Dandy1 komentáře u knih
Na můj vkus tu bylo moc popisů bitev. Ale to se dalo čekat. Viktor tento díl hezky oživil.
Je to jedna z knih, kterou odkládate neradi. Popis 11. září se mi vryl do kůže. Úplně ožili moje vzpomínky na ty události. Možná je tento příběh pro někoho i skutečností... Bohužel, před pravdou se utéct nedá.
Je to zdařilé dílko na motivy jak chudá dívka ke štěstí přišla. Jako oddychovka super.
Ježíš to zase končí v nejlepším. Jak dlouho budu muset čekat na další dil, abych věděla jak to skončí. To zase spoustu věcí zapomenu a budu mit opět problém se začíst. Proto jen 4*
Začátek je výborný. S přibývajícím počtem mrtvých můj zájem upadal. Konec je opravdu překvapivý. Jako by byl spisovatel sám psychiatrický pacient. Jinak by to nemohl vymyslet.
Je to moje první setkání s Mankellem. Psát rozhodně umí. Děj této knihy je na mě ale moc pomalý a ponurý. Postavy v knize jsou pro mě nereálné. Nebavilo mě to. Dala bych jen dvě hvězdičky, ale za styl dávám ještě jednu.
Tuhle knihu si vezmu do fitka. Je tam dobře popsána technika cvičení včetně dýchání při něm.
Tato kniha neodpovídá zdravým trendům. Určitě se nebudu cpát uměle vytvořeným proteinovým kokteilem, místo přirozené stravy. Navíc nadbytek bílkovin ničí ledviny. Sacharidy potřebuje pro správné fungování mozek. Takže tudy cesta opravdu nevede.
Na této knize není nic logického. Konec je sice nečekaný, ale vážně blbý. Takhle by se snad nikdo normální nezachoval.
Za mě je tato kniha od Jodi o něco slabší než ostatní knihy. Možná je to tim, že na téma rasismu jsem už toho přečetla hodně.
Tady mě bavilo číst i popis bitev, které se odehrávaly. V jiných knihách je často přeskakuji.
Nejsem fanoušek sci-fi ani katastrofických knih. Ale tohle mě bavilo. Prolínání různých časových období je zajímavý nápad. Náhled do budoucnosti v Burešově podání se mi líbil.
Druhý díl je stejně dobrý jako ten první. I když je to pro mládež, mě to prostě bavilo. Takový pěkný návrat k pohádce, kde dobro vítězí nad zlem.
Obsahuje kvalitní sestavu cvičení pro kondici.
Klobouk dolů před prací týmu MFS. Tahle kniha je ale drsná. Nad ní mě přepadla marnost pomoci. Kromě pár případů není zpětná vazba zda pacient po propuštění mohl žít plnohodnotnė. Afgánci si neváží života svého a ani svých dětí. Tak to na mě působí.
*Lidi si nevybírají do koho se zamilují. Vybírají si jen to, s kým v životě budou.*
Tuhle knihu jsem si opravdu užila. Colleen Hoover umí dokonale popsat co člověk cítí. Ať je to muž či žena.
I když nejsem fanoušek fantasy, tuto knihu jsem přečetla za den. Prostě jsem musela vědět jak to dopadne. Určitě si přečtu i další dily. V epilogu mě dostalo poznání, že kniha vznikla pro syna, aby mu dodala sebevědomí při jeho drobné postavě. Protože spousta rodičů si vymýšlí příběhy pro své děti. Ale málokdo to dokáže tak krásně jako John Flanagan.
Přečetla jsem 120 stran a vůbec mě to nechytlo. Knížku odkládám. Ne, že by byla špatná, ale má tak pomalý děj. Jsou tam i nějaké pěkné myšlenky. Ale raději jdu číst něco, co odsýpá.
Z knížky mám rozporuplné pocity. Kate mi byla velmi nesympatická, bohužel až do konce. I přes její postupnou proměnu.