DeWom komentáře u knih

Detektivky mě obvykle moc neberou, proto jsem si při seznámení s tvorbou Kristýny Trpkové vybrala psychothriller.

A... No, mám toho hodně na srdci, takže jdeme na to.

Příběh má pomalý rozjezd, ale prolog dokáže navnadit a u postav je brzy nastíněn vnitřní konflikt. A právě díky pomalému budování charakterů v kombinaci s klasickými otázkami „kdo“ a „jak“ jsem se bezmála za den pročetla až k poslední třetině, kde děj nabral opravdu spád.

Na zmíněnou otázku „kdo“ jsem odpověď tušila poměrně brzo, ale „jak“... to už byla jiná písnička. Autorka umně nahazovala udičky, takže mi všechno secvaklo jen s drobným předstihem. Příkladně provedená Čechovova zbraň. Zápletka prostě *chef’s kiss*.

Bez ohledu na některé názory jsou dialogy špičkové. Líbilo se mi, jak má každá postava trochu jiný idiolekt, obzvlášť Richarda jsem před sebou viděla jako živého. Zbytek rodiny Herelových taky velice věrohodný.

Za poslední dobu asi nejlépe provedený vševědoucí vypravěč. Tady umožňoval podat situace z úhlů, na které by personální er forma nestačila. Po jazykové stránce je text květnatý, vytkla bych snad jen nadbytečné čárky, ale to je práce korektorky.

A úplně na závěr: Tenhle příběh mi opět potvrdil, že i když všichni sourozenci vyrůstají ve stejné rodině, můžou si do života odnést naprosto odlišné nastavení. Někoho to semele. Někdo to vytěsní. Někdo se poučí. Ale trauma samo od sebe prostě nezmizí a můžeme to vidět nejen v případech domácího násilí všude kolem. V případech, před kterými mnozí strkají hlavu do písku. Chápu, že někdo o podobných věcech nechce číst, ale jednou to můžete být právě vy, kdo bude muset podat pomocnou ruku – nebo ji potřebovat. A nebylo by lepší v takové situaci… prostě vědět?

Proto je důležité o takových věcech psát. Nejen v odborných pojednáních, ale hlavně ve fikci, která má potenciál dostat se do ruky mnohem širšímu okruhu čtenářů.

12 26.12.2024

Tohle byl velmi dobře napsaný psychologický thriller. Při čtení mě místy až mrazilo. Nebudu spoilerovat, ale nechci si snad ani představit, jaké pocity musí při čtení tohoto příběhu prožívat kterákoliv matka.

Všechno bylo tak uvěřitelně napsané, že mě závěr naprosto dostal a vůbec jsem ho nečekala. Takhle se nechat zblbnout! Ale opravdu je to tak? Co když je to jenom další lež? Tyto otázky si člověk pokládá nejen po celou dobu čtení knihy, ale hlavně na jejím konci.

Slyšela jsem, že autorka jinak píše spíš romantické knihy; na ty moc nejsem, ale pokud by napsala další psychologické drama, bez váhání si ho přečtu. Za mě zasloužených pět hvězd.

12 21.03.2022

Další propracovaný psychothriller, tentokrát z pera české autorky. Doporučení na mě vyskakovala všude možně a anotace zněla lákavě, takže jsem neodolala a knihu si pořídila. No a přečetla jsem ji za jediný den.

Začala bych postavami. Přestože jsou kapitoly krátké, autorce se podařilo i na tak malém prostoru vykreslit každou postavu tak dobře, že jsem si je všechny bez problému pamatovala. Působily velice realisticky a veskrze lidsky, se všemi klady i nešvary, které vidíme u lidí všude kolem nás. Mnohdy mě dost štvaly, ale o to právě šlo. Takže jedna hvězda navíc za postavy.

Jak už tu několikrát zaznělo, název opravdu odpovídá obsahu. Ano, může se zdát nepravděpodobné, že by v realitě mohly být lidské osudy tak propojené, ale jak se říká: ty nejabsurdnější scénáře píše sám život, a jsou to právě některé skutečné osudy, které bychom mohli bez znalosti kontextu pokládat za smyšlené jen proto, že působí nepravděpodobně. Takže ano, někomu se to může zdát už překombinované, ale mě naopak ohromilo, jak něco tak spletitého dokázala autorka vymyslet a následně podat tak, aby do sebe všechno krásně zapadlo. Za to klobouk dolů.

Další plusový bod má u mě kniha díky tomu, jak realisticky je v ní vykresleno sexuální násilí. Málokdo si uvědomuje, že pachatelem bývá ve většině případů někdo blízký a že v takovém případě si přeživší partnerovo chování obhajuje a vysvětluje, jen aby nemusela čelit realitě obzvlášť pokud se jedná o člověka izolovaného od okolního světa, jak tomu v mnoha případech bývá (a jak tomu bylo i zde. Takže tohle bylo dobře napsané.

