Davidin komentáře u knih
Sahajícího po této knize, zhostila se mne skepse, zda mi má vůbec co nabídnout... Margaret Atwoodová je Spisovatelka a vytvořila mnohovrstvé dílo, díky kterému mě doslova uhranula.
Příběh popisuje Shakespearovu Bouři. Ale jak? Ukazuje nám cestu spojenou s výkladem jednotlivých postav, rozkrýváním vrstev a významů. To vše pod vidinou vlastní interpretace a s tak lahodným rukopisem, jako by psala líbivou poezii. Druh knihy, který otevírá pohled do hlouby divadelní tvorby i amatérům.
Autor prezentuje výsledky vlastního bádání o, podle něj, skutečné moci na pozadí globální hierarchie společnosti. Kapitoly dělí do jednotlivých „trnů“, na základě odvětví, kterému se v každé věnuje (např. školství, náboženství, atd.). Jedná se o poznatky na pomezí konspirace, strukturou a rozsahem se podobající diplomové práci studenta.
Hana je rozdělena na tři části: Já, Mira | Ti přede mnou | Já, Hana. Pro spoustu z nás znalých pouze nudné rutiny života, se musí jevit až nepochopitelná, zničující a brutální síla okolností, gradující v každé části. I přes dané situace, kterých se kniha týká, je rukopis autorky impozantně čtivý a čtenáře okamžitě uchvátí. Což je zvláštní, protože kniha tím pádem spadá do kolonky líbivé literatury a pro mne osobně se jedná o vnitřní boj, zda je taková volba přednesu dobře či špatně.
PS: Paní Mornštajnová se vyjádřila, že do knihy ani nemohla vložit nejhorší zvěrstva, o kterých se dozvěděla od přeživších z koncentračních táborů. (Ještě že tak.)
Víme, že v 89' byla naštěstí nutná změna režimu, protože ekonomika byla udušená a čelními představiteli nakradené peníze nebylo možné oficiálně utrácet. Může být alternativní úvaha autorky brána jako zbytečný výtvor? Či snad jde o připomínku lidské jednoduchosti a podřízenosti systému? Kolik z nás je ochotno dobrovolně obětovat svobodu za nerušený klid? Tato kniha vás nic nového nenaučí, jen ukáže, co opravdu máte v sobě...
Další komiks z edice DC Black Label... který mne absolutně nebavil. Dočteno jen proto, že za cca hodinu je možné přečtené odložit.
Pokus o sestoupení do hlubin Batmanovi duše bez hloubky scénáře a postav. Samotná kresba je úžasná, ale suše podanou linii hlavního hrdiny nespasí.
Nemohu si odpustit srovnání s Arkhamem G. Morrisona. Odtamtud stístěná atmosféra a niterní pocity prýštily z každého okna každé strany. Tady nabízené kombinace působí otravně a lacině.
Verdikt: Je to nuda. Sáhněte raději po jiném komiksu, tento přenechte zarytým fanouškům Batmana.
Příběh má dvě linie: a) dceru (součastnost), b) otce (minulost). Definice jako ze školní učebnice. A vypravování takové skutečně je. Jde o historii jedné rodiny od zhruba 30. let do nového tisíciletí, kam tentokrát jen okrajově zasahují dobové události. Příběh je opravdu zaměřen na historii chování postav v rodině (názory, pohnutky, rodinné sváry a tragédie) a mohl by stále stejně pokračovat, nebýt autorkou ukončen. A význam? Život jednoduše pokračuje, se smyslem i bez něj...
Odkaz na tuto knihu jsem našel v almanachu Na volné noze (aut. Robert Vlach) a rozhodl se ji přečíst. Jedná se o malou knížku, rozdělenou na tři části. V kostce: první část pojednává o odporu (různých aspektech, které nás odvádí od naplnění plánů), druhá ukazuje hranici, jakou je možné jej pokořit a překlenout, zatímco třetí referuje o jiných sférách: jde o jistý druh nadpřirozena, jako zdroje podpory a kreativity...
