Diorissimmo komentáře u knih

Také se divím, že má kniha tak slabé hodnocení. Mně se líbila moc a souhlasím s komentážem Venezie. Autorka si dala záležet a místa spjatá s historii a literaturou sester Bronteových, Daphne du Maurier a Jane Austenové procestovala, zdokumentovala, v knize je spousta fotografií, které týkají bud života spisovatelek, nebo jejich románů, nechybí ani filmové zpracování. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací o tom, jak a kde spisovatelky žily a za jakých okolností vznikala jejich díla, z nichž většina nese autobiografické prvky. Je to pěkná životopisná kniha o nejoblíbenějších dílech anglické literatury. Je určená pro fanoušky uvedených románů, ti budou z knihy nadšení.

3 20.02.2014

Výpověd ženy, která se stala obětí mašinerie stalinského systému a skončila na několik let v gulagu na Sibiři. Popisuje každodenní život v nelidských podmínkách pracovního tábora, vazební věznice a cestu zpět na svobodu. Ursula Rumin měla štěstí, že v době, kdy byla odsouzena a převezena do gulagu, zemřel Stalin, takže došlo k tomu, že byla nakonec po dvou letech propuštěna a mohla se vrátit zpět do Německa. Kniha s podobnou tématikou jako např. Krvavé jahody, méně drastická, ale o nic méně autentická. Určitě stojí za přečtení.

3 10.02.2014

Tak mě by to taky zajímalo, co tím chtěla autorka říct. Knihu jsem ani nedočetla. Autorka Jana Collins si zřejmě hraje na českou Jackie Collins. Pokud to tedy není PARODIE na Jackie Collins a její knihy, nebo vůbec podobný žánr.
Nicméně tato erotická novela, jestli to tak můžeme nazvat, by se lépe vyjímala vytištěná v brožované podobě na recyklovaný papír a mohla by se prodávát za pár korun v trafice jako podobný brak z edice Harlekýn. Nebo na pokračování v nějakém erotickém časopise. Troufnu si tvrdit, že je to beztak opsané z nějakého podobného plátku. Myslím, že toto vydat v knižní podobě je škoda papíru.
Za mě naprosto zbytečná záležitost. Odpad.

Kniha mě nezaujala. Osciluje na pomezí banálního erotického příběhu z pornočasopisu a zároveń svým básnickým jazykem a archetypálními vizemi nesklouzává do úplného literárního šváru. Příběh doktora, jeho klientek a manželky je na okraji, obsah knihy je véceméně jen o sexu s pacientkami a sexuálních myšlenkách a představách psychoanalytika. V podstatě není kam uhnout, na každé stránce je smršt pornografických představ a činů zahalená v intelektuálním kabátě. Obojí dohromady výsledný efekt spíš pohřbilo.

3 22.03.2013

Knihu jsem si půjčila v knihovně, aniž bych věděla, o čem je, protože anotace chyběla. Nic jsem od ní nečekala a také jsem nic nedostala. Po přečtení si říkám, tohle mělo být jako co? Román pro zastydlé teenagerky? Naivní a jednoduchý styl vyprávění, trapné dialogy, primitivní Love Story, působilo to na mě spíš jak nějaká povídka z časopisu pro ženy. Hlavní hrdinka hloupoučká, ze všeho se hroutí a běží se poradit s kamarádkou, co má dělat. Příběh je celkově prostoduchý, konec useknutý, nejhorší byla až trapně naroubovaná reklama na jakýsi flirt dance, načež jsem zjistila, že sama autorka je instruktorkou tohoto tance a pořádá semináře pro ženy. Pokud šlo o reklamu, bylo by lepší zvolit sofistikovanější způsob, než tento pokus o "román". Další "literární perla" ve stylu 13. komnata milenek a podobné slátaniny.

