ddkk komentáře u knih
Moc sympatický, trochu netradiční průvodce. Našla jsem tam spoustu zajímavostí, které jinde nenajdete. Doporučuji přibalit na cestu do nejkrásnější francouzské oblasti, do Provence!
Knížka je velmi nápomocná každému, kdo se (ne)prozřetelně pustí do stavby skalky - z vlastní zkušenosti musím přiznat, že je to pořádná dřina, zvlášť, když chcete skalku skutečně postavit tak, jak se stavět má a když chcete, aby vám vydržela a ještě k tomu prospívala. Nicméně - po těžké dřině se ukazuje, že se dodržení návodu vyplatilo a skalka činí radost majiteli a působí obdiv (možná i závist) sousedů...Nejkrásnější je na jaře, a to se pak já i všichni okolo jen kocháme...doporučuji všem začínajícím skalničkářům.
Knihu ocení zejména odborníci a zájemci o odbornější pohled na Antarktidu. Kniha má nádhernou obálku, na niž byl použit snímek autora, který je mimo jiné výborný fotograf. Celá publikace je krásně vypravena, s množstvím grafů, tabulek, map i fotografií. Doporučuji těm, koho tento typ odborné literatury zajímá.
Vynikající kuchařka (pekařka?), která mne provází celý život. Mám ji snad 40 let a pořád podle ní peču. Recepty jsou jednoduché, přehledné, klasické i v různých variantách, najdete tu buchty, piškoty, palačinky, odpalované i lístkové těsto i vánoční cukroví a krémy...doporučuji každému.
Tak podle téhle kuchařky jsem se někdy v 80. letech učila vařit. Dodnes ji mám a občas nakouknu...doporučuji všem, jsou v ní úplné základy všech klasických českých a moravských jídel. Doporučuji!
Klasika všech klasik. Nejlepší pomocník i pro úplné začátečníky. Mám dodnes jedno staré vydání, nedávno jsem obohatila knihovničky o novější své dceři a snaše...výtečná kniha do každé kuchyně!
Juliana Fialová byla naše socialistická novodobá mezinárodní Magdalena Dobromila....mám ji dodnes, občas se začtu.
Moje úplně první kniha s tématem homosexuality. Četla jsem ji v pubertě a utkvěla mi dodnes...
Mimořádná zpověď matky, kterou může pochopit snad zas jen matka. S pomyšlením na vlastní děti se kniha čte s obrovským vnitřním napětím a hlubokými emocemi.
Knížku jsem dostala od mamky kdysi pradávno k vánocům a obrečela jsem ji. Pak ji zdědila moje dcera a byla na tom podobně...Tohle je téma, o kterém by naše děti měly vědět. Knížka je navíc citlivě napsaná pro křehkou skoro ještě dětskou duši, která se může vžít do pocitů hlavní hrdinky a prožít s ní všechny ty hrůzy i to výjimečné štěstí na závěr...Výjimečná a pravdivá kniha. Doporučuji.
Četla jsem před léty - velmi poučné, dnes snad už není potřeba, aby se z podobných knížek stala povinná četba...doporučuji
Výborná kniha pro ty, kdo mají rádi hlavně jarní kytky a mají je kam zasadit...
Protože mám zahradu a mám ráda takový ten anglický šmrnc se spoustou popínavek, zákoutí, laviček a altánků, mohu tuto knížku směle podobně orientovaným čtenářům vřele doporučit.
Úžasný lék na blbou náladu - kdekoli v knize s Mikulkovými ilustracemi otevřete, tam najdete neuvěřitelně vtipné byť mnohdy úplně nesmyslné veršovánky (pardón - limeriky!). Miluji například "neklusavého" medvěda (Byl jeden dědeček v Szegedu, který jel na starém medvědu. Když se ptali: Kluše? Odpověděl suše: Je z rodu neklusavých medvědů) nebo "kanibalku" z El Pasa (Byl jeden starý muž z města El Paso, pomáhal manželce dusiti maso. Stalo se časem, že spletla s masem starého muže z El Paso). A to vše díky skvělému překladu Antonína Přidala. Mimochodem, hra Divadla na provázku (nyní Husa na provázku), která se jmenovala Příběhy dlouhého nosu vlastně sestávala výhradně z Přidalem přeložených limeriků Edwarda Leara.
Už jsem knihu - spíše české překlady knihy - hodnotila u verze přeložené Antonínem Přidalem s drobně upraveným titulem "Pan Kaplan má stále třídu rád". Tento Eisnerův překlad mi přišel podstatně méně humorný než Přidalův, proto možná tolik kontroverzí u hodnocení...u mně TATO verze pouze za tři...
Četla jsem obě české verze - tedy jak překlad Eisnerův (Pan Kaplan má třídu rád), tak překlad Přidalův (Pan Kaplan má stále třídu rád). A musím říct, že v tomto případě jde o rozdíl třídy (:-) ) ve prospěch té druhé. Naprosto neuvěřitelná dřina - a o to větší literární invence - to musela být, když Antonín Přidal hledal ke každé neopakovatelné anglické zkomolenině odpovídající zkomoleninu českou a ještě k tomu navýsost vtipnou. Napsal tak dle mého názoru knihu vlastní. Stačí porovnat s překladem Eisnerovým, který je možná přesnější, ale v českém překladu podstatně méně zábavný. A v tom možná spočívá diametrálně odlišné hodnocení čtenářů - hodnotí zde totiž dvě různé knihy, aniž si to uvědomují... Že je Antonín Přidal vynikající překladatel z angličtiny, je poměrně známo, doporučuji např. Limeriky Edwarda Leara (Kniha třesků a plesků), navíc s ilustracemi Aloise Mikulky.
Po neutuchající invazi upírů a upírek všeho druhu, kteří se na nás hrnou z filmových pláten, TV obrazovek, videoher a literárních počinů všeliké kvality, jsem na tento typ hororů zanevřela. Prostě inflace téhož nemá zaručený marketinkový úspěch....Drákulu jsem četla před léty. Je to vynikající kniha, na kterou nedám dopustit. A není co dodat, prostě za pět.
Obsahuje spoilery.
Dočetla jsem, vlastně doposlouchala a taky jsem si oddechla v okamžiku, kdy Grace konečně toho líbezného narcistického sadistu oddělala...celou dobu jsem si říkala, pro kolik čtenářů může být takový příběh uvěřitelný, protože ten, kdo něco podobného ani zpovzdáli neviděl nebo neslyšel, může pochybovat. Fakt je ten, že bohužel podobných sociopatů je víc než by si jeden (jedna) myslel(a), naštěstí ne v tak drastické podobě. Ale pro život to taky nebývá...Na závěr jen jedinou kritickou poznámku k audioverzi knihy - Simona Peková, která knihu načetla, ji zřejmě četla opravdu "na ostro". Hrozně mi vadily nevhodné pauzy, nesprávná intonace a evidentně neznalost textu...Ale knize jako takové dávám plný počet.
Přečetla jsem ságu, viděla původní, ještě ČB zpracování v televizi i novou verzi taktéž v televizi. Mé dojmy jsou skvělé.