Dela111
komentáře u knih

Pokud se na tuto knihu teprve chystáte, počítejte s tím, že tohle je mimořádně smutné počtení, je tu mnohem více smrti a smutku než života a radosti.
Příběh z knihy Volání hvězd se odehrává v Irsku roku 1918 a pokud jde o námět, má široký záběr. Končí první světová válka, Evropa je zmítaná epidemií španělské chřipky, v příběhu jsou i další závažná témata jako jsou boj o nezávislost Irska, poválečné trauma, neskutečná chudoba, náboženský fanatismus a v neposlední řádě odporné zneužívání sirotků církví. Většiny námětů se však děj jen lehce dotkne, nejsou rozebrány hlouběji.
Jediné čeho je v knize až dost, jsou popisy zdravotních zákroků a velmi podrobné líčení porodů. Většina děje se totiž odehrává v jednom malém nemocničním pokoji, kde jsou hospitalizovány nastávající maminky, které zasáhl vir chřipky.
Děj se odehrává v období pouhých tří dnů, styl autorky je ale poutavý, takže si čtenář dokáže představit atmosféru té doby. Právě tu čtivost oceňuji 3*. Celkově jsem však od knihy očekávala něco jiného. Místo podrobného popisování všech možných porodních komplikací, jsem čekala spíše větší ponor do námětů, kterých se autorka bohužel jen dotkla.


Ať se rozhodneš jakkoli je thriller z prostředí temných stránek internetu, ze světa hackerů a je napsaný tak, že jej lehce pochopí i čtenáři, kteří nejsou zrovna odborníci v oboru IT. Zároveň se tu vyšetřuje trestný čin, který patří k těm nejodpornějším.
Hlavní hrdinka, bulvární novinářka Julita, si všimne určitých nesrovnalostí v případu jedné dopravní nehody a když na ně poukáže ve svém článku, zjistí, že šlápla do pořádného vosího hnízda. Od té chvíle už pro ni není bezpečno nikde. Její znalost počítačových sítí je sice průměrná, ale ani to, ani skutečnost, že přijde o práci a díky jistým fotkám na netu i o důstojnost, ji nezastaví v hledání pravdy. Tuto postavu je lehké si oblíbit.
Tohle je skvělý thriller o internetové kriminalitě a o nebezpečí jaké nové technologie představují. Jejich používání je zdánlivě anonymní, přitom však naopak umožňuje totální formu sledování.
Zpracování příběhu bych hodnotila 4*, tu 5. přihazuji za námět. Prosím víc knih, které otevírají téma nebezpečí kyberprostoru a které do čtenáře rýpou otázkou, jakou hodnotu má pro nás soukromí a jakou cenu jsme připraveni zaplatit za jeho ztrátu.
Doporučuji, tohle rozhodně stojí za přečtení.
Mimochodem - dotaz pro nakladatelství Host - druhý díl již autor dávno vydal, proč nevyšel u nás? ;-)


Na Hlubinu jsem se těšila, protože Strach je podle mě jedna z nejlepších Karikových knih.
První polovina knihy má očekávání splnila, začátek je výborný, mistrně je vykreslena stísněná temná atmosféra, plíživý strach. Bohužel za polovinou se to celé zvrhlo v podivný bizár, jakousi fantasmagorii plnou brutálních sadistických scén, nechyběly popisy mučení. Závěrečný souboj byl natažený k neučtení.
Příběh byl vymyšlený dobře, spojení hororu s určitými historickými reáliemi mělo velký potenciál, to jsem oceňovala. Téměř celá druhá polovina je však bohužel nepovedená, zkazila mi celkový dojem.


