danče komentáře u knih
Četla se dobře to je fakt, ale už jsem to chtěla mít za sebou. Téma surové a bolestivé. Cítila jsem bezmoc, lítost a vztek, a protože čtu převážně před spaním, tak se mi usínalo špatně. Mrazivé čtení až nakonec ten oheň trochu zahřál, Dobře jim tak. Skvělé paní Mornštajnová.
Četla se mi dobře a donutila mě k zamyšlení, jsem za to moc ráda.
Skvělé, uvěřitelné, místy smutné, ale asi to stálo za to.
Zajímavé téma, dočetla jsem dokonce, ale šlo to ztěžka. Někdy byly holky dost nemilosrdné.
Moc se mi kniha líbila, těšila jsem se vždy na Ditu i Elu, na jejich obyčejně neobyčejné a inspirující přátelství.
Skoro rok, možná víc jsem jsem se těšila na novou "Váňovou" ! Vždy mě někam zatáhne, tentokrát do zákulisí jedné hospodské kuchyně a do kusu života jedné rodiny. Bavilo mě to, dobře se četlo a vše jsem jim věřila, i na tu držkovou jsem dostala chuť. Když bych se dobře rozhlédla, určitě na nějakou Lauru narazím, ale teď už aspoň vím, že si mám dát pozor :) Paní
Váňová, chci si pořídit novou knihovnu, můžete psát dál, bude tam místa dost.
Pěkný, místy smutný příběh tří generací žen jedné rodiny. Každá si svůj kříž nesla v jiné době, každá se s ním vypořádala jinak. Svým stylem vyprávění a vykreslením postav mě autorka vtáhla do děje, dá se říct až do jejich kuchyně. A já tam s nimi pobyla ráda.
Čekala jsem, až bude v naší knihovně volná, dychtivě jsem se začetla, místy to "drhlo", ale dočetla jsem. Uběhl krátký čas, chci napsat komentář a musím vzpomínat o čem vlastně byla. Takže asi tak.
Neznala jsem autorku, četla jsem s ní rozhovor, tak jsem si ji vyhledala. Kniha ze života, četla se dobře.
Autorku mám ráda, na knížku jsem se moc těšila, ale .... při čtení první a pak i u třetí povídky, jsem zjistila, že čtu podruhé jedno a to samé. Což jsem vůbec nepochopila. Povídku Holčičky jsem se musela donutit přečíst dokonce. Byla jsem, jak to říct slušně, zhnusena, ale pak jsem si řekla dobré vědět a dávat si pozor na podobné hnusáky.
Ještě jsem od autorky nic nečetla, ale kniha se mi hodně líbila. Jeden okamžik, kdy se Blance naskytla příležitost, sice trochu nefér, poskočit v kariéře, spustil tragédii jedné rodiny. Na jedné straně nepotrestaný zločin, na straně druhé potrestaná celá rodina, včetně později narozené Bohdany a její náhradní matky Běly. Klidně bych si dokázala představit pokračování.
Sice jsem Člověk Gabriel ještě nečetla, ale kniha Dcery si mi prostě líbila, i když se mi nečetla lehce, takže teď se těším na tu první.
Detektivka, to snad ani neé. Příběh jedné líné psychopatky, která ničí životy lidí kolem sebe. Pro mně začátek zbytečně zdlouhavý, tušila jsem závěr, ale jinak to šlo.
Knížku jsem si koupila jen tak mimochodem ve výprodeji za pár korun. Tak jsem k ní ze začátku i přistupovala, říkala jsem si "málo peněz málo muziky". Opak byl pravdou úplně mě dostala.
Byla jsem zvědavá na rozuzlení, tak jsem ji dočetla, ale v knihovně mi nezůstane.
Byla jsem plna očekávání, ale nedá se říct, že by bylo naplněno. Trochu páté přes deváté, za mě nic moc.
Autorku mám moc ráda a svou náklonností jsem "nakazila" i své okolí, moje děti ví, že pod stromeček chci novou Váňovou. Já hlupák, no jak to mám říct, nenadchla, ale ani neurazila. Nemohla jsem se " začíst" jak jsem u autorky zvyklá. Snad až na konci se to rozjelo. Přesto nelituji a těším se na další!
Asi "nejošuntělejší" knížka v mé knihovně, byla to moje nejoblíbenější knížka dětství a když mi bylo ouvej, tak jsem se k ní vracela, proto je asi taková je :)
Přečteno jedním dechem, krásná kniha která mi mimo jiné ukázala, jakými malichernostmi se někdy zabývám.