2 25.02.2019

Není to moje první přečtená kniha od autorky, tak mám možnost srovnání. Helle Helle píše velice úsporným a minimalistickým stylem, o zdánlivě banálních věcech ze života, kdy spíš než ucelený příběh je to takový fragment, střípek, jedno zastavení v čase bez začátku a konce. Jestli chceš, je osamocený dílek puzzle, který nemá kam zapadnout. O hlavních postavách se toho dozvídáme málo, žena a muž se ztratí v podzimním lese a snaží se přežít dvě chladné noci. Mají hlad, žízeň, vybitý mobil, je jim zima a bloudí lesem jak Jeníček s Mařenkou.
O obou protagonistech se toho z dialogu moc nedozvíme, u ženy po celou dobu nevíme ani křestní jméno, pouze příjmení Vejmandová. Občas jsem měla pocit pocit, že se neztratili jen hlavní hrdinové, ale i něco důležitého v překladu.
Vše, s čím je čtenář konfrontován, probíhá formou monologu muže, příběh ženy je vyprávěn ve třetí osobě. Vyprávění o hlavní hrdince je ucelenější, pouze na konci, kdy se schyluje k tomu, že se dozvíme nějakou zásadní informaci...se nedozvíme nic a můžeme se jen domýšlet a spekulovat. Konec je rovněž otevřený, a i když mi otevřené konce většinou nevadí, tady jsem byla celkem zaskočena tím, že příběh dál nepokračuje. Přirovnala bych to k tomu, že sedím v dobře rozjetém vlaku a náhle vše jako když utne, protože koleje zde končí.
Ačkoli knihu považuji za nejlepší dílo Helle Helle a dala bych pět hvězdiček, přeci jen mi vadilo, že některé záležitosti zůstaly nevyřešeny.

2 27.04.2016

Od Michala Viewegha snad nikdo nečeká nějakou vážnou literaturu, hluboké psychologické drama a filozofické myšlenky. I takové oddechovky, jaké píše pan Viewegh jsou potřeba, někdo je vyhledává jen občas, když se chce odreagovat, další člověk zas jiný žánr ani nečte, ale tohle je celkem propadák. Horší byl snad už jen Román pro muže.
Jak tu bylo řečeno, po Báječných letech pro psa už to má jen sestupnou tendenci, občas je sice nějaká kniha malým zábleskem naděje, ale většina nevybočuje z průměru. Knihu můj život po životě jsem brala jako takovou sondu do pocitů člověka, který se potýká s vážnou nemocí a vrací se do života. Nejnovější kniha zpátky ve hře však ukazuje, že pan spisovatel zpátky ve hře ještě zdaleka není. Paradoxně mi předchozí kniha přišla lepší, než tato. Ve většině povídek chybí nápad a pointa, čeho naopak překypuje, je nebývalá spousta sprostých slov, která mají zjevně nahrazovat chybějící děj. Bohužel už to ani nešokuje, spíš vyvolává rozpaky. Michalovi zjevně došel dech. A obávám se, že prodělaná nemoc nebude jediná a hlavní příčina.
Jednu hvězdičku za povídku Subtilní věci chlapi nikdy nepochopí. A přidám další hvězdičku za variaci na Kafkovu Proměnu - povídku Zmenšující se muž.

2 20.11.2015

Knihy od Anny Gavaldy mám ráda, ale tato mi moc nesedla. Vadil mi styl psaní a Mathilde mi byla velmi nesympatická. Vadila mi vulgárnost a příběh mě nedokázal chytit. Jak už tu zaznělo, také jsem se ztrácela v ději. Snažila jsem se Mathilde pochopit, každý svoje běsy zvládáme jinak, ale ta její obhroublost mi neskutečně vadila. Druhý příběh o Yannovi byl trochu lepší.

2 27.02.2015

Hlavní hrdinka, svobodná matka, neplánovaně otěhotní a po komplikovaném porodu se u ní rozvine laktační psychóza. Celý příběh osciluje na hranici mezi realitou, snem a halucinacemi z nedostatku spánku a náročnou péčí o dítě. Občas dochází k bizarním situacím. Psychologicky dobře vykreslené, zvláštní a místy až docela děsivé.

2 11.01.2015

Kniha reflektuje autentické pocity člověka, který se psychicky zhroutil, dostal do těžké deprese a došlo u něj k syndromu vyhoření. Autorka si tím zřejmě sama prošla, popisuje co depresi předcházelo a jak se cítila. Myslím, že hodně lidí s podobnou diagnozou bude vědět, o čem je řeč. Kniha se dobře čte, je to taková reportáž z psychiatrické kliniky, nebo spíš psychosomatické kliniky.

