Diorissimmo komentáře u knih

Knihu jsem si půjčila v knihovně, aniž bych věděla, o čem je, protože anotace chyběla. Nic jsem od ní nečekala a také jsem nic nedostala. Po přečtení si říkám, tohle mělo být jako co? Román pro zastydlé teenagerky? Naivní a jednoduchý styl vyprávění, trapné dialogy, primitivní Love Story, působilo to na mě spíš jak nějaká povídka z časopisu pro ženy. Hlavní hrdinka hloupoučká, ze všeho se hroutí a běží se poradit s kamarádkou, co má dělat. Příběh je celkově prostoduchý, konec useknutý, nejhorší byla až trapně naroubovaná reklama na jakýsi flirt dance, načež jsem zjistila, že sama autorka je instruktorkou tohoto tance a pořádá semináře pro ženy. Pokud šlo o reklamu, bylo by lepší zvolit sofistikovanější způsob, než tento pokus o "román". Další "literární perla" ve stylu 13. komnata milenek a podobné slátaniny.

2 25.02.2019

Co má dělat žena v domácnosti, která celé dny nemá nic na práci a neskutečně se nudí? Věnovat se dětem, najít si nějaký koníček, nebo milence...? Anna sbírá milence, jako jiní lidé sbírají známky. Deprese a ztráta smyslu života trápí mnoho lidí, manželky bohatých bankéřů nevyjímaje. Ale každý se svými běsy bojuje jinak. Anna není ani dobrá manželka, ani matka, i když si to o sobě myslí. Velmi mě rozčilovala její pasivita, neschopnost zapojit se do života rodiny a nedostatek vůle naučit se po devíti letech v cizí zemi jazyk. Životy jejích dětí proplouvají tak nějak mimo ni, v podstatě je vychovává tchyně, s manželem si nerozumí. Zpočátku se děj točí jen kolem milostných avantýr, měla jsem pocit, že čtu nějaký laciný román pro ženy.
Vsuvky v podobě sezení u psychoterapeutky spolu s autentickými švýcarskými reáliemi a německou gramatikou dávají knize hlubší rozměr. Zaujaly mě některé myšlenky z jungovské psychologie.
Jistá paralela s romány Anna Karenina a Paní Bovaryová by tu byla, ale spíš než v literární kvalitě je to nápadnou shodou osudů hlavních hrdinek. Ovšem neřekla bych, že kniha je špatná a postavy ploché a těžko uvěřitelné. Anna je uvěřitelná až moc, vzbuzuje ve čtenáři ambivalentní pocity, někdy jsem ji litovala, občas pro ni měla pochopení, většinu času mi lezla na nervy. Při čtení mě několikrát napadlo, zda je postava Anny inspirovaná skutečností a kolik toho má společného se samotnou autorkou.

6 12.11.2016

Od podobných knih, jako je tato, člověk neočekává nějaký velkolepý literární zážitek, hluboké filosofické myšlenky a nezapomenutelný děj. Tuším, že ani Olga neměla podobné ambice, když knihu vydávala.
Deníkové zápisky mapující roky 2009 - 2014, hledání podnájmů, zaměstnání, včetně popisu obskurních výběrových řízení do řeznictví na úsek bourání masa, fastfood přípravny hranolek nebo do sexshopu s honicími kabinkami. Bizarní spolubydlící, svérázná a tak trochu šílená paní domácí, psychopatický vztah, nevztah s nezaměstnaným hysterikem, který frčí na lysohlávkách a hraje si na Paula Verlaina...
pamflet - Ve 3:33 ráno ukousávám hlavu mikulášovi
kterýho jsem ti koupil odpoledne
z čistý lásky
jsem opilej, nesmiřitelnej,
hnusnej borec
(nechalas mě čekat)

