Disease komentáře u knih
Knihu jsem přečetl díky dříve čtenému komixu od Rabaté. Je to vcelku fajn, místy celkem šílené, ale na takového Bulgakova to nemá ani náhodou.
Tentokrát opravdu slabota. Léčba šokem je tradiční romanťárna ve stylu Caina, která díky své skromné délce nestihne nudit. Zato druhý kousek je dost úmorný. Ve snaze za každou cenu překvapovat mi ve finále bylo docela fuk, jak to skončí.
Frederik Pohl má zvláštní smysl pro humor, který se hodně podobá humoru starší české scifi a občas je sarkastický jako Mark Twain. Kromě toho je ve výboru zastoupeno i pár opravdu čistokrevných scifíček. Celkový dojem je příznivý, i když v rámci "best of" bych měl být asi přísnější.
Victoria Mas se s tím nepáře, stejně jako se společnost v 19. století nepárala s ženami a jejich právy. Ten poněkud strohý jazyk tomu sluší.
Chápu, že se někdo potřebuje vypsat z takovýchhle zážitků, ale literárně mě to nijak neuchvátilo.
Kniha je nabitá informacemi, jen by se nemusely opakovat slovo od slova v další kapitole, případně v dalším odstavci. Právě tohle a odfláknutá redakční práce (některé věty měly opravdu velmi pozoruhodnou stavbu) mi nedovoluje dát víc než průměr.
S odstupem času mě tam poněkud ruší jistá žánrová nevyrovnanost, jako by autor nevěděl, jestli píše detektivku nebo parodii.
Jak píšou ostatní, je to poněkud monotonní, takže už se nebavím tak, jako kdysi. Nicméně díky epizodovitosti je to paradní čtení do tramvaje na cestu do/z práce.
A ilustrace v prvním vydání jsou geniální.
Některé momenty hodně vtipné, i když bych nechtěl letět s Magorem v jednom letadle, z některých mrazilo. Poněkud svérázné rozmístění bublin, ale to už tak nějak ke svérázům z undergroundu patří.
Douglas Adams si vytvořil svůj poněkud ujetý svět, který mu funguje. Kniha je napsaná dobře, je zábavná, nicméně s odstupem času už mi vtipná nepřijde. Hodnocení částečně z úcty ke klasice.
Vcelku fajn jednohubka, která nejspíš vyšla původně v pulpovém magazínu, kam také patří.
Vzhledem k tomu, že se vlastně nejedná o čistokrevný komiks, spíše o ilustrované výňatky z Lovecraftových povídek, jak bylo zvykem u nás za dob komoušů, nechám bez hodnocení, i když některé kresby byly fakt pěkné.
Povídky sice nedosahují úrovně některých Wyndhamových románů, ale pár jich je fakt silně nadprůměrných. V těch humornějších mi dokonce připomíná Marka Twaina. To, že některé povídky jsou poněkud "dobové", ovšem nekazí celkový příznivý dojem.
Chandler je na rozdíl od Hammetta víc literatura a vyřešení případu tak nějak "spadne z nebe".
Dekonstrukce Mayovek s parádní kresbou a spoustou psychologie. Jak Old Shatterhand na stará kolena dospěl :-)
Pro milovníky Šumavy a vodáctví téměř povinnost. Jinak fajn počtení, ale nic až tak zásadního.
Jakožto Evropan a ortodoxní chodec nedokážu docenit duchovní rozměr knihy. Jako taková roztomilá úchylárnička o cestě za americkým snem to funguje celkem v pohodě.
Příběh pro starší děti, kde není ani steklačovský nadhled ani foglarovská naivita. Řekl bych, že Ivo Pechar se tu projevuje jako takový Stanislav Rudolf pro kluky.