Už je to nějaká doba, co jsem mohla knize dát s přehledem pět hvězd, a Dokonalé propojení si zaslouží každou z nich. Už se těším na Mrazivou náruč.

8 08.03.2023

Knihu jsem bohužel měla rozečtenou dlouho, takže příběh nemám tolik ucelený a často jsem se ztrácela. Tohle je ale jenom na mně.

Robert Kett si získal mé sympatie téměř bezprostředně, což se mi často nestává. Svou roli v tom sehrál fakt, že se choval vždy asertivně. Málokdo (obzvlášť chlap, bez urážky) dokáže spolknout ego a situaci neeskalovat, i když ho protistrana štve. Tohle bylo za mě velké plus. A o jeho třech dcerách ani nemluvím, z těch už by mně na jeho místě jeblo.

Dále se mi líbilo, jakým stylem Robert bojoval. Žádné alfasamčí údery pěstí (jasně, je to polda a má výcvik, ale i tak), ale chytré využívání situace a okolí. Pokud si nějaký kolos tiskne vaši hlavu k hrudi a chce vás zadusit, co uděláte? Kousnete ho do bradavky, jakýpak copak. V bitkách vítězí ten, kdo je ochotný a schopný využít jakoukoliv slabinu nepřítele. A to Robert dovedl.

Ostatní postavy byly relativně zapamatovatelné, ale řadoví vyšetřovatelé, kteří s Kettem spolupracovali na hledání zmizelých dívek, mi v hlavě neutkvěli. Ale za to možná opět může fakt, že jsem knihu četla dlouho. Realistické ty postavy byly. Obzvlášť Kettovy dcery a Clare. U něj se mi líbilo, že má jako cholerik i jakousi přívětivou stránku. Prostě toho na něj jenom bylo moc. Člověk se mu nemůže divit.

Co mě trochu zarazilo, byla neznalost policie ohledně rozdílů mezi psychopatem a sociopatem. Tyto termíny byly v příběhu zaměňovány.

Pachatele jsem netipovala. Jen to bylo trochu klišé. Nebudu ale spoilerovat.

Zajímá mě, co se stalo s Kettovou ženou a jestli ji v následujících dílech najde. Proto si dávám druhý díl na seznam knih k přečtení.

Celkové hodnocení za mě 4/5*

7 08.10.2023

Po přečtení některých recenzí jsem svá očekávání mírnila. A díky tomu mohu říct, že mě kniha příjemně překvapila. Pokud bych ji měla hodnotit jako samostatnou jednotku bez znalosti trilogie, nejspíš bych jí dala slabší hodnocení, ale jako prequel rozhodně obstála.

Když jsem začínala číst, říkala jsem si: „Jak se z tohohle poměrně sympatického kluka může stát psychopatický chladnokrevný prezident Panemu?“ Na konci knihy jsem si uvědomila, že přesně tím se tenhle kluk stal, a ani jsem tu změnu během čtení nestačila postřehnout; tak dobře byla do příběhu vetkaná. Prokreslení hlavní postavy bylo skvěle podané. I když jsem s jeho počínáním mnohdy nesouhlasila, jindy se svými činy vykoupil, takže jsem se nemohla od čtení odtrhnout, protože mě zajímalo, jak se příběh rozvine dál. Musím však říct, že po dočtení jsem k postavě pociťovala stejný odpor jako ke všem známému prezidentu Snowovi, jehož známe z trilogie. Jeho počínání teď dává daleko větší smysl.

Líbily se mi odkazy na trilogii samotnou, třebaže jich bylo poskrovnu – možná proto působily tak dobře. Také jsem získala ještě lepší představu o fungování Panemu a o tom, jak na Hladové hry nahlížejí výše postavení.

Jednu hvězdu ubírám jen proto, že se nedokážu ubránit srovnávání s trilogií, která je nesporně lepší. Celkově je však mé hodnocení kladné a mohu knihu doporučit.

7 05.09.2021

Když jsem sáhla po Bazénu, čekala jsem všechno, ale tohle tedy ne.

V knize sledujeme příběh Tomáše, vnuka bývalého legionáře a obyčejného čtyřicátníka, který po několika ranách osudu už zdánlivě nemá co ztratit, a tak se vrhne střemhlav do boje proti mafii, která na přelomu tisíciletí ovládá celou republiku.

Už začátek byl skvěle napsaný – Tomášův vnitřní konflikt se ukázal hned, a za to fakt tleskám, protože spousta autorů s tím docela dlouho čeká. Tady jsem s Tomášem mohla soucítit hned od první strany (doslova).