První dvě třetiny knihy popisují jevy obecně známé a snad každým někdy vnímané, jenže poslední část může být pro některé opravdu soubor nesmyslů. Jak by se mohl člověk otevřít takové možnosti, když postrádá víru v sám sebe a skončí už na pomyslném startu? Autorovy myšlenky jsou pro takové neaplikovatelné...
Jsem vděčný(!), že právě mně se tento spis dostal do rukou. Mnohá přirovnání v knize, odrážela mé tendence chování a vyjádřené myšlenky dávaly smysl, protože rozvíjely i můj pohled na věc, jen bych ji nedoporučil každému. Přístupy nás všech jsou odlišné a každý má možnost zvolit si pro ni/něj nejschůdnější cestu.
Náročná četba... U tohoto kousku jsem si příběh prolistoval, vyspoileroval a teprve pak se pustil na kompletní přečtení. Popisované situace, styl vypravování i má představivost nedovolily jinak.
Román se nese v duchu nelineárnosti: je rozdělen do čtyř období onoho roku, ale mezi nimi se přeskakuje v rádoby nahodilé kontinuitě. Do hlavní linie příběhu se tak dostávají další (zdánlivě nesouvisející) postavy, no a pan spisovatel si s nimi nakládá dost po surovu. Jde o první díl (prolog) trilogie a mě opravdu zajímá, jak celé dílo vyústí? Copak autor zamýšlí?
Zvláštní gratulaci posílám vrchní šéfkuchařce/překladatelce, která naservírovala neskutečný výběr výrazových jednohubek a příběhu ponechala živost i syrovost, což samo o sobě za přečtení taktéž stojí. Smekám!
Knihu jsem si vybral pouze na základě obálky a musím říct, že nejde o žádnou nadstandardní záležitost. Pokud má příběh na svém počátku budovanou atmosféru, v závěrečných kapitolách je autorem zbytečně podkopána: klišé střídá klišé. Ideální pro ty, kteří chtějí pouze číst slova a nepotřebují si z knihy odnést nic víc. Průměrný debut.
Skvělé je využití barcelonského podzemí jako místa plného tajemství a skrytých nebezpečí, dále také ukázka stereotypů tamní doby.
Bolestivé i úžasné dílo, ale ještě nepřišel správný čas. Třebas deník jednou dočtu, každopádně počká v mé knihovně... Myslím, že kresbu by Anne milovala.
Pokud víte o někom, kdo se ocitl na dně a vydržel... nepřešel na druhou stranu... přežívá... dýchá... a dal se na cestu návratu... snaží se v sobě znovuobjevit naději, tuto knihu mu darujte. Smrtholka otevírá dveře, oči i srdce. Mluvím z vlastní zkušenosti.
Dávám maximální možné hodnocení. Tato kniha přišla, když jsem se nacházel ve svém zborceném světě. Jedno z mnoha životních klišé (?). Při čtení jako by mi autor podával pomocnou ruku. Obraty použité v knize pronikaly přímo do srdce a poslední řádky knihy veškeré prožitky a myšlenky umocnily. Kdo z vás nechápe... Buďte rádi, tu nevědomost vám přeji.
Myšlenka vskutku děsivá! Být obviněn, i když jsou důkazy, že se člověk nacházel stovky mil daleko od místa zločinu. Holt svědci tě viděli, silné důkazy jsou také na straně obžaloby (není jich zrovna málo), smolík, vrah jsi ty! Všichni víme, že ve skutečnosti nemusí být v případu obsažen ani mysticko-tajemný element v podobě kohosi, viník se jednoduše vždy najde. Ano, mluvím o tobě, chabá „lidská spravedlnosti“...
Z této knihy jsem si odnesl poznání, že je jedno, jak příběh dopadne, řady se i tak zaplní dalšími lidmi v rolích obětí a vrahů. Ve výsledku opět smutné počtení.
PS: Nemůžu si pomoct, ale český překlad mi přišel strojový a suchý. Přečtu si anglickou verzi, abych mohl porovnat, jestli je originál stejně mdlý.
