ddkk komentáře u knih
Kdo by si nepamatoval animovaný Trnkův film o pětici kluků a sprostě nadávajícím zlomyslném kocourovi samotáři. Je tam i trpaslík, sloni a pávi...a hlavně, je tam kouzelná tajuplná Zahrada, podle níž se jmenuje Trnkova kniha i film. Stále okouzlující. Doporučuji.
"Meduňka měla hebounkou pleť v barvě medu..." a stejně hebounká je i knížka o ní. Stejně jako Střapáček je nádherná, opět s obálkou s 3D efektem. Doporučuji...
Nechala jsem se inspirovat a zakoupila jak Střapáčka, tak Meduňku. Nádherné ilustrace od Khoa Le, kratičké textíky česko-anglické a překrásná obálka s 3D efektem. A stejně jako broskev28 jen vzdychám....to hnízdo ve Střapáčkových vlasech je jako živé...doporučuji.
Další z krásných a povedených dětských knížek od dvojice Štěpánka Sekaninová - Jakub Cenkl. Obrázková kniha s příběhem a pátráním, s vynalézavými mapami všech světadílů s jejich zajímavostmi a dvěma malými průvodci Julinkou a Vendelínem. Moc hezké čtení a pokoukání s nenápadným poučením...
Doporučuji.
Pavel Kosatík a Michal Kolář odvedli skvělou práci. Až dodnes jsem k vlastní škodě o skutečném životě Jana Masaryka věděla jen málo. Díky této knize se mi najednou otevřely dveře k neuvěřitelnému množství informací o době, která byla pro Československo obdobím přetěžkým, a především k osobnosti Jana Masaryka. Pohled na tohoto muže, který se narodil do komplikované doby a ještě komplikovanější rodiny, je pro mne objevný a dosud ojedinělý. Autoři dokázali přiblížit Jana Masaryka jako člověka s mnoha osobními obtížemi, který zdědil po svém nepřekonatelném otci především povinnosti ke svému národu, vlastně na úkor osobního soukromého života, který nikdy de facto nenašel. Je to kniha, kterou doporučuji si přečíst, protože v ní nacházím přehledné a pochopitelné, fakty podložené vysvětlení tehdejšího dění, o kterém jsem se ve škole bohužel nedověděla prakticky vůbec nic a mám obavu, že dnes tomu není jinak.
A další z knih - stavebnic, zvláště pro mrňavé zájemce o velké stavební stroje. Není to tak úplně snadné, ale při troše trpělivosti se dá u vnoučků slavit velký úspěch!
Pro šikovné prstíky malých chlapečků a jejich trpělivých dědečků jako stvořeno!
Žiju v Brně od roku 1976 a až do porevolučních let jsem neměla o skutečné historii města ani ponětí...až se můj tehdejší kolega Luděk Navara začal zajímat právě o brněnský pochod smrti, jak se mu také říká...Příběh, který Kateřina Tučková popsala, všechny související okolnosti i následující osudy, jsou dodnes pro mnohé neuvěřitelné a nepochopitelné. A tragické. Je to skvělá kniha a přidávám se k těm, kteří doporučují, aby se stala povinnou školní četbou. Ta minulost, o které se v příběhu Gerty Schnirch píše, není zas tak vzdálená a naše děti o ní většinou nevědí vůbec nic.
Dávám plný počet a doporučuji.
P.S. Jen ten konec, ten mě vzal jako matku u srdce. Asi bych se bez něj obešla.
Tak především Camilla Lackberg umí psát. Mám všechny její knihy a zatím jen u jediné (Čarodejnice) jsem byla trochu zklamaná. Zlatá klec je jen z jiného soudku a vůbec není špatná. Škoda, že anotace prozrazuje víc než je potřeba, ale i tak mne velmi těšilo sledovat Faye v jejím počínání. Vůbec si nemyslím, že by snad byla sociopatkou, to by musely být úplně jiné grády, měla jen bohužel tristní zkušenosti od dětství. A to se pak mohou dít věci!
Na Zlatou klec je potřeba se dívat jako na příběh, který je dle mého názoru velmi dobře vystavěný, má potřebné napětí, zajímavé kulisy (konečně zas jednou to není skandinávský příběh někde ze dna společnosti) a kýžený závěr - i když trošku očekávaný. A mně se to líbilo :-) Příjemně jsem si početla a pobavila se. Co víc si člověk může přát!