2 24.09.2014

Knihy M.Szcygiela mám ráda, pobaví, rozesmějí a člověk se dozví i spoustu nového. Libůstka je trochu o něčem jiném než předchozí knihy.
Jsou to příběhy žen, které mají svoje zvláštní speciální rituály, možná až úchylky.. paní, která si celý život vedla denní záznamy o tom, co jedla, pila, koho potkala na ulici, co dávali večer v televizi, kolik přečetla novin a knih, kdo za ní přišel na návštěvu, s téměř až pedantskou přesností agenta STB. Po její smrti zůstalo tolik sešitů, že zabírají celou místnost. Dále lékařka, která se nechává každý rok fotit v ateliéru v bizarních kostýmech, které si sama vyrábí. Ovšem nejvíc mě zaujal příběh žen, kamarádek ze školy, které se více jak padesát let dopisovaly, aniž by se kdy navštívily, i když bydlely kousek od sebe. Zajímavé, zváštní a milé veskrze ženské příběhy.

2 19.01.2014

Ve filmu hrála Štepu Iva Janžurová, ne Bára Hrzánová. Ale kniha i film jsou pěkné. Dobře vykreslená morálka lidí 19.a poč. 20.století a výborná psychologie postav.

2 22.09.2013

Kniha je mnohem horší, než předchozí kniha fejetonů Brusinky. Přišlo mi to takové nijaké a bez nápadu. Asi už autorce došly nápady. Už bych ji znovu nečetla.

2 25.03.2013

Od podobných knih, jako je tato, člověk neočekává nějaký velkolepý literární zážitek, hluboké filosofické myšlenky a nezapomenutelný děj. Tuším, že ani Olga neměla podobné ambice, když knihu vydávala.
Deníkové zápisky mapující roky 2009 - 2014, hledání podnájmů, zaměstnání, včetně popisu obskurních výběrových řízení do řeznictví na úsek bourání masa, fastfood přípravny hranolek nebo do sexshopu s honicími kabinkami. Bizarní spolubydlící, svérázná a tak trochu šílená paní domácí, psychopatický vztah, nevztah s nezaměstnaným hysterikem, který frčí na lysohlávkách a hraje si na Paula Verlaina...
pamflet - Ve 3:33 ráno ukousávám hlavu mikulášovi
kterýho jsem ti koupil odpoledne
z čistý lásky
jsem opilej, nesmiřitelnej,
hnusnej borec
(nechalas mě čekat)

3. ledna 2010
Dnes o půl třetí ráno mi byly Básníkem v rámci naší partnerské rozepře vyhozeny papuče z okna na zem do vnitrobloku...Velice se těším, až tam ráno budu mezi tím vším sněhem, odpadky, shnilým listím a hovny své papuče hledat. První výplata mi ještě nepřišla, takže si momentálně nemohu dovolit nové přezůvky.
5. ledna 2010...a když jsem otevřela dveře od bytu, stál tam odnasraný Básník, který mi oznámil, že zítra nastupuje jako vrátný..."Mám práci. Rozhodl jsem se, že ti z první výplaty koupím prsten a zasnoubíme se, kdybys chtěla, " oznámil mi, ledabyle opřený o futra.
10. ledna 2010
Včera večer si Básník na byt přivedl nějakou fanynku své tvorby z toho literárního webu pro amatéry, na kterém publikuje....Tak jsem vyletěla ven, vrhla jsem se na něho a strašně jsme se před tou jeho fanynkou porvali...Dala jsem mu pěstí do ksichtu, roztrhla jsem mu košili, sletěli jsme po schodech tři patra dolů a snažila jsem se zabránit tomu, aby spolu měli na mnou ten den ustlané posteli pohlavní styk, ale bohužel se mi to nepodařilo...
24. červenec 2010
Konečně mám po několika týdnech volný den. Zašívám roztrhané hadry - své i jeho, výsledky našich větších či menších partnerských rozepří. Teď jsem u svého županu a dávám osm jeho různých částí znovu dohromady. Vyhodit se mi ho nechce, protože zrovna důvod této hádky a rvačky byl tehdy tak malicherný, že to ten župan raději znovu sešiju.
2. srpna 2010
9.50- Našla jsem dnes kolem čtyř ráno za kuchyňskou linkou uříznutý blonďatý cop své bývalé paní domácí...
a podobné perly. Místy jsou zápisky vtipné, občas nudné, něco mě opravdu pobavilo, že jsem se zasmála. Autentické a prostě ze života, v reálném životě je také třeba se prokousat spoustou nudných dní, není každý den posvícení. Netřeba v tom hledat něco jiného. Možná by stačilo, kdyby tohle všechno psala Olga na nějakém blogu, nebo jako statusy na Facebooku a tak nějak tuším, že by z toho mohl být docela fajn film, třeba ve stylu Lásky jedné plavovlásky.

