Dandy1 komentáře u knih
To musel psát někdo, kdo má doma kočku. Pěkná, moudrá kniha.
Dárce je napínavá kniha, kterou přečtete jedním dechem. Děj je uvěřitelný, i když dnes se transplantace ubírají už jiným směrem. Utajovaní pacienti, pokusy na zvířatech, lidský mamon, vše je dobře zpracováno.
Příběh je dobrý, ale klasický boj o místo ve firmě, zrazená láska a nová láska, kterou si hrdinka ani moc neuvědomuje, dělá z knihy obyčejnou předvídatelnou tuctovku. Není důvod se k této knize vracet a tak bude brzy u mě zapomenutá, tak jak to píše její název.
Gladwell se na svět dívá úplně jinak než ostatní. Umí dát do souvislostí jevy, které nikdo nevidí. Je jeden z mála, který v této knize vysvětlí proč k úspěchu nestačí jen ctižádost a vůle.
Citlivý příběh o jedné zkoušené malé bytosti. Obdivuji trpělivost hlavní postavy, která svou lásku dokázala dát dětem, které rozhodně nebyly normální. Věřím, že takový lidé jsou mezi námi. Škoda, že jich tak málo.
Všechny příběhy stály za přečtení.
Tahle kniha mě svým příběhem dostala. Mé srdce bylo jako na houpačce a oko nezůstalo suché.
Druhý díl série je stejně zamotaný jako ten první. Za sebe mohu říct, že mě nijak nenadchl. Očekávala jsem s druhou knihou nějaký posun spisovatele dopředu, ale pro mě to byl spíš krok vzad. Na třetí díl se už nechystám.
Občas není špatné se vším seknout a vybarvit si obrázek.
K tomu mohu říct jen jedno. Važme si jako ženy toho, že jsme se narodily v Evropě.
Ze začátku byla kniha moc zamotaná. Mnoho postav, ve kterých jsem se ztrácela. Děj je ale dobrý. Krátké kapitoly vás nutí číst další a další část. Určitě si přečtu i pokračování. Aspoň uvidím, jak se autor se svou teprve druhou knihou zlepšil.
Výborně čtivý dokument o krizi 30. let. Poutavě napsané, jak se projevila krize mezi podnikateli i mezi obyčejnými lidmi. Byla to hrozná doba.
Mžik je nebo není intuice? Jak je vidět, mnohá naše rozhodnutí jsou nenápadně ovlivnitelná. A kdo ví, jak na to, dostane od lidí kolem sebe odpověď jakou potřebuje....
Knihu řadím k odpočinkové literatuře s nádechem červené knihovny. Kniha je místy napínavá, místy hodně předvídatelná. Děj v podstatě nemá konec, takže se pustím i do druhého dílu. Rozhodně to ale není kniha, kterou bych četla vícekrát. Proto dávám jen tři hvězdičky.
Odpočinkové čtení. Celou dobu jsem ale musela přemýšlet. Jak jsou si v této rodině všichni navzájem cizí. Úplně jim chybí empatie, vzájemné porozumění a sdílení. Jako by autorka byla z dětského domova a nikdy nezažila normální rodinu. Otec si vezme své 4 dcery na dovolenou a tam se o ně nezajímá? Jen pije víno a čte si knížky? Kdyby spolu jeli čtyři úplně cizí lidé, snad by si to užili víc. Smutné.
Kdo zná knihu Raymonda Moodyho Život po životě, ví co očekávat. Tady se mi líbilo jak autor popisuje svoji proměnu. Jako lékař neurochirug bral tyle věci jako výplody chorého mozku. A najednou to prožil sám.... Kolegové lékaři ho nechápali...
A poklona jeho rodině, jak se u něj střídali, v beznadějné situaci to nevzdali a prosili za uzdravení...
Kniha je nudná, styl je jiný. Kde je spád, akce? Child mě tentokrát zklamal. Dávám jen jednu hvězdičku.
Druhý díl popisuje trest, který má vést k nápravě chování nezvladatelných dívek. Hodně se liší od prvního dílu a dá se číst i samostatně. Pro mě je zde jednoznačně nejlepší postavou Natani.
Všichni touží po lásce a pozornosti svých rodičů. Tahle kniha zobrazuje dopady nezájmu rodičů o své děti. V podstatě šlo o hodné děti, které si nevěděli rady se životem. A místo pochopení se jim dostalo trestu. I když je kniha určena mladým, má co říci i těm starším...