Dámaskloboukem komentáře u knih

I když jsem knížku nepřečetla, myslím si, že je skvělá. Poslouchala jsem pouze čtené úryvky a prolistovala jsem si ji. Má obrázky, krátké kapitoly a poměrně velká písmenka. To je určitě plus pro každého dětského čtenáře.
Mě zaujal třeba nápad, ze o narozeninách děkuje dítě svým rodičům za to, že mu dali život a dává jim dárky.
Je to dobrodružná sci-fi pro děti. Z pera naší autorky. To mě obzvlášť těší, protože skvělých českých autorů máme v současné době jako šafránu.

11 10.10.2022

Námět skvělý, zpracování slabé.

Přečtení této knihy mě přimělo k cestě na Island. A rozhodně nelituji ani jednoho!

22 07.10.2022

Meisterstück

Pro mě určitě.
Jsem konsternovaná z toho, jak poměrně mladá spisovatelka dovede napsat něco tak působivého.
Tohle je přesně ten typ knihy, kdy při čtení nasáváte navozenou atmosféru, pocity a rozpoložením jste hmatatelně blízko hlavní hrdinky a samotný děj, který posouvá příběh přirozeně dál, se nějak dostává na vedlejší kolej a přestává být čtenářsky důležitý.
Je to neuvěřitelně upřímné.
Nikdy by mě nenapadlo, ze přečtu příběh o reaktivní depresi a bude se mi líbit.
Autorka nezachází do patosu, nešroubuje srdceryvné scény na max, aby čtenáři hrkly slzy do očí a sahal po kapesníku. Naopak, příběh odlehčuje vtipnými až mírně sarkastickými životními karamboly. Takže se i přes smutný obsah docela lehce čte. Kniha svým způsobem končí pozitivně. Paula najde východisko ze své životní situace. V tom tkví síla celého příběhu.
Knížka obsahuje hodnotné informace z biologie, což je autorčin obor, rozumné názory na vyrovnání se s koncem života, ale i třeba na nacisty v Německu.

Mohla bych napsat, že se jedná o kombinaci knih Staré odrůdy, Vyměnit vodu květinám a plus je tam zapůjčený Muž jménem Owe, ale to zdaleka nevystihuje podstatu knihy, která je více rozměrná, než mix výše uvedeného.

Lze dodat něco o pevnosti sourozeneckého vztahu, což je pro mě jedna z nejcennějších věcí, které mi život dal.
O tom, jak jsem dlahovala našemu kůzleti spirálovitě zlomenou stehenní kost, poté co mi veterinář řekl do telefonu, ze ho mám zabít.
Nebo, jak úžasné je spát ve stanu v Dolomitech …
Ale vedle tohoto hlubokého příběhu by to působilo dost lacině.

Celkovému dojmu rozhodně napomáhá bravurní překlad.

Knihu doporučuji.

20 05.10.2022

Po knížce jsem sáhla na základě nadšených komentářů pode mnou a hlavně proto, ze jedna z ústředních postav se jmenuje stejně jako já.
Dnes jsem náhodou narazila v novych komentářích na názor, ze autorka má zvláštní vypracecsky styl, který nesedí každému. ( komentář se týkal jiné knihy P. Stehlíkové a autorovi komentáře dlužím palec)
S tímto názorem se naprosto ztotožňuji a knížku odkládám nedočtenou.
Líbí se mi obálka, některá přirovnání jsou neotřele vtipná. Dej mi přijde podaný trosku chaoticky a opakování myšlenek zbytečné.

8 03.10.2022

Detektivku přečtu tak jednu za rok, takže rozhodne nejsem správný čtenář
k posuzování tohoto žánru.
Nalakala mě obálka, ta je moc pěkná. Příběh - ani linka z minulosti ani ta současná - mě nestrhl. Spád to dostalo až na konci. Tam to autor opravdu rozjel a dej překroutil asi šesti možnými způsoby. Možná by stačily tak 3 varianty jak doopravdy to bylo.
Nepotrebuji nadlidsky okouzlujiciho Jamese Bonda (stačí mi Mikael Blomkvist:), ale aspoň jednu sympatickou postavu bych v knize ocenila. Tady byli všichni nastíněni tak nějak divně. Buď to byli primárně špatní nebo měli nějak zvláštně pokřivený osud. Ke konci jsem vzala na milost Lauru, které jsem v závěru fandila.