3. ledna 2010
Dnes o půl třetí ráno mi byly Básníkem v rámci naší partnerské rozepře vyhozeny papuče z okna na zem do vnitrobloku...Velice se těším, až tam ráno budu mezi tím vším sněhem, odpadky, shnilým listím a hovny své papuče hledat. První výplata mi ještě nepřišla, takže si momentálně nemohu dovolit nové přezůvky.
5. ledna 2010...a když jsem otevřela dveře od bytu, stál tam odnasraný Básník, který mi oznámil, že zítra nastupuje jako vrátný..."Mám práci. Rozhodl jsem se, že ti z první výplaty koupím prsten a zasnoubíme se, kdybys chtěla, " oznámil mi, ledabyle opřený o futra.
10. ledna 2010
Včera večer si Básník na byt přivedl nějakou fanynku své tvorby z toho literárního webu pro amatéry, na kterém publikuje....Tak jsem vyletěla ven, vrhla jsem se na něho a strašně jsme se před tou jeho fanynkou porvali...Dala jsem mu pěstí do ksichtu, roztrhla jsem mu košili, sletěli jsme po schodech tři patra dolů a snažila jsem se zabránit tomu, aby spolu měli na mnou ten den ustlané posteli pohlavní styk, ale bohužel se mi to nepodařilo...
24. červenec 2010
Konečně mám po několika týdnech volný den. Zašívám roztrhané hadry - své i jeho, výsledky našich větších či menších partnerských rozepří. Teď jsem u svého županu a dávám osm jeho různých částí znovu dohromady. Vyhodit se mi ho nechce, protože zrovna důvod této hádky a rvačky byl tehdy tak malicherný, že to ten župan raději znovu sešiju.
2. srpna 2010
9.50- Našla jsem dnes kolem čtyř ráno za kuchyňskou linkou uříznutý blonďatý cop své bývalé paní domácí...
a podobné perly. Místy jsou zápisky vtipné, občas nudné, něco mě opravdu pobavilo, že jsem se zasmála. Autentické a prostě ze života, v reálném životě je také třeba se prokousat spoustou nudných dní, není každý den posvícení. Netřeba v tom hledat něco jiného. Možná by stačilo, kdyby tohle všechno psala Olga na nějakém blogu, nebo jako statusy na Facebooku a tak nějak tuším, že by z toho mohl být docela fajn film, třeba ve stylu Lásky jedné plavovlásky.

1 01.09.2016

Není to moje první přečtená kniha od autorky, tak mám možnost srovnání. Helle Helle píše velice úsporným a minimalistickým stylem, o zdánlivě banálních věcech ze života, kdy spíš než ucelený příběh je to takový fragment, střípek, jedno zastavení v čase bez začátku a konce. Jestli chceš, je osamocený dílek puzzle, který nemá kam zapadnout. O hlavních postavách se toho dozvídáme málo, žena a muž se ztratí v podzimním lese a snaží se přežít dvě chladné noci. Mají hlad, žízeň, vybitý mobil, je jim zima a bloudí lesem jak Jeníček s Mařenkou.
O obou protagonistech se toho z dialogu moc nedozvíme, u ženy po celou dobu nevíme ani křestní jméno, pouze příjmení Vejmandová. Občas jsem měla pocit pocit, že se neztratili jen hlavní hrdinové, ale i něco důležitého v překladu.
Vše, s čím je čtenář konfrontován, probíhá formou monologu muže, příběh ženy je vyprávěn ve třetí osobě. Vyprávění o hlavní hrdince je ucelenější, pouze na konci, kdy se schyluje k tomu, že se dozvíme nějakou zásadní informaci...se nedozvíme nic a můžeme se jen domýšlet a spekulovat. Konec je rovněž otevřený, a i když mi otevřené konce většinou nevadí, tady jsem byla celkem zaskočena tím, že příběh dál nepokračuje. Přirovnala bych to k tomu, že sedím v dobře rozjetém vlaku a náhle vše jako když utne, protože koleje zde končí.
Ačkoli knihu považuji za nejlepší dílo Helle Helle a dala bych pět hvězdiček, přeci jen mi vadilo, že některé záležitosti zůstaly nevyřešeny.

