denisa7430
komentáře u knih

Fascinující kniha o tradici jedné muslimské země, která vám doslova vyrazí dech. Vlastně se nedá ani uvěřit, že někde něco takového musí ženy podstupovat! Vždyť postavení žen je zde horší než v mnohých rozvojových zemi v Africe! Tato kniha jistě stojí za přečtení a nám, ženám z civilizovaného světa, nestačí než poděkovat za lidské zacházení. Ne, nevtipkuji.


Ozvěna soumraku je opravdu krásným, dojemným příběhem dvou silných žen, které se perou ve svých životech s těmi největšími ranami, které jim mohl osud nadělit. Nebudu zastírat, že při čtení řádků knihy Judith Kinghornové neukápla z mých očí i nějaká ta slza.


Mám ráda knihy popisující historické události a dávám přednost těm, které líčí skutečné události se skutečnými osobami, které ovlivnily chod dějin. Kniha je čtivá, avšak velmi náročná. Čtenář se musí maximálně soustředit, aby chápal souvislosti a to, co nám chce autor knihy sdělit. Určitě se nehodí jako kniha "před spaním".


Neuvěřitelný svět vědeckých poznatků a pokroků. Autorka se nebojí odlehčovat poměrně vážná témata. Celá kniha je protkána humorem, což může téma knihy přiblížit i čtenářům, kteří se jinak o podobnou tématiku nezajímají, ale na druhou stranu může být zklamáním pro vojenské nadšence. Každopádně běžně znalý čtenář si z knihy odnese nové poznatky o výzkumných centrech, které zkoumají věci, o kterých by normální smrtelník ani neuvažoval, že mohou existovat. Ačkoliv nám nad podobnými "vědeckými postupy" může zůstat rozum stát, jedná se o faktické, doložené informace.


Dvě tragické retronovely. Veškeré situace jsou zde provázány historickými odkazy na dobu socialismu, kdy režim vládl pevnou rukou, kdy docházelo k buzeraci od těch, co byli ve straně na těch, kteří režimu naopak nepochlebovali a kdy se kladl důraz na stranické autority. Oba hlavní hrdinové mají jednu věc společnou - staví se proti tomu, co je jim diktováno zvenčí a hledají vlastní cestu, jak systému, ale i falešným lidem vzdorovat. Kniha rovněž na příbězích dokazuje, jak je nutné mezi sebou navzájem komunikovat a nedělat zbrklé a ukvapené závěry.


Vcelku napínavý detektivní román se zápletkou i v osobním životě reportérky, která o případu informuje veřejnost.


Strhující román považuji za jeden z nejkrásnějších románů dnešní doby. Autorka v něm píše o citlivých tématech, o kterých člověk za normálních okolností raději nechce ani uvažovat.


Knihu hodnotím jako velice fajnové oddechové počteníčko. Hartlovi se podařilo bravurně rozvíjet příběhy ze života, který je občas veselý, občas depresivní, plný zvratů, ale i radostí. Do románu jsem se začetla hned od první stránky, pobavila jsem se a zapomněla na všechny starosti okolo mě. Kdo potřebuje vyčistit hlavu, ať sáhne po Hartlovi. Ten tímto dílkem opět potvrdil, že je v tomto směru prostě "in".


Román Nebeské komando líčí osud nejmladšího ze šesti dětí, čtyřletého Gustava, který špatně snáší ztrátu maminky, na kterou byl velmi fixovaný. Jako jediná z rodiny mu ukázala, co znamená láska, pohlazení, políbení a objetí. Proč byl zbytku rodiny téměř lhostejný, se dovídá až mnohem později.


Kniha se čte velmi dobře. Forma není vůbec nudná, ačkoliv se životu Masaryka věnuje opravdu podrobně. Nečekejte žádné bulvární, ničím nepodložené senzace. To však dělá knihu výjimečným dílem.


Při čtení tohoto intimního rodinného dramatu mi běhal mráz po zádech, některé pasáže mě dojímaly k slzám, připadala jsem si v jednu chvíli smutná, pak naopak šťastná. Dle mého je právě takové rozpoložení čtenářovy mysli pro autora tou největší satisfakcí za hodiny a hodiny strávené psaním jeho díla a potvrzením, že se práce vyplatila. Po přečtení jsem dlouho neuměla přestat myslet na děj, celkově ho vstřebat a asi nikdy si nepřestanu pokládat otázky, jak může být osud k určitým lidem tak krutý a bezohledný.


Thriller Evangelium pekla je o osudech tří mužů, jež se odehrávají v prostředí Severní Koreje. Dějová linie románu je roztříštěná, jednotlivé příběhy postav se v rychlém sledu po kapitolách střídají. Na závěr se však jejich osudy dokonale protnou.


Z lovce "atentátníka" se stává štvaná zvěř. Klasické dílo, které nenadchne, ani neurazí...


Kniha se nebude líbit sluníčkářům a světlonošům milosrdenství :-)


Pokud měl Drobeček od francouzské spisovatelky Nathalie Jomardové posloužit jako "odstrašující případ", pak se nepovedlo. Ba naopak. U "čtení" knihy jsem se smála a smála a začala se těšit na budoucí roli matky ještě více. Slovíčko čtení dávám do uvozovek schválně, jelikož nejde o čtení textu v pravém slova smyslu, spíše se jedná o humorné úryvky doplněné úžasnými ilustracemi, které si autorka knihy sama namalovala.


Příběh historického románu Tajemství Prokopa Velikého začíná nalezením manuskriptu z poloviny 15. století spolu s latinsky psanou recenzí, která doporučuje tento spis navěky pohřbít.


O tématice koncentračních táborů a Osvětimi samotné, jsem přečetla již spousty knih. Mnohé z nich ve mně zanechaly nesmazatelnou stopu pro své nepochopitelné obsahy. Málokdo si dnes umí přestavit muka, která lidé během světové války zažívali, a strádání lidí, konkrétně v osvětimském táboře, pro mě zůstane tématem nikdy nepolapitelným. Jak jen dokázali najít vůli v té hrůze žít, přežít ji a žít dál i po válce s nepřestavitelnou bolestí na těle i na duši?


Kniha Mlýn je silně emotivní, nejednomu našinci ukápne na konci románu slzička a čtenář se určitě zamyslí i nad morálními hodnotami, které bychom neměli za žádných okolností ztratit. Avšak kolik jedinců by bylo v dnešní době tak hrdinských jako byl právě František s Karlem? Buďme k sobě upřímní...


Nebyl žádný problém se do knihy začíst. Milovníci kriminálních detektivek budou nadšeni. Přes šest set stran textu sice může čtenáře ze začátku odradit, ale pokud se pro román rozhodne, nebude litovat, je totiž plný akce a napětí.