Jako velký fanda samozvaných strážců zákona a mstitelů všeho druhu jsem se královsky bavila. Jeden by možná čekal, že sledovat válečnou stezku člověka, který nemá co ztratit, bude nuda. Vždyť přece o nic nejde, nikdo na něj doma nečeká, vězení se nebojí, smrti už vůbec ne. Kdyby to zůstalo u tohohle, asi by to nuda byla, ale Tomáš měl k tomu všemu neskutečně silnou motivaci a pozoruhodně tuhý kořínek. A právě kvůli tomu mě jako postava tolik bavil. Byla jsem zvědavá, co ho konečně zlomí.

Ačkoliv je kniha zařazená mezi psychothrillery, podle mě je to čistokrevný thriller. Pořád se něco děje, napětí roste, konec graduje v brutální akční jízdu a boj o holý život. Jeden člověk proti všem. A být to kdokoliv jiný než Tomáš, mohlo to dopadnout úplně jinak. Je fakt, že tenhle týpek měl nejednou víc štěstí než rozumu, ale nebýt jeho kreativity a pohotovosti, ani štěstí by mu nepomohlo. Taky se některým situacím mohl úplně vyhnout, kdyby netrpěl samosamomluvou.

Samotný koncept se mi opravdu líbil, protože se na to, co Tomáš dělá, každý může dívat jinak. V knize byla v tomto ohledu zastoupená plná škála názorů, přičemž všichni do jednoho předkládali validní argumenty, čímž mě nutili pohlížet na věc z jiných úhlů. Ve výsledku dokáže příběh předat hned několik poselství a je v podstatě jen na vás, které si vyberete.

Podtrženo a sečteno, Bazén byl skvělá akční jízda, kterou doporučuju všem milovníkům napětí, „vigilantes“ a morálně šedých postav.

6 26.12.2024

Po Dokonalém propojení bylo na sto procent jasné, že si přečtu i další knihu od Jany Jánské. A opět nezklamala. ačkoliv tuto jsem četla déle než její prvotinu, bylo to spíš tím, že jsem si ji chtěla vychutnat.

Začnu zhodnocením postav. Ačkoliv Valerii a její mentalitu zcela chápu (psychologické vykreslení této postavy bylo brilantní), často jsem kroutila hlavou nad její naivitou. Třeba proč si někde nechává svoje věci, když ví, s jakým člověkem žije. Marcela je kapitola sama pro sebe, opět věrohodně vykreslená patologická osobnost. Dále tu byla čtveřice vyšetřovatelů. Ačkoliv jsem zpočátku musela vždycky listovat, abych se v nich zorientovala, postupně se jejich postavy dostatečně odlišily, takže jsem se v nich bez problému vyznala. Všichni měli jedinečný charakter (Honza a sušenky byli top). Časem jsem si oblíbila i paní Macháčkovou vlastně ne časem, ale v jednom konkrétním momentě. Takovou babičku chcete mít.

Příběh jako takový je zajímavý, autorce se dobře dařilo vést mě tam, kam chtěla. Kdybych těch thrillerů neměla načtených tolik, opravdu bych jí na to skočila. :) Vraha jsem netušila (nebo jsem se nad tím nezamýšlela, prostě jsem nechala knihu, aby mě k rozuzlení sama zavedla, tak, jak to mám ráda).

Ačkoliv příběh začíná vraždou, dále se víc soustředí na sled událostí, které smrt způsobila; hledání pachatele je i přes přítomnost policejní linky poměrně podružné a příběh mi připadal uzavřený už dlouho před skutečným koncem dokud jsem si neuvědomila, že vlastně ještě neznáme vraha. Soustředíme se totiž hlavně na psychologii postav, což bylo podle mě zvládnuto bravurně.

Líbilo se mi, že autorka používala policejní žargon. Zrovna nedávno jsem četla knihu o práci kriminalisty Mareše a některé z těchto věcí jsem si z ní vybavila. Čistě chlapské prostředí na kriminálce bylo taky hezky vykreslené, místy jsem se nad těmi jejich vtípky a výměnami pousmála.

Celkový dojem je tedy opět kladný. Jana Jánská se zařadila na můj poměrně krátký seznam autorů, na jejichž každou knihu se budu těšit.

5/5*

6 09.04.2023

Od knihy jsem dostala zhruba to, co jsem očekávala. Sice jsem ji měla rozečtenou déle, ale i tak byla poměrně poutavá a navzdory zajímavému rozuzlení působila věrohodně. Tedy, pachatele jsem tušila zhruba už od poloviny knihy, ale to, jaké byly jeho motivy, mě překvapilo.

Co se postav týče, Sayer mi byla poměrně sympatická – mám radši rezervované, ale charakterní postavy (a koneckonců i reálné lidi). Ostatní také v pořádku. Možná si přečtu další knihy s tou samou hlavní hrdinkou. Zajímala by mě její historie (která byla v této knize šikovně utnutá tak, aby si ji člověk mohl jenom domýšlet, než se pustí do další knihy). Také by mě zajímalo, jak se budou rozvíjet vedlejší postavy.