P.S. Snad jen varování čtenářům - mužům: vám se to asi moc líbit nebude :-))
Čtu každý nový díl s Kim Stone, který u nás vychází a jsem stále nadšená obdivovatelka autorky i její hrdinky.... I když tentokrát to u mne není na plný počet. Kim je sice od začátku velmi neortodoxní policistkou se svéráznými metodami (a my víme, proč tomu tak je), které leccos odpouštějí její šéfové i čtenáři, jenže tentokrát oba prolínající se případy řeší místy až neprofesionálně. Všem fanouškům se omlouvám, ale lepší označení jsem nenašla. Jakoby celý tento díl klouzal více po povrchu a jakoby autorka neměla dost času na jeho propracování tak, jak jsme zvyklí....Nicméně, stále je to skvělá detektivka s atraktivními zápletkami a překvapivým rozuzlením alespoň jedné z nich.
Dávám za čtyři a doporučuji.
Přiznávám, že jsem z více důvodů fanynkou Michela Bussiho. Kvůli tématům, jimž se ve svých neobyčejných románech (které se zdráhám považovat za "pouhé" thrillery) věnuje, kvůli záběru jeho všeobecných znalostí, jež v nich pokaždé nacházím, i kvůli tomu, že je to Francouz (může to znít možná všelijak, ale jde jen o to, že mám francouzskou literaturu opravdu ráda) a geograf...Jenže tentokrát je hodnocení této jeho knihy pro mne velkým dilematem.
Angažované a velmi aktuální téma imigrace, nezastíraný černobílý přístup k ní (všichni imigranti jsou obětmi a v zásadě dobrými lidmi, kteří mají právo na lepší život v prosperující Evropě...), zasvěcené odhalování kšeftů francouzských a marockých úředníků, podnikatelů i policistů s obrovskou poptávkou po cestě z černého kontinentu do zaslíbené humánní Evropy - to vše jsem v románu našla … Bussi se noří do hlubin legální i nelegální společnosti přistěhovalců, do jejich problémů a pocitů. Ospravedlňuje jejich zločiny ze zoufalství i pomsty. Zprostředkovává nekonečné utrpení matky … Ale chytit za srdce se mu tentokrát moc nedaří. Jako by to vše, co v románu předkládá, klouzalo po povrchu. Chybí spád a napětí a podle mne, tentokrát chybí i nadhled.
Chápu, že zvlášť ve Francii je imigrace nadmíru ožehavým tématem a že zejména v akademických kruzích, kam Bussi patří, je nezbytné jasně ukázat, jaký názor zastáváte. Ostatně tak, jako zástupce policejního šéfa Julo:
"Někdy si zkrátka musíte vybrat, na čí straně stojíte."
Mně se problém přistěhovalectví tak jednoznačně černobílý nejeví a možná proto ode mne tentokrát Bussi dostává jen za tři.
P.S. On mě taky tak trochu naštval, když imigraci z afrického kontinentu do Evropy přirovnal k přelézání Berlínské zdi v roce 1989, aby se Němci konečně dostali k Němcům. Podle Bussiho je to stejně spravedlivý akt...Nu což, pohled z francouzské Normandie do střední Evropy byl a stále je tak nějak rozostřený...
Na první pohled skoro až banální příběh jedné devítileté holčičky, která se ztratila v lese. Až na to, že holčička oplývá mimořádnou fantazií, les je obrovský a pustý a nachází se na úplném severu Nové Anglie poblíž hranic s Kanadou, a hlavně - napsal to Stephen King. Na nemnoha stránkách se odehrává napínavý příběh plný imaginace a fantaskních představ malé Trishi, příběh, kdy jsem trnula nad tím, jak málo stačilo, aby byla zachráněna a zase se to nepovedlo, příběh, kdy jsem do samotného konce netušila, jak to s holčičkou, která měla ráda slavného Toma Gordona, vlastně dopadne. Podle mne mistrovský kousek mistra. Podobně jako u Misery doporučuji všem, kdo mají rádi občasné Kingovy úkroky mimo hrůzy fantastického světa do hrůz a strachů každodenního života.