Kde jakou hloupou červenou knihovnu zhltnu za 3 dny, tohle mi vydrželo na dva týdny.
Příběh neobsahuje žádné brutální popisy.
Každý večer v posteli u lampičky jsem si hodinu četla, pak knihu v klidu odložila a ani jsem neměla divoké sny.

Překvapivě moc se mi líbily autentické popisy tamní přírody. Takže zvažuji, že se do Švédska zajedu podívat.

11 29.09.2022

Patřím do tlupy fanynek Lisy Kleypas.
Píšu záměrně “fanynek”, protože její knihy není schopen přečíst žádný muž ;)
Odhaduji.
Příběhy jsou vymyšlené, v podstatě hloupé, nijak zvlášť obohacující a hlavně všechny podle jednoho kopyta, včetně erotických scén.
Ale přesto se kraaasně čtou.
Hlavní hrdinové se úžasně špičkují, po celou dobu čtení si užíváte vtipných přestřelek a vše dobře skončí - ve jménu lásky.
Nu, co chtít víc?
Nemusí každá kniha nutně vzdělávat.
Tady se mi nelíbí obrázek na obalu, ale hodně se mi líbí název. I když tedy úplně neodpovídá překlad originálu.

KOUZLO PODZIMU.

Každé roční období má své kouzlo. Pro mě - možná trosku nespravedlivě - má největší kouzlo podzim.
Kam se hrabe Zima se sněhem a Vánocemi, Jaro s pučící přírodou nebo Léto s teplými večery a posezením na zahrádce.
Na podzim mám narozeniny, podle barevné typologie jsem podzimní typ a kdybych mohla, tak se budu nezřízeně rochnit v té voňavé a krásně barevné vrstvě spadaneho listí na našem sídlišti. To jako sociálně uvedomely jedinec nemůžu, tak aspoň podzimu naddrzuji.
První známkou letošního podzimu byl pro mě kaštan na chodníku před postou v obci Leština.
Bylo krátce po dešti, chodník umyty, kaštan se leskl v odpoledním slunci, opodál jeho zelený obal s trny, sem tam list. Kouzelné, impresivní.
Tak mě napadlo, ze podzim už mě nemá čím překvapit.
A ono ouha.
Má.
Vedle zmíněné velko-obce, kde je balikovna, pekařství, dvě zmrzlinarstvi a další civilizační vymoženosti, se nachází naše malá obec, která má pouze kostel, nic moc prosperující hospodu a konzum. Já svůj život travim napůl ve velkoměste - kuli práci a napůl na venkově - kuli zachování duševní pohody.
K té intenzivně přispívají moje dvě kozy a čuník a…
Toho kaštanového dne jsem je potřebovala dostat z pastvy co nejrychleji do přístřešku. Začalo zas pršet a koza nerada zmokne.
Vždy je vodím jednu po druhé, ale ta první je ve výhodě, protoze má více času na dobroty, které jim tam nachystam.
Tak jsem z te rozumnější kozy sundala obojek s provazem s tím, ze půjde za mnou a druhou kozou do ohradky, se schovat pred deštěm. Jakmile koza pochopila význam slova “svoboda” vystrelila úplně opačným směrem. Já jsem stála s druhou překvapena na mezi a volala dezerterku zpět. Ta zvysoka kašlala jak na mě, tak na déšť. Nejdřív se vypravila na průzkum do krmíku, kde prevratila barel s vodou. Pak vyběhla ven z oploceného pozemku a po obecní silnici vyrazila do středu obce.
Já jsem honem strčila druhou kozu do přístřešku a vystartovala za uprchlicí.
Kdyby koza běžela někam kde to zná, na louku, kde ji pasem, nedivila bych se. Ona ale po asfaltce na druhou stranu. V tento okamžik jsem velmi ocenila, ze naše vesnička nemá balikovnu ani jinou infrastrukturu, a tudíž je na obecní komunikaci menší provoz.
I ten stačil.
Auta v obou směrech brzdila, troubila zastavovala. Koza si asi u třetí chalupy uvědomila, ze tady to nezná a vydala se zpět. Opět středem vozovky.
Nevím, jaké mate kdo zkušenosti s lovem koz, ale když nechce a nemá obojek, tak já naši kozu proste nechytím.
Celá akce skončila tak, ze jsem u nás na nájezdu chrastila kovovou miskou plnou pšenice, které koza nikdy neodolá a snažila se nalákat ji zpět. Kousek ode mě uprostřed silnice stála napříč koza. Blokovala provoz v obou směrech a premyslela, jestli si bude dal užívat nadvládu nad dopravní situací nebo pšenici. Zastavila dokonce i traktor s vlečkou.
Po notné chvilce naštěstí zvítězila pšenice.
Díky ní jsem kozu chytila do obojku a auta se mohla rozjet.
Kozu jsem pochválila, ze přišla, i když to ve mně vřelo. Žádný řidič mi nevynadal. Oni jsou tam chapavejsi než ti z města.
Navždy si budu pamatovat, ze koza na podzim prská (to samozřejmě vím), tudíž lehce, v tento kouzelný podzimní čas, ztrácí rozum a vydá se bez zábran i po vozové komunikaci do středu obce. Co kdyby se tam nacházel nějaký sličný kozel?