Čtivý, napínavý příběh o osudu jedné zajímavé ženy, živelné, ale i laskavé, milující a vždy ochotné pomoci. Román je napsaný netradiční formou, vyprávění tvoří svědectví pěti osob, jde o pět monologů.
Na hlavní hrdinku, která i s manželem na začátku roku 1944 zmizela, vzpomínají lidé, kteří k ní měli různý vztah. Podle toho ji i ve svém vyprávění líčí. Někdy je plné lásky, milenecké ale i rodičovské, přátelské, vřelé i vděčné, ale je tu i jedno plné žárlivosti a hněvu.
Příběh se odehrává ve Slovinsku za druhé světové války a je inspirovaný skutečnou událostí. Dobře jsou zachycené dobové reálie tehdejší Jugoslávie.
Forma, jakou je kniha napsaná, nesedne každému, což je vidět z rozdílných hodnocení. Mně chvíli trvalo než jsem tomuto vyprávění přišla na chuť, ale potom mě to naopak strhlo a byla jsem zvědavá, jak se vše událo.
Za mě doporučení.


Příjemné překvapení, tohle mě bavilo. Je to sice jednohubka, ale svižně a vtipně napsaná, nejednou jsem se i rozesmála.
Hlavní hrdina je takový ten týpek s nekomplikovanou povahou, který si troufne opustit rodnou vesničku a hledat štěstí v Praze. Nastoupí do pracovní pozice, kde je nutná znalost francouzštiny, v kterémžto jazyce umí leda tak pozdravit a poděkovat. Působí nezodpovědně a lehkovážně, ale stejně mu fandíte.
Příběh přináší komické situace i vtipné hlášky. Skvělý relax, doporučím.


Pokračování slavného románu Chlapec v pruhovaném pyžamu s názvem Před sebou neutečeš je výborně napsané, příběh je skvěle vystavěný. Kniha je o osudech Brunovy starší sestry Gretel. Střídají se kapitoly ze současnosti, kde je jí více než 90 let, s popisem jejího života v poválečné Paříži, Sydney počátkem padesátých let a v Londýně roku 1953.
Gretel celý život tajila odkud pochází a kdo byl její otec. Když se však do bytu pod ní přistěhují noví sousedé, je postavena před těžké dilema, zda chránit nadále především sebe nebo pomoct malému chlapci a riskovat tím své odhalení. Postava Gretel je vykreslena výborně, její myšlenky a emoce působí velmi uvěřitelně, lidsky.
Toto je román o tom, jak těžké, téměř nemožné je přiznat si, že jeden z rodičů byl lidská zrůda nejtěžšího kalibru a druhému to nevadilo a pak s tím žít... Je to o vině a zároveň odmítání spoluviny, o strachu z odhalení. Celým románem se vine odvěká otázka, zda trestat děti za činy rodičů.
Tento dramatický příběh zaujme od prvních stran a po dočtení dlouho doznívá. Kniha Před sebou neutečeš patří mezi ty, na které se nezapomíná.
Doporučuji. Kdo nečetl první díl, začněte u něj, i ten je vynikající. John Boyne prostě umí.


Noční koupání je vynikající psychothriller. Mimo vygradované finále není děj nějak extra napínavý, výstižnější je tady slovo strhující.
Hlavní postava příběhu je autorka true crime podcastu Rachel. Pro novou sérii si vybrala případ znásilnění a provede nás všemi úskalími, které má dokazování tohoto činu. Je velký rozdíl mezi naším vnímáním vraždy a znásilnění. U vraždy se shodneme, že je jasně a jednoznačně špatná, u znásilnění vidí někteří odstíny šedi, těžko se dokazuje, většinou je to tvrzení proti tvrzení. Výborně je popsáno čím vším musí oběť projít, aby mohla spravedlnost zvítězit. Zpracování psychologické stránky je tady vynikající.
Mimo současný případ Rachel sleduje i jeden pětadvacet let starý z téhož městečka.
Za mě doporučení, toto je výborný psychothriller, napsaný neobyčejně poutavě. Mimochodem v současnosti u nás docela aktuální námět, doporučila bych i některým soudcům, aby pochopili, jak se cítí oběť znásilnění...
Pokud vyjdou další díly této série, určitě si je nenechám ujít.


