Danka_z_Ovy komentáře u knih
(SPOILER) Město v oblacích bylo příjemným překvapením a knižním objevem, na který jsem v roce 2024 (díky výzvě) narazila. Příběh je ze začátku dosti neuchopitelný, ale čím více do něj zabředáváme, tím více se fragmenty příběhů začínají propojovat. Použiji dvě slova, která zazněla již níže v komentářích a která podle mě knihu naprosto vystihují - krásná a laskavá. Za mě bych ještě dodala "dojemná" a "místy kýč." Ale takový ten kýč, který někdy k životu potřebujete.
SPOILER
Téma, které jsem si v knize našla já, bylo jakési hledání smyslu života, nalezení onoho "purpose," tečky. A každá postava tu svou "tečku" našla. Jedinou vadou na kráse (a možná také důvod, proč jsem ubrala jednu hvězdičku), bylo ukončení příběhu Konstance. Za mě perfektní závěr, ona tečka, přišel ve chvíli, kdy opouští "loď," poprvé na ni dopadají kapky deště, poprvé sleduje východ slunce. Konec. Nádherný magický obraz, kterým její příběh pro mě byl ukončen. Autor však pokračuje v epilogu dále, jakoby se bál jakési otevřenosti konce. Nebo snad z potřeby umocnit provázání všech příběhů s příběhem Aethona (v podobě přepisu, který Konstance pořídila a dále jej vypráví/předává své ratolesti)? Já tento epilog opravdu nepotřebovala. Trochu mě "uzemnil" po tom krásném kýči, kterým (za mě) příběh Konstance pro čtenáře měl skončit. Ale to je věcí osobního vkusu :-)
Velmi příjemné počtení. Kniha mi byla doporučena kamarádkou. Zprvu jsem se bála, že bude plná takových těch všeobecně pravdoucích pravd (čti: rádoby duchaplná vata). Kniha mě ale mile překvapila. Je plná drobných příběhů, velmi zajímavých odkazů na výzkumné projekty, rozhovory s vědci, vlastní zkušenosti...Vřele doporučuji knihu hlavně lidem pohybujícím se v umění. Alan Alda ukazuje, jak se dají propojit techniky využívané v divadle (improvizace) směrem k vědecké komunitě. Na tomto principu funguje Arts-based training, které je dokladem, jaké přesahy může mít umění v různých jiných oblastech.
Ke knize jsem přišla docela náhodně, a to díky letošní Čtenářské výzvě (kategorie hodiny na obálce knihy, v rámci jednoho vydání kniha splňuje). A zase se mi potvrdilo, jak je Čtenářská výzva fajn, že vás dovede ke knihám, ke kterým byste se jinak (možná) nedostali. Konec věčnosti není žádná Popelka ve tvorbě I. Asimova, ale nepatří ani k jeho nejprofláknutějším dílům. Přesto je to kvalitka, která by si zasloužila více pozornosti. Byť je dílo 70 let staré, nabízí celkem originální pojetí tématu cestování v čase.
Musím se přidat k řadě rozporuplných pocitů, které zde vyjádřili již jiní čtenáři. Ze Sudetenlandu jsem byla upřímně zklamaná. Patrně za to nemohl toliko autor, jako má očekávání. Pokud jdete do čtení s tím, že se jedná o průměrnou detektivku, věřím, že vás kniha nezklame. Kniha však v různých recenzích byla nálepkována žánrem alternativní historie/scifi a v mých naivních, bláznivých představách jsem ji začala srovnávat s Mužem z vysokého zámku. Hodně mimo. Knize by stačilo označení "dobová/historická detektivka," alternativní na ní nic moc nebylo (tedy dokážu si pravděpodobnost děje v reálu představit i bez základní premisy, že v ČSR dle knihy došlo pouze k částečnému odsunu Němců).
Zápletka za mě také taková průměrná, ne příliš strhující. Prostě nějaká vražda, nějaké staré křivdy, postupně odhalujete, kdo to s kým kdy pekl a pak nepekl a samozřejmé nechybí náznak nějaké té lásečky. Škoda. Zůstanu asi u Kotlety.