Tímto jsem se dostala - sice oklikou - k základní pointě knih Lisy Kleypas.

18 23.09.2022

Zaujal mě autor.
Kuli množství titulů v poměrně mladém věku. Tuto knihu napsal, nakreslil titulní obrázek, dle mého velmi povedený, založil vlastní nakladatelství, které vydává pouze jeho knihy. Navíc žijeme ve stejném městě. (:
Tím vším si zaslouží punc pozoruhodnosti.
Úzká knížka je hodně sugestivní zpovědí mladého muže, který částečně sociálně dozrál a pocítil potřebu omluvit se společnosti za napáchané zlo.
Tak vnímám první polovinu knihy. Tato část mě bavila méně než zavěrečná. Hlavního hrdinu neodsuzuji, spis chápu jeho sociální nevyzralost, důsledkem vykoreneni z rodiny v mladém věku.
V teto souvislosti by si čtenář zasloužil konkrétnější informace ohledně hrdinovy matky.
Podobně oklestene je černo/bílé dělení ostatních hrdinů. Babička je špatná, protože se pořad dívá na televizi, zatímco děda je skvělý, protože si jednou týdne dá s vnukem kafe.
Spis než opakované nálepkování bych uvítala rozvedeni konkrétních příkladů, abych si na osoby udělala sama svůj čtenářský názor.
Druhá polovina knihy nabízí velmi atraktivni prostředí a možná tím se mi lépe četla. Jedna kousavá poznámka pod čarou: Smrt z důvodu doma prodělaného infarktu nezadává důvod k soudní pitvě do druhého dne od úmrtí.
Souhlasím s poznatkem, ze hodně specifické pracovní zařazení musí změnit, z pudu sebezáchovy, charakter člověka.

Autor má obrovský potenciál. Pokud nesejde z nastoupené cesty, v budoucnu bez problému přestřelí hranice naší současné rozhárané spisovatelské scény.