Po jazykové stránce také dobrý výkon. Překlad v pořádku.

Co mě však velmi zaujalo, bylo téma, kolem kterého se celé vyšetřování točilo: neurologie. Nesmírně poutavě podané informace, zajímavé a věrohodné. Nejsem však neurolog, takže nemohu posoudit, jestli reálné. Každopádně minimálně za tohle knize přičítám jednu hvězdu.

Podtrženo a sečteno, s knihou jsem spokojená, s příběhem a postavami také. Jednu hvězdu ubírám za to, že mě kniha nedokázala zaujmout natolik, abych ji přečetla rychleji – možná za to může pomalejší spád děje, ale to bude nejspíš vnímáno individuálně.

Jinak doporučuji. Rozhodně kvalitně napsaná kniha.

6 10.05.2022

Obyčejně se snažím vyhledávat spíš méně známé autory; mnohdy se mezi nimi skrývají skutečné perly (v dobrém slova smyslu). Tentokrát jsem se však nechala zlákat a přečetla si Na útěku. Byla to má první kniha od tohoto autora a stručně mohu říct, že si získal mé sympatie.

Postavy byly věrohodně vykreslené a některé jsem si hned zpočátku oblíbila – třeba protagonistovu právničku nebo soukromou vyšetřovatelku. Jejich jednání dávalo smysl a bylo uvěřitelné.

Autor ve mně dokázal navodit pocit, že tam celou dobu něco nesedí, a já mám ve zvyku na zápletku nenaléhat, nesnažit se ji rozkrýt za každou cenu. Naopak se ráda nechám „překvapit“ postupným odhalováním. V tomto případě jsem některé věci (či vývoj událostí, chcete-li) přesto čekala, ale nebyly o nic méně uspokojivé. Děj ke konci rychle vygradoval a příběh se uspokojivě uzavřel v posledních kapitolách a epilogu.

Smekám před autorovým uměním udělat ze zdánlivě jednoduchého námětu komplikovaný příběh plný tajností, zamlčování a neúplných pravd – ostatně díky postupnému odhalování, kdo co ví a neví, si děj držel patřičný spád. Klobouček.

Podtrženo a sečteno, toto rozhodně nebyla má poslední kniha od Harlana Cobena. Těším se na další.

6 16.04.2022

Přiznám se, že tuhle knížku jsem měla na poličce už nějakou dobu a pořád jsem se k ní nedokázala nějak dostat. Detektivkám obecně moc neholduju, ale tady jsem byla příjemně překvapená. Povídkový styl mi sedl a mohla jsem se ke knize snadno vracet.

Vzhledem k tomu, že blíž už kniha realitě být nemůže, na mě i postavy působily velmi uvěřitelně. Nejvíc mi ale utkvěla v paměti Jájinka. Ta mi zatraceně pila krev. Pokud se autor během své práce u policie s takovým člověkem fakt musel bavit, smekám před jeho trpělivostí. Já bych s takovou brzo skončila mezi pachateli. x)

Líbilo se mi, jakým stylem je kniha obecně psaná. Pro někoho, kdo se s prací policie setkal jen okrajově nebo v knihách, je všechno podrobně, ale zároveň nenuceně vysvětleno. Párkrát jsem se pousmála, jak „nenápadně“ se autor snažil čtenáři něco vysvětlit prostřednictvím postav, ale v zásadě mě to nerušilo.

Bylo zajímavé si uvědomit, jak moc jako čtenář očekávám, že budou příběhy dávat smysl. Že budou mít pointu, jasný dějový oblouk. Že snad na konci dojde k nastolení spravedlnosti a jakémusi zadostiučinění. Že se všechno uzavře, vysvětlí, že všechno nakonec dobře dopadne. Je to jedna z jistot, na které jsem zvyklá z fikce. Při čtení těchhle povídek jsem si přála, aby to dobře dopadlo... ale realita je na dobré konce skoupá a tahle kniha je toho důkazem.

Autor nicméně vybral zajímavé případy. Nejvíc jsem se „pobavila“ u povídky Brutální znásilnění. Kdybych nevěděla, že jsou příběhy založené na skutečných případech, řekla bych, že tohle snad ani nemůže být pravda.

Suma sumárum je Výjezdovka zajímavé čtení, které sice postrádá vykonstruované, uspokojivé zvraty typické pro fikci, ale zato vám dodá slušnou várku reality každodenní práce výjezdové skupiny policie.

5 26.12.2024

Po přečtení prvního dílu jsem si říkala, že druhý si možná někdy přečtu, ale příběh ani postavy mi v hlavě neutkvěly natolik, abych tak učinila. Pokračování jsem nakonec dostala k Vánocům, takže tady je pár mých poznatků.

