Davidin komentáře u knih
(SPOILER) Tomie je překrásná, sebestředná a x-krát už se naklonovala. Holka, ty ani nepotřebuješ rodit, stačí, když tě někdo nakrájí! Na 700 stranách je mnoho povídek. Některé na sebe přímo navazují, jiné jsou samostatnými odnožemi, každopádně v každé se objeví tato bytůstka. Při četbě první třetiny mangy jsem kapitolám věnoval plnou pozornost, následně se mé soustředění začalo vytrácet. Itó vymyslel samozřejmě zvláštní zvraty, ale v tomto případě se docela vytratila hororová podstata a svůj prostor dostala parodie. Velmi mne zaujala počáteční kapitola s autorovým ležérním kresebným stylem, bylo hezké vidět jeho počátky. Naopak mne mrzelo, že s některými postavami, ačkoliv se objevily ve vícero povídkách, autor příběhové oblouky nějak zajímavě neuzavřel.
Jako rozšíření povědomí o různých vrstvách a (ne)možnostech queer společnosti je kniha skvělým zdrojem. Přes rozhovory konkrétních osob o jejich vlastním uvědomění, k rozhovorům o historických pramenech, náboženství, stereotypizaci v médiích, atd. Souhlasím s tím, co je psáno už v úvodu knihy, že se jedná o nekončící boj. Osobně to vidím spíše jako úkol, neustále tato témata komunikovat a objasňovat, protože vnášet dané vědomosti do naší společnosti vyžaduje aktivitu a odvahu. Těší mne, že u mladších generací jsou queer vztahy stále častěji brány na úrovni naprosto normálního soužití.
PS: Jedinou kapitolou, kterou jsme nepřečetl je drag. Jednoduše mě vůbec nezajímá...
Grafická stránka tohoto Díla je spektakulární. Čistá, nápaditá a vlastně jediným důvodem, proč jsem si chtěl komiks přečíst. Tvoření něčeho tak úžasného asi muselo té paní ilustrátorce Valero-O'Connelové zabrat notnou dávku času...Přednesené téma toxického vztahu mne nijak nezajímalo, ALE... i když je v tomto případě poukazováno na konkrétní případ, během četby se mi určité aspekty toxického chování vybavovaly i v mém případě vůči jiným a jako připomínka, něčeho tak zásadního, se novela také vyplatí přečíst.
(SPOILER) Kniha o rozbitých charakterech. Ať už se jedná o hlavní hrdinku, její příbuzné nebo hlavního antagonistu, u každého je patrná cesta dehonestace osudem. Postupně jsou linie všech odkryty a čtenář si může jednotlivé části pospojovat. Evidentně si autorka vytvořila obsáhlou rešerši, poněvadž příběh je mnohovrstvou skládačkou, sahající do několika desetiletí a na celistvosti neztrácí po celou dobu četby. Použitá forma výňatků, dokumentů a zpráv, pro mne, dodává příběhu vyrovnaný balanc na pomezí skutečnosti a fikce. Pasáže o bohování naopak silně navracejí do reality... Hlavní myšlenka, že příbuzní okolo hlavní hrdinky vlastně nebyly téměř nikdy v bezpečí a někteří lidé je toužili zničit, se zdá bát dobrou fackou pro můj budoucí život. Alespoň něco si z knihy odnáším. Každopádně znovu už bych tuto depku číst nechtěl a ve vlastní knihovně ji mít absolutně ne.
Kdo by čekal, že tyto krátké novely budou původním základem příběhu, než ho autorka rozvedla v komiksech? Paradox. V této dojde na hádku. Ano, mezi Nickem a Charliem. Je to (naštěstí) krátké a především hořkosladké...
Skvělé čtení pro ty, kterým nevadí žánr fantasy prolnutý trochou hororových prvků. Autorka užívá opravdu krásný jazykový koncept vypravování, ten čtenáře už od prvních stran přenese do sychravé atmosféry příběhu o prokletých, kteří ačkoliv přišli o život, nemohou zemřít.
Kniha mi decentně připomněla svým stylem Oko světa od R. Jordana nebo první povídkové knihy Zaklínače od Sapkowského: lehce rozpačitou linii příběhu, stavící ovšem pevné základy daného světa a psychologie postav. Dovedu si představit pokračování a dokonce mě i zajímá, jak by autorka příběh dále rozvedla. Talent rozhodně má.
Konalo se příjemné překvapení! Příběh mne naprosto pohltil a autorčin úm, kombinovat brutální až hororové s věcnými popisy syrového, přesvědčil, že tato paní hodně umí...
Lewenhart jako (anti)hrdina k srdci nijak zvlášť nepřiroste. Předpokládám, že to ani nebyl záměr. Beru jeho postavu na způsob experimentu, v čemž mě ujistil konec příběhu a také autorčino věnování na začátku knihy (Lewenhartovi za všechno).