10 15.09.2022

Krásná a hluboká.
Mandolína kapitána Corelliho je kniha o lidskosti, v tom pozitivním i negativním co toto slovo obsáhne.
Děj se odehrává v Řecku kolem druhé světové války a po ní. Ve válce platí jediný zákon - pravidlo silnějšího, které spolu s válečnými následky představuje největší zatěžkávací zkoušku toho dobrého v člověku.
Autor nás přesvědčí, ze ať se jedna o mladou dívku, která sedíc v kadibudce, premita o svém věnu nebo o předního státníka, jenž svým rozhodnutím ovlivní světové dějiny, oba jsou to “jen” lidé. Každý z nás je nejprve člověk a potom všechno ostatní.
Osudy lidí jsou popisovány s odlehčeným humorným nadhledem, což zvyšuje čtivost, alespoň pro mě - zarytého odpůrce válečné literatury. I když jsou osudy hrdinu neradostné, příběh končí optimisticky.
Kniha obsahuje spoustu informací z historie, literatury, filozofie, lékařství, politiky. Zajímavá je i po stránce jazykové.
Jediné co jaksi autorovi nevěřím, je ten kozel.
Buď to si ho vymyslel nebo mají v Řecku zvláštní druh přežvýkavců.
Naše kozy by papir nesežraly, ani kdyby na něm byly zapsány bůhvíjaké zásadní myšlenky :)

34 12.09.2022

Připomíná mi to povodeň. Rychle mě to obestoupilo, zaplavilo a smetlo. Už od první stránky. Tolik informací, názvů a faktů se těžko a pomalu čte. Náhled do myšlení člověka s poruchou autistickeho spektra je velmi zajímavý.
Je to jedinečný počin, nejen z literární stránky. Plně chápu všechna ocenění, která kniha dostala.

11 08.09.2022

(SPOILER) Ze začátku to vypadalo na červenou knihovnu, pak spíš na příběh o významu přátelství a po dočteni si myslím, že to bylo o nezvratitelnosti osudu.
S hlavni hrdinkou, která mi byla svým způsobem blízká, mám společné židovské kořeny, narozeniny jen o dva dny dřív než Dannie a stejně jako ona chci mít svůj život pod absolutní kontrolou a nenechat se vláčet emocemi. Jen teď nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Příběh je čtivě vystaven. Je reálný a přitom plný zvratů.
I já jsem několikrát prožila situaci, při které jsem si uvědomila, že ji přesně znám ze snu. Nejsou to žádné hodinové litánie, spis drobnosti, ale už se mi přesně to samé jednou stalo v jiné realitě - ve snu.
Nevím, jestli to tak má více lidí..?

U této knihy je potřeba se ponořit do příběhu a trosku opomíjet formu, která je slabší. Soustředit se na to, co chce autorka sdělit a ne, jak to sděluje.
Tím myslím podrobné popisy názvů restaurací a jídel, co si tam hrdinové dali, stejně jako pečlivý rozbor různých značek oblečení a obchodů. Tyto detaily zvyšují pro Američany, kteří si na rozdíl od nás pod tím představí něco konkrétního, autentičnost a snáze hrdinku zařadí do určité společenské třídy.
To u nás zatím není, podobné informace nepotřebuji a působí až rušivě.
Stejně tak je pro nás cizí to obrovské pracovní nasazení - kdo z nás dobrovolně stráví v práci nonstop cely víkend a bežně chodí domu po deváté večer?
Další věc, kde bychom se mohli přiučit, je jakysi národní vztah ke zdraví a nemoci.
TAM když někdo onemocní, celá rodina se semkne a snaží se ho podržet a podporovat, doprovázet na vyšetření, byt s ním.
TADY když někdo onemocní, začnou všichni okolo intenzivně hledat viníka. Většinou ( u nás téměř vždycky) se najde. Někdo ve zdravotním systému. Doktor udělal chybu nebo sanitka nepřijala dost rychle event. nemocnice se nepostarala…
Tím, jak hledáme viníka, nemáme čas být s nemocným, který nás potřebuje. Škoda…
V tom se máme hodně co učit.

Autorka asi neplánovala, ze bude kniha přeložena do češtiny.
Většinou si z knih vypisuji nějaké hluboké myšlenky, tady jsem se zarazila na str. 126
SPOILER:
“Pak nám zase něco vysvětluje. O lymfatickych uzlinách, rakovinných buňkách a břišních řetězech. Dělám si pečlivé poznámky, ale je to težké - prostě to nejde - ani já nedokážu všechno sledovat. Jako by doktor Shaw mluvil jiným jazykem - nějakým tvrdým. Ruským, možná českým.”

