deynna komentáře u knih

Silná kniha. Hodně silná, Z některých pasáží mi bylo zle. O to víc, jak neosobně a věcně byly napsané. Člověka to přivádí na myšlenku, kde jsou vlastně kořeny zla... Znepokojivá četba!

Po téhle knize jsem sáhla víceméně náhodou, coby milovník koček, a nic moc jsem od ní neočekávala. O to milejším překvapením byla. Texty krátké, jednoduché, přečtené během chvilky, ale nejsou tak úplně jen o kočkách, vždycky je uvnitř něco víc a je to spíš o lidech než o zvířatech a není to vždy radostné. Některé povídky mě rozesmutnily, jiné dojaly, některé byly prostě milé. Ráda jsem Michaelu Klevisovou poznala a neméně ráda si přečtu i její první kočičí povídkovou knihu.

Zajímavé texty, i když na mě asi příliš náročné. Některé myšleny a pasáže se mi líbily hodně, u jiných jsem se přistihovala, že moc nevnímám a musím se vracet. Myslím, že jsem téhle knize ještě nedozrála, zkusím se ní vrátit později.

Nejsem typický čtenář tzv. bestsellerů, ale tuhle knížku jsem dostala Vánocům, protože taky jezdívám často vlakem. Je to čtivé, nenáročná oddychovka, co přečtete za jeden den, ale můj šálek čaje to není. Chyběla mi tam v podtextu nějaká obecnější myšlenka a ocenila bych prokreslenější postavy. Hlavní hrdinka na mě nepůsobila moc sympaticky, konec byl předvídatelný, ale čtivost a lehkost psaní ocenit musím. Není to ale kniha, která ve mně zanechá stopy a ke které se budu vracet.

Trochu mi trvalo, než jsem se od knihy začetla, ale pak se můj vztah k ní posiloval každou stránkou. Zanechala ve mně silný dojem a určitě si ji přečtu znovu, protože naráz jsem to všechno nedokázala plně vstřebat. Silně impresionistické, plné podnětů k zamyšlení, úžasně bohatý a hravý jazyk, inspirativní. Silná kniha, neotřelá.

Po Stanici tajga to pro mě bylo trochu zklamání. Kniha je psán podle mě vcelku čtivě, má tam občas zajímavé postřehy, ale nějak mě nechytl ten námět. Pojmenování ženského genitálu, které autorka zvolila, mě tahalo za oči, navíc bylo na každé stránce xkrát (i když to, že bylo mužského rodu a naopak) a ten pornografický popis pedofilního aktu... no, já nevím... není to tak úplně kniha pro mě, asi.

První půlka knihy se mi nečetla moc dobře, trochu jsem se ztrácela v množství jmen a chvíli trvalo, než mi došlo, kde se děj odehrává a kdo je Rumata. naopak druhá polovina knihy už pro mě měla spád a byla hodně zajímavá. Ústřední myšlenka knihy je neotřelá a fascinující a přiměje člověka k přemýšlení - co bychom v takové situaci dělali? Pozorovali, zasahovali - a pokud ano, jak a poč tak a ne jinak, anebo nechali být? Vrcholným okamžikem díla je pro mě dialog Rumaty s Budachem, který pomyslného Boha nakonec prosí, aby je nechal jít jejich vlastní cestou...

Knížka, která tak úplně neodhalí souvislosti. Nedozvíte se, co se stalo s jednou postavou a co se s postavami dělo v době, kdy o nich hrdina neměl zprávy. Je to spíš o pocitech, náladách, atmosféře. A přitom prodchnuté trochu jinou kulturou. Zní to teď skoro filozoficky, ale knížka se dobře čte, skoro sama a není nesnadné se s hrdinou ztotožnit - tedy pokud už jste se někdy cítili osamělí, nerozhodní nebo jste prostě nevěděli, co vlastně chcete. Knížka mě oslovila asi víc než Norské dřevo, i když jsou si v lecčems podobné. Murakamiho budu číst určitě i dál, zaujal mě.

Netopýří muž se mi moc nelíbil, ale řekla jsem si, že ještě jednu knížku zkusím - a Červenka mě oslovila o dost víc. I tady jsou vztahy docela propletené, ale pro mě jaksi uvěřitelněji, zajímavé jsou pro mě proplétající se dějové linie a psychologické podkreslení vrahova jednání. Líbilo se mi, že bylo dlouho otevřené, kdo je vrah - Nesbø uvedl na scénu hned několik lidí, kteří to mohli být. Taky mě fascinuje, že neváhá obětovat kladné hrdiny z okolí Harryho. A vrcholnou scénou pro mě byly Harryho vzkazy na Ellenině záznamníku zakončené odpojením telefonu... to mi běhal mráz po zádech.

Jméno Jo Nesbø mě nalákalo, ale kniha samotná mě spíš zklamala. Možná je to tím, že obvykle krimi moc nečtu, ale zdálo se mi, že knize chybí opravdové napětí. Také prostředí barů, drog, homosexuální scény a kabaretu pro mě osobně není moc atraktivní. Příběh je nicméně hezky zamotaný, líbily se mi také příběhy a legendy, které se knihou vinou a metaforicky další vývoj. taky oceňuji, že kniha nekončí nasládlým happy endem; naopak drsnost konce Birgitt mě dost překvapila.