Josie jsem jako postavu moc nemusela. Vadilo mi, jak si pořád namlouvá, že nemá žádný problém (ano, vím, že je to lidské, ale mně tenhle přístup prostě vadí). Ve druhém díle už to bylo lepší, ale zejména proto, že se její trauma téměř vůbec neřešilo. Nakonec není tak špatná, ale že by mi přirostla k srdci se říct nedá.

Příběh za mě zajímavě promyšlený. Měla jsem pár teorií, ale že by to bylo takhle, mě nenapadlo. Ano, některé scény působily krajně nepravděpodobně a celkově to vypadalo, jako by si Josie s nějakými pravidly policie vytírala prdel (třeba zde již zmíněné, že vypila půl lahve whisky a pak šla na razii, to je fakt úlet). Jinak to ale vypadá, že si autorka o policejní práci zjistila dost, takže kromě těchto nedostatků působila vcelku věrohodně.

Co mi ale dělalo problém, byla přehršel jmen. Těch tam bylo opravdu hodně a někdy, obzvlášť když jsem četla po delší době, jsem se musela vracet o několik stran zpět, abych si připomněla, o kom je řeč. Neuškodilo by, kdyby ta méně často zmiňovaná (ale přesto pro příběh důležitá) jména byla doplněná o připomínku, o koho se jedná.

Celkově to nebyla špatná kniha, ale na to, že jsem ji dočetla před pár dny, už si její děj pamatuju jen matně, což znamená, že ve mně valný dojem nezanechala. Ztráta času to není, ale další díl si nejspíš přečtu až tehdy, pokud ho zase od někoho dostanu.

3,5/5*

5 11.01.2023

Opět dlouho rozečtená kniha. Ačkoliv mne tato tématika zajímá, nedokázala jsem se nějak začíst. A nedostatkem času to nebylo – když mě kniha opravdu zaujme, čas si najdu.

Začala bych postavami. Protagonistka mi nebyla sympatická, ale to je věc preferencí. Nelíbilo se mi, jak si neustále něco nalhává (hlavně ohledně sebe samé) a nedokáže si přiznat, že má problém. Jednoduše mi nesedla. Ostatní postavy byly uvěřitelné, ale žádná mi vyloženě neutkvěla v hlavě.

Zápletka však byla zajímavá, a právě ona je důvodem, proč jsem knize nakonec dala čtyři hvězdy, a ne tři, jak jsem původně zamýšlela. Zhruba od poloviny knihy děj hezky gradoval a rozuzlení jsem vůbec nečekala, dokázalo zahrát na všechny správné emoce. Obzvlášť epilog byl dojemný.

Musím říct, že nakonec mi Josie ani tolik nevadila, ale zda se pustím i do dalších autorčiných knih, to nevím. Právě kvůli hlavní postavě to dvakrát zvážím.

Takže suma sumárum můžu doporučit. Třeba vám kniha a postavy sednou lépe než mně.

5 12.08.2022

Tuhle knihu jsem přečetla za den, a to se mi stává jen u těch, které mě doopravdy zaujmou.

K přečtení mě kromě pozitivních recenzí nalákala anotace – příběh se měl točit kolem domácího násilí, což je téma, na které je nutné upozorňovat ve všech možných formách, protože tady bylo odjakživa a k úplnému vymýcení bohužel nikdy nedojde. Mohu říct, že toto téma bylo zpracované až bolestně realisticky. Chování postav působilo věrohodně (vzhledem k tomu, jak se oběti a násilníci obvykle chovají) a vyvolávalo přesně takové pocity, jaké vyvolávat mělo.

Další plusový bod si příběh zasloužil díky tomu, že jsem od začátku do poslední strany nemohla předvídat, jak to nakonec celé dopadne, což oceňuji, protože jsem se díky tomu nedokázala od knihy odtrhnout. Je pravda, že se jednalo o poměrně lineární příběh, ale neškodilo to – alespoň nebyl tolik roztahaný.

Nějaké mušky by se našly; třeba to, že jsme se nedozvěděli víc o Cliftonovi, ale soustředili jsme se na příběh jiného člověka, takže je to pochopitelné. Ne že bych si knihu přečetla znovu, ale celkový dojem hodnotím jako pozitivní.

5 19.03.2022

Tuhle knihu jsem až na pár posledních kapitol přečetla v podstatě za den. Jednoduše jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Každá kapitola u konce navnadila k dalšímu čtení, přesně jak to má být. Jakmile jsem si utvořila celkový obrázek, musela jsem před autorkou smeknout, jak takovou zápletku dokázala vymyslet, aby do sebe všechno logicky zapadalo a působilo to věrohodně.

