DennisMoore komentáře u knih

Věřící mají své bible a korány, já mám Muže, který sázel stromy. V té útlé knížečce je naprosto vše. Odpovědi na všechny otázky, povzbuzení, snad i smysl života.

19 24.09.2013

Hned na začátku komentáře musím připustit, že jsem k Billymu Summersovi měl výhrady. Nezdálo se mi úplně věrohodné vykreslení vztahu dvou tak rozdílných lidí, říkal jsem si, že by se to všechno ve skutečnosti asi tak snadno nedělo... Jenomže to jsem Stephena Kinga podcenil. Aniž bych porušil jedenácté přikázání "Spoilery nebudeš psáti", nemůžu napsat víc. Ale kdo knihu četl, ví, co mám na mysli. Ví, jak moc chytré čtení to je, jak krásné a dojemné to je, jakou to má nádhernou myšlenku, ačkoliv to stojí na tuctové zápletce, o čemž autor samozřejmě velmi dobře ví. Naprosté potěšení jsou odkazy na jinou, slavnou Kingovu knihu, které nepokazí ani zbytečný český překlad názvu jednoho místa.____P.S. A pokud se taky rádi ďábelsky pochechtáváte při každém Kingově rýpnutí do Trumpa, připravte se na hotové hody :)

18 03.06.2022

Jedna báseň řekne víc než jakýkoliv můj komentář:

"Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.

Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.

Najednou máme bílou duši z bezu
najednou je v nás příliš člověka."

18 16.10.2020

Stephen King s přehledem smíchal to, co má nejraději a co od něj máme nejraději i my, přidal k tomu také něco nového a přišel se svižným a neokoukaným příběhem, který podle mě patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech napsal. Později má díky střídmému rozsahu spád jako měla onehdy Carrie a knihu prostě nejde nezhltnout. Výborné postavy, zajímavý děj, který by sice nebyl problém rozepsat do regulérní 500stránkové bichle, nicméně takhle mu to sluší, napětí, zábava i překvapení. Stejně jako v případě Colorado Kida se navíc tentokrát zastanu i měkké vazby, která k Později opravdu sedí.

17 05.11.2021

Jedna z nejlepších zpráv poslední doby je, že se Susanna Clarke megadílem Jonathan Strange & pan Norrell očividně nevyčerpala, má z čeho brát a může přijít s úplně novým příběhem, který bude sice podstatně kratší, ale o nic méně fascinující. Piranesi je právě takový. Fascinoval mě ten úplně neznámý svět a to, jak jsem ho díky autorčině umu přirozeně poznával, jak mě schválně nechávala být o krok napřed před hlavním hrdinou, ale zároveň stále v nejistotě, oč tu vlastně kráčí. Moc jsem si to užil. Myšlenka knihy je krásná a brzy si ji přečtu znovu, to je jistá věc.

17 12.06.2021

Prvotřídní adaptace Draculy. Říkáte si: No tak ten příběh zase jednou někdo převyprávěl, dobře, podíváme se, jak se mu to povedlo. A pak začnete číst, ohromí vás nesmírně propracovaná kresba a bavíte se tím, jak přesná adaptace to na jednu stranu je, a zároveň tím, oč větší spád dostala různými citlivými, urychlujícími úpravami (například závěrečné drama v Karpatech). Klobouk dolů. Jestli někdo nechce číst Stokerův originál, ale chce poznat, proč je ta kniha tak skvělá, ať bez obav sáhne po tomhle zpracování, protože je takřka dokonalé._____P.S. Jsem rád, že nejsem jediný, koho zapomenutá poznámka korektorky Ály spíš pobavila než naštvala. Argu to asi můžeme odpustit :)

