danielawojn
komentáře u knih
Jozova Hanule
Květa Legátová (p)
Naposloucháno jako audiokniha.
Pro mě je kniha jednou z nejlepších českých romancí. Líbilo se mi být svědkem zrodu pouta mezi Jozou a „Hanou“. Jejich vztah byl autentický, něžný, harmonický, opravdový a naprosto unikátní.
Nelze to srovnávat s filmem, který byl samozřejmě taky skvělý, ale film a kniha jsou zcela jiná média s rozdílnými požadavky na úspěch. Zatímco film je nabitý akcí a dramatem, kniha je plná nádherné češtiny a Haniných vnitřních pochodů a myšlenek. Ve vnitřním monologu zachycuje, jak se moderní žena a ambiciózní lékařka z Brna postupně zamilovává do Jozy, Želar i vesnického života na moravsko-slovanském pohraničí.
V podání Lenky Vlasákové je audiokniha zážitek. Jsem ráda, že ji mám v „poličce“ a určitě si ji pustím znovu.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Měla jsem to štěstí, že jsem neměla vysoká očekávání, takže v závěru jsem byla velmi mile překvapená.
Kniha rozebírá filozofické otázky týkající se života a umění žít na pozadí lehce stravitelného příběhu.
Samozřejmě, by mě zajímalo, jak hlavní postava nakonec dopadne, ale na konci dne to není pointa knihy a závěr vlastně docela dobře funguje.
Knihu bych doporučila všem přemýšlivým a zadumaným lidem, kteří mají to štěstí i smůlu a rozsáhle nad životem uvažují a analyzují ho.
Babička
Božena Němcová
Naposloucháno jako audiokniha.
Babička je moje zamilovaná kniha, kterou jsem četla už dvakrát. Samozřejmě ji miluju i jako film. Letos jsem sáhla po audioknize a v podání Hany Kofránkové je naprosto božská. Užívám si nádherné používání jazyka, příběhy o obyčejně neobyčejných lidech a průvodce tradic a obyčejů, které postupem vymizely. Babička je pro mě možnost, jak tyto tradice alespoň zprostředkovně poznat a být pyšná na všechny ty malé i velké věci, které byly (a stále vlastně do jisté míry jsou) naší součástí.
Příběh si chci někdy znovu připomenout i v tištěné podobě. Než se k tomu však odhodlám, určitě si opět pustím audio verzi.
Světlo v plameni
Jennifer L. Armentrout
Jakkoliv jsem byla nadšená z prvního dílu, tady už moje pozornost začala značně kolísat. Kniha byla o poznání nudnější a zdlouhavější než ta předchozí. V první polovině se jen stále znovu a znovu probíralo vše, co se čtenář dozvěděl ke konci prvního dílu.
Na úkor akce přibylo však značné množství erotických scén. Rozumím, že to někteří vítají. Já osobně bych sáhla po erotickém románu, od fantasy knihy čekám i nějakou akci. A co se romantické linky týče, upřednostňuju napětí mezi charaktery před průměrnými postelovými scénami. Dvojice Nyktos a Sera mě už začali trochu dráždit, ačkoliv jsem se s tím snažila bojovat (fakt hodně), protože ten příběh na pozadí mě baví a má velký potenciál. Mezi nimi jde však téměř po dvě třetiny knihy o ty samé dohady, ona je tvrdohlavá a odvážná, on je chápavý. Zkrátka mi připadá, že postavy ani jejich vztah nemají v tomto díle žádný vývoj ani zvrat.
Samozřejmě dám šanci i dalšímu dílu, pořád mi to připadá jako kvalitní série, ale doufám, že to nabere nový, svěží dech.
Pár stránek navíc
Lin Rina
Nejdřív jsem byla rozmrzelá z toho, že jsou v knize dovětky autorky k tomu, jak vymýšlela postavy a zápletku. Nemám ráda knihy o knihách a filmy o filmech, chci příběh. Naštěstí je to celé prošpikováno krátkými povídkami, které ucelují Kroniky prachu. Ve výsledku je to vlastně milý. Na zadek jsem si z toho ale nesedla.
Prokletý rok
Kim Liggett
Pro mě se stal Prokletý rok zatím jednou z nejlepších knih, ke kterým jsem se letos dostala. Bavila mě feministická myšlenka a linka, která ve fantasy světě vykreslily problémy i v dnešní reálné společnosti a jejím nastavení.
Nejde o žádnou pohádku, některé pasáže byly chvílema tak kruté a surové, že při čtení i zatrnulo – o to lepší čtení to bylo.
Osobně se mi líbilo i pojetí romantické linky, která byla velmi upozaděná, a ve finále postavila úctu, respekt a přátelství nad vášnivé pobláznění. Není to to, co normálně v romantasy vyhledávám, ale možná i proto to ve mně zanechalo takhle silné dojmy.
Ve stínu popela
Jennifer L. Armentrout
Přečteno během víkendu téměř jedním dechem. Řídila jsem se radami a začala číst tuto sérii dřív, než se pustím do Z krve a popela. Baví mě ten svět, magický systém, hiearchie bohů, příběh o první panně, romantika i hlavní hrdinka. Mám ráda odvážné, silné postavy, a přesně taková Sera je.
Krutý princ
Holly Black
(SPOILER) Na knihu jsem vyslechla mnoho pozitivních recenzí a přidávám další takovou. A to ve třech bodech, které shrnují to, co mě na knize bavilo nejvíc.