2 27.04.2016

Od Michala Viewegha snad nikdo nečeká nějakou vážnou literaturu, hluboké psychologické drama a filozofické myšlenky. I takové oddechovky, jaké píše pan Viewegh jsou potřeba, někdo je vyhledává jen občas, když se chce odreagovat, další člověk zas jiný žánr ani nečte, ale tohle je celkem propadák. Horší byl snad už jen Román pro muže.
Jak tu bylo řečeno, po Báječných letech pro psa už to má jen sestupnou tendenci, občas je sice nějaká kniha malým zábleskem naděje, ale většina nevybočuje z průměru. Knihu můj život po životě jsem brala jako takovou sondu do pocitů člověka, který se potýká s vážnou nemocí a vrací se do života. Nejnovější kniha zpátky ve hře však ukazuje, že pan spisovatel zpátky ve hře ještě zdaleka není. Paradoxně mi předchozí kniha přišla lepší, než tato. Ve většině povídek chybí nápad a pointa, čeho naopak překypuje, je nebývalá spousta sprostých slov, která mají zjevně nahrazovat chybějící děj. Bohužel už to ani nešokuje, spíš vyvolává rozpaky. Michalovi zjevně došel dech. A obávám se, že prodělaná nemoc nebude jediná a hlavní příčina.
Jednu hvězdičku za povídku Subtilní věci chlapi nikdy nepochopí. A přidám další hvězdičku za variaci na Kafkovu Proměnu - povídku Zmenšující se muž.

2 20.11.2015

Detektivky moc nečtu a české detektivky už vůbec ne, ale zaujala mě anotace knihy...starý strašidelný dům se zajímavou historií, kde se dějí podivné věci. Styl psaní poněkud váznul, vadily mi některé slovní obraty a jak už tu bylo zmíněno, po jazykové stránce je kniha spíše podprůměrná, nicméně obsahově mě rozhodně nezklamala. Výborně popsaný postupně se rozvíjející pocit plíživého strachu, kdy nevíte, jestli je za vším spiritismus, temná historie domu, nebo počínající psychóza hlavní hrdinky, které se jako jediné z celé rodiny dějí nevysvětlitelné a strašidelné věci. Rozuzlení, kterého se vám dostane, je nakonec velmi prozaické a logické. A i když jsem měla zhruba od poloviny knihy tušení, kdo, nebo co za tím může být, a moje tušení se potvrdilo, knihu hodnotím jako celkem podařený psychologický thriller.

1 08.11.2015

Je hezké, že se paní spisovatelka zajímá o slovenskou historii a snaží se ji přiblížit Američanům, z nichž mnozí ani netuší, kde Slovensko leží, ale s obsahem knihy už tak spokojená nejsem. Souhlasím s komentářem, který napsala orinka 3. Tohle se paní Lafferty moc nepovedlo, je to naprostá slátanina typu krvavých brakových románů. Chápu, že je to beletrie, kde je velký prostor pro fabulaci, ale pokud to měl být pokus o historický román, měla se držet historických faktů. Střídání dvou časových rovin - rok 1610 a 2010 také moc nevyšel. Historická část ještě měla hlavu a patu, ale časová linie z roku 2010 se nedala číst. Kdyby se autorka držela jen časové linie z roku 1610, udělala by lépe. Ale splácat dohromady Alžbětu Báthoryovou, gotiky, upíry, červenou knihu od C.G. Junga a psychoanalýzu, to už je jak pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou pekli dort.
Pokud si chcete přečíst něco z beletrie o Čachtické paní, tak to už jsou lepší volbou knihy od J. Nižnánského, nebo A. Štiavnického.

9 08.11.2015

Příběh je to zajímavý, ovšem Charlotte Link se v této knize zabývá spíš psychologií postav a to na úkor detektivní zápletky a napětí. To by zas tak nevadilo, jen anotace vůbec neodpovídá. Žádný napínavý thriller se nekoná, od autorky jsem četla už lepší knihy. Navíc mi vadilo, že je v knize pár nejasností - například jak s tím vším souviselo přepadení Ryanovy matky a bývalé přítelkyně. Knihu hodnotím jako takový lepší průměr. Něco tomu tentokrát chybělo.

