlata.
Nato čumilové zklamaně odjeli,protože smrt se nekonala.
Koza se po porodu rychle vzchopila a začalo to.
Jediné komu ochotně dá napít je kozicka. K dalším dvěma malým kozlíkům se začala chovat macešsky. Když se přiblížili, tak si čichla k ocasku, tím poznala, kdo to je a jak to byl kozlík, nabrala ho na rohy a odmrštila dva metry daleko, nebo ho za ocásek zvedla zubama a odhodila pryč. Ohromě se u toho bavila, jak je prozíravá.
A teď co s tím?
Kozliky samozřejmě krmime z lahve.
Nejdriv mi poradili, ze musím kozu chytit láskyplně kolem krku a hodně ji chválit, že jim dá. Moc to nefungovalo. Pak už chválila celá rodina nastoupená do šiku, já jsem koze i zpívala do ouška, ale pořád je chudáky malé kopala.
Na internetu jsem se docetla, ze je potřeba kuzlata od kozy oddělit, aby na sebe viděli. Matka bude tak tesknit po kozicce, ze nakonec přijme i kozliky. To jsme zkoušeli týden. Koza nepovolila. Nejúčinnější je nakonec “lopatková” metoda. Koza si stoupne jako při dojení, dostane něco moc dobrého na zub ( suché pečivo nebo pšenici) a jak začne odhánět lačně sosající kozliky, dostane lopatkou po kýtě. Po čase už stačí, když na ni zvysim hlas a lopatku jí ukážu.
Když skončí tato téměř divadelní scéna, matka koza popojde kousek dal, stoupne si naprosto nehnutě a přivolá kozicku, aby se mohla napít. Stará stojí jako socha, jen očima po mně posměšně loupe, jestli vidím, jak umí byt vzorná, když chce.
Tak jí vyhrožuju, že půjde do klobás, ale jako býložravec pravděpodobně neví, co to znamená - uzenina.
Minuly týden poranila rohem druhé koze vemeno. Asi jí závidí, ze taky dojí. Tak jsem je oddělila. Jenomže ony bez sebe nemohou byt. Jedna se snazila vylézt oknem z chlívku za tou druhou. Ta zase pro změnu začala bourat ohradku z velkých plotovych dílců, aby mohla zpátky do chlívku. Řvaly u toho tak, ze jsem dostala strach. Když ne z ochránců zvířat, tak minimálně ze sousedů.
V práci to kdosi uzavřel, že nemůžou byt bez sebe, ani spolu, že možná mají speciální kozí lesbické sklony. Tak nevím.
Pokud se někdo vyznáte v kozách, tak se mi, prosím, ozvěte.
PS: těch čtyřnohých :)

13 18.05.2022

Se vší úctou ke skořici, tohle mě moc neoslovilo. Líbí se mi název a obrázek. To je asi všechno. Autorka není dobrý vypravěč, příběh mě nestrhnul. Psychologické nástiny hrdinů dost pokulhávají a vše dokonal dost zvláštní překlad - viz. 100x “Holčička”
Kdyby tak někdo věděl, co to jsou “zeleninové banány” …

O dva dny později:
Zeleninové banány opravdu existují!
Upozornil mě na to uživatel Heavy66.
Jmenují se Plantain a užívají se k tepelné úpravě. Myslela jsem si, ze se výraz objevil v knize jako chyba autokorekce a mělo tam být zelené banány.
Muj přehmat mě vlastně potěšil.
Poučila jsem se o Plantainech. Až budu příště zase pochybovat, tak to radši hodím do Googlu.
Hlavně jsem zjistila, ze to, co si tady napíšu opravdu někdo přečte.
Děkuji Heavy66!

10 13.05.2022

Nelze zjistit náklad v jakém kniha vyšla.
Tzv. sladká nevědomost.
Knížka není špatně napsaná.
Ale je naprosto k ničemu.
Nikdo z nás, kteří jsme ji dostali v rámci odborného sjezdu ji nepřečte. Nejde to a všichni jsme to rychle pochopili. Kdo by pročítal několik stovek krátkých životopisů lidí, jejichž jméno mu nic neříká.
K čemu je dobrá kniha, která se nehodí ke čtení?
Asi 30% z obdarovaných ji ihned po obdržení vyhodilo. Jako neužitečný leták z Kauflandu. Doufám, ze ji aspoň uklízečky dají do papíru.
Já jsem ji nevyhodila, ale zdarma ji nabízím event. zájemci. Zatím může sloužit k podložení něčeho nebo k zatížení rostlin při lisování. Podobných odborných skvostů mám víc.
Důvody proč taková díla přicházejí na svět jsou dva. Autor má čárku za odbornou publikaci a ještě si udělá “oko u šéfa”, který mu k načechrání vlastního ega rád napíše předmluvu.
Není vám líto stromů pánové? Při vašem vzdělání??

