Delirium komentáře u knih

Musím říct, že jako někdo, kdo má za sebou nějaké ty chemické předměty jsem považovala detaily, do kterých se zacházelo v knize za zbytečné (nejvíc mě pobavilo počítání vodíků, proč by to někdo dělal???).
Líbilo se mi, že působení látek bylo objasněno na fyziologické úrovni a taky, že dílo obsahuje odkazy na jiné publikace věnující se drogám. Co mě naopak zklamalo, byla stručnost popisu u některých látek, zejména psychedelik, což autor odůvodnil tím, že s psychedeliky nemá zkušenost.

18.07.2023

Krátce - tohle pro mě bylo lehce bolestivé čtení (četla jsem ho naprosto dobrovolně). Dílo mi prostě a jednoduše nesedlo, některé kapitoly jsem pouze prolétla.
?spoiler? Závěr ve stylu, že don Quijote na smrtelné posteli přijde k rozumu, je na parodii možná až příliš hořkosladký.

18.07.2023

Velmi kvalitně napsaná kniha, ale poslední asi 4 stránky byly pěkně hloupé.

06.04.2023

Myslím, že knihu objektivně nemusím popisovat, neb patří mezi jedno z nejvýznamnějších sci-fi 20. století a rozhodně si myslím, že je to jedno z děl, které je známé široké veřejnosti.
Pokud bych ji měla přirovnat ke knihám psaným v podobným stylu - 1984, 451° Fahrenheita, pro mně byla suverénně nejlepší.
Ostatně jako spoustu knih, neuspokojí tato kniha každého. Má velmi pomalý rozjezd, kde se spíše popisuje běžné dění světa, to jak ten svět funguje, kdo má jakou pozici a co to obnáší, a tak dále. A návrh na konzumní společnost, ze které prakticky zmizela lidskost, je skvělý. Samotná zápletka byla docela prostinká, avšak líbí se mi, že se díky ní čtenáři rozklíčuje fungování Nového světa. Postava Johna (divocha) na mě působila příliš uhlazeně. Moc nechápu, odkud pramenily jeho romantické myšlenky (zcela pochybuji, že od indiánů či Lindy, a že by to opravdu zmohly "pouhé" knihy mi přijde přehnané). Jednoduše byl zcela odtržen od reality, nejen té, kterou prožíval 16 let, nicméně i té, která se mu otevřela v Novém světě.
Jinými slovy, tato kniha má své mouchy, avšak má i své klady a pokud vás zaujalo Bradburyho 451° F, myslím, že je velká šance, že i toto dílo se vám bude v lecčems zamlouvat.

10 04.10.2022

Vlastně je to příběh o Salovi, který mi na začátku připadá relativně vnímavý (později mi přijde, že to s ním jde z kopce), a o Deanovi, který se nestará o nic a nikoho jiného, než o sebe. Příběh, už podle názvu, poskytuje náhled do Salova cestování.
Jako vždy, i zde mě rozčiluje nezodpovědnost hlavních i vedlejších postav, také se mi zdá, že kdyby byl román kratší, rozhodně by mu to neubralo, ale naopak přidalo.
Kniha byla psaná hezky, nicméně pouhý hezký styl psaní to občas neutáhne.

3 11.09.2022

Miluji básně Bukowského, zvláště proto, že jsou tak nakrásno surové a za nic se neskrývají. Jeho próza, pokud tedy usuzuji pouze z tohoto jediného díla, se mi však příliš nezamlouvá, obzvláště kvůli té surovosti, kterou mám na poezii tak ráda.
Nemyslím, že mi přísluší hodnotit obsah knihy, protože si jsem 100% jistá, že nejsem zrovna cílová skupina, takže hvězdičky si nechám pro sebe.
Nicméně příběh o člověku, který nejdříve všechny nenávidí, pak se nechá nenávidět a jediné, co ho zaujme, je alkohol, mě příliš nenadchnul. (Nenechte se však odradit od čtení - pokud Vám nevadí drsnější ráz. Jak už jsem podotkla, nejsem cílová skupina a věřím, že spousta lidí v tomto díle našla své.)

Do psychiatrického zařízení přijde drzý McMurphy, člověk, který na jednu stranu potřebuje krotit kvůli násilnickým sklonům, na stranu druhou by mu neuškodila spíše věznice či nucené práce, ze kterých se svojí skromnou hrou na blázna vymanil. Román popisuje dopad McMurphyho na celkový chod léčebny. Příběh je vyprávený z pohledu jednoho chovance, pana Bromdena, obrovitého indiána a pravděpodobně schizofrenika, který předstírá hluchoněmost, což mu umožňuje nepozorovaně sledovat dění v zařízení jak mezi pacienty, tak mezi personálem.
Knihou proplouvají Bromdenovy vize, jeho halucinace, které ho odtrhávají od reality. Do děje jsou tyto vize zakomponovány velmi pečlivě, občas člověku přijde, jako by to nebyly ani představy.
Něžný ¡SPOILER!: velmi jsem ocenila jak se postava Bromdena za celou knihu vyvinula, od docela maličkého člověka, který se bojí „vlastního stínu“ až po člověka vědomého si sám sebe a vlastní velikosti.
Konec prozrazovat nechci, nicméně i přesto, že to nebyl klasický happy end, z něho mám pocit, že to tak mělo být, rozhodně nebyl nějak odfláknutý, ani zbytečně natažený. Prostě tak akorát.
Kniha samotná se četla velmi dobře, přes prvních pár stránek jsem se musela prokousat, avšak dál se četla prakticky sama.