To si o nás myslí mladí Američané???

V čem se ale shodneme: je lepší nevědět, co nás čeká za pět let
za deset
za rok

Z budoucnosti mám trošku respekt. Skutečnost se muže odchýlit od našich představ. V dobrém, ale i ve zlém

17 03.09.2022

Půjdu proti několika stovkám nadšených čtenářů.
Mě Manon Lescaut nijak zvlášť neohromila.

Uznávám zvukomalebnou hodnotu Nezvalových veršů v našem krásném rodném jazyce.

To určitě.
Ale kvalitu formy naprosto zabil obsah.

Ať to vezmu z které chci stránky, připustím možnost alegorie, satiry, morálního upadku či ponaučení, celkový dojem mi to nevylepší.

Manon je poslána do kláštera, aby žila ctnostný život. Než tam dojede potká podobného zoufalce před vstupem do řádu a okamžitě, sotva se spatří, vzplane mezi nimi láska na celý život.
To je na úrovni prvobytně pospolné společnosti, kde se láska vždy smrskla pouze na rozmnožovací pud za účelem zachování rodu.
Čerstvě zamilované Manon ovšem nic nebrání v tom, koketovat ještě týž den s jakýmsi opelichaným bonvivánem. Ten nakonec působí ze všech zúčastněných nejvěrohodněji, díky svým zvráceným sklonům. Jsou popsané ve scéně kdy tento movitý postarší muž navléká dívce náušnice a při tom uslintává nad daným Manoninym otvorem.

Bonvivana chtějí spravedlivě ztrestat (upřímně nevím zač), když s ním hlavní hrdinka flirtuje stejně jako téměř se všemi ostatními muži. Její vyvolený jí vše a vždy odpouští, zanechaje za sebou i církevní řád, do kterého po prvním životním zklamání stihl vstoupit. Jako stín se za ním plouží jeho nejlepší přítel, protože ho miluje, pravda citem čestnějším než Manon, ale to mu není moc platné.
Návdavkem je jedna hloupá služka.
Z důvodu větší pompéznosti hlavní hrdinka v závěru umírá. Důvod neuveden. Asi se zalkla vlastním osudem.

Příběh na mě působí jako sonda do několika zvláštně pokřivených životních osudů s rysy pedofilie (Manon je 16 let) a voyerství, to vše zahalené do roušky cudného citu jménem hluboká láska.

Tak mě napadá, jaká byl vlastně Vítězslav Nezval osobnost?

Pokud mate tento titul v kánonu k maturitě - tak nevěšte hlavu - je to krátké a o tématu nešťastné lásky vyjádřené v úžasných verších se dá mluvit i “ z patra”.

16 30.08.2022

Nevím, jestli to sem mohu vůbec napsat.
Celý život žiju v hlubokém literárním omylu, že celosvětově nejznámějším knižním hrdinou je Robinson Crusoe a on to ve skutečnosti je Sherlock Holmes.
Procitla jsem letos o prázdninách v Londýně na Baker Street 221b.
Tam se nachází úžasné muzeum Sherlocka Holmese.
A je před ním fronta.
Respektive dvě fronty.
V jedné stojí ti prozíravější návštěvníci, kteří si on-line objednali vstupenku na určitou hodinu. Ti mají přednost. Ve druhé stojíme my, kteří program plánujeme jaksi flexibilně z minuty na minutu.
Postála jsem si víc než hodinu. Pralo na mě slunce, takže když nás usměvavá průvodkyně v dobovém kostýmu vpustila dovnitř, byla jsem na pokraji omdlení.
V domě známého detektiva je všechno dotaženo k anglické dokonalosti - postel, křeslo kde sedával, krb, housle, noviny na pracovním stole, spooousta dobových propriet, dále místnost dr. Watsona. Další patro je věnováno hrdinům jeho příběhů a v posledním je dobová koupelna a záchod.
Vše propojují stylově vrzající schody.
Před vstupem do známého domu se můžete vyfotit nebo zdarma nechat vyfotit s černým kloboukem dr. Watsona a typickým kostkovaným kloboukem Sherlocka.
Pokrývky hlavy jdou od jednoho turisty k dalšímu, takže pokud jste odvážnější než já a nasadíte si je na foto na hlavu, máte velkou šanci přivézt si domů nějaký světový klon vší, taky úplně zdarma.
Poplatek je pravděpodobně zahrnut ve vstupném, které není úplně nejnižší, ale i bez “všího” suvenýru, návštěva tohoto místa rozhodně stojí za to!
Když k tomu připočítám velkou sochu SH označenou štítkem: Greatest Detective - při vstupu do metra na Baker Street, českou odnož Společnosti Sherlocka Holmese, která vydala tuto knihu, je jasné, že na to D. Defoe se svým Robinsonem prostě nemá.