Není to psané v duchu - příčinou všeho zla je muž a ta chytrá žena na něj vždy vyzraje.
Naštěstí.
Je to dokonce i velmi pozitivní čtení.
Přesto jsem to nedočetla.
Zjišťuji, ze každá kniha musí mít nějakou konstrukci děje, roztříděné informace nějaké členění.
Tady to autorka hází jak maltu na zeď. Až z toho vznikne jednolitá, splývavá masa, ze které nemám možnost si něco odnést.
Jak názory a rady povídá na svých sezeních, která mimochodem mohou být docela zajímavá, tak to hodila na papír a vydala.
Škoda.

7 10.05.2022

Na knihu se podíváte a podle obrázku hned víte o čem to je, kdo jsou hlavní hrdinové a vpodstatě i jak to skončí.
Ale to vůbec nevadí a rozhodně titul stojí za přečtení. Autorka píše hodně lehkým perem, čtivě a používá zábavná přirovnání.
Mimo hlavní linie příběhu se dostane i na vinu/nevinu na to, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka, na hledání životní osudové lásky…
Mně se líbilo, jak se mezi dvěma lidmi utvoří úplně jiný druh vztahu, když jediným dorozumívacím prostředkem jsou písemné vzkazy. Ona je otevřenější a On spíše rezervovaný. Oba jsou hodně upřímní, protože napsat, je mnohem lehčí, než to samé říct do očí.
Na závěr jsem si užila, vzhledem k více tématům příběhu, multidobrý konec. Není nepřirozený ani přeslazený.

Kuli dobrým koncům mám tento druh literatury tak ráda.

31 08.05.2022

Málokdy si u čtení řeknu: “wow, to je přesně ono, to je tak ze života! “
Moje poslední “ wow” patřilo tomuto autorovu výroku:
„ Když mi nechceš ublížit, nedělej, prosím, co mě bolí. A když mi chceš dělat, co mě bolí, nediv se, prosím, že pak odcházím. ....pochop, že potřebuješ někoho jiného... Kdo v tvém ubližování uvidí lásku... “
Je z autorovy jiné knihy (Sami) a použila ho ve svém komentáři moje oblíbená uživatelka majáček, které tímto moc děkuji za skvělý tip na autora.
Tuto úvahu jsem si přidala mezi citáty.
Knihu Sami u nás v knihovně neměli, tak jsem si pujcila 250 zákonů lásky.
Moc dobre se mi čte a je taky hodně ze života.

9 08.05.2022

Knihu jsem četla před pár lety, kdy jsem chtěla zjistit co nejvíce o PAS / porucha autistickeho spektra/.
Teď jsem hledala, čím zatížit rostliny na vylisování do herbáře a vypadla na mě z poličky.
Zatím tu nemá žádný komentář.
Tak začnu.
Obsah je z jednotlivých životních příběhů různých lidí s PAS, kteří to “někam dotáhli” na profesním a společenském žebříčku.
Jeden osud střídá druhý, takže po chvilce začíná trošku nudit.
Kniha mi připomíná nějakou zvláštní delikatesu. Třeba dort, na který se s chutí dívám, tečou mi sliny, jenomže si musím nechat zajít chuť, protože mi k luxusnímu výsledku autorka nepodala návod, jak ho uvařit. Respektive jak lidé z knihy dosáhli svých životních úspěchů, co jim k tomu pomohlo, jak by se k nim mělo přistupovat, v čem bychom my ostatní mohli vyjít vstříc.