7 29.07.2022

A tohle zase můžu, to ne, že ne. Opět povinná četba, ale líbilo se. (Velice!)
„Už nepláče. Vystřídal jste ho vy. Slzy jsou věčné. Za každého, kdo se rozpláče, někdo jiný přestane. Stejně je tomu i se smíchem. Neproklínejme tedy naši dobu, není o nic horší než doby předchozí. Není ovšem nutné ji zvlášť chválit. Nemluvme o ní vůbec.“

4 27.08.2019

Povinná četba k maturitě mi dohodila tuhle knihu. Jediné, co mohu říct je, že jsem skončila po prvních 50 stránkách, protože mě kniha neskonale nudila.
Pravděpodobně neumím ocenit styl autorova humoru, už mi to přijde až příliš vynucené.
(Ne, není to tak, že bych neoceňovala klasiky, právě naopak, každopádně tohle mě vůbec nechytlo, děkuji pěkně.)

Povinná četba k maturitě - doporučuji. Čte se rychle, je to jednoduché, není tam nic, co by se nedalo pochopit.
Každopádně ta jednoduchost z toho činí spíše průměr, ačkoliv musím říct že silnější. 70%

27.08.2019

Já se tak moc nudím! Kniha mi přišla napsaná spíše jako sled událostí, všechno, na co hrdinové příběhu sáhli, jim bez potíží vyšlo, a ze všech nesnází se až příliš snadno dostali. Och!
Nevím, zda je to způsobeno mým existencialistickým myšlením, ale nepřijde mi to jako zrovna štastný způsob psaní.
Na druhou stranu, některým okolnostem se dalo zasmát a do zhruba poloviny mi kniha ještě přišla poutavá a čtivá. Dalším plusem v tomto případě je pak to, že je kraťoučká. Dočtete ji dříve, než vás začne nudit až nesnesitelně.

2 10.01.2019

Hm, hm. Líbilo se mi to a bavila jsem se, ale stařenka by musela mít opravdu štěstí. Doufala jsem, že konec bude o něco méně strojený, leč stejně jako v případě autorova Syna boha hromovládce se tak nestalo.
Nicméně i přes toto zklamání se kniha četla velice dobře, místy se člověk zasměje, černý humor nechybí.

2 05.01.2019

Tedy... Z knihy mám krapet smíšené pocity. Dle rázu knihy jsem čekala zákeřně ironický až sarkastický (a překvapivý) konec. Leč - bohužel - se nekonal.
O finské mytologii toho vím pouze co by se za nehet vešlo, a tak oceňuji, že si autor zvolil toto (pro něj snad blízké) téma.
Bavila jsem se, ano. I přesto však doufám, že mě ostatní autorovy počiny chytnou více, toto pro mě byla premiéra.

01.01.2019

Nevím, jak ostatní, ale za mě byl toto zatím nejlepší příběh ze Zeměplochy.
Za skutečného zloděje času považuji Terryho, od knihy jsem se nemohla odtrhnout.

4 25.12.2018

Fantaskní! Když čtu Bradburyho knihy, postavy, které stvořil, přímo ožívají.

2 18.11.2018

Spíše 9/10, než 5/5.
Upřímně jsem doufala víc Smrtě/Vilíka Kliky. Taktéž by mě zajímalo, jak dopadl úplněk po skončení příběhu. :D
Na druhou stranu si říkám ano, těch 5 hvězdiček si Sekáč skutečně zaslouží, pobavila jsem se. (A dojímavá scéna na konci je úžasná.)

3 02.11.2018

Téhle knihy jsem se trochu obávala. Bála jsem se, že mě snad zklame, protože to přijde po pár knihách od stejného autora pokaždé. Ale světě, div se! Třetí kousek od Bradburyho, který jsem přečetla a jeho dílo mě stále nepřestává bavit a překvapovat. Tentokrát o tom, že to není člověk, ale lidstvo, co s oblibou ničí... prakticky cokoliv.

5 29.10.2018

Tato kniha, výběr z tzv. weird fiction Raye Bradburyho, mi naprosto učarovala. Uchvátila mě.
Často mě nechávala na rozpacích, nechávala mě bát se, ale tím hezkým způsobem.
Poslední povídka - Další v řadě - mě sice příliš nechytla, ale co naplat... Zbytek se mi líbil, a to velice.

3 19.09.2018

Je to dobrý, není to dobrý, někdo umře, není to dobrý, je to dobrý a pak zase není. A opakovat. Pro mě stručný děj této knihy. Ke konci mi už kapitoly připadaly téměř stejné a samotný konec mě naštval. (Myslím poslední odstavec, jakože, co to má být?)
Dílo patří mezi klasiku, bylo pro mě čtivé, ale místy jsem si říkala, kdy už to budu mít dočtené.
Na druhou stranu si o to tématika říká.

3 05.09.2018

!Spoiler!
Většinou se mi popisné příběhy líbí, ale tohle opravdu ne. Líbila se mi starcova houževnatost, trpělivost a odvaha, ale příběh o tom, že si někdo chytne rybu, plaví se za ní skoro dva dny a pak mu tu rybu cestou domů stejně ožerou žraloci, mi nepřijde dostatečně zajímavý, aby se to natáhlo na 100 stránek.
Dále se mi i líbila chlapcova důvěra ve starce, ale to je asi tak vše...

3 01.08.2018