Výstižný komentář k této knize tady napsala Vampucha.
Anotace je velmi lákavě napsaná a svádí k představě detektivky, je to však klamavé. Já bych dokonce řekla, že anotace je napsaná špatně. Tohle je pořádné psychologické drama. Elena to ví přináší zpověď osamělé nemocné ženy, která odmítá přijmout sebevraždu jako příčinu smrti své dcery.
Námětem knihy je hledání skutečné příčiny smrti dcery hlavní hrdinky Eleny a především pohled na obtížný vztah, který mezi sebou matka a dcera měly. Mnoho prostoru zde dostávají také popisy projevů Parkinsonovy nemoci. Jsou zde detailně popsané všechny zdravotní potíže, které Elena má, je vylíčeno, jak těžký je každodenní život s touto nemocí, jak se dříve jednoduché úkony změní ve velké překážky. Tato nemoc člověku změní život, učiní ho velmi těžkým a vyrovnání se s tím může být obtížné nejen pro nemocného, ale i pro jeho blízké.
Tohle je těžší, hloubavá četba, je to o poznání sebe sama, které může být i bolestné. Není to kniha pro každého.
3,5*


Frankie je kocour, který mluví a celá kniha je vyprávěna z jeho pohledu. Příběh je o přátelství mezi člověkem, který ztratil smysl života a toulavým kocourem, který si troufne dát mu nový důvod žít.
Komentáře, jimiž Frankie často hodnotí počínání lidí, jsou trefné a občas úsměvné. Tohle je velmi svěže napsaný příběh, který slupnete jako malinu. Je to jen taková jednohubka, což je škoda, tady bych snesla i bohatší příběh.
3,5*


Audiokniha
Před pikolou za pikolou je psychologický román s thrillerovou zápletkou. Námětem je tady to, co nechce zažít žádný rodič - čtyřletá holčička se ztratí mamince v parku.
Po psychologické stránce je příběh brilantně zpracovaný. Postavy jsou přesvědčivé, díky jejich vnitřním monologům čtenář ví, jak uvažují. Je to tak sugestivně popsáno, že cítíte jejich utrpení, bolest, zmatek a zoufalství. Příběh má vyrovnané tempo, postupně graduje až do finále.
Celou dobu mi bylo všech líto a závěr, kdy se vše propojí a přijde další odhalení, byl pro mne neobyčejně smutný. Tohle mne dostalo jako už dlouho žádná kniha. Vnímaví rodiče pochopí, nad čím se zamyslet.
Tady jsem zvolila audio a musím říct, že je velmi zdařilé. Obzvlášť Zuzana Slavíková načetla svůj part excelentně a pravděpodobně právě její výkon přispěl k mému nejvyššímu hodnocení.
Za mě doporučení.


Na knihu Liz Nugent jsem se moc těšila, protože mívá originální zápletky a překvapivý děj. Ani nová kniha autorky mě nezklamala, jde o neotřelý příběh.
Na Sally je hned vidět, že její chování je hodně podivné, nejvíce připomíná autistu. Proč je však taková ve skutečnosti, co všechno zažila v dětství a jaká byla její rodina, nám autorka postupně odkrývá. Je to sonda do více duší, jedné pořádně zvrhlé a několika méně či více poškozených.
Tento příběh mě fascinoval od první stránky, tetelila jsem se nad ním blahem. Podobné psychologické sondy s prvky thrilleru si vždy vychutnám. Tohle je brilantně napsáno a Liz Nugent už patří mezi mé oblíbené autory.


Souhlasím s komentářem RadkyV, své hodnocení však vyjádřím mnohem méně kulantně.
Toto je příběh s absurdním dějem pro náctileté. Mě tady nebavilo vůbec nic. Kdyby to byla bláznivá jízda dějově sice slabší, ale vtipná, brala bych to. Tady se však zasmát není čemu a hromada vulgarismů, které mně při vhodném použití vůbec nevadí, humor nenahradí. Závěr postrádal pár vysvětlení.
Kdyby byla kniha správně zařazená v žánru YA literatura, vůbec bych po ní nesáhla. Tohle byl omyl.