1 12.06.2015

SPOILER!
Příběh je velmi smutný, i když nemůžu říct, že jsem nic smutnějšího nečetla. Svým naturalismem mi Šlejharova novela připomíná povídky z venkovského prostředí od Maupassanta.
Obsahově je příběh velmi jednoduchý, chlapci zemře matka, otec si najde novou ženu a macecha pak dělá dítěti ze života peklo na zemi a spolu s děvečkou a čeledíny ho týrá psychicky i fyzicky, až ho utrápí k smrti. Otec pod vlivem své nové ženy se dítěte nezastane a ignoruje ho stejně jako všichni ostatní. Dítě je postupně izolováno od okolí a stává se na statku nejposlednější z posledních, jako slabé a nemocné kuře, které ostatní slepice odstrkují. Chlapec ho přijme za svého kamaráda, jedinou spřízněnou duši.
Šlejhar zde poukazuje na naprostou absenci soucitu, empatie, slitování a odhaluje zlo v jeho čistě krystalické podobě a nízké pudy, které ovládají člověka. (Odstěhovat nemocné dítě do kůlny plné krys a nechat ho tam bez pomoci zemřít jako psa). Archetyp zlé macechy se objevuje v povídkách, básních a pohádkách často. Viz. balada Osiřelo dítě, kde sirotek prosí, aby si pro něj mrtvá matka přišla, protože macecha ho týrá.
Útlá kniha, kterou člověk přečte za chvíli, ale pocit bezmoci ve vás zůstane velmi dlouho.

3 19.05.2015

Podivný, celkem předvídatelný příběh, napsaný stylem, který mě příliš nezaujal. Nezáživný děj, nesympatické postavy, zvláštní dialogy. Dočetla jsem jen díky tomu, že jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne a konec byl takový, jak jsem víceméně předpokládala. Z tématu ztráty paměti se dalo vytěžit mnohem víc. Reálie knihy mi připomínaly spíš začátek devadesátých let, než současnost. Místy mě kniha neuvěřitelně nudila. Takový slabý pokus o thriller.

3 12.05.2015

Povídky všeobecně mám ráda, Daphne du Maurier je moje oblíbená spisovatelka, ale tato její kniha mě nějak nenadchla. Je vidět, že je to raná tvorba a Daphne teprve hledala svůj styl. Povídky jsou plné hysterických žen, patetických mužů a různých dobových klišé.
Styl psaní připomíná spíš nějakou parodii na romány pro služky, někde byl potenciál na zajímavý příběh, ale zase chyběla pointa. Nejvíc mě rozčilovaly ty nesympatické, afektované postavy.

1 06.05.2015

Hraběnka Marie Larischová, neteř císařovny Alžběty se snaží především objasnit svou roli v celém dramatu ohledně společné sebevraždy Rudolfa a Mary Vetserové, tedy to, že se k celé záležitosti dostala podle svých slov shodou náhod a jako slepý k houslím, tudíž nenese žádnou vinu. Celé paměti se točí víceméně okolo této záležitosti.
Jen pár dalších vzpomínek se týká Alžběty, císaře a bratrance Alžběty - Ludvíka Bavorského stiženého duševní chorobou a ostatních příbuzných. V pamětech není nic tak skandálního, aby kniha nemohla být vydána. Ovšem v kontextu tehdejší doby byl strach z odhalení soukromí císařské rodiny zřejmě zcela oprávněný.

1 06.05.2015

Alice Horáčková vystavěla Vladimíře Čerepkové touto knihou pomník a zhostila se toho více než výborně. Nebýt této knihy, o sbírkách básní Nabíledni prázdno, Zimní derviš a Ryba k rybě mluví by věděl jen málokdo a jejich autorku by znalo jen pár zasvěcených lidí.
Pátrání po archivech a na půdách dětských domovů a výchovných ústavů, desítky rozhovorů s lidmi, kteří Vladimíru znali, a nakonec i cesta do Francie, kde beatnická femme fatale poskytla jeden z nejdelších, nejosobnějších a bohužel také posledních rozhovorů, to vše se vyplatilo. Výsledkem je kniha, kterou jsem přečetla téměř na jeden zátah a velice ji doporučuji. Kladně hodnotím i zajímavé grafické zpracování.
Vladimířin osud se podobá jízdě na horské dráze, jen kulisy se mění a z holky z pasťáku je uznávaná básnířka, právoplatný člen společnosti, bezdomovkyně, alkoholička, emigrantka, květinové dítě i ošetřovatelka. Femme fatale i toulavá kočka, Viktorka z babičky i šamanka ze Sibiře, její osud je jako ruská ruleta, čte dobře a nenechá vás vydechnout.