Nic, já si půjdu dočíst další díl a vy od této paní také něco zkuste. Je to fajn počtení.
Když jsem knihu spatřil poprvé, oblil mne pot a vlna despektu. Kombinace obálky a strašáka „feministické satiry“ se zdála hrozivá... Ale po několika měsících jsem se odhodlal nebýt kokot a pustil se do četby.
Formát přednesu, kterým dámy autorky prezentují mnoho vyjádření i situací, mi učaroval. Zamyslel jsem se, skvěle pobavil (zejména u prasáků) a dozvěděl se něco ze vzniku této relace i jejího směřování.
Sice se jedná o hypotézu „jednoho vědce“, ovšem pan Lovelock je zde už přes sto let, během kterých se věnoval projektům souvisejících s posunem technologického pokroku v mnoha oblastech. Taktéž pokud cizí člověk i ve sto letech dokáže polopaticky a bystře předávat vlastní úvahy, rád mu věnuji čas k zamyšlení se nad jeho poznatky.
Kniha je opravdu útlá, 140 stran může být přečteno za jedno odpoledne. Autor nás postupně provází vlastními vizemi, odkazuje na spoustu milníků v krátké historii technologické revoluce a rozhodně neztrácí pointu, když se vyjadřuje o pravděpodobné budoucnosti. Jeho myšlenky jsou velmi intuitivní a právě proto mi rezonují v hlavě. Na druhou stranu si nemyslím, že by dané téma zaujalo masy, kolem je opravdu mnoho odevzdaných lidí a vlastní přesvědčení pouze utvrzuje jejich limity přijímání.
Několika lidem v mém okolí se tato kniha zdála podivná a ačkoliv se nijak zvlášť nezajímám o literaturu pro děti, po nahlédnutí dovnitř mě velmi překvapilo, co se skrývá uvnitř. Zaprvé: mnoho ilustrací vyvedených v jedinečném grafickém stylu. Za druhé: téma vzpomínek a vše okolo nich, přiblíženo pro malé čtenáře. Musím přiznat, že se mi zřetelně vybavilo vlastní hloubání v dětských letech o tom, jak asi funguje deja vú (v té době bez znalosti daného výrazu), proč si nepamatuji situace ze začátku života, atd. Za třetí: je k tomu soundtrack, i když psychedelický... Drobnost, která se zdála lehce nepříjemná je vůně knihy. Znáte ten pocit, když otevřete knihu, přičichnete a ona voní papírem a tak, jak knihy obyčejně vonívají? Tato je cítit jen chemickým tiskem.
Verdikt: Zdařilé dílo, působící jak umělecky, tak poučně. Řadím do TOPU za rok 2022!
12 let mi ležela v knihovně netknutá tato inspirativní pohádka. Někdy i četba vyžaduje čas... v delším horizontu. Smyšlenost příběhu nijak nedegraduje myšlenky autora a jeho zamyšlení se nad bezelstným přesvědčením člověka. Ilustrace Pavla Čecha každé dvojstraně dodávají nádherný vizuál a hodnota díla v kombinaci s nimi je harmonická. To bude nejspíše správný popis...
PS: Doporučuji jako četbu před spaním. Nemyslím tím, ať si ji čtete vy sami, ale abyste předčítali nebo ji předčítal někdo vám.
Když si osud, náhoda nebo cokoliv umane, ocitneš se na cestě bolesti a přežívání. Ikonické!
Pan Straczynski se vypisuje z vlastních filozofických otázek. Metafory přetavuje v akční příběh a ukazuje nám čtenářům svůj vypravěčský úm. K tomu skvělá minimalistická obálka a ideální velikost knihy, tj. samozřejmě ta největší: velkoformát. Kresebné stránce bych vytknul občasné statické výrazy a pohyby postav, ale opravdu jen decentně, jelikož je mnoho pasáží, obsahujících úchvatně dynamické scény. Slovo závěrem: autorova síla tkví ve výstižném podání konkrétní myšlenky.
Nejvtipnější z dosavadních dílů. Příběh se přesunul do Paříže na prázdninový pobyt. Celá parta přátel okolo Nicka a Charlieho blíže vystupuje do popředí, vznikají mezi nimi veselé momenty, hlášky a pevnější vazby. Bez rodiny, školy a povinností si užívají pohodu. Tíživých témat je zde několik, ale všechna jsou autorkou (zdánlivě) zakončena příjemně.
Výhrady mám jen k technickému provedení knihy: nepříjemné byly některé rozostřené stránky (toto padá s novým dotiskem, kde už je vše napraveno) a také rozevírání knihy. Zajímavě v ní praskalo, když protestovala proti přílišnému rozložení, snad vydrží...