(SPOILER) Podivuji se nad nízkým hodnocením ostatních čtenářů. Zároveň chápu, že ne každému sedne příběh. Já dávám hvězdiček 5/6. 6 hvězdiček si zaslouží skvělá trilogie Problém tří těles, na kterou Věk supernovy svými kvalitami nedosahuje, ale ostudu autorovi rozhodně nedělá.
Příběh se může zdát banální: co kdyby všichni dospělí najednou vymřeli a na světě zůstaly jen děti? Toť vše, komplikovanou zápletku to nemá. Co se mi ale na knize velmi líbilo, je popis toho procesu - jak budou státy postupovat, když ví, co se stane? Jak na to připraví děti? Co se stane sekundu poté, co poslední "dospělák" zemře? Kniha je vlastně takovou "cobykdyby" případovou studií, jak by to mohlo vypadat.
Perfektní. Nic jsem od knihy nečekala, vůbec nic. Sáhla jsem po ní náhodou v knihovně, potřebovala jsem nějakou "jednohubku" na prázdniny k moři. Příběh mě zcela pohltil, slovo co slovo v mé hlavě vytvářelo obraz..film...příběh, jako bych v něm byla. Nebudu tvrdit, že se jedná o to nejoriginálnější dílo, umělecký počin roku, intelektuální vrchol scifi literatury. Ale bylo to sakra čtivé. Taková ta kniha, kdy se kolem vás zastaví svět a jste tu jen vy a příběh.
(SPOILER) Kniha mě velmi mile překvapila. Mám radost, když se dostanu ke "sci-fi" (dávám do uvozovek, protože žánr je na delší diskuzi), s velmi originálními prvky. Samotný děj asi nadčasový není - ale samotná "kulisa" - město a město na jednom místě/v sobě dodávalo oné dějové lince velmi zajímavý a neotřelý rozměr. Miéville pracuje s neskutečnou imaginací, kterou byste u fantasy a scifi předpokládali. Bohužel řada dnešních děl už spoléhá na osvědčené vzorce (roboti, vesmírné lety...), Miéville myslí za hranice těchto fungujících principů a přichází se svými vlastními.
Vyloženě odpočinovka, nic jiného bych od této knihy nečekala. Není žádným mimořádným počinem, je to kratičká (jak už zde někdo zmínil) "jednohubka." Není ani příliš co vytknout, možná jen to, že konec byl výrazně uspěchán (skoro, jako by jej autorka potřebovala co nejrychleji "utnout"). Moc nerozumím všem nominacím a cenám, které kniha (a její pokračováni) získala. Považovala jsem četbu za příjemné zpestření na víkendové odpoledne, ale nic víc.
(SPOILER) Knihu jsem si přečetla na základě zhlédnutí filmu PROFIL, jemuž byla předlohou. Bylo zajímavé sledovat, v čem se navzájem předloha a její filmové zpracování liší. Doporučuji obě díla a film brát trochu s rezervou (oproti knižní předloze jsou některé situace významně dramatizovány, až vyhroceny. Krátce po něm jsme si pročítali rozhovor s autorkou a bylo jasné, že tvůrci filmu se v řadě případů významně odchýlili).
Velkému nadšení z této knihy nerozumím. Podlehla jsem tlaku reklamy, která na mě na sociálních sítích útočila ze všech stran. "Bestseller, bestseller, bestseller!" Příběh jednoduchý, stejně jako jazyk, postavy... Pro teenagery asi ok? Nevím, myslím si, že existuje řada vydařených a kvalitních knih pro mládež. Toto mi přišlo jako rychlokvaška, která se snaží jet na vlně oblíbenosti žánru Young Adult. Plytké, neoriginální. Do druhého ani třetího dílu jsem ani neměla chuť se pouštět (především i po informaci, že jednička je stejně prý "nejlepší").
Jedna z nejděsivějších knih, kterou jsem v životě četla. A to mám za sebou řadu hrůzostrašných válečných příběhů. Čtenář si po úvodním příběhu myslí, že je právě svědkem pekla na zemi. A nedokáže si představit, že stránka co stránka to bude horší a horší. Rozhodně nedoporučuji slabším povahám :(
Jinak skvěle napsaná kniha. Autorka dávkuje kontext historický a současný politický stav tak, aby se čtenář byl schopen zorientovat, ale aby tím na straně druhé nebylo upozaděno téma hlavní - tragické příběhy žen a téma znásilnění jako systémový válečný nástroj.