Další ze skvělých knížek pro děti od Štěpánky Sekaninové. Tentokrát se hlavně děti předškolního, ale i mladšího věku dovídají, co že se to děje v té "velké škole". Každé prostředí - třída, družina, školní jídelna, tělocvična, … - je nejprve prostřednictvím krásných obrázků Kateřiny Hikadové popsáno jako celek a pak, na následující dvoustraně, jsou jednotlivé děje krátce popsány srozumitelným textíkem doprovázejícím jeho ilustraci
.
Je to další z úžasných Štěpánčiných knih a stejně jako její ilustrátorka si zasluhuje opět plný počet. A samozřejmě doporučení.
Jedna z nejkrásnějších, nejzajímavějších a přitom nenápadně poučných knih pro děti o nejvýznamnějších stavbách na celé Zemi. Navíc s jednoduchým vysvětlením toho, co je architektura a kdo je architekt....Krásné a přitom realistické ilustrace, úsporné textíky a doplňující informace....Tandem Štěpánka Sekaninová a Jakub Cenkl bodují na celé čáře. Výborná kniha, kterou doporučuji.
To jsme si hezky početli! Příběh hrozně velikého krokodýla, který vymýšlí kruté triky, aby se dočkal chutňoučkého soustíčka z buclatého kloučka nebo holčičky. Naštěstí . jak je velkej, tak je blbej, jak se říká, a veškerá snaha jeho pochybného intelektu i žravosti vyjde nazmar. Naopak, s velkým zadostiučiněním jsme se dočetli až ke spravedlivému, byť trochu drsnému konci tohohle přihlouplého, ale straaašně nebezpečného tvora....Můj vnuk napětím ani nedutal, zato na konci se smál, až nemohl usnout. A to je nejlepší vysvědčení: plný počet a doporučuju :-)
Výborné pokračování případů Francouze Luca Callanacha a Skotky Avy Turnerové v Edinburghu. Ani chvíli jsem se nenudila ani nepochybovala, stejně jako u předchozích Dokonalých stop jsem se prostě bavila. Brutální vraždy, k nimž tentokrát dochází pod taktovkou neznámého uživatele darknetu, nejsou popisovány zas tak detailně jako v jiných thrillerech, tudíž noční můru jsem z nich opravdu neměla. Naopak, zajímalo mě celé vyšetřování, včetně vměšování sociopatického kariéristy ze Scotland Yardu, neskutečných schopností jednoho geniálního amerického počítačového experta i soukromých problémů Luca a Avy (kterých zas tak moc nebylo...). Tak sto stránek před koncem jsem už také leccos tušila, ale vůbec mě to neodradilo, naopak, s chutí jsem dočetla do konce.
Pro mne opět za pět a doporučuji.
A jen pro zajímavost - je dobré si přečíst i závěrečná poděkování autorky jejím spolupracovníkům a konzultantům. Je jich tolik, že vás musí napadnout, jak nelehké je napsat opravdu slušnou detektivku na úrovni...
Tohle je už trochu odrbaná dětská knížka, která se u nás dědí a asi bude dědit i dál. Četly si ji moje děti a brzy si ji budou číst i jejich děti - už trénují písmenka...Milý příběh jednoho svébytného kloučka, který si šel za svým. Navíc bezvadně ilustrovaný. Vřele doporučuji a dávám plný počet.
Potřebovala jsem si rychle doplnit specifickou slovní zásobu, ale moc jsem si nepomohla, tohle je opravdu jen takový přehled letem - světem.
Přiznávám, že po Prokleté krvi jsem po téhle knize sáhla s velkým očekáváním. A nezklamala jsem se, kniha patří k těm lepším thrillerům, které u nás vycházejí. Téma je zajímavé a neotřelé, prostředí, v němž se autorka cítí jako doma (vlastně opravdu doma) je atraktivní, zápletka je promyšlená a rozuzlení překvapivé. Přesto mně něco málo do plného počtu chybělo, oproti Prokleté krvi jsem se při čtení bavila o trošku méně...takže za čtyři. Nicméně, kniha určitě stojí za přečtení.
Moje první detektivka od autorky. Syrové islandské prostředí, syrové zločiny...Napínavé, zajímavá zápletka a vynalézavé řešení. Vůbec to nebylo špatné.
Bonusem pro mne bylo poučení o specifické tvorbě příjmení na Islandu. Jakmile jsem pochopila princip, bylo jednodušší si krkolomná jména postav pamatovat.
Doporučuji.