1 01.09.2016

Detektivky moc nečtu a české detektivky už vůbec ne, ale zaujala mě anotace knihy...starý strašidelný dům se zajímavou historií, kde se dějí podivné věci. Styl psaní poněkud váznul, vadily mi některé slovní obraty a jak už tu bylo zmíněno, po jazykové stránce je kniha spíše podprůměrná, nicméně obsahově mě rozhodně nezklamala. Výborně popsaný postupně se rozvíjející pocit plíživého strachu, kdy nevíte, jestli je za vším spiritismus, temná historie domu, nebo počínající psychóza hlavní hrdinky, které se jako jediné z celé rodiny dějí nevysvětlitelné a strašidelné věci. Rozuzlení, kterého se vám dostane, je nakonec velmi prozaické a logické. A i když jsem měla zhruba od poloviny knihy tušení, kdo, nebo co za tím může být, a moje tušení se potvrdilo, knihu hodnotím jako celkem podařený psychologický thriller.

1 08.11.2015

Příběh je to zajímavý, ovšem Charlotte Link se v této knize zabývá spíš psychologií postav a to na úkor detektivní zápletky a napětí. To by zas tak nevadilo, jen anotace vůbec neodpovídá. Žádný napínavý thriller se nekoná, od autorky jsem četla už lepší knihy. Navíc mi vadilo, že je v knize pár nejasností - například jak s tím vším souviselo přepadení Ryanovy matky a bývalé přítelkyně. Knihu hodnotím jako takový lepší průměr. Něco tomu tentokrát chybělo.

1 12.06.2015

Povídky všeobecně mám ráda, Daphne du Maurier je moje oblíbená spisovatelka, ale tato její kniha mě nějak nenadchla. Je vidět, že je to raná tvorba a Daphne teprve hledala svůj styl. Povídky jsou plné hysterických žen, patetických mužů a různých dobových klišé.
Styl psaní připomíná spíš nějakou parodii na romány pro služky, někde byl potenciál na zajímavý příběh, ale zase chyběla pointa. Nejvíc mě rozčilovaly ty nesympatické, afektované postavy.

1 06.05.2015

Hraběnka Marie Larischová, neteř císařovny Alžběty se snaží především objasnit svou roli v celém dramatu ohledně společné sebevraždy Rudolfa a Mary Vetserové, tedy to, že se k celé záležitosti dostala podle svých slov shodou náhod a jako slepý k houslím, tudíž nenese žádnou vinu. Celé paměti se točí víceméně okolo této záležitosti.
Jen pár dalších vzpomínek se týká Alžběty, císaře a bratrance Alžběty - Ludvíka Bavorského stiženého duševní chorobou a ostatních příbuzných. V pamětech není nic tak skandálního, aby kniha nemohla být vydána. Ovšem v kontextu tehdejší doby byl strach z odhalení soukromí císařské rodiny zřejmě zcela oprávněný.

1 06.05.2015

Bohužel,kniha mě nijak nenadchla.

1 12.11.2014

Sarkastické vyprávění o staré paní, která si každý den pročítá v novinách úmrtní oznámení a s pořádnou dávkou černého humoru rekapituluje svůj život, mezitím co čeká až si pro ni přijde chlap s kosou, který vidí i po tmě.
" I když úmrtní oznámení v novinách může být docela hezká věc, takový důkaz, že jsem existovala, a tak přemýšlím, jestli je možné zaslat do novin vlastní oznámení předem a požádat, aby ho otiskli, až nadejde čas. Dneska jsem si oddechla, že tam není moje jméno."
Mathea je tak trochu bláznivá paní,která si kromě čtení novin, sledování televize a šmírování sousedů krátí čas sbíráním telefonních seznamů, čelenek a cizích zubů a mezitím kompletuje schránku se vzkazem pro budoucnost, kterou zakope před domem na sídlišti, aby se na ni nezapomnělo. Tak trochu humorná a hodně smutná kniha o osamělosti na konci cesty a strachu, že po nás nic nezůstane.

1 28.10.2014