První třetina svazku ve mne vyvolávala nepříjemné pocity. Osudy postav v těch příbězích byly skličující a děsivé. Pak se objevili šneci, komáři, houby... a forma vypravování se pro mě změnila na karikaturní přednes: dějí se podivné, zejména hromadné události a všichni jsou s tím neuspokojivě smíření nebo jsou záměrně nevšímaví. Závěrečné kapitoly směřují do pekelného středu spirály, k nevyhnutelnosti osudu... Dobré je, že i při druhém čtení se objeví střípky skrytých detailů a ty umocní, s čím autor počítal.
Komiks znám od roku 2014, ještě z deviantART a vždy patřil k mým TOP: neskutečná kresba, stejně jako fázování, stejně jako drobné detaily (kdo z kreslířů komiksu upravuje design bublin, vždyť to nikoho nezajímá! - tohoto pána ano). Dost povedená práce na autorův scénaristický debut.
Z hlubin internetu na mne nedávno vykouknul Šejićův tweet, že Death Vigil měl dost mizerné prodeje a zanechal ho vyhořelého, než si restartoval systém na Sunstone. Já žil roky v bludu, že se tohle dílo líbí spoustě lidem. Svět je občas bizarní místo...
Šachovnice připravena, figurky jsou v pohybu... Každá kapitola knihy je ukázkou nějakého zvratu a děj se oproti prvnímu dílu posouvá neskutečně svižně a působivě. Ocenil jsem, že jednotlivé linie, ačkoliv nepřináší závratnou originalitu, nepůsobí jako klišé. Nejlepší jsou opět pasáže s použitím dračí síly, ale když se na scéně objeví Sethon, krade si veškerou pozornost pro sebe. Dokonale napsaný záporák (už dlouho jsem ke konkrétnímu charakteru v knize necítil tolik odporu).
Perfektní! Autor se předvádí jako mistr. Kresba precizní a výměny akčních sekvencí jsou servírovány s úžasnou dynamikou, jako motorball sám. Děj příběhu se přesunul do uzavřeného prostředí arény, ale to s sebou přináší hodně dobře vykreslené postavy a ukazuje smysl i nesmysl jejich počínání. Konečně jsem se dočkal i humoru a míra ironie je pro některé postavy doslova smrtelná... Pro mne nejlepší díl série a také must-have-thing.
Je evidentní, že se v prvním dílu Kishiro hledal, jako scénárista i kreslíř: bojové sekvence jsou chaotické, některé pasáže příběhu jsou emočně vypjaté, jiné emočně vyprahlé, je zde absence humoru. Obsahem průměrná manga. Výcuc filmu je (podle mne) zajímavější, než 1. díl.
Ohledně tohoto díla jsem nerozhodný, jakoby se autorka teprve rozepisovala. Výborně představuje postavy a hierarchii vlastního světa. Popisy Eony při práci s hua (energií) jsou kouzelné. Líbila se mi linie vyprávění: nervózní začátek, relativně táhlý prostředek a gradace finále. Náročná na zpracování může být, zejména pro čtenáře neznalé takových kultur, mentalita a chování postav.
Skvělé je, že se autor drží koncepce a postupně uzavírá jednotlivé linie v knize. Zajímavé jsou i popisy prostředí, které bych přirovnal ke koření příběhu. Patos s sebou přinášejí postavy, v čele s hlavní (anti)hrdinkou. Jejich abnormální schopnosti jsou mnohdy kontrastem nepochopitelného a neopatrného chování v určitých situacích, kdy postrádají obezřetnost a jakoukoliv taktiku. Časté lamentování Pyrre o lásce by mohlo být taktéž zbytečným, ovšem na to, že tohle bude hlavní část probíraná v příběhu, je čtenář upozornět už na začátku (takže ber nebo nech být). Osobně zbožňuji obal knihy a různá rčení a metafory v příběhu!
Čteno jako vůbec první kniha série.
PS: Připravte se na nálož chyb v textu, odpovědný redaktor měl zřejmě volno.