Dandy1 komentáře u knih
Autor poutavě dokázal popsat množství životů, jejich každodenní starosti a také různorodý přístup rodičů. Moc se mi líbilo, že tady láska nesouvisí s tělem, ale s duší.
Follet prostě umí psát. Jeho postavy jsou povahově velmi různorodé. A děj je napínavý až do posledniho písmenka.
Na čtyři dny jsem odjela a už se ke knize nevrátím. Přečetla jsem 124 stran nezáživných drbů a na to rodinné tajemství už kašlu. Jdu číst něco, co by jelo v každém případě se mnou.
Je to celkem napínavé. Ale ten konec se mi nelibil. Tolik mrtvol snad nebylo zapotřebí. Nejvíc mě štvaly neustálé odkazy na jiné knihy a filmy. Jeden, dva by stačil.
Tato kniha realisticky zobrazuje jak jsme závislí na zdrojích energie a potravin. Bohužel jsme od přírody natolik odpojeni, že bychom bojovali o přežití. Je to jedna z mála katastrofických knih, která popisuje i rozklad zdravotní péče.
Tato kniha je stále aktuální. Ebola je strašákem pořád i po dalších 20 letech od vydání knihy. Konečně jsem si mohla udělat skutečný obraz o průběhu onemocnění. Velké dík patří všem, kdo se nebojí s tímto drakem jakkoliv bojovat. Ať klinicky nebo při výzkumu.
Většinou knihy začínají docela nudně, ale s přibývajícími stránkami nabírají spád a napětí. Tady je to bohužel přesně naopak.
U této knihy čas plyne pomalu. Žádné napínavé a dramatické chvilky nečekejte. Celou dobu jsem si říkala, že na téma otroctví byla napsána spousta lepších knih, dokud jsem nepřišla na to, že je to podle pravdy a hlavní hrdinka opravdu žila.
Kniha je jako popis dané doby. Příběh je ochuzen o dialogy a myšlenkové pochody hlavních postav. Proto mi nikdo z knihy k srdci nepřirostl.
Tohle je opravdu pro mládež. Námět dobrý, ale zpracování povrchní.
Čtete ten stejný příběh, ale tentokrát z pohledu Deana. A vůbec vám nepřipadne, že víte, jak to skončí.
Strašně mi vadilo, že se to odehrává v Sofii, která v Polsku opravdu není žádná. Je to jako kdybychom psali o New Yorku v Mexiku.
Četla jsem ji hodně dávno a byla to jedna z mých prvních knih, kde se prolínalo více dějových linií, které se nakonec spojí v jednu. Určitě patří k těm knihám, co formovaly mou lásku k nim.
Drsný příběh cestovatelů, kteří se nedali odradit od svých plánů. Jejich prožitky jsou různorodé. Nakonec měli štěstí. A já přemýšlím nad zoufalstvím rodičů, kteří žili dlouhou dobu v nejistotě zda jsou jejich synové ještě mezi živými.
Dokázal, že to jde. I v zimě. Ale kdyby se tak rozhodli žít všichni, nebylo by dost dřeva ani jídla pro všechny. Jeho myšlenky jsou poselstvím k zamyšlení, jak hospodaříme se svými zdroji, svým časem....
Je to krátké shrnutí zdravého životního stylu. Kdo se o něj zajímá, tady nic nového nenajde. Ale čte se to dobře.
Ani jsem nedočetla. Jennifer napláká jaká je chudinka, protože dědeček byl fakt hnusný člověk. Ale při tom s ním prakticky nikdy nežila. Všechno o něm si načetla z dobových dokumentů. Nechápu, proč měla deprese, když minulost nemohla ovlivnit. Místo aby se zajímala o minulost, měla se podle mě věnovat raději svojí současné rodině. Tuto knihu beru jako její pokus vydělat peníze a zviditelnit se. Nic víc.
Očekávala jsem popis společnosti po pádu elektriky a konci světa. Ale tady jde spíše o mezinárodní spolupráci a boj proti terorismu. Bylo to zajímavé, napínavé až do konce.