17 13.05.2021

Joe Hill je studnice šílených nápadů, do které se rád vrhám po hlavě, a ačkoliv vím, že padám do tmy, těším se na všechno, kolem čeho cestou dolů s křikem proletím. S jeho povídkami to tak prostě je a Na plný plyn je přímo ukázkový kus. Hill se v něm totiž soustavně překonává, jedna povídka je lepší než druhá a každá je trochu jiná i když na druhou stranu má většina z nich něco společného. Úvodní Jízda je takový skok přes okraj, pak už následuje pád kolem děsně zábavné Stanice Wolverton, stoprocentně krásných Pozdních návratů, šokujícího Palce nebo silné Mateřidoušky... No a v bahně na dně vás čeká Ve vysoké trávě, kterou Joe napsal s panem Otcem a která vás utvrdí v tom, jak jsou oba (úchylně magorsky) skvělí. Propouštíme vás pak zafunguje jako takové - poslední - vydechnutí. Joe Hill je vážně originál, je dravý, nápaditý i vtipný, ví, jak na nás a klišé používá jen k tomu, aby je nepoužil a aby nás překvapil. V poznámkách píše o tom, kolik mu tahle sbírka dala práce. Věřím mu to a jsem rád, že si tu práci dal. Až se mi o ní bude někdy zdát, budu mu nadávat a děkovat zároveň.

17 24.10.2020

Nejraději mám vědce, kteří nezapomínají na to, že výzkum je jenom jedna část jejich práce a ta druhá část že je představování, zpřístupňování jejich výsledků veřejnosti takovým stylem, aby stále nebylo pochyb, že jsou velkými odborníky, ale zároveň aby dokázali poučit i člověka, který o jejich oboru nic neví. Yuval Noah Harari je jedním z takových vědců. Na člověka se v téhle knize dívá prostě jako na zvíře, které mělo zpočátku štěstí a pote se mu víc a víc dařilo díky tomu, že je to docela pěkný prevít. Na pěti stovkách stránek se opravdu seznámíte s historií člověka od pravěku po současnost, ve strhujícím závěru se zamyslíte nad tím, co dělá člověka člověkem, o co mu vlastně jde a co ho může čekat do budoucna. Harari nemá problém čtenáře ohromit nečekanými souvislostmi nebo vyvracením mýtů, zároveň ale nikomu nepodsouvá svoje názory - mnohokrát pracuje s různými pohledy na jednu věc a nechává nás, ať si to sami se sebou nějak vyřešíme a pak čteme dál. Není to vždycky příjemné čtení, ale je to rozhodně zajímavé a skvělé čtení. Dokáže otevřít oči stejně jako třeba Tajný život stromů, na jehož erudovanou čtivost jsem si několikrát vzpomněl.

17 24.06.2020

"Z minut se spřádaly hodiny, modré nebe žloutlo a do Jezerní kotliny vstupovaly první stíny." Marná sláva, takovéhle obraty už asi nikdo nikdy nedokáže napsat, v tom bylo a pořád je mistrovství Jaroslava Foglara. Tuhle "přírodní melancholii", které je právě Chata v Jezerní kotlině plná, uměl pár slovy tak jedinečně zachytit...! V magicky se měnící přírodě se odehrává příběh dvou hochů, kteří sami procházejí mnohými proměnami... A já se k tomu příběhu rád po dlouhých letech vrátil a věřte mi, žasnul jsem. Samozřejmě jsem si pamatoval to hlavní - objev Kotliny, stavbu chaty (kterou jsme se dokonce kdysi pokoušeli napodobit), Tarantuli. Ale nadobro jsem vytěsnil začátek s Pavlovým otcem a závěr s Ludvou a to, jak ohromně smutná to je kniha. Smutná a přece krásná, óda na přátelství a na dobro, na ty nejdůležitější hodnoty, které by měly dělat z lidí lidi v roce 1939 i v roce 2019.____P.S. Velký palec nahoru dávám opět Albatrosu, který stejně jako Hochy od Bobří řeky vydal Chatu v Jezerní kotlině v krásné edici - tentokrát se snovými a stoprocentně se hodícími ilustracemi Pavla Čecha.

Dávám 42 hvězdiček, ale za úžasné ilustrace Dana Černého mám chuť přidat třiačtyřicátou. Jenže to by bylo proti smyslu Života, Vesmíru a vůbec.