Co se týče postav, byly vykreslené realisticky, jen některé by si zasloužily trochu víc propracovat, ale to už by kniha byla o dost delší.

Můj celkový dojem z knihy bych popsala jako „uspokojivý“, ale v pozitivním slova smyslu. Uspokojivě napínavý. Uspokojivě záhadný. Uspokojivě mrazivý. Tohle byla má první kniha od C. J. Tudor, a přestože je považována za nejlepší z trojice, kterou už autorka vydala, jistě si přečtu i ostatní knihy.

5 31.01.2022

Moje první kniha od Rileyho Sagera, a zároveň po delší době taková, kterou jsem zhltla za dva dny. Ani jsem si nedělala poznámky k recenzi, jak mám ve zvyku – tak moc jsem se začetla.

Postavy byly uvěřitelné a lidské, přítomnost nespolehlivého vypravěče v podobě ich formy příběhu dodávala tísnivou atmosféru, která se pro zvolené téma skvěle hodila. Maggie mi byla sympatická pro svou bezprostřednost a střízlivé uvažování. Na Ewana jsem si dlouho nemohla udělat pořádně názor, protože jsem znala jen jeho obraz vykreslený jím samým v Knize, ale na konci už jsem ho chápala, stejně jako Jess, kterou jsem vážně nemusela jak v Knize, tak v přítomnosti. Další postavy mi nijak zvlášť neutkvělý, ale pamatuji se, že na mě působily realisticky.

Předpokládám, že čtenářům, kteří už mají na kontě nějakou tu duchařinu, tohle může přijít jaksi ohrané, ale mně, která čte především čistokrevné, akční a psychologické thrillery, to připadalo skvěle podané. Líbilo se mi, jak autor umně prolínal motivy a témata Knihy, kterou napsal Maggiin otec, a současnost, kdy Maggie osobně prozkoumává daný dům. I když jsem věděla, že se jedná o thriller a závěr bude tedy logicky vysvětlen, nepříjemnému mravenčení jsem se neubránila.

Málokdy se mi stává, že bych si u knížky povídala pro sebe, ale ke konci jsem to dělala často zejména při všech těch zvratech. Rozuzlení jsem opravdu nečekala a nadchlo mě, jak bylo podané. Všechno do sebe hezky zapadlo, všechno se uspokojivě vysvětlilo.

Celkově a s odstupem tedy knihu hodnotím 4,5*.

4 09.06.2023

Zelený muž sleduje příběh Nikol, která se vrací do rodné vesničky na Šumavě, jenže v okolních lesích není všechno v pořádku: mezi lidmi kolují příběhy o Zeleném muži, Pánu lesa, jenž se probudil a touží po krvi. Nikol se to týká víc než koho jiného, a tak se rozhodne všemu přijít na kloub. A pěkně si tím zavařit.

Jsem zvyklá přistupovat ke každé knize s jistou mírou skepse, takže pak můžu být jen mile překvapená. A Zelený muž mě překvapil opravdu slušně. Ale popořadě.

Hlavní postavy prošly značným vývojem, především Nikol, ta se v rámci uvěřitelnosti změnila téměř k nepoznání – autor u ní pracoval s konceptem zbabělosti, pro tenhle žánr ideální. Hlavního záporáka jsem podezřívala už tak od poloviny knihy (což vlastně nic neznamená, protože mi v jistém bodě připadali podezřelí všichni xD).

Jenom nikdy nepochopím, proč všichni v knihách chodí neozbrojení, i kdyby měli mít blbej pepřák. Jasně, tady by to asi bylo prd platný, ale když mě někdo přepadne, nepřipadá mi jako dobrej nápad jít pak sama do lesa a vzít si s sebou jenom láhev s pitím (psy teď pominu). To bylo ale asi jediný, co mě zarazilo.

K popisům: ty jsou naprosto luxusní. Dlouhé tak akorát, výstižné, autor místa přibližuje pomocí všech smyslů, takže jsem si připadala, jako bych byla přímo tam, v těch nekonečných šumavských lesích, které se dokážou vmžiku stát vaším hrobem.

K tomu se váže taky způsob, jakým autor vykresluje tísnivou atmosféru. V momentech, kdy se v lese začalo dít něco zlého (nechci spoilerovat), mi fakt bylo úzko, protože člověk neví, co se sakra děje. V posledních dvou částech ale převažovalo spíš napětí.

Konec byl surový, ale skvělý. Už od začátku jsem tak nějak tušila, jak to s tím Zeleným mužem je, a potěšilo mě, že jsem se nepletla. Dá se bezpečně říct, že moje tradiční návštěvy lesa budou odteď mnohem zajímavější.

Doporučuju všem milovníkům napětí, záhad, lesů, legend a mystična. Výborně napsaná kniha, budu se těšit na další autorovu tvorbu.