6 02.05.2015

Knihu hodnotím jako průměrnou, ale rozhodně ne špatnou. Možná jsem od toho čekala něco jiného. Nicméně jsem tuto útlou knížku přečetla za jeden den. Nejvíce mě zaujal poslední příběh, vyprávění Hany a její dopisy z emigrace.

02.05.2015

Pár příběhů bylo zajímavých. Strašidelné historky mám ráda, ale nějak se mi nechce věřit, že vše autorka sama prožila, něco mi připadalo jako hodně přitažené za vlasy.

10.04.2015

Souhlasím s tím, že prostředek knihy- příběh Minky byl nejlepší, vydal by na samostatnou knihu. I když jsem měla pocit, že jsem něco podobného už někde četla - Schindlerův seznam, Chudí v Lodži, Pianista. Ale to není podstatné, příběhy lidí, kteří přežili holocaust, ghetto v Lodži a Osvětim se v mnohém podobají. Ani otřesné zážitky Minky nejsou v příběhu prvoplánově na efekt, ale odpovídají realitě. Zaujal mě i životní příběh důstojníka SS.
Souhra šťastných náhod díky kterým Minka přežila... z životopisů lidí přeživších holocaust se s neuvěřitelnými náhodami setkávám často- a jsou to osudy, které se skutečně staly, žádný spisovatel je nevymyslel.
V knize je pár situací, které se dají předvídat - vztah Sage a Lea, dále je tam možná až moc předčasných úmrtí v rodině Sage, celkově mnoho tragédií a náhod na jednu rodinu.
Také jsem si zpočátku říkala, že povídka o upírovi je zbytečná, nicméně táhne se osudem Minky jako červená nit a dokresluje celý příběh. Konec mi přišel málo uvěřitelný a zbytečně překombinovaný. Katarze se nějak nedostavila.
Ale kniha se velmi dobře četla, zaujal mě i jazyk a spousta metaforických obratů a zajímavých myšlenek. Takže ta slabá místa autorce odpustím a přečtu si nějakou její další knihu.

5 30.03.2015

Knihy od Anny Gavaldy mám ráda, ale tato mi moc nesedla. Vadil mi styl psaní a Mathilde mi byla velmi nesympatická. Vadila mi vulgárnost a příběh mě nedokázal chytit. Jak už tu zaznělo, také jsem se ztrácela v ději. Snažila jsem se Mathilde pochopit, každý svoje běsy zvládáme jinak, ale ta její obhroublost mi neskutečně vadila. Druhý příběh o Yannovi byl trochu lepší.

2 27.02.2015

Humorná mi tato kniha nepřijde, spíš seversky melancholická, když humor, tak spíš černý. Ale je to krásný příběh. Ove měl moje sympatie, i přesto, že je mrzout a morous, občas velmi nedůtklivý a arogantní, ale je za všech okolností svůj, na nic si nehraje a pod tvrdou slupkou je to vlastně docela fajn chlap. Moc nemluví, ale o to víc koná. Jak bylo v knize napsáno, má jednu vadu, moc velké srdce.
Jen jsem doufala, že bude bojovat, i když není zdánlivě pro co žít, že to nevzdá. Konec knihy mě dojal.

9 27.02.2015

Hlavní hrdinka, svobodná matka, neplánovaně otěhotní a po komplikovaném porodu se u ní rozvine laktační psychóza. Celý příběh osciluje na hranici mezi realitou, snem a halucinacemi z nedostatku spánku a náročnou péčí o dítě. Občas dochází k bizarním situacím. Psychologicky dobře vykreslené, zvláštní a místy až docela děsivé.

2 11.01.2015

Kniha se velmi dobře četla, a i když jsem čekala něco jiného, podle slibně se rozvíjejícího začátku možná napětí ve stylu Rosemary má dětátko - indicie by tomu napovídaly, tak zklamaná jsem rozhodně nebyla, i když se děj vyvíjel zcela jiným směrem, než jsem předpokládala. Na konci knihy ve mně převládl pocit, že je vše tak, jak má být a nerada jsem se s Julianem a Sandrou loučila. A přidávám se ke kladnému hodnocení seniorského hrdiny Juliana, také mi přirostl k srdci.

3 11.01.2015