17 04.02.2016

Že bude tahle kniha prostě a jednoduše krásná, jsem více než tušil podle ukázek z ní, které Jiří Suchý při různých příležitostech v rozhlasu i jinde četl. Rád jsem si teď konečně svoji domněnku potvrdil. Moudře vtipná zamyšlení na téma víry jsou psána opravdu upřímně a od srdce a krásně se čtou. Je radost ocitnout se v hlavě autorově a moci s ním tak nádherně hloubat.

16 02.02.2022

Fakt moc děkuji za tohle vydání, protože Hodina draka bylo onehdy vlastně moje seznámení s Barbarem/Králem Conanem, a dodnes, když se řekne Conan, se mi vybaví spousta pasáží právě z ní. Pevná vazba jí sluší stejně jako smysluplné předřazení dvou povídek, ilustrace Mikuláše Podprockého jsou super (kéž by jich bylo více) a Richard Podaný zrevidoval Kantůrkův překlad s láskou a úctou k němu i k Howardovi. Doufám, že se dočkáme dalšího barbarského čtiva v tomhle kabátku, protože ať se spisovatelé fantasy snaží jakkoliv, na Howarda naprostá většina z nich ani po 80 let nemá.

16 21.10.2021

Kniha od Čecha, o Čechovi a o Češích, ale paradoxně si myslím, že pro kohokoliv mimo Čechy bude ještě zajímavější než pro nás a Kalfařův úspěch v zámoří to asi dokazuje. Zatímco českým čtenářům totiž připadá exotická a lákavá hlavně vesmírná část zápletky, čtenářům odjinud může jako úplně stejně sci-fi připadat ta druhá linka z minulosti, v níž se řeší totalita i demokracie a jak ta změna jednoho v druhé proběhla a co udělala s lidmi. Trochu mě mrzelo, že se kniha po docela vtipném rozjezdu humoru postupně vzdávala, ale na druhou stranu mi dělala radost ta solidní sc-fi atmosféra jako od A. C. Clarka, která se češství nevzdávala, ale ani na něm nestála.

16 21.06.2021

Stephen King čtyřikrát jinak, krátce, pokaždé však povědomý a vždycky výtečný. Titulní povídka mě, přiznám se, lákala ze všech nejméně. Holly je sice fajn postava, ale v Outsiderovi byla bez Billa tak trochu ztracená a působila jako deus ex machina, no a tahle povídka na Outsidera navazuje... Jenže jaké překvapení! Krásně se to četlo, bylo to takové civilnější, Holly opravdu pátrala a musela zapojit mozek, a také ostatní známé i nové postavy měly v příběhu smysl. Super. Ovšem, přiznávám, ještě předtím si mě King rozmazlil poeovsky-hitchcockovským Telefonem pana Harrigana a naprosto skvělým Chuckovým životem (vím, že jsem v menšině, ale právě tahle povídka se mi líbila absolutně nejvíc) a na závěr mě - královsky - pobavil Krysou. Jsem rád, že tahle mainská strašidelná dráha pořád jede a že mě pořád dokáže tak pěkně povozit.

16 03.06.2021

Další mistrovský kousek Jeffa Lemira. Jeho všední lidské osudy jsou vždycky tak nevšedně podané... A přitom tak uvěřitelně. Ani tentokrát jsem se neubránil myšlence, nakolik Lemire asi čerpá z nějakých vlastních zkušeností, ačkoliv to, aby prožil něco podobného, jako prožívají jeho postavy, je většinou to poslední, co bych mu přál. Neučesaná působivá kresba, úderné dialogy, prolínání různých časových rovin. Do téhle knihy byla rozhodně radost se, ehm, potopit.

16 25.03.2021

Jedna z nejlepších fantasy knih, jaké jsem četl - nejen za poslední dobu, ale prostě vůbec. Susanna Clarková smíchala historické reálie, vlastní fantazii a anglickou mytologii, roztočila celý orloj postav, z nichž ale žádná nakonec nebyla navíc, všechno to vypráví přímo dickensovským jazykem a s kouzelným nadhledem a humorem, který jako by pocházel ze samotné Zeměplochy. Je to strhující čtení plné překvapení, moc se mi líbilo, jak velkou roli v tom měla (stejně jako v životě) náhoda, jak příběh postupně gradoval a jak bylo všechno stále přehledné a ačkoliv to mělo téměř tisíc stran, jak to bylo neukecané a prosté jakékoliv vaty. Například všechny ty popisy krajiny, počasí, měst a domů... Dovedu si představit, že by mě v jiné knize nudily, ale sem patřily stejně jako to množství poznámek pod čarou, které většinou odkazovaly na neexistující knihy a události, což považuji za naprosto neodolatelný husarský kousek. Pochválit musím i skvělý český překlad, tahle kniha opravdu nemá chybu.