9 04.05.2022

V nových komentářích jsem nedávno narazila na stať ohledně významu snu. Autorovo sugestivní líčení děsivých nočních můr mě zaujalo.
A to hned ze dvou důvodů.
Z hlediska lidského a taky vědeckého.
Uvědomila jsem si, že ač spánkem stráví člověk +- 50% svého života, odbyli jsme toto téma ve škole REM a non REM fází spánku a jejich změnami v souvislosti s věkem. ( REM je zkratka rapid eyes movement. Pokud pozorujeme spícího člověka, tak opravdu občas začne rychle hýbat očními bulby. V této fázi spánku vznikají sny.)
Z lidského úhlu pohledu - já opravdu ráda spím.
Nenapadá mne moc činností, které provozuji radši než spaní. Jedním z důvodů jsou právě mé 4D sny. Když jsem na louce, tak po chvíli začnu i ve spaní cítit vůni květin, pokud svítí slunce začne mne pálit obličej. Ve snech pozbývám gravitaci, takže je mi neuvěřitelně lehko a ještě je tam nějak víc jasno.
V mých snech se mi prostě líbí.
Překvapuje mě, že to má někdo úplně jinak.
Co na to světový guru psychoanalýzy?
Sigmund Freud se mi velmi špatně četl. Knihu měl přede mnou čtenář, který to zajímavé podtrhl, ale ani to mi nepomohlo. Najednou jsem dala tak maximálně pět stránek a musela jsem knihu odložit a čtení proložit něčím lehčím.
Konečně jsem se tím pracně prokousala, přesto si vůbec nejsem jistá, že jsem obsah pochopila správně.
Freud pracuje s nevědomím, předvědomím, vědomím a uvolňováním myšlenek z nich.
S tím musím souhlasit.
Já k tomu cíleně využívám alfa vlny, což je krátká perioda usínání, kdy vědomí postupně ustupuje předvědomí. Pokud si potřebuji na něco vzpomenout ( sekvence čísel, heslo, mailová adresa, kam jsem dala klíče…) a vím, že tu informaci v mozku mám, jen si ji nedovedu vybavit, tak se na ni intenzivně soustředím při usínaní v alfa vlnách. Není to jednoduché. Opravdu silně, navzdory nastupujícímu spánku, se snažím vybavit si situaci, kdy jsem naposledy držela klíče nebo používala heslo…až mi to naskočí, tak se klidně poddám spaní. Po probuzení to prostě vím. Informace přešla do vědomí.
Freudova teorie snu vychází z myšlenek, které někde v mozku máme, jen jsme je nerozvinuli nebo “správně” neprožili a nevstřebali. Problém nebyl vyřešen. Některými sny si plníme přání, ať vědomá či nevědomá. Úzkostný sen, ze kterého se probudíte, souvisí s fobií, často pocházející z dětství nebo sexuální frustrací.
Pokud ve snu vidíte např. velkou bílou tygřici zavřenou v kleci, snažíte se ji osvobodit, marně a ona pouze smutně kouká… tak to neznamená, jak by se možná dalo čekat, ze v budoucnu pojedete do Afriky s ochránci přírody pomáhat ohroženým druhům…. Ale tygřice představuje někoho silného, blízkého, příjemně známého, pravděpodobně mámu, ta klec je problém nebo nepříjemná životní situace ve které uvízla a zachránce se jí snaží s tímto problémem pomoci, ale nemá k tomu adekvátní prostředky, což vede k frustraci obou…
Sen nemame vnímat jako film, ale jen jako jednotlivé, na sebe nenavazující epizody - symboly.
Freud popřel význam snářů.
Sen není to, co nás čeká do budoucna.
Sen představuje již zažité, jen nějak přetransformované.
S tím musím taky souhlasit.
Známé “nevěstu viděti” = smrt, nefunguje. Já jsem se v bílých svatebních šatech viděla už aspoň desetkrát a pořád naštěstí žiju. Nebožtíci ve snu by měli do třech dnů přinést déšť. To musela lidová tvořivost vymyslet, dokud ještě nebylo takové sucho.

Téma se mi zdá zajímavé.
Tímto přestávám líčit okolí, co se mi v noci zdálo.
Co kdyby někdo z mých posluchačů četl Freudův Výklad snů :)

12 03.05.2022

“Filip Dušička byl jako ty labutě, které jsou tak krásné na vodě, a když jsou na zemi, tak kulhají. Proměnil naši postel v ráj, v lásce byl milý a citlivý, ale jakmile vstal, když se dostal do vertikální polohy, když opustil vodorovnou polohu naší lásky, ztratil hodně odstínů. Nebyla s ním kloudná řeč a zajímal se jen o svou motorku a videohry.”