PS: Kdo v tomto dílu není gay, je out (of scene)!
Tuto knihu jsem k přečtení odkládal velmi dlouho. Pro mne byl první film, pak teprve povědomí o knižní předloze. Zatímco filmové zpracování je obohaceno o vizuální a zvukovou stránku, což v kombinaci s tématem způsobuje silné emoční vypětí (dobře... lhostejným lidem ne), kniha působí silně objektivním dojmem, čistou žurnalistikou. Pozitivní i negativní stránky se prolínají na ose příběhu a tvoří jen vzdálenou ukázku reality. Situace, o kterých jsem četl, mi nepřišly vždy smutné nebo zahanbující. Jako Evropan mám asi jiná měřítka, než Američané, o kterých bylo psáno:
„Amerika je nejbohatším národem světa, ale většina jejího lidu žije v chudobě a chudí Američané jsou štváni proti sobě, aby se nenáviděli... Všechny národy na světě si vyprávějí příběhy o mužích, kteří byli nesmírně chudí, ale i moudří a ctnostní, a tudíž také váženější než všichni, kdo byli obdaření mocí a zlatem. Americká chudina žádné takové příběhy nemá. Vysmívá se sama sobě a glorifikuje ty ze svých řad, kteří se zmohli.“
Kurt Vonnegut, Jatka č.5
Krásný je v knize přístup Boba Wellse, ukazující kočovný život jako prostředek k cenějším cílům: svobodě, seberealizaci a dobrodružství.
Autorka popisuje sbližování s agresivním bojovým psem. Jeho labilní chování se nevyzpytatelně mění: v jednu chvíli normální pes se okamžitě může proměnit na zabijáka, každá procházka se stává peklem (bez přehánění). Výčet šílených situací v příběhu je ohromný.
Kniha je psána formou deníku. Má cca 260 stran, pocitově ovšem dvakrát tolik. Font písma je drobný, text na stránce nahuštěn a nejedná se zrovna o relaxační čtení.
Každopádně za sebe doporučuji! Vážím si paní autorky, že dokázala vložit tolik energie a přesvědčení do Conanovi proměny. Pro mne je úžasné, když někdo obětuje kus vlastního komfortu pro péči o jinou duši, ať zvíře či osobu.
V poslední době na mne vykoukla věta: Není Čechem, kdo ještě neochutnal Kotletu! Z textu anotací jeho knih a občasného nahlédnutí do jejich obsahu se zdálo, že půjde o cynicky relaxační četbu. Musím říct, že tomu tak opravdu bylo.
Příběh se sice odehrává ve futuristické budoucnosti, ale mnoho autorových narážek na dnešní dobu mi navodilo pocit starého známého. K tomu směsice vulgarit, špetka brutality... Zkrátka vyvážená porce. Půjdu si přidat!
Skvělé! V době, kdy má vlastní tvorba prochází obdobím naprosté stagnace, se mi do rukou dostane kniha o fotografce, jejíž obrovský zápal je inspirativní a fascinující (to i v rámci témat, kterým se věnuje). Sama popisuje cestu vlastního života a kariéry - informativně, ale především čtivě a osobitě.
Druhý díl pokračuje ve vytyčených kolejích a laťku mírně zvedá v podobě závažnějšího tématu. Řeší se spíše otázka vhodných přátel a komu by se s odlišnou orientací dalo svěřit, či opačně. Už se nejedná jen o ryze roztomilý příběh.
Přibylo stránek a musím uznat, že se kniha hůře rozevírá, nedovedu si představit, jak se musí číst další díly s ještě více stranami...
Dostalo se mi, čeho jsem očekával: něžného příběhu o dvou klucích, mezi nimiž vzniká TO něco víc. Sice podáno velmi jednoduše, ale roztomilá naivita mi přišla téměř pohádková... Po komiksu sahám opakovaně, zanechává ve mně hřejivý pocit harmonie.
Cením si provedení českého překladu a snahy zachovat v něm rukopis autorky.
Za Vránu v této velikosti a podobě jsem nesmírně vděčný, čelní strana má punc perly a ačkoliv se pro mě jedná o hodnotné dílo, vyjadřující na svých stranách autorovu soukromou pomstu a neskutečně zachycené vnitřní emoce, zároveň se každého opětovného čtení obávám. Přece jen podprahová bolest celého příběhu je náročná... Trvá to pro mne již od prvního dočtení před lety. Stále beze změny.
O’Barr tímto komiksovým počinem vstoupil do síně kultovní slávy, paradoxně rozšířené o další level (ano, mám na mysli TEN film), a Comicscentrum mu opět vzdává nádherný hold.