3 26.12.2024

„Jsi voják, vstoupil jsi do armády.“
„Ano pane, ale proto jsem nepřestal být člověkem.“

Kniha je koncipována epizodicky, každá kapitola odhaluje příběh jiné postavy a společným jmenovatelem je Henika, léčitelka s kouzelnými schopnostmi, a politický kontext, jenž se často odhaluje v mezihrách.

Přiznám se, že právě kvůli té epizodičnosti jsem ze začátku měla problém se začíst. Chyběla mi tam nějaká kotva, ale ta se postupně vytvořila. Autorka totiž čtenáře rozhodně nevodí za ručičku, a cokoliv nemusí vysvětlovat, ponechá na vás, abyste se taky trochu zamysleli. Díky tomu jsem si svět i postavy dokázala dobře představit, a to i přes poměrně úsporný styl psaní.

K postavám: Je zajímavé potkat léčitelku, která nemá samaritánský komplex a dokáže si přiznat, když na něco nestačí. Henice navíc ani zdaleka nechybí negativní vlastnosti, ale právě proto působí tak realisticky, což mě na ní opravdu bavilo. I ostatní postavy se chovaly jako reální lidé, k čemuž přispíval často jedinečný způsob vyjadřování.

Vím, že autoři často nemají rádi, když se jejich tvorba přirovnává k jiné, ale Straka mi v mnoha ohledech připomínala Zaklínače (a podle ostatních recenzí nejsem jediná), což ve mně vyvolalo příjemnou nostalgii. Nejenže je příběh podobně surový, ale Henika sama má mnoho společného s Geraltem – jezdí pomáhat lidem, pro které často řeší až nesplnitelné úkoly, má svou Potvoru a je to taky tak trochu mrzout (vzhledem k její minulosti se jí v tomhle ale vůbec nedivím). Všechno zmíněné však nese autorčin jedinečný podpis, takže to na mě víc než cokoliv jiného působilo jako nové originální pojetí.

Nejvíc mi v hlavě utkvěla kapitola Všechno, nebo nic (z té mi doteď běhá mráz po zádech), ale všechny měly zajímavý námět a zanechaly ve mně různé pocity.

Uzavřela bych to tím, že si brzo koupím druhý díl, abych zjistila, jak to vlastně s Henikou a jejím původem je. Rozhodně doporučuju všem milovníkům fantasy se slovanským nádechem.

3 26.12.2024

V knize „Skutečná“ sledujeme příběh policisty Marka, který vyšetřuje zmizení malé holčičky a snaží se při tom vypořádat s vlastní minulostí – a taky s tím, že se mu ve snech začala zjevovat záhadná žena.

Kniha byla napsaná čtivě, takže jsem ji přečetla na mé poměry rychle, ale měla jsem místy problém s tempováním. V některých pasážích byla každá linka dialogu proložená dlouhým popisem Markových pocitů a úvah, což zpomalovalo tempo rozhovoru.

To mě přivádí k Markovi. Policajti nejen v detektivkách bývají ošlehaní, sebejistí a někdy až zatrpklí cynici, kteří už toho viděli tolik, že je jen tak něco nerozhází. Proto jsem s Markem měla problém – on totiž úplně typický policista není. Případ zmizelé holčičky se ho dotýká, což mu dodává na lidskosti stejně jako jeho sklony k výbušnosti a přehnané sebekritice, kterými si nechává zastínit úsudek i v práci. Nedovedu si představit, jak by taková povaha u policie reálně vydržela, natož aby se vyšvihla na vedoucího oddělení. Chyběly mi tam prvky, které by jeho práci dělaly uvěřitelnou. Podle mě by bylo lepší, kdyby byl Marek civil a do vyšetřování se nějak zapojil na vlastní pěst. Tam by mi tyhle vlastnosti tolik nevadily.

Také mi v knize chyběly reálie. Je to sice mystery, ale nenašla jsem tam moc věcí, které by mi pomohly se nějak „zorientovat“ v místě a čase.

V příběhu mě trklo několik logických nedostatků a některé věci mi připadaly nedotažené. Pachatele jsem znala tak od první třetiny knihy, ale beru to tak, že o tohle tu primárně nešlo. Jen jsem pak byla trochu zklamaná, že mě závěr ničím nepřekvapil. (Btw, pořád nechápu to zařazení mezi detektivky.)

Abych nebyla jenom zlá, líbil se mi ten ústřední mystery koncept vstupování do snů. Taky opět zmíním hezky provedenou Čechovovu zbraň, která jistou událost zachránila před tím, aby se z ní stala deus ex machina.

Celkově to mělo potenciál a já fakt doufala, že ho kniha naplní. Stalo se tak jen částečně, aspoň za mě, ale věřím, že se autorka na prvním díle rozepsala a druhý bude o něco lepší.

