Danka_z_Ovy
přečtené 185
Město v oblacích
2022,
Anthony Doerr
Město v oblacích bylo příjemným překvapením a knižním objevem, na který jsem v roce 2024 (díky výzvě) narazila. Příběh je ze začátku dosti neuchopitelný, ale čím více do něj zabředáváme, tím více se fragmenty příběhů začínají propojovat. Použiji dvě slova, která zazněla již níže v komentářích a která podle mě knihu naprosto vystihují - krásná a laskavá. Za mě bych ještě dodala "dojemná" a "místy kýč." Ale takový ten kýč, který někdy k životu potřebujete. SPOILER Téma, které jsem si v knize našla já, bylo jakési hledání smyslu života, nalezení onoho "purpose," tečky. A každá postava tu svou "tečku" našla. Jedinou vadou na kráse (a možná také důvod, proč jsem ubrala jednu hvězdičku), bylo ukončení příběhu Konstance. Za mě perfektní závěr, ona tečka, přišel ve chvíli, kdy opouští "loď," poprvé na ni dopadají kapky deště, poprvé sleduje východ slunce. Konec. Nádherný magický obraz, kterým její příběh pro mě byl ukončen. Autor však pokračuje v epilogu dále, jakoby se bál jakési otevřenosti konce. Nebo snad z potřeby umocnit provázání všech příběhů s příběhem Aethona (v podobě přepisu, který Konstance pořídila a dále jej vypráví/předává své ratolesti)? Já tento epilog opravdu nepotřebovala. Trochu mě "uzemnil" po tom krásném kýči, kterým (za mě) příběh Konstance pro čtenáře měl skončit. Ale to je věcí osobního vkusu :-)... celý text
Kdybych ti rozuměl, tvářil bych se takhle?
2018,
Alan Alda
Velmi příjemné počtení. Kniha mi byla doporučena kamarádkou. Zprvu jsem se bála, že bude plná takových těch všeobecně pravdoucích pravd (čti: rádoby duchaplná vata). Kniha mě ale mile překvapila. Je plná drobných příběhů, velmi zajímavých odkazů na výzkumné projekty, rozhovory s vědci, vlastní zkušenosti...Vřele doporučuji knihu hlavně lidem pohybujícím se v umění. Alan Alda ukazuje, jak se dají propojit techniky využívané v divadle (improvizace) směrem k vědecké komunitě. Na tomto principu funguje Arts-based training, které je dokladem, jaké přesahy může mít umění v různých jiných oblastech.... celý text
Konec Věčnosti
2002,
Isaac Asimov
Ke knize jsem přišla docela náhodně, a to díky letošní Čtenářské výzvě (kategorie hodiny na obálce knihy, v rámci jednoho vydání kniha splňuje). A zase se mi potvrdilo, jak je Čtenářská výzva fajn, že vás dovede ke knihám, ke kterým byste se jinak (možná) nedostali. Konec věčnosti není žádná Popelka ve tvorbě I. Asimova, ale nepatří ani k jeho nejprofláknutějším dílům. Přesto je to kvalitka, která by si zasloužila více pozornosti. Byť je dílo 70 let staré, nabízí celkem originální pojetí tématu cestování v čase.... celý text
Sudetenland
2023,
Leoš Kyša
Musím se přidat k řadě rozporuplných pocitů, které zde vyjádřili již jiní čtenáři. Ze Sudetenlandu jsem byla upřímně zklamaná. Patrně za to nemohl toliko autor, jako má očekávání. Pokud jdete do čtení s tím, že se jedná o průměrnou detektivku, věřím, že vás kniha nezklame. Kniha však v různých recenzích byla nálepkována žánrem alternativní historie/scifi a v mých naivních, bláznivých představách jsem ji začala srovnávat s Mužem z vysokého zámku. Hodně mimo. Knize by stačilo označení "dobová/historická detektivka," alternativní na ní nic moc nebylo (tedy dokážu si pravděpodobnost děje v reálu představit i bez základní premisy, že v ČSR dle knihy došlo pouze k částečnému odsunu Němců). Zápletka za mě také taková průměrná, ne příliš strhující. Prostě nějaká vražda, nějaké staré křivdy, postupně odhalujete, kdo to s kým kdy pekl a pak nepekl a samozřejmé nechybí náznak nějaké té lásečky. Škoda. Zůstanu asi u Kotlety.... celý text
Výpadek systémů
2019,
Martha Wells
Vyloženě odpočinovka, nic jiného bych od této knihy nečekala. Není žádným mimořádným počinem, je to kratičká (jak už zde někdo zmínil) "jednohubka." Není ani příliš co vytknout, možná jen to, že konec byl výrazně uspěchán (skoro, jako by jej autorka potřebovala co nejrychleji "utnout"). Moc nerozumím všem nominacím a cenám, které kniha (a její pokračováni) získala. Považovala jsem četbu za příjemné zpestření na víkendové odpoledne, ale nic víc.... celý text
Naše těla, jejich bojiště: Příběhy žen z války
2024,
Christina Lamb
Jedna z nejděsivějších knih, kterou jsem v životě četla. A to mám za sebou řadu hrůzostrašných válečných příběhů. Čtenář si po úvodním příběhu myslí, že je právě svědkem pekla na zemi. A nedokáže si představit, že stránka co stránka to bude horší a horší. Rozhodně nedoporučuji slabším povahám :( Jinak skvěle napsaná kniha. Autorka dávkuje kontext historický a současný politický stav tak, aby se čtenář byl schopen zorientovat, ale aby tím na straně druhé nebylo upozaděno téma hlavní - tragické příběhy žen a téma znásilnění jako systémový válečný nástroj.... celý text