1. Baví mě detailně rozkreslený a do malých podrobností promyšlený fantazijní svět, ve kterém se příběh odehrává. Tamní hierarchie, zotročování lidí, jízda na ropuchách, kouzla, zvyklosti, způsob vzdělávání, jedy, příroda i charakteristické rysy víl.
2. Hlavní postava Jude není černobílá. Je to silná ženská postava s množstvím špatných vlastností. Dělá často nemorální a pochybná rozhodnutí, lační po moci, dokáže být bezcitná a sobecká a rozhodně se nedá říct, že by to byla klasická „kladná hrdinka“. Zároveň má však v sobě hodně dobrého. A právě to je na ní tak osvěžující. Není plochá, není dobrá nebo špatná.
3. Kdo je vlastně krutý princ? V knize je princů hned několik a každý se vyznačuje zvláštním druhem krutosti a v příběhu je hned několik zvratů, kdy se právě jeden z nich vybarví jako ten doopravdy krutý. A krutí jsou tam do jisté míry všichni – a to včetně hlavní postavy. Je zábavné tyto změny děje sledovat a postupně si utvářet (a posléze i měnit) názory na postavy.
Královna ničeho
Holly Black
Důstojné zakončení trilogie. Celé mě to doopravdy bavilo.
Vypozorovala jsem, že u fantasy trilogií často poslední díl pokulhává. První je rozjezd, druhý mi zpravidla připadá nejlepší a ten třetí už se rozvine ve znamení toho, aby se to vše povedlo zakončit.
V Královně ničeho bylo i přes potřebu směřovat příběh k cíli dost zvratů a děje. Zároveň žádná vedlejší dějová linka nezůstala neuzavřena a všechny otázky dostaly svou odpověď.
Podlý král
Holly Black
Příběh je díl od dílu lepší. Z prvního jsem byla nadšená, s druhým dílem se to znásobilo.
Baví mě množství zvratů, intrik a překvapivých situací a vývojů děje. Autorka dokáže příběh postavit tak, aby se čtenář po nějaké chvíli raději už ani nepokoušel předpokládat, co se stane.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
K sérii jsem se hodně dlouho odhodlávala, protože jsem se bála, že kvůli počtu dílů to bude celé zbytečně natahované a zdlouhavé. Teď ale vidím, že autorka má celý příběh naprosto dokonale rozvržený, v prvním díle nahodila řadu otazníků, ke kterým se může vracet a rozvíjet je.
A nemůžu nezmínit, jak mě baví hlavní hrdinka, protože proč by obávaný zabiják nemohl zároveň mít rád hezké šaty a čokoládu? A proč by nemohla být silná, vlídná a houževnatá a zároveň uštěpačná, marnivá a ješitná? Ten její lidský rozměr ji dělá naopak jednou z nejatraktivnějších fiktivních žen v porovnání s hrdinkami, které jsou vykresleny jen v samých superlativech.
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Do této série jsem šla trochu ze strachem. Knihy od Maas mám ráda, ale nedovedla jsem si představit sérii o sedmi dílech, která by měla co nabídnout. Plno autorů nedokáže správně zpracovat ani trilogii, všechno podstatné se stane v prvním díle a pak už to jen nesmyslně natahují. Ostatně i proto mám nejraději duologie. Už po tomhle díle ale věřím, že všech sedm dílů mě bude bavit - a závidím sama sobě, že je čtu poprvé.
Boj o trůn
Amanda Hocking
Skvělý závěr trilogie. Wendy se za tři díly naprosto změnila a dospěla - a bylo super sledovat její vývoj. Ten měly i jiné postavy – například její matka. Je to úplně jiný prožitek, než když jsou charaktery téměř stejné.
Finn mi už od začátku nesednul, proto jsem byla nadšená, když v minulém díle přišel na scénu Loki, který mě bavil svým vtipem a drzostí. A ta dynamika mezi ním a Wendy strašně dobře fungovala.
Rozpolcení
Amanda Hocking
Za mě by přesně takhle měl vypadat druhý díl fantasy trilogie – postava hlavní hrdinky se vyvíjí správným směrem. Navíc přibyla nová klíčová postava, a je dobře, že tam nebyla už v prvním díle – tak jak to většinou bývá, protože tím pádem se druhé díly stávají jen takovou výplní.
A miluju v knížce Lokiho – baví mě tyhle postavy s vtipem a drzostí. Přehnaně maskulinních týpků je v knihách tohoto typu za mě až moc.
Dědička
Amanda Hocking
Knížky od Amandy Hocking mám moc ráda – je to pro mě takové to OG romantasy. I začátek téhle série je skvělý. Magický systém je dostatečně a zároveň nenásilně načrtnutý. Navíc hlavní hrdinka není otravná, což je velké plus. První díl je ještě hodně rozjezdový, ale přísahám, že se to zlepší a stojí to za přečtení.
Selekce
Kiera Cass
Naposloucháno jako audiokniha.
Celou sérii jsem četla a milovala, když mi bylo ještě náct. Když jsem se teď k prvnímu dílu vrátila jako k audioknize, trošku jsem se bála, jestli mi to nezkazí hezké vzpomínky, jaké jsem na knížky měla. Naštěstí to bylo stejně kouzelný, jak si pamatuju.
Je však jedna věc, kterou jsem tehdy nevnímala, a teď mě při poslechu dráždila. A to Merin postoj alá „nejsem jako ostatní holky“. Je v pořádku nelíčit se a mít v oblibě jednodušší šaty, ale není potřeba se na základě toho povyšovat nad ostatní. A nebylo to jen u garderoby, kdy se tento její postoj projevoval. Když jsem však v sobě tohle popřela, celá kniha v audio podobě mě opravdu bavila.