2 26.12.2024

Moje první kniha od Andrewa Maynea, jdeme na to.

Velkou část začátku zabíral Theův výslech. Ne že by nebyl zajímavý, ale chyběla tomu akce, která by mě nutila číst dál, takže jsem knihu často odkládala. V druhé polovině jsem ji však už nedokázala odložit. Autor ukázal, že ví, jak si udržet čtenářovu pozornost: kapitoly byly příjemně krátké a většinou zakončené menším cliffhangerem, takže jsem stejně četla dál a dál.

Líbilo se mi, že bylo vyšetřování vedeno trochu jinak, než jak jsme my v české kotlině zvyklí z klasických detektivek. AI program na vyhledávání vzorců, který se sám učil tak dlouho, že už ho člověk nemůže pochopit? To je vlastní celkem chytré, pokud člověk do nějaké problematiky úplně nevidí. Takhle by se totiž dala vymyslet spousta pokročilých programů na všechno možné, aniž bychom museli popisovat jeho algoritmy. Stačí říct, že je program chytřejší než my.

I když byl profesor Theo Cray ze začátku strašný ňouma, nakonec jsem si ho oblíbila a jeho charakterový oblouk je jasně zřetelný. Za to mu náleží palec nahoru, stejně jako za jeho zápal a odhodlání, které se s dějem stupňovaly. Nejsem si jistá, jestli byl Theo opravdu takový génius, nebo jestli autor udělal vyšetřovatele o něco hloupější, aby jeho intelekt vynikl, každopádně náhled do mysli takto inteligentního člověka mi připadal věrohodný a zajímavý. Obzvlášť když se Theo rozmluvil nebo začal přemýšlet nad všemožnými fakty. Dozvěděla jsem se z této knihy mnohé, to se jí nedá upřít. Obzvlášť části o genetice byly zajímavé.

Mnoho čtenářů by mohl zklamat uspěchaný konec. Musím se přiznat, že i mně chyběl nějaký dojezd, který by to uzavřel, ale chápu-li to správně, jistého vysvětlení se mi dostane ve druhém díle (který jsem si už pořídila, neodolala jsem).

A co se týče závěrečné gradace: ano, je přitažená za vlasy, ale zase tak nepravděpodobné mi to nepřijde. Přirovnala bych to k lovu: když lovec střelí jelena a ten odběhne, člověk musí ještě nějakou dobu počkat, než vyrazí po jeho stopě. Nevěřili byste, jakou sílu je smrtelně raněné zvíře schopné v sobě vydolovat, pokud cítí, že ho někdo pronásleduje. Takhle nějak to měl Theo. Našel v sobě něco, co většina z nás nepozná, protože to nikdy nebudeme muset zažít. Navíc u thrillerů trochu té fabulace už vyloženě očekávám.

Takže tolik k tomu. Celkové hodnocení je za mě 4,5/5*.

2 30.04.2023

Tuto knihu jsem měla rozečtenou asi měsíc, a upřímně mohu říct, že kdybych neměla ve zvyku všechno dočítat až do konce (pokud to není opravdu brak), tak bych ji nejspíš ani nedočetla.

Pravděpodobně mi nesedlo téma a v kombinaci s pro mě nezajímavými postavami knize nemohu dát víc než 3,5*. To však neznamená, že je špatně napsaná – naopak. Zápletka je dobře vymyšlená a konečné rozuzlení mě mírně překvapilo, ale nedá se říct, že bych ho tak docela nečekala. Zároveň ve mně nevyvolala tak uspokojivý pocit jako „Ti druzí“. Zde mi scházelo to napětí a musím bohužel uznat, že mě kniha z valné většiny nudila.

Ano, byl tam ten záhadný faktor, a dokonce i trocha toho nadpřirozena. Ano, byl tam nějaký jedinec, který se chtěl za Jack dostat, ale z jeho jednání jsem neměla pocit, že bych se o hlavní postavu měla obávat. Vlastně jsem si byla jistá, že jí žádné velké nebezpečí nehrozí. A pokud ano, dokáže si s ním bez problému poradit.

Líbilo se mi, že Jack nebyla typická farářka a měla otevřenější mysl než většina lidí v jejím oboru. Také mě zaujala její minulost. Muselo dát hodně práce napsat knihu tak, aby čtenáři hned nedošlo, jak to celé bylo. Autorka zde balancovala na ostří nože s jistotou a elegancí ošlehaného provazochodce.

Uvažuji, že bych si přečetla i Jámu a Kříďáka, ale rozhodně ne kvůli tomu, jak na mě působila tato kniha, jako spíš kvůli té předchozí.

Podle ohlasů příběh i postavy většině lidem sedly, takže nevidím důvod, proč knihu nedoporučit.

2 22.09.2022