Disease
komentáře u knih
Chelsea, hotel hrůzy
Dee Dee Ramone
Tak trochu blábol, ale místy vtipný. Literaturu v tom nehledejte, ale do tramvaje v pohodě.
Bůh krys
Richard Corben
K Corbenovým obličejům mám výhrady defacto konstantně, ale tady je ten scénář naprosto parádní.
Ó, Marťané!
Georgij Šach
Stylisticky ze začátku na hodně vysoké úrovni, skoro by se chtělo napsat "gogolovité", ale v momentě, kdy se začne "tepat do nešvarů", je to strašně polopatické.
Tenkrát v Hollywoodu
Quentin Tarantino
Román s poučením. Výborná sonda do Hollywoodu 60. let, kde jsou některé scény z filmu dovysvětleny.
Maják na útesu Delfínů
* antologie
Nic zásadního jsem nečekal, ale byl jsem potěšen. Tradiční socialistická scifi, kde se mísí lyričtější kousky a anekdoty.
U Petrovových řádí chřipka
Alexej Salnikov
Alexej Salnikov by asi chtěl být postsovětským Bulgakovem. Což o to, stylisticky na to má, ale obsahově už je to slabší. Absurdita života v zemi, kde zítra již znamená sankce, je sice popsána místy vtipně, ale postrádám nějakou "patu".
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Po druhém přečtení zvyšuji na plný počet. Tohle se fakt povedlo. Kdysi mé první setkání s de Vigan.
Stíny minulosti
* antologie
Takové scifi, které by se hodilo spíš třeba do Ohníčku, kde bych si ho ve 12 letech rád přečetl.
Léto vlků
Hans Rosenfeldt (p)
Poměrně dlouhý úvod, i když vzhledem k množství postav má opodstatnění. Oproti sérii se Sebastianem mi tu chybí (kromě Sebastiana samozřejmě :-)) prvek záhady, tady se hraje od začátku s otevřenými kartami. Vadila mi totálně schématická postava Katji.
Celkově ovšem jako taková kratochvilná záležitost v pohodě, ale mám pocit, že skandinávská krimi se už nějak motá v kruhu. Nicméně další díly určitě zkusím.
Svědectví
Stephen King
Já bych tedy krátil nejen z ekonomických, ale zejména z redakčních důvodů. Je tu spousta naprosto hluchých míst, kde není ani prostor pro užívání si formy. Navíc poněkud jalový záporák.
Noční klub Mars
Rachel Kushner
Nějakého zvláštního literárního stylu, jak je inzerováno na obálce, jsem si tedy nevšiml. V podstatě mi ani není jasné, co tím autorka chtěla říct. Každopádně, až si budu chtít příště přečíst nějaké to "háelpéčko" s ženským úhlem pohledu, sáhnu radši třeba po něčem od Sofii Oksanen.
Amulet Siouxů
Otto Janka
Zatím nejlepší, co jsem od Otto Janky četl. Tohle má úroveň klidně i Kutíka. Je to výborně napsané a plný počet to zaslouží zejména kvúli kapitole z vojenské pevnosti.
Konec poručíka Borůvky
Josef Škvorecký
Ze začátku mi přišlo, že je tam až příliš politiky, nicméně v momentě, kdy jsem knihu začal vnímat spíš jako román (a ne detektivní), jsem si začal vychutnávat opět skvěle napsané postavy a politické podhoubí normalizace. Finální povídka mi přišla, že je tam více humanismu, než v celém Čapkovi.
Někdy prostě prší
Michel Faber
Je sice znát, že jsou to prvotiny, některé povídky jsou spíš takové náčrtky bez pointy, ale ke konci už je to hodně dobré.
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Trošku atypický Heinlein, tohle je romanťárna jak stehno. Přesto jako časovka to funguje parádně a je to vtipné. Přečteno po dlouhé době podruhé, po zhlédnutí japonské filmové adaptace.
Případ naříkající vlaštovky / Případ šokovaných dědiců
Erle Stanley Gardner
První případ je zřejmě vzhledem k rozsahu z pulpového období, čemuž odpovídá i kvalita. Druhý kousek je už Mason, jak ho máme rádi, v soudní síni.
Mocné vášně a nedokonalé myšlenky
Rubem Fonseca
Jak už jsme zvyklí u latinskoamerických spisovatelů, je příběh podán řádně zeširoka. Někdy mi to sedne, někdy ne. Tady ano.
Období hurikánů
Fernanda Melchor
Žádný děj, který by rozptyloval od formy. Jenže ta forma (souvětí na několik stránek jako třeba v Hrabalově Obsluhoval jsem anglického krále) po nějaké době začne poněkud iritovat, což sice vzhledem k obsahu je asi správně, ale jako čtenáře mě to zkrátka nenadchlo. Každopádně jsem z podobného soudku četl lepší kousky, nepř. nedávno znovu dočtený Král Havany.