Já teď musím dohonit svůj čtenářský rest a něco si od sira Arthura Conan Doyla, v hlavní roli s bystrým mužem v buřince a s dýmkou, honem přečíst.
Z této knihy jsem si proto cíleně vybrala jen první a poslední povídku, vzhledem k autorovi. Ještě by to chtělo minimálně Baskervila.

7 28.08.2022

Pihovaté zrzky by měly držet pospolu.

Tak jsem odložila zášť, kterou k Sáře cítím a rozhodla se, dát jí šanci jako spisovatelce. Na Databazi jsem našla několik příznivých komentářů k jejím knihám od uživatelů, kteří to mají, podle všeho, v hlavě porovnané docela rozumně.
Z mé strany téma nebylo nejlepší volbou, protože pikantérie ze života samozvanych pseudocelebrit mě nezajímají.
Hned na první stránce je podrobný popis - jak těsně za stoupaní po schodech obemyka chodidlo schod…

Ještě jsem neviděla chodidlo zalomené do pravého úhlu při chůzi po schodech, aby tento přesně obemklo, podobně…” jak se k sobě tisknou milenci” …(teď to možná byl SPOILER, protože jsem vyzradila naprosto originální myšlenku ;)

Pak své úvahy autorka stáčí k psinci na podrážce, aby se asi po deseti stranách k výkalům - tentokrat lidským - znovu vrátila.
Tak jsem to odložila.
Bohužel.
Názor na Saru Saudkovou se mi změnit nepodařilo. Žádnou pozoruhodnou stránku ( včetně spisovatelského nadání) jsem u ní neobjevila.

18 23.08.2022

Tak jsem se po druhem dílu dostala i k prvnímu. U teto série to ničemu nevadí, příběhy na sebe nenavazují. Za mě velmi povedené. Asi se mi líbil trosku víc druhy díl. Takže pokud to čtete ve správném pořadí, máte se teď na co těšit.

19 22.08.2022

“Kuchařka”
Kdyz jsem toto klíčové slovo zadala do vyhledávače naší knihovny, našlo mi to 14 internetových stran titulů!
Tak jsem do kuchařkologie se zájmem ponořila.
Knihy psané lidmi, tak říkajíc od válu, což jsou profesionální kuchaři nebo specialisté na výživu, kteří doporučují úpravu jídelníčku dle zdravotních omezení, jsou na místě.
Jsem schopná pochopit i kuchařky z různých končin světa.
Téměř čtvrtina knih je věnována dětem: vaříme s dětmi, hravě v kuchyni s dětmi, s úsměvem s dětmi, hrníčkově s dětmi, kuchařka na dětskou party… nekteří zřejmě posíleni poznáním, ze jim vlastní dítě vyrostlo, aniž by zemřelo hladem nebo nějakou strašnou nemocí se tímto pasují mezi odborníky na dětskou výživu.
Podobně je na tom spousta našich hereček. Když už je dobrá na jevišti, tak proč nenapsat kuchařku?
Jednu takovou mám ve své knihovně. Ona nejmenovaná celebrita ji psala na sklonku života, kdy už to na jevišti nešlo jednak fyzicky, ale i psychicky a opravdu je to na té snůšce nesmyslů znát.
Nakonec kousky pro pravé fajnšmekry. Jakysi titul nabízí bůvolí křidélka a jiné speciality již v názvu. Chcete-li se jít napást na rozkvetlou louku nebo radši něco zakousnout za syrova přímo v lese? Pro oba případy existuje samostatná kuchařka. Z titulu s názvem detox na xxx (číslo si přesně nepamatuji) dní se vítězoslavně usmívá anorekticka.
Opravdu nepřeberné množství velmi zajímavých možností.
Já jsem si půjčila Kuchařku pro báječné tchyně, protože mi nebylo jasné, pro koho je kniha vlastně určena.
???Zda je to pro mladou snachu, aby věděla co uvařit a zavděčit se. To se mi nezdálo, to by se moc neprodavalo… viz vtipy o tchynich.
???Nebo je to kniha antireceptu - uvaříte tchýni jednou a má z toho takové potíže, ze víckrát si u mladých nevezme ani sklenici vody a mate navždy od otravné příbuzné klid.
???Ještě jsem zvažovala i možnost, ze knihu koupí nevěsta po svatbě a pošle ji přes manžela jeho mamince s důrazný požadavkem, ze podle toho jim teď bude vařit.