S autorkou se neshodnu. Pro mě jsou labutě příkladem té nejvěrnější lásky. Když jedna zemře, druhá je až do své smrti sama..

Přečetla jsem 15% knihy. Zpočátku se mi moc líbilo prostředí hřbitova a poměrně konzistentní dej, který jak se zdálo někam směřoval.
Pak se začalo motat páté přes deváté.
Odkládám nedočtené.

„Smrt začíná, když už nikdo o vás nemůže snít.“


Současné francouzské spisovatele mám problém číst. Vadí mi jejich zvýšená afektovanost, kterou jsem třeba u A. Dumase nikdy nevnímala.

10 01.05.2022

Američané opravdu potřebují příručku na všechno:)
To jsem si říkala u kapitol: jak si umýt správně vlasy nebo jak ustlat postel.
Ale kniha je přehledně zpracovaná a obsahuje i zajímavé rady a postřehy.
Škoda, že se mi nedostala do ruky v pubertě.

8 01.05.2022

Někoho chytila Beatlemanie, mě posedl Artur Ransome. Bylo mi něco přes 10 let a opravdu jsem tomu propadla.
S Ransomovkami jsem usinala, ráno vstavala, přes den hledala doplňující informace, zkoumala mapy a přidala v angličtině…

Začala jsem “Nechtěli jsme na moře”, ale úplně top byli asi “Trosečníci z Vlaštovky” nebo “Záhadné vody”?
Těžko říct. Každá je jiná a všechny skvělé.

Ve vedlejší vesnici je rybník a na něm několik ostrovů. Dlouho jsem si lámala hlavu, kde sehnat loďku.
Jako plavidlo nám musela stačit duše ze Zetoru, na které jsme se jedny prazdniny plavili pod nedalekým splavem.
Podařilo se mi získat starou konvici a tak jsme si i my mohli vařit čaj na ohni.
Dodnes hodně využívám lebku a zkřížené hnáty, které umím docela obstojně a rychle nakreslit. Téměř žádný můj ručně psaný vzkaz se bez nich neobejde. Lebka se buď to usmívá nebo mračí - podle potřeby.
Bylo to úžasné období a obávám se, že tak, jak mě oslnil Ransome, už se to žádnému jinému autorovi nepovede.

20 28.04.2022

Občas mám potřebu vzdálit se ze současné reality a nechám se pohoupat příběhem, který zaručeně dobře skončí. Bonusem pro mě je viktoriánská Anglie a trošku svérázná hlavní hrdinka. Při čtení slyším drncání kočárů po starobylé dlažbě, šustění dlouhých sukní dámských šatů a vidím ty honosné historické budovy.
Po dočtení jsem ráda, že patřím do společnosti, kde uzavřením sňatku nepřijdu o svůj majetek, protože připadne manželovi, ženy mohou bez omezení studovat a mají volební právo.

15 27.04.2022

+ kniha afrického autora / ČV 2022/
- špatně se shání. Knihovna ji nenabízí ani vázanou ani jako e-knihu. Nelze koupit v žádné elektronické verzi. Jediným zdrojem jsou knižní internetové antikvariáty.
+ autor má neuvěřitelné znalosti matematiky včetně její historie. Opravdu génius.
- není to detektivka ani společenský román. Což jsem čekala.
+ spíš zajímavě podaná učebnice matematiky.
- smyslem knihy jsou výpočty, teorie, důkazy. Všichni hrdinové jsou tam hlavně proto, aby to nebylo jen o matematice. Dělají číslům takové “křoví”.
+ četla jsem to s výraznou úlevou, že z matematiky už nikdy nebudu zkoušená
- knížku, i když je velmi hodnotná, pošlu dál.
I po jejím přečtení, jedinou atraktivní záležitostí z tohoto oboru pro mě zůstává jistý Pavel Zlatnický, který na základce chodil do vedlejší matematické třídy, sbíral body na olympiádách a já jsem ho kolem lyžáku v 7. třídě platonicky milovala.
Jsem holt humanitní typ - se mnou nepohne ani papoušek.

9 24.04.2022