16 09.08.2018

Tenká, ale hutná připomínka toho, co se Stephenu Kingovi honilo hlavou než začal abstinovat :) Sice bych mohl mít výhrady například k uspěchanému konci a pár dalším věcem, jenže ta atmosféra... Ta atmosféra prostě všechny výtky hravě rozžvýká a spolkne. Úžasné je, jak krátká kapitola Kingovi stačí k tomu, aby dosáhl svého. Stačí třeba jedna věta, tu a tam i pěkně zlomyslná, a je to. K tomu si přidejte až poetické popisy měnících se ročních období, krásné ilustrace... Místy jako bych četl spíš báseň v próze, ovšem od opravdového mistra hororu.

15 21.11.2023

Za žádnou pravdu na světě / ale jestli chceš, za malý pětník ticha / je chvíle, která půlí krajinu / pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá.

Jedna z mých nejmilovanějších básní i sbírek... Co dodat? Snad doporučení poslechnout si CD, kde Smuténku recitují Josef Somr a Hana Kofránková a hudbou je doprovází Hradišťan. Skácelovy verše na mě totiž nejvíce působí v podání někoho, kdo je podat umí.

15 11.12.2019

S komentářem k pětihvězdičkovému Outsiderovi jsem si dal trochu času... Až mě to nakonec přimělo ho o jednu hvězdičku připravit. Inu odstup někdy takové věci dělá. Kniha je i tak super, nebojte, a velmi mě bavila hlavně její nepředvidatelnost (tentokrát se opravdu nevyplácí budovat si k nějakým postavám vztah), nicméně ta stoprocentní zábava vydržela asi do poloviny knihy. Pak se totiž stalo něco, co se sice dělo i v závěru trilogie s Billem Hodgesem (na kterou Outsider volně navazuje), ale tam se to dělo lépe - bez spoilerů jde o to, že jedna postava začne věřit věcem, které se jí zdály neuvěřitelné, a to její obrácení na mě působilo velmi nevěrohodně. Stejně jako způsob, jakým se postupně přichází na to "Kdo? Jak? Proč?", a že Holly je vlastně deus ex machina. Když ale odhlédnu od té drzé kritiky (naposledy jsem Stephenu Kingovi něco vyčítal v Dallasu 63), je Outsider stále úžasně čtivý, s atmosférou za milion a lze ho doporučit komukoliv.

15 24.11.2019

Uznávám - udělal jsem si to sám (žádné dvojsmysly, prosím), ale stejně: Michaeli Crichtone, ty bídáku! Člověk se na tu knihu tak těší, protože ho Válka kostí zajímá a ví, že málokdo dokázal napsat literaturu faktu tak čtivě jako právě Crichton, potom čte, čte, čte, doslova zažraný do každého odstavce... A protože přehlédl anotaci, až na konci se dozví, že se z toho všeho opravdu stala asi třetina a zbytek je fantazie. A teď ty pocity - mám vztek, protože mě Crichton podvedl? Trochu, ale bylo to přece skvělé čtení. A navíc jsem si mohl přečíst anotaci a nevěřit deníkovým zápisům, jakkoliv autenticky vypadají. Takže přiznávám - nachytal jsem se, ale pobavil jsem se tak dobře, jak jen to bylo možné. A ani můj hlad po faktech nakonec nepřišel zkrátka, protože přese všechnu tu fantazii se Crichtonovi zároveň podařilo velmi obratně vylíčit část nelehké historie indiánských válek a takřka hmatatelně zachytit nadšení prvních paleontologů i popsat jednu z neznámých tváří Divokého západu.

15 14.09.2019