Tohle není četba pro každého, pro tento humor musíte mít pochopení. Jsou to příhody ze života autorky od dětství po současnost a nejde tady o nějaký inteligentní či vlídný humor, tohle jsou každodenní úsměvné příhody, převládají trapasy.
Sympatické je, že autorka si dělá srandu sama ze sebe a fakt se nešetří. Často jsou to příhody, se kterými by se mnozí nepochlubili, aby se neztrapnili. Camille sedne, sepíše to a rozhlásí do světa :-). Je úplně jedno jestli je něco vylepšené či přehnané, důležité je, že to splní účel - pobavit čtenáře. Ubrala bych však příhody, kde vtip tvoří střevní potíže, těch je tam moc.
Pokud jde o použitý jazyk, je to směska upravených brněnských výrazů, nejde však o skutečný hantec.
Rozhodně nedoporučuji čtenářům citlivým na vulgární výrazy, tohle by nedali.
Já celkově hodnotím kladně, pobavilo mne to a nejednou rozesmálo.


Tak jsem chtěla ke konci roku něco veselejšího a přestože má kniha hodně rozdílná hodnocení, pustila jsem se do ní. Bohužel se přidám spíše k těm méně spokojeným čtenářům.
Zuzan je bezesporu originální a svérázná postavička a asi dvakrát jsem se zasmála, ale také mi to několikrát přišlo spíše trapné než vtipné. Za mne jsou mnohem lepší osobní vystoupení Ivana Mládka, ty mě dokáží pobavit. Tohle prostě není ono. Hodnocení 2,5*.
Vtipný úryvek se mi vybíral těžko, moc jich tu není, snad aspoň toto:
---
Sluníčko bude pálit, na hlavu si dám slamák. Nechal jsem si ho dělat na zakázku, protože tak velké číslo bych normálně nedostal. Po kom já mám tu hlavu tak velkou?! Co já už kvůli ní zkusil! Ve škole jsem měl přezdívku "Libeňský plynojem", v práci mi říkají "Zeměkoule", nejvíc mě však bolí posměšky od Marušky. Když jsem se jednou pakoval do lázní, utrousila: "Zuzane, když se s tou svou velkou holou hlavou postavíš na kufr a připažíš, tak vypadáš jako razítko."
---
Na nástupním ostrůvku si asi dvě stě lidí krátí dlouhou chvíli sborovým zpěvem. Tramvaj musí každou chvíli dorazit, protože hodinu a půl žádná nejela. Muž, který celou dobu ležel na zemi s uchem na kolejnici, najednou vyskočil a radostně zvolal: "Jede!" A skutečně! Neuplynula ani hodina a tramvaj se objevila na obzoru. Všichni se radují. Tramvaj přijíždí k nástupnímu ostrůvku, je však plně obsazena. Narval jsem se dovnitř předními dveřmi jen za cenu toho, že jsem ze zadních dveří vytlačil nějakého staršího pána s nohou v sádře. Vypadl z tramvaje na nástupní ostrůvek - naštěstí šikovně na hlavu. Za odjíždějící tramvají jednou rukou hrozí pěstí, druhou si zatlačuje bouli. Pasažéři se v tramvaji nepřetržitě přetlačují, každou chvíli někdo spadne na řidiče. Tomu už došla trpělivost a zvolal: "Jestli se okamžitě nepřestanete tlačit, zmlátím výhybkovou tyčí průvodčího, který za nic nemůže!"
---


Nehoda je thriller pro ženy, dost předvídatelný. Většina věcí je jasná od začátku a když přijde zvrat, který by měl být překvapivý, stejně působí jako něco, co se dalo čekat. Navíc je to celé dějově málo pravděpodobné.
Velkým plusem knihy je však čtivost, tohle prostě baví. Autorka píše mimořádně chytlavě, což už dokázala u předchozí knihy.
Celý příběh bohužel kazí závěr, ten je nepovedený. Asi ve snaze finále vygradovat, to autorka překombinovala a absurdně dějově přehnala.
Téměř po celou četbu bych dala 4*, nakonec však za ten závěr jednu hvězdičku ubírám.


Poutavý příběh přibližující Itálii třicátých let minulého století. Hlavním námětem je vzdor proti společenským tabu a konvencím. Je to oslava přátelství a také střet dvou světů.
Kamarádství tu uzavřely dvě dvanáctileté dívky, každá z úplně jiné rodiny, jedna z dobře situované, druhá ze sociálně slabší. Jsou úplně jiné, postupně se však poznávají, prochází silnými společnými zážitky a tak k sobě přilnou. Moc dobře je vykresleno jak dětský svět pomalu přechází v dospívání.
Celkově je v knize výborně popsaný obraz té doby - předsudky, atmosféra fašistické Itálie, dopady habešské války.
Vyprávění má spád, je to strhující příběh, občas dojímavý. Moc se mi to líbilo, ráda doporučuji.


Kytice je nejznámější sbírka básní na motivy lidových pohádek a pověstí, většina z nich má hororový děj a často končí smrtí.
Je tu neuvěřitelných 170 let, ačkoli ta nejstarší vydání nebyla tak souborná jako dnes. Tato sbírka je bezpochyby nadčasový klenot české literatury.
Zařazení Kytice do povinné školní četby však byla chyba. Verše jsou plné tajemna, mystiky a poučení, kterým děti nemohou ještě rozumět, určitě ne všemu a mnohdy je básně spíše děsí. Autor se inspiroval v žánru balad a ta strašidelná atmosféra z knihy přímo sálá. Dětští čtenáři tedy sbírku ještě neocení, ale v dospělosti si ji vychutná už téměř každý. Je to skvost.


Opět povedený díl, autorka se volně inspirovala skutečným případem a udělala z toho pořádně zamotanou záležitost.
Příběh začíná tuctovou vloupačkou do domu na samotě. Při prošetřování však dojde k nečekaným zjištěním a najednou se vyšetřují dva zločiny, mimo toho aktuálního i další z minulosti. Postupně se ukáže, jak moc jsou oba případy provázané a že jejich objasnění bude pořádný oříšek.
Opět je tu spousta přepisů výslechů, zpráv z tisku, ukázky konverzací ze sociálních sítí a tentokrát i netflixovský dokument.
Mimo závěrečný závod s časem není příběh nijak více napínavý, jeho předností je spousta nečekaných odhalení a překvapivé rozuzlení.
Při hodnocení ubírám hvězdičku ze dvou důvodů. Jednak mě příběh pořádně upoutal až někde v polovině a také mi vadí vysoký počet vyšetřujících policistů. Autorka je sice v úvodu jmenovitě opět představí, ale za mě je těch postav zbytečně moc, já to vidím jako mínus této série.


(SPOILER) Audiokniha
Už podruhé v krátké době obdivuji, jak nějaký spisovatel dokáže napsat strhující napínavý příběh a stačí mu k tomu jediná postava. Tady jde o devítiletou holčičku, která se ztratí na výletě v lese. Chtěla si jen odskočit a pak se co nejrychleji zkratkou vrátit k mamince a bráchovi...
Popis jejího nekonečného bloudění rozsáhlým lesem, kdy dostává žízeň, hlad, je jí špatně a postupně se propracovává k celkovému selhání organismu, je maximálně autentický. Výborně je popsáno dětské myšlení, pocity, určitá naivní statečnost a víra v pomoc. K tomu ta nekonečná dětská fantazie...
Tady není potřeba žádných příšer a přesto je to pořádný horor!


Nedá se říct, že by se tu nic nestalo, ono se tu děje docela dost, ale události dne se tak nějak mění v nic...
Vyprávění tvoří především myšlenkové pochody dvou hlavních postav, matky a dcery, proložené dialogy. Pointou příběhu má být zjištění, co se vlastně stalo s otcem rodiny, kam jednoho dne zmizel. Především pro matku je to otázka, kterou si klade denně, myšlenky na manžela ji provází na každém kroku. Samotný vztah mezi matkou a dcerou je také zvláštní, mnoho toho o sobě nevědí, vzájemné pochopení spíše hledají. Děj se odehrává během jednoho dne, přesto vyprávění působí zdlouhavě.
Tady nad hodnocením váhám, ale protože mě kniha nijak nezasáhla a obávám se, že za pár měsíců nebudu mít nejmenší potuchy o čem vlastně byla, zůstanu u průměru.