Ukázalo se, že ani jedno není ono.

Kucharka je 12 let stará a je to znát. Já jsem rozmlsana natolik, ze u každého receptu chci mít fotku finálního produktu. Tady je fotka spíše výjimkou. Recept na bábovku na titulní straně kniha neobsahuje. Zato je tam spousta jmen od koho nebo komu je daný recept určen, což jistě ocení rodina, nikoli neznámý čtenář.
Knihu si autorka napsala sama sobě a podobným nově vzniklým tchynim. Proto tam doplnila spoustu názorů - otázek a odpovědí na téma vztahy - mladí versus tchani.
Což třeba pro mě nemá žádnou hodnotu.
Co ale musím ocenit, je recept na žloutkové řezy s vlastnoručně dělaným těstem. Ve všech receptech na netu se používá kupované listové.
Rozhodně vyzkouším. Jen místo Ivy dám ghíčko a vylepším žloutkový krém.
Jestli já budu někdy bojovat o titul “Báječná tchýně” tak slibuji, ze nebudu používat zbraně jako Koprovku z masoxu s volským okem ani Heru nebo Ivu. Pěkně poctivé máslo!

10 18.08.2022

Jedná se o druhy díl ke knize Když je zivot on-line. Tento má mnohem zajímavější obálku a dá se číst i bez znalosti prvního dílu.
Autor zachovává nevšední styl vyprávění.
U prvního dílu jsem si občas myslela, ze je psaný za sponzorskeho přispění společnosti Sazka a.s. ( není :)
Tady by pro změnu zaplesal nejeden evoluční sexuolog.
Hlavní hrdina Denis se z multimilionáře stává navíc ještě multi…
Ale on za to v podstatě nemůže, jak si s ním ten život pohrává :D

7 18.08.2022

Začala jsem omylem druhým dílem, ale nevadilo to.
I tak mě mrzelo, jak stránky rychle ubíhaly.

19 14.08.2022

Je to blog, tváří se to jako blog a nemá potřebu hrát si to na knihu.
Což oceňuji.
Dále se mi líbí název, předmluva, fotky na začátku, varování čtenářům. První povídka/příspěvek je nejhumornější a předposlední krásně dojemný.
Autorka užívá inteligentní, společensky široce přijatelný typ humoru.

Titul jsem zhltla za jedno odpoledne, kdy mě na prodlouženém víkendu s rodinou skolil zákeřný břichabol. Všichni mi nosili černý čaj s medem a citronem, mamka mi na čelo přikládala rty ve snaze zjistit, jestli mám teplotu. Jako když jsem byla malá.
Když odešli za lázeňským životem, tak jsem četla. Občas jsem vykvikla smíchem a to mému rozbolavělému břichu nedělalo moc dobře.
Na svazek jsem narazila v ideální dobu, nic složitějšího bych v tomto stavu nedala.