Ke knize jsem se dostala náhodou, zmínil ji kdosi v diskusi pod nějakým článkem na některém zpravodajském serveru. zaujalo mě to, půjčila jsem si ji - a přečetla téměř jedním dechem. Pro člověka západní civilizace je to fascinující popis života jakoby z jiné planety - život v divočině, v bojích mezi kmeny, z toho, co člověku dá příroda... zdánlivě kruté, zdánlivě chudé... a přece přirozené a oproti světu bílých po návratu hrdinky do civilizace tak nějak "normální" a "čisté".
Jak už tu někteří zmiňovali, jazyk knihy není úplně typický pro literární dílo; nejde ostatně o beletrii, ale o zachycení autentických zážitků jedné osoby na základě jejího vyprávění, které literární ani být nemůže; vždyť přišla do pralesa mezi divochy jako dítě a byla zvyklá komunikovat jinou řečí a jiným způsobem. Je to autentické a v mých očích to čtivost knihy nijak nenarušovalo.

Nejsem sociolog, ale potřebovala jsem něco zjistit o metodách dotazníkového šetření apod. Tahle knížka je myslím dobrou volbou, je psaná srozumitelně i pro laika, obsahuje příklad, čte se dobře a rychle, jsou tam i některé úkoly. Netváří se, že všechno ej jasné a černobílé, upozorňuje na limity studia lidského chování.

Vysokoškolská učebnice managementu, přehledně strukturovaná, čtivě napsaná, obsahuje hodně schémat a hlavně příkladů z praxe konkrétních firem, učí se podle ní dobře.

Motivační knížka, která se aspoň ze začátku dobře čte, ale asi nemotivuje tak, jak by měla. Aspoň mě osobně rady typu "říkejte si, jak jste skvělí a lepte si to na lístečcích všude po bytě" moc nesedí. samozřejmě tam jsou i méně křečovité rady, nicméně musím přiznat, že jsem knížku nedočetla. Ale myslím, že to ještě někdy zkusím. Obecně motivační knížky moc ráda nemám, působí na mě nátlakovým dojmem, ale trochu nakopnout bych potřebovala. Knížce určitě dám druhou šanci.

Kniha o tom, že tepelně upravené jídlo ztrácí svou hodnotu, hůř se tráví a našemu tělu vadí. Propagace syrové stravy (přesněji: stravy se 75% podílem syrové stravy, tedy ne úplný extremismus) včetně údajů z různých studií. Zdá se, že stravování může mít opravdu velký vliv na to, kolik máme energie, jestli jsme zdraví, vitální.
Moje stravování rozhodně není čistě syrové, ale od doby, kdy jsem před 4 lety změnila ze zdravotních důvodů jídelníček, u mě má syrová strava nemalý podíl a cítím se rozhodně líp a nebývám nemocná. Takže mě to zajímá a to mě přivedlo i k této knize. Docela zajímavé čtení, pokud člověk není apriori zaujatý a nepovažuje to za bláznovství. Jsou tu i zajímavé recepty, ale zapřisáhlé "masožrouty" kniha zřejmě neosloví.

Opravdu dobrá knížka - dobře a téměř polopaticky vysvětluje mikroekonomii a makroekonomii od naprostých základů, obsahuje spoustu příkladů z praxe, zajímavostí. Je zaměřená spíš na pochopení principů a souvislostí, matematiky a příkladů je tu málo.
Pozor, obsahuje tu a tam chybu, předpokládám, že vlivem překladu (přehozené popisky os grafu, přehozené pojmy ), takže u čtení je potřeba pořád přemýšlet. Ale není to tak, že by tam byla chyba na chybě, to zas ne.

Kapesní příručka pro lidi, co se snaží udělat něco pro zdraví. Dobře a rychle se to čte, jsou tu zajímavé tipy a je to namátkou jeden z mála zdrojů v češtině, kde jsem se dočetla o olejové terapii sliznice. Nechybí tu základní informace o důležitých orgánech a jejich očistných funkcích a obligátní recepty. Nic nadmíru odborného ani světoborného, ale milá knížečka, kterou je fajn si přečíst třeba cestou autobusem a zamyslet se.

Tento díl se ze začátku četl trochu hůř než ostatní - mistrovství světa ve famfrpálu se mi zdálo popsané zbytečně rozvláčně - i dkyž bylo zjevné, že některé události budou mít velký význam v dalším ději, tato pasáž mě neuchvátila. taky soutěž o pohár tří kouzelníků nepatří k mým oblíbeným, takže zatím pro mě asi nejslabší díl. Na druhou stranu poslední třetina knihy má spád a zdá se mi psána více emotivně než veškeré dosavadní díly, a to je plus. Líbily se mi taky narážky na etiku médií v podobě postavy Rity Holoubkové.

Ke knížce jsem se dostala 12 let po vydání, v dospělém věku. Byla jsem docela zvědavá, co za knihu dokázalo vzbudit celosvětový rozruch. V tomto smyslu jsem byla trošku zklamaná - čekala jsem víc. Na vině je asi ta celosvětová hysterie a taky to, že už dávno nejsem dítě a neumím se do něj vcítit. takto se mi zdálo, že je to napsané malinko povrchněji, než je mi milé - jakoby nebyl využit potenciál té fabule. Tím nechci říct, že se mi kniha zdála špatná - spíš se já sama sobě nepovažuju za jejího optimálního čtenáře. Rozhodně jsou tam zajímavé nápady a napsané je to čtivě. Od dalších dílů mě to neodradilo a třeba druhý díl se mi líbil víc.

Třetí díl se mně osobně líbil z celé trilogie nejmíň. Docela mě překvapilo, že to tentokrát nebyl samostatný příběh, ale přímé pokračování dvojky a vlastně dovysvětlení všeho, co jsme potřebovali vědět, aby byla mozaika kompletní. Každopádně ale zajímavé - zajímavý pohled do světa politiky, masmédií a manipulace.