Taky si občas připadám trapná, blbá a nesportovní, ale už se to nesnažím změnit. Spíš věnuji svou energii úspěšnému zakamuflování nelichotivých faktů.

11 13.08.2022

Nebažím po elixíru Nesmrtelnosti - to zoufalství, kdyby všichni kolem mě umřeli, jen já pořad žila.
Elixír Mládí bych aplikovala velmi opatrně max. jednu kapku za účelem celkového liftingu, v obavě, ze by mě to nejen omladilo, ale i hodilo zpátky o par let a já se zase musela učit a dělat zkoušky.
Zato elixíru Spokojeného manželství bych si dala velkou štamprli a pro jistotu ještě nášup.
Jak praví tato kniha, žijete-li ve spokojeném vztahu, máte nízkou úroveň vnitřního stresu, nízký tlak a tep, výborné biochemické parametry, což vám zaručí šťastný, delší a chorobprostý život.
Rozumy o vztazích čerpám ze seberozvojové literatury.
Partnerský vztah je něco, jako pokojová rostlina. Pokud chci, aby vzkvétala, musím se o ni patřičně a trvale starat.
Zkoušela jsem to okřídleným
“láska prochází žaludkem”. Nastudovala jsem několik kuchařek a začala vařit a hlavně péct.
Výsledky se dostavily brzy. Už za měsíc mě milovalo asi o 5 kg živé váhy víc. Ovšem došlo mi, ze když budu pokračovat, tak budu záhy zase sama, protože ho skolí nějaká kardiovaskularní nemoc a mě obviní z pokusu o úkladnou vraždu.
Tak jsem radši zvolila tituly:
Láska, vztahy a přátelství
Jak na muže
Recept na dokonalou manželku
Příručka skutečné ženy: jak se poprat se životem
Nebýt mého muže byla bych šťastně vdaná
apod.
Sice jsem se pobavila, ale nikam mě to neposunulo.
Pak jsem objevila Ameriku.
Jak mi mohlo nedocvakvout, že tou nejlepší ingrediencí každého vztahu je skvělý sex?!
Knihy typu: Můj tajný deník, Vědomá prostitutka nebo Tantrický orgasmus pro ženy mě v tom utvrdily.
Sexuálnimu povznesení jsem se věnovala dost důkladně. Nakoupila jsem několik souprav krajkoveho prádla, protože s bílými kalhotkami bavlna-elastan původem z tržnice, to nemůže spravit ani Dřep bohyně Issis.
Upgradovat potřebovaly i plavky. Když jsem je vybírala, ne příliš ochotná prodavačka vytáhla jedny s leopardím ( možná je to zebra) vzorem, s leskem a prohlásila, že jsou hodně odvážné a neví, jestli se v nich budu cítit.
Odvážné plavky - to je přesně ono. Připadala jsem si konečně jako žena - vamp.
Doma jsem v nich napochodovala a snažila se zaujmout partnera ležícího na gauči a zírajícího do iPadu. Žádná reakce.
Tak jsem tu něčím bouchla, onde něco přemístila, smetla z gauče neexistující nepořádek. Opět nic.
Spása přišla ve formě nečekaného příbuzného.
“ Máš nové plavky, ze?”
Nic lepšího jsem si nemohla přát.
Téměř teatrálně jsem spustila jak je milý, všímavý a že všechno nové hned odhalí
Můj výstup ho asi překvapil, tak ještě dodal:
“ Hm, jsou pěkné”
“ Po babičce, co?”
-/-/-/-/-/-
Takže vím, že o partnerských vztazích stále nic nevím.

Titul jsem si objednala domu, hned po dočtení z knihovny půjčené eknihy.
Není úplně čtivá, odkládala jsem ji. Občas se myšlenky opakují, nepotřebovala bych jména autorů všech substudií. Dost mě bavily psychologické testy. Knihu s pozitivním přístupem k partnerským vztahům postavím
na čestné místo do své knihovny a budu z ní čerpat. Doufám, že nebudu sama. ( kdo z ní bude